Bezvýznamné náměstíčko

Nekonome Chieko

Její bakudo moc nepomohlo no...ale alespoň měla dost času, aby se vzdálila do bezpečnější a zároveň strategický výhodnější vzdálenosti. Držela si prostě od hollowa odstup. Pak se do toho vložil Wilhelm a začal pálit jedno kido za druhým a dokonce tak šetrně, aby Chieko náhodou netrefil, což od něj bylo opravdu hezké. "Bunkatsu Mahō no futago!"zvolala Chieko tiše(což je u ní běžné). Teď tedy místo jedné katany držela dvě. Jednu bílou a jednu černou. Pozvedla tu černou a řekla: "Akuma no yami!" a tak poslala na nepřítele poměrně rychle se pohybující černou hustou mlhu, kterou se ho chystala spoutat.

Chudák hollow neměl šanci. Wilhelm ho spouta a pak odpálil, takže Chieko nestihla ani zasáhnout. Kolem se ale začalo těch hollow sbírat daleko více. Chieko si mohla všimnout černého pláště, který zmizel mezi domy, když v tom se kolem vynořilo několik tuctů humanoidních hollow. Všichni byli totožní, bílí a poměrně kostnatí. Jednu ruku měli zakončenou bodcem, druhou pařáty. Byli všude kolem vás... a jako jeden se vrhly o útoku

Wilhelm Gure


Okolí se začalo nějak zamořovat parazity. Očividně to nebyl osamocený jedinec. Kasárny asi nezvládají obranu a tudíž je třeba bránit aspoň trochu i Rukongai. stačil jsem říct, ale to už se na nás vrhali hollow. Vyskočte! křikl jsem na Chieko a udělal gesto řetězem směrem k zemi. Hado #11: Tsuzuri Raiden! pak, když jsem blesky nabytým řetězem udělal oblak kouře a střepin, tak jsem využil momentu překvapení a vyskočil do vzduchu: Niju Eisho: Hado #12: Fushibi! Hado #33: Sokatsui! zvolal jsem a poslal na onu přesilu kido síť a následně je zalil modrým ohněm.

Nekonome Chieko

Chiečina schopnost nakonec nebyla potřeba, jelikož vše obstaralo Wilhelmovo kido. Na to si Chieko mezi budovami všimla černého pláště. Kdo to je? blesklo Chieko hlavou. Neměla ale čas nad tím přemýšlet, jelikož se kolem začali rojit další hollow. Tohle nevypadalo dobře. Poté se ozval Wilhelm. Chieko moc nechápala, proč by měla vyskočit, ale udělala to. Což se nakonec ukázalo, jako dobrý nápad. To totiž Wilhelm začal házet další kida.

Whilhelm udatně metal další kida, ovšem to si začalo vybírat daň. Takové tempo nemohl zvládat dlouho. Několik málo hollow si to odneslo, ale většina ucouvla a čekala, až kido pomine. Teprve potom se vrhly do útoku. Na každého z vás jich zaútočilo pět. Zbytek stál opodál...

Wilhelm Gure

Když na mě vyrazilo pět nepřátel, nebyl jsem z toho zrovna dvakrát nadšený. Ono totiž být středem pozornosti nikdy nebylo mým zájmem. Tak pojďte. zamumlal jsem si. Svůj řetěz jsem chytl krom rukojeti ještě kousek za prvním metrem délky a tam jsem ho roztočil. Byl jsem připraven si je tímto stále aspoň šest metrů širokým kruhem držet od těla. Pokud se někdo dostal moc blízko, tak jsem se bránil oním kusem řetězu mezi rukama, ale priorita byla rozsekat je rotujícím kusem.

Nekonome Chieko

A tak byla Chieko pod útokem pěti hollow. To nebylo zrovna fér. Chieko se je pokusila všechny spoutat svou temnou mlhou. Nemluvě o tom, že, pokud jim tím obmotá i obličej, nebudou moci dýchat. Mezitím, co po nich Kuro silou své mysli házel kusy domů, jako například cihly, prkna a další věci s vahou pod deset kilo. "Wilhelme-san? Dokázal byste chránit Chieko, kdyby vám na oplátku dodala sílu?" optal se Kuro Wilhelma zcela vážně.

Tihle hollow, ať už byli cokoliv, tak nebyli přílši silní... řetěz jimi pronikal jako nůž máslem... a temná mlha je znehybnovala... ale jejich místo okamžitě zaujali další... bylo jich kolem mnoho... patrně velice velice mnoho...

Wilhelm Gure

Krájení hollow bylo docela snadné, ale náladu kazila jejich sovětská strategie. Na stráty nehledět, jen doplňovat soupeře. Chtělo by je to všechny vyřadit z provozu. Asi ano. houkl jsem na Kura a Chieko. Pak jsem odskočil, abych byl blíže jim a odříkal kompletní zaříkadlo. Hado #12: Fushibi. a pak bez zaříkání seslal: Bakudo #26: Kyokko. výsledkem byla velmi silná kido síť, která by měla být prakticky neviditelná a s jen špatně znatelným reiatsu. Do které jsem měl samozřejmě chystal chytit pokud možno všechny ty miniony.

Nekonome Chieko

Wilhelm se začal řídit Kurovým plánem a přiskočil blíž k nim. "Chieko..." vyzval modrovlasou zástupkyni kocour. Ta jen přikývla a šeptla: "Kibō no uta!" s těmito slovy se její dva meče slabě rozzářily a Chieko se dala do zpěvu. 
Wilhelm, ke kterému tato píseň doléhala, se mohl cítit, jako kdyby mu někdo začal dobíjet baterii. To byla síla Chiečiny písně.

Několik dalších padlo, ale na ztrátách jim zřejmě nezáleželo. Všichni z nich se zastavili v kruhu kolem sítě. Otevřely tlamy... a ze všech stran vypálili cero stejné, slonovinové barvy... síť je ani nezpomalila a všechny se řítili na vás...

Wilhelm Gure

Když nás nepřátelé obklopili, tak jsem okamžitě vyslal tři články řetězu. Dva jako útok, jeden jen klamně, aby proletěl kolem a skončil v nějaké polorozbořené budově. Když vypálili Cera, jen jsem kývl. Rychle jsem popadl Chieko okolo ramen a pod koleny, vyhoupl si jí do náruče a teleportoval nás do vnitřku oné budovy. Protože nejspíš přestala zpívat, tak jsem se na ni pouze unaveně usmál a podotkl: Úžasně zpíváte podkapitánko. s těmito slovy jsem naklonil hlavu ke straně a široce se na ni usmál.

Nekonome Chieko

Chieko zpívala. Dokonce i když vypálili cera, jelikož se moc soustředila na píseň. Přestala až, když si ji Wilhelm vyhoupl do náručí a teleportoval se pryč. Jak ji tak držel, Chieko měla překvapením rozšířené oči a jaksi zrudla. "D-díky..." hlesla tiše, když jí pochválil její zpěv, a uhnula pohledem. Doufala, že jí pustí dřív, než mu v tom náručí omdlí. "Myslím, že byste ji měl pustit dřív, než to s ní sekne..." poznamenal Kuro jako vždy na rovinu.

Skončili jste v polorozpadlé budově... venku něco vybuchlo, patrně tuna cer... nemohli jste ale zůstat tady příliš dlouho, především proto, že to tu trochu hořelo...

Wilhelm Gure

Postavil jsem Chieko na zem a omluvně se rozhlédl. Asi budeme muset změnit pozici. s těmito slovy jsem vykoukl ven a poznamenal. Tahle bitva bude ještě na dlouho. Půjdeme zase do útoku? optal jsem se a v duchu jsem se modlil, aby podkapitánka vymyslela nějaký plán. Já totiž nechtěl při jejich dalším takovém pokusu skončit v kruhu Cer... navíc nyní již věděli, že se umím teleportovat, ačkoliv zatím nemohli poznat, že šlo o můj útok přes řetěz... ale příště by jim to už dojít mohlo.

Nekonome Chieko

Bylo to v pořádku, Chieko sebou nesekla a už stála nohama pevně na zemi a Kurem na rameni. "D-dobrý nápad." odvětila na změnu pozice. "Spíš než se vrhnout do útoku by to chtělo nějaký plán. Obzvlášť, když má Chieko jen jednu útočnou schopnost a nemáte neomezené reiatsu." poznamenal Kuro. No..ale měl pravdu, stálo to za promyšlení.

Hollow se rozdělili do skupin a začali pročesávat okolí. Nedali vám zrovna moc času na přemýšlení. Jeden z nich vešel dovnitř do domu, kde jste byli. A okamžitě se rozhnal po Kurovi! Ano, skutečně zaútočil na kočku

Wilhelm Gure

Sotva se napřáhl, už měl kolem ruky řetěz. To ani nezkoušej parchante. prohlásil jsem, zatímco jsem trhl a svou solidní silou ho prorazil hořící částí baráku. Hado #31: Shakaho. vystřelil jsem do něj ještě a pak kývl na zbytek výpravy. Musíme se přemístit! Rychle. S těmi slovy už jsem stál napůl venku a obhlížel situaci. Musí tu být něco... zamyšleně jsem hledal nějakou vyšší stojící věž, nebo něco podobného.

Nekonome Chieko

Ten hollow se opravdu rozpřáhl proti Kurovi. To nečekal ani sám kočičák. Naštěstí ho před úrazem(byl přeci kočka) zachránil Wilhelm. "Ti hollow nemají žádnou soudnost...útočit na kočku...kdo to kdy viděl..." postěžoval si Kuro. "Máte mé díky, Wilhelme. Kdyby byla potřeba odvést pozornost, řekněte." poděkoval mu kočičák a rovnou mu nabídl i své služby. "I já děkuju." poděkovala i Chieko a následovala Wilhelma.

Hollow dostal kidem a vybuchl. Tihle hollow možná nebyli silní, ale kolem jich bylo dost. Problém byl ten, že tohle byla Rukongai... a navíc dost chudá část. Byly tu jen nízko položené chatrče a domky a navíc všechny hořely. Výbuch k vám přilákal nevítanou pozornost, většina hollow se sbíhala na vaší pozici

Wilhelm Gure

Rozhlédl jsem se po okolních hollow. Byli slabí a jejich síla byla vlastně jen v množství. Začal jsem odříkávat zaříkadlo. Kompletní. Zároveň jsem vypustil velké množství reiatsu. Cítil jsem se už skoro jako sběrač pokemonů: Pochytej je všechny! blesklo mi hlavou. Pak jsem vyslal do prostoru kido, které by mělo zasáhnout vše, krom mě, Chieko a Kura. Bakudo #1: Sai. pronesl jsem a skoro se za to i styděl...

Nekonome Chieko

Když Wilhelm začal vypouštět své reiatsu a zaříkávat, Chieko vycítila, že by se mu mohla hodit menší pomoc s reiatsu. "Kibō no uta!" zašeptala a s těmito slovy se její dva meče zase slabě rozzářily a Chieko se dala opět do zpěvu. 
Wilhelm se mohl dnes již podruhé cítit, jako baterie napojená na nabíječku. Doufala, že mu to pomůže zbavit se nepřátel.

Inu, kido číslo 1 lehce znepříjemnilo život části hollow. Problém byl ten, že hollow nepotřebovali ruku k tomu, aby mohli útočit. Kido se podařilo dobře, někeří hollow se dokonce probodli svojí čepelí, když se jim zkroutila...
... Wilhelm se náhle vznesl do vzduchu a přistál očouzený kousek stranou poté, co mu přímo do hrudi narazilo cero...
Po Chieko se začal sápat asi tucet zeSaiovaných hollow. Nemohli útočit rukama, takže jeden z nich Chieko kousnul o ruky a další kousnul Kura do ocasů

Wilhelm Gure

Ne, že bych měl něco proti hollow nebo tak, ale dostal jsem se do fáze, kdy už jsem opravdu chtěl vraždit. Vstal jsem, očouzen a popálen. Zesaiovaní hollow pobíhali všude kolem a já jsem vážně začal uvažovat, kolik jich tu okolo tak asi může být. Ti, co se vrhli po podkapitánce zažili velmi nepříjemný šok v podobě Hado #57: Daichi Tenyo. pak jsem se rozhlédl a zauvažoval. Kolik jich tu ještě sakra může být?! blesklo mi hlavou a zatímco jsem klusal ke kapitánce, tak jsem po očku koukal, kolik se jich zvedne poté, co každý dostal minimálně po jednom zásahu okolními troskami. A že tu poničených budov nebylo málo. Zároveň jsem začal hledat reiatsu, které je ovládá.

Nekonome Chieko

Wilhelmovi plán víceméně vyšel, spoutal nepřátelům ruce za zády a pár z nich tím dokonce i zabil. Jenže pak o trefilo cero a on odletěl kus stranou. Hned na to se jich asi tak dvanáct začalo po ní sápat a dokonce jí jeden z nich kousl do ruky. Chieko vyjekla, když se jí zuby toho hollow zabořily do ruky. Do toho se začala trochu třást od bolesti, ale nepřestávala zpívat. Věděla, že si nemůže dovolit přestat, závisely na tom jejich šance. Po tom holow se ohnala mečem, který měla ve druhé ruce a pokoušela se tak držet si ty potvory dál od těla. Ještěže to s mečem uměla. Snažila se na ty hollow myslet jako na cvičné panáky, aby nezapracovalo její svědomí nebo tak něco.
Kuro kousnutý do ocasu..no udělal ten zvuk, co kočky dělají, když se jim šlápne na ocas(ne, že bych kočkám šlapala na ocas) a se správným kočičím syčením se pustil do hollowského obličeje drápy.