Bezvýznamné náměstíčko

Kocour otočil oči v sloup. "Já vůbec nevím o čem to mluvíte..." pokusil se to přímo mistrovsky zamluvit. Tedy... možná to si někdo mohl všimnout jeho triku...

Wilhelm Gure

Byl to opravdu úžasný trik, ale byl připraven na někoho, kdo přemýšlel normálně. Ne na sociopatického a psychopatického Vilíka. No... ehm... přece o tom tajném sídle a tak? optal jsem se s pozdviženým obočím. O tom, co by mělo být ve Světě lidí, kdybyste si náhodou nemohl vzpomenout. dodal jsem ještě.

Nekonome Chieko

Chieko s Kurem dál sledovali, jak se bude vyvíjet tato situace. Wilhelm dál z kocoura páčil informace. A Kuro na to souhlasně přikyvoval. Chieko si ale začínala něco uvědomovat. Opravdu chtěli vstoupit do světa lidí? Nevěděli, co tam na ně čeká. Vždyť ani nevěděli, jak se tam vyznají. Označej je za zrádce, když odejdou, i když jdou jen pro Tadashiho? Budou potřebovat Gigai? A vůbec...opravdu se tam chystají jít? Chieko se začínala bát.

Kocourův plán selhal. Ten shinigami, který mluvil se zdál být mimořádně vytrvalý. Ale kocour měl ještě jednu tajnou zbraň. Podíval se přímo na Vilíka, zhluboka se nadechl... "Mňau..." pronesl smrtelně vážně a začal si olizovat tlapku...

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na kocoura docela zaraženě. Pak jsem ho chytil za onu volnou kůži za krkem, kde je to nebolí, protože tam mají onu necitlivou kůži, za kterou je jako koťata držela máma. Zvedl jsem si ho do úrovně očí (ale dost daleko, aby mě nemohl seknout do tváře) a připravil se na to, že když tak nesmím povolit, i kdyby mě sekl do ruky. Podíval jsem se mu přímo do očí a odvětil: Ne... mňau ne.

Nekonome Chieko

Ten zrzavý kocour se to pokoušel uhrát na to, že je kočka a oni blázni, když s ním mluvili, jako by mluvil. No..jestli to chtěl hrát takhle....Kuro na něj tedy taky začal mňoukat a řekl mu vlastně to samé, co před tím Wilhelm, jen v kočičím jazyce...plus k tomu na konec dodal něco v tom smyslu, že z tohohle se nevymňouká...

Kocour se opravdu zle podíval na Vilíka. Pak se podíval na Kura. "Ten tvůj mazel má přesně 10 vteřin aby mě pustil... pokud to neudělá, tak se neznám... varuju jen jednou!" řekl kocour smrtelně vážně. Jeho hlas při tom zněl drsněji... skoro nepříjemně. V očích mu přitom jiskřilo.

Wilhelm Gure

Položil jsem kocoura zpět a nadhodil: Jsi si vědom toho, že pokud se mýlíš a Tadashi není v tom sídle, tak je člen tvé rodiny v ohrožení života? A že možná tímhle ztrácí čas. zavrčel jsem na něj na oplátku já. Ten kocour byl mě začínal celkem štvát. Během jednoho dne potkat dva mluvící kocoury je... přinejmenším podivné. Ale Kuro byl alespoň gentelman.

Nekonome Chieko

Kuro už chtěl Wilhemovi naznačit, že by toho kocoura měl možná přeci jen raději postavit zpět na zem a zároveň se ohradit, že to není jeho mazel. Jenže Wilhelm to udělal i bez jeho rady a tak Kuro zůstal zticha. Wilhelm na toho kocoura dokonce zavrčel. Nepřipadal Chieko jako ten typ, co by vrčel. Pravděpodobně musel být dost naštvaný.

Kocour se oklepal když byl zpět na zemi. Protáhl se a podíval se ublíženě na Vilíka. Dále ale věnoval jen Chieko. "Fajn... vím o jednom místě, kde by MOHL být.... MOŽNÁ... ale... pokud o tom někdo cekne, tak se nedožije rána, jasný?!" řekl naštvaně kocour. "A... taky se nějak musíte dostat do světa lidí... a pochybuju, že se zákazem vrchního kapitána se tam dostanete... " dodal ještě

Wilhelm Gure

Pokýval jsem hlavou, protože nad tím jsem již také přemýšlel. Pak jsem se podíval na Chieko a Kura. Snad věděli, jak otevřít Senkaimon. Pokud ne, mohl to třeba vědět ten kocour, ale toho jsem se nyní ptát nehodlal. Tomu bych nejraději ukázal šedesátková kida v praxi a ještě mu do těla vpravil oba jedy své Zanpakuto... ale některé sny se neplní.

Nekonome Chieko

Chieko přikyvovala, když na ni kocour mluvil. To, aby mu dala najevo, že ho poslouchá. Pak ale zmínil něco, na co nepomyslela...Oni se opravdu neměli, jak dostat do světa lidí...a když nad tím teď tak uvažovala...kdyby tam opravdu šli, jen by si celou tuhle situaci zhoršili. "Eto...Wilhelme-san?..." začala Chieko opatrně. "...nebude přeci jen lepší se vrátit a sepsat tu zprávu...? Kdybychom se vypravili do světa lidí...myslím, že bychom si to celé jen zhoršili...už takhle máme průšvih..."  podělila se Chieko o své myšlenky. Kuro se na ni překvapeně podíval. "Když teď o tom tak mluvíš...něco na tom je..." pronesl kočičák.

Wilhelm Gure

Zamyslel jsem se nad situací a pak nadhodil: No... i to je možnost. A bojím, se, že máte pravdu podkapitánko... pronesl jsem smutně. Budu muset jít říct Akiře pravdu! blesklo mi vyděšeně hlavou, ale já jsem se přesto dál usmíval, jen trošku méně naštvaně. A víc nervózně Tak... asi půjdem... zamumlal jsem. Bylo vidět, že se mi do toho moc nechtělo, ale... podkapitánka měla pravdu. Pokud bychom Tadashiho nenašli, byl by to průšvih nejvyššího kalibru. Ještě většího, než když ho takto nenajde nikdo jiný.

Kocour se podíval na vás. Tvářil se, že mu to je jedno. "Na druhou stranu to znamená jít za Akirou a říct jí, že jste ztratili jejího syna... Akira má toho malého budižkničemu celkem ráda..." řekl kocour lhostejně. "A jsou i jiný cesty, jak se dostat do světa lidí..." řekl.

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na kocoura. Najednou byl více než ochotný pomoci. Podíval jsem se na Chieko a pak zpět na kocoura. Jaké... cesty? zeptal jsem se. To, že někdo nahlas zmínil Akiru zaktivovalo pud sebezáchovy. Já již její Zanpakuto viděl v akci. Málem mě zabila bez použití jakékoliv náročnější strategie. Kdyby jí opravdu šlo o to mě zabít, tak bych asi moc dlouho nevydržel...

Nekonome Chieko

Už to vypadalo, že se vrátí zpátky, jenže kocour se najednou rozpovídal a upoutal zase Wilhelmovu pozornost. Hlavně tedy jménem Akira. Chieko netušila, kdo je Akira. Nikdy ji nepotkala. 
Zajímalo ji ale, o jakých cestách to kocour mluvil. Kdyby je někdy potřebovala použít, bylo by asi dobré o nich něco vědět.

Kocour stišil hlas, jako kdyby ho uprostřed rukongai mohl někdo slyšet. "Nevím, zda to víte, či ne... ale většina vznešených klanů má vlastní cestu do světa lidí... a klan Izumi není vyjímka. Snad bych vás dokázal propašovat dovnitř... šance, že by tam Akira byla je sotva 10...max 20%" řekl kocour bez zájmu.

Wilhelm Gure

Povzdechl jsem si. Tohle mi bylo k ničemu. Děkujeme... podkapitánko? Vracíme se do kasáren. To, že někde může být Akira je skoro jasným znamením toho, že tam bude. pak jsem se uklonil kocourovi. Mohu mít ještě jednu otázku? Pokud se Tadashi dostal do světa lidí, za jak dlouho a kam se pak vrátí? zeptal jsem se zamyšleně.

Kocour se podíval na Vilíka.
"No... vzhledem k tomu, že Tadashi neumí používat ani shikai, tak bych hádal, že POKUD tam je, tak se vrátí až poté, co ho někdo vyzvedne... nebo ho sežerou hollow... nebo umře hlady... nebo tak něco." řekl. Přitom se trochu zamračil.

Wilhelm Gure

Kývl jsem na kocoura a nadhodil: Takže vlastně říkáš... že jestli pro něj nepůjdeme, tak zemře? optal jsem se opatrně a pak dodal: Jakto vlastně, že se umí dostat do světa lidí a zpět ne? zeptal jsem se ještě, protože mě opravdu zajímalo, proč to umí a jaktože jen jednosměrně.

Nekonome Chieko

Už to konečně vypadalo, že se vrátí, zase, jenže pak se kocour znovu rozpovídal. Chieko bylo jasné, že jít do světa lidí není dobrý nápad. Věřila, že na nalezení Tadashiho to chce zkušenější lidi, než byli oni dva, kteří by se ve světě lidí pravděpodobně hned ztratili a pak ani nenašli cestu zpátky.

Kocour zakroutil hlavou. "Já neříkám nic takovýho. Každopádně... ta nouzovka člověka vtáhne do světa lidí... na jedno specifické místo. Nebo... do jeho okolí... proto je to nouzovka, protože to je nebezpečný. Hádám, že vás kapitán poslal za Akirou, aby ho šla vyzvednout..." řekl kocour. Byla to asi jen spekulace, ale dávalo to smysl.

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na kocoura a pozvedl obočí. V tu chvíli mi došlo, že... máme všechny kousky skládačky a že teď opravdu jde jen o to, jak rychle se to dozví Akira. Podíval jsem se na Chieko a pokýval: Tak. to se nejspíš můžeme vrátit zpět... ale já musím opravdu hodně rychle. pronesl jsem a všem se uklonil: Nekonome-fukutaicho. Kuro-sama. Pane. rozloučil jsem se úklonou postupně všem, včetně kocoura, jehož jméno jsem se ještě nedozvěděl. A připravil se, že vyrazím...

Nekonome Chieko

Z kocoura konečně vypadlo něco rozumného, co se netýkalo toho navést je k odchodu do světa lidí. A konečně se taky vraceli zpátky. Wilhelm se jim všem uklonil a rozloučil se s nimi. Kura docela zajímalo, jak rychle se chce vrátit, když neumí shunpo. I Chieko s Kurem se začali připravovat k odchodu. Chieko se uklonila zrzavému kocourovi a Kuro na něj kývl. Pak skočil Chieko na rameno, připraven vyrazit.

Kocour neřekl nic. Místo toho otočil a poměrně rychlým krokem zmizel mezi zbytky domů rukongai... nezbylo po něm ani stopy... neřekl už nic dalšího a byl prostě fuč... skoro jako kočka