Mizuki Kuroshi (2) - 4. divize

Jméno:
Mizuki
Příjmení:
Kuroshi
Věk:
56 let - vypadá na 19
Divize:
4. divize
Pozice:
Člen
Krevní skupina:
B
Barva reiatsu:
Tmavě modrá
Hladina reiatsu:
252
Vzhled:

Mizuki je opravdu veselý mladík. Je taktéž vcelku líný a mírumilovný. Je ovšem velmi vstřícný a přátelský. Má rád klid a ticho. Rád se jen tak válí  a přemýšlí. Nerad bojuje a spory rád řeší diplomaticky, přesněji řečeno u jídla se sklenkou pití. Jeho všudypřítomný úsměv mu v tom docela dost pomáhá. Je jen málo lidí, kteří by jej neměli rádi. Opravdu málo kdy jej totiž uvidíte bez úsměvu na tváří. Vždy je ochotný podat pomocnou ruku příteli, být pro něj oporou a vyslechnout si jeho problémy. Pomáhá jim řešit jejich problémy. Nerad vyčnívá z davu, ale to ovšem neznamená, že občas nepřestřelí a neupozorní na sebe nějakou hovadinou. Je hodně upřímný, skoro až drzý. Má rád černý humor, čímž ostatní občas dost otravuje. Ale takový on je. Veselý, ale občas dosti otravný, a taky roztěkaný. Málo která aktivita upoutá jeho plnou pozornost. Spíš jen dělá, že ho něco zajímá, ale myšlenkami je mimo. Je to prostě veselý, ale občas otravný snílek. Když však dojde na práci, tak se opravdu hodně soustředí. Přeci jen, jde tu o životy. Svou práci odvádí svědomitě a s vypětím všech svých sil.

Mizuki vyrůstal v dětském domově v Tokiu. Jeho matka zemřela krátce po porodu a otce neznal. Pokud si myslíte, že to pro něj muselo být těžké, tak nebylo. Měl tam spoustu kamarádů a považoval to za svůj domov. Dokonce tam našel i svou první lásku, dívku jménem Nia. Naneštěstí měla velmi oslabenou imunitu a byla často nemocná. Nakonec byl její organismus tak oslabený, že podlehla obyčejné chřipce. Bylo jí pouhých pět let, Mizukimu v té době bylo šest. Všichni v domově z toho byli smutní, hlavně právě Mizuki. Stranil se ostatních dětí. Nechtěl znovu prožít to, co prožíval, když Nia umřela. Uzavřel se do sebe.
Ovšem čas šel dál a když bylo Mizukimu deset, adoptoval jej mladý pár, který nemohl mít děti. Chovali se k němu hezky a měli jej rádi. I on je měl rád a začal je považovat za rodiče. Navíc mu rodiče splnili každé přání, neboť jeho nevlastní otec byl ředitel nemalé firmy. Užíval si ten život. Avšak nikdy si nenašel přátele, což jeho rodiče trápilo. Jednoho dne, když měl zrovna třinácté narozeniny, jel s rodiči do zábavního parku. Ten den si opravdu užil. Teda většinu z něj.
Cestou zpátky měli nehodu. Jejich auto se srazilo s náklaďákem. Jeho otec zemřel na místě. On i jeho matka byli převezeni do nemocnice. Tam však jeho matka po pár dnech umřela. On sám strávil v kómatu několik měsíců. V té době jej hodně navštěvovaly vychovatelky z dětského domova, kde vyrůstal. Občas jej přišli navštívit i ostatní děti. Když se konečně pobral, dozvěděl se, že oba jeho rodiče jsou mrtví a že nyní bude opět bydlet v dětském domově.
Čas plynul a jeho zranění se vyléčila. Teda fyzická zranění. Jizvy na jeho srdci byli stále ještě příliš čerstvé. Navíc se ukázalo, že po nehodě je schopen vidět duchy, což však nikomu neřekl. Uzavřel se do sebe ještě víc a s ostatními se bavil jen když musel. Ale to neodradilo jedno malé dítě. Chlapce jménem Tim. Tim byl napůl Američan. Byli stejně staří a on neustále za Mizukim dolézal. Jeho chování však nebylo myšleno zle, jen se s Mizukim chtěl spřátelit a zbavit jej jeho nabubřelého výrazu.
"Hej, hej. Miza-chan! Pojď si hrát, ty nabručená sépie." Neustále si jej dobíral a Mizuki jej brzy začal nenávidět. Ovšem i když Timovi stále dokola opakoval, ať za ním neleze,  že jej nenávidí, nic neodradilo mladého hocha od snahy spřátelit se s ním. Nakonec to Mizuki vzdal a stali se z nich přátelé, ti nejlepší. Tim pomohl Mizukimu v překonání bolesti a díky němu se mohl zase usmívat. Ani mu nevadilo, že mu Tim říká Miza-chan. Užili si spolu spoustu zábavy a z Mizukiho se stal opět veselý mladík.
Ale když přišel čas jít na střední, Tim se rozhodl studovat v Americe, kam taky odjel. Mizuki byl opět sám. Nastoupil na střední, studujíc na doktora. Škola mu šla, měl dobré známky a celkově to byl vzorný student. Tu a tam obdrže zprávu od Tima. Avšak v devatenácti jej zabil hollow a málem jej sežral. Naštěstí se tam objevil nějaký chlápek s katanou a zachránil jej. Nakonec jej ten divný chlápek poslal do Soul Society.
Zde nějakou dobu žil v Rukongaii, spolu s koťátkem, které našel a pojmenoval Shun. Nepamatoval si nic z toho, když byl člověkem. Tudíž zapomněl na Niu, jeho adoptivní rodiče, i na Tima. Ta neznalost jej celkem děsila. Navíc se u něj začala projevovat zvláštní síla. Stranil se proto ostatních a snažil se přijít na to, co se to s ním děje. Když se potkal s jedním shinigami, ten mu řekl, aby zkusil nastoupit na akademii pro shinigami. Rozhodl se to zkusit. Tvrdě studoval a snažil se být dobrý, ale moc mu to nešlo. Ovšem v jedné věci vynikal, a tou věcí bylo léčení. Nechápal, proč je v něm tak dobrý, ale byl za to rád. Nevěděl, proč je rád, že umí léčit, ale prostě to tak bylo. Po nějaké době akademii dokončil a přihlásil se ke čtvrté divizi.

Za pět let, které uběhly, si nechal Mizuki trochu narůst vlasy, které mu teď dosahují až k ramenům. Jakožto doktor se stále snažil vylepšovat své chopnosti, aby dokázal zachránit co nejvíce životů. Jinak trávil většinu času mezi lidma, nebo se svým kocourem někde v přírodě.

Zanpakutou:
Jméno:
Tora (Tygr)
Podstata:
Jedová
Vzhled:

Shikai:
Vyvolání:
Eru, Tora (Zařvi, Tygře)
Vzhled:

Když kterákoliv část přijde do kontaktu s krví, přesněji se zraněním, uvolní do těla jed, který zpomaluje krevní oběh. Většinou jej není dostatečné množství na to, aby někoho dokázal zabít, ale ke zpomalení to stačí, neboť se okysličená krev nedostává do těla v čas. Když se ovšem do těla dostane tohoto jedu až moc, hrozí zástava srdce a následná smrt, ale na to je potřeba zranit nepřítele několikrát za sebou. Ovšem tato schopnost se dá využít i ke zpomalení krvácení při vážných zraněních. Mizuki dokáže ovládat množství vstříknutého jedu, ale maximum je 10ml na jednu ránu.

Stejně jako u paralyzující kousnutí musí libovolná část Tory přijít do kontaktu se zraněním. V tu chvíli je to těla zraněného vypuštěn jed, lépe řečeno malé mikroorganismy, které začnou pomalu léčit život ohrožující zranění. Není to dostatečně silné na to, aby to dotyčného zbavilo ohrožení na životě úplně (zatím), ale jako pomoc třeba při transportu těžce raněného je to užitečné, neboť je zabráněno dalšímu zranění.