Sídlo na kraji Rukongai

Dívka se usmála a podívala se na tebe vražedným pohledem. "Nejste jedinej kdo zná lidský tělo "doktore". Ještě nikdo nikdy nepřežil setkání s Arachnií a vy nebudete první... protijedy, léčení... to vše může jen zpomalit vaší smrt! Někdo musí zaplatit za její smrt a budete to vy!" vyhrkla dívka. Její pohled byl plný nenávisti a opovržení. Její děda stál vedle ní s hůlkou, připraven jí bránit, kdyby bylo potřeba

Daisuke Stein

Přežil jsem svého bratra...ty jsi jen lehký odvar...
Pak se otočil na muže.
Myslím, že vaše vnučka již nepotřebuje mé služby...a vy také ne... Zamračil se.
Uvidíme, zdali si tvá Arachne poradí se mnou...pokud ano, bod pro tebe...pokud ne...tak seš jenom vejtaha...což je smutné...
Kopl do sebe ten protijed co mu dal onen stařík a vydal se z místnosti ven.
Hmmm...čím víc poznávám lidi...tím víc mám touhu se stěhovat někam kde žádní nejsou...

Protijed byl mimořádně odporný, což bylo známkou toho, že je účinný. Chutnal něco jako týden starý špenát s příchutí hub, octa a rozemletých chrobáků na starém oleji. Nicméně jsi po něm cítil drobnou úlevu. Zřejmě opravdu fungoval.
"Děkuju vám za pomoc doktore... ale asi by bylo opravdu nejlepší, kdybyste odešel..." řekl. Ještě se ujistil že ocházíš a když jsi vyšel z dveří domu, tak je za tebou zabouchl...

Daisuke

Ani se neohlédl. Pokusil se pomoct, ale místo toho se ho jedna ženská pokusila zabít, otrávila ho a její děda po něm ještě střílel z magické hůlky. NA jednoho doktora moc rušný den. Rozhodl se zajít si k Arrancarovi na nějakou dobrou kremroli. V puse se mu sbíhaly sliny, když si představil tu jemnou náplň, sladké okraje a křupavé oplatky.
No...když už ten den tak blbě začal...tak si trochu dáchnem...
Vydal se směrem k Arrancarovi.