Sídlo na kraji Rukongai

Daisuke

Že by PMS? Ale kdepak...to nezvyšuje reiatsu...
Tohle bylo zapeklité, už zase se doktor dostal do situace, kdy s ním chtěl někdo bojovat. Nechápal proč. Byl mírumilovný, pomáhal...léčil. To jeho bratr tu byl ten, kdo po dětském oddělení chodil s kosou a kápí...ten kdo chtěl pravidelně podepsat, že si může nechat modré oči v případě, že by operace nevyšla.
Nesnědla jsi v poslední době něco..divného? Zkaženého? Ilegálního?
Zeptal se, zatímco z obou rukou vypálil najednou opět bakudo č.9. Rychlé, odolné na chvíli a hlavně měl jistotu, že zafunguje.

Podruhé už se dívka nachytat nedala. Zmizela z dosahu kida, ovšem jen o kousek. Bylo to určitě shunpo, byť nepříliš rychlé. "Ten humor vás přejde vy vrahu!" zavrčela a namířila na tebe tu katanu. "Otrav ovzduší, Arachnie!" vykřikla. Meč se změnil, jeho čepel se zahnula a zezelenala a začala z ní vycházet zelená mlha...

Daisuke

Humor?
Humor?!! Podíval se nevěřícně.
JAkmile si dívka změnila zanpakuto, věděl, že jde do tuhého. Nebyl čas!
Mávl rukou a vytvořil kolem sebe bariéru, pokud to zvládl, měla by jej chránit od oné zelené mlhy.
Tak to máme celkem nepěkný zvrat událostí...pacientka mi jde po krku...to je nemilé.

Dívka stála na místě, zatímco zelená mlha začala plnit celou místnost, nezdálo se, že na ní neměla žádnej vliv. Nesnažila se dělat nic, jen se usmívala. "Pěknej pokus, ale Arachnie oslabuje všecho, čeho se dotkne... to platí i pro kido..." jako každá správná záporačka začala vysvětlovat, jak vlastně funguje její schopnost. Bohužel měla pravdu v tom, že tvoje kido začalo selhávat velice rychle...

Daisuke

Sakra! Sakra! Šlo do tuhého, jeho bariéra začala selhávat. Velmi rychle...nelíbilo se mu to.
Tady už nešlo o záchranu pacientky, tady šlo o holé přežití. A i to bylo na pochybách...nebyl bojovník...neuměl shunpo, hado a jeho zanpakuto nemělo moc možností, jak jí oslabit a porazit.
Uměl léčit...uměl lidi poutat, aby jim nemusel ubližovat. To ale bylo k ničemu.
Nenapadalo ho nic co by mohl udělat, i když.
Vdechni život Furósen!
Hůl v jeho ruce by se měla automaticky změnit na jehlu. Tu poté propojil se svým tělem a hodil na dívku. Chtěl propojit jejich těla, čímž by přenesl její odolnost vůči jedu na oba dva.

Dívka se zasmála. Jak by jí mohla porazit jehla... no bohužel celkem snadno zdálo se. Nestihla zareagovat všas a jehla jí zasáhla. Nezdálo se, že by jí malá jehla nějak vadila. Rozmáchla se svým mečem a zavalila tě zelená mlha... ovšem stále jsi žil. "Fajn... můžem čekat jak chceme, čas je na mojí straně..." řekla a začala páčit jehlu ven

Daisuke

Podařilo se mu propojit jejich těla. To považoval za částečnou výhru. Teď její kouř mohl zničit jeho orgány, ale dokud ona žila, nemohl dosáhnout kritického bodu.
Budu se muset začít léčit dřív, než to ukončíme...jinak bych to nemusel přežít...
Přivřel oči. Tohle byla šlamastika...mohlo to dopadnout velmi špatně.
Když začala páčit jehlu, vyslal opět bakudo, tentokrát číslo 2. Hainawu. Poslal jí, aby se omotala kolem jehly a on si jí tak mohl přitáhnout zpět. Jak jednou Furósen vytvořila propojení, už vytrvalo. Dokud Daisuke nezemřel, nebo jej nezrušil.
Byl čas jednat a zabít ji nemohl, protože ona ho držela naživu v téhleté mlze.
Vytáhl z kapsičky kořen Ibogy a v jeho šťávě omočil svou jehlu. Tato látka způsobovala silné halucinogenní účinky v takto přímém kontaktu. mohl to tedy použít, aby jí zmátl a následně zajal.
Druhou ruku namířil na dívku.
Bakudō #61. Rikujōkōrō! Takto silné bakudo by jí mělo udržet mnohem déle, než předtím.
Jakmile byla spoutána, hodil prudce jehlu s přidělanou Hainawou, aby jí mohl v případě neúspěchu přitáhnout zpět. Mířil na krk, protože pak by se látka dostala do mozku téměř okamžitě. Nicméně se vyhýbal tepnám.

Ve chvíli kdy vypáčila jehlu tak zvedla ruku a ukázala na tebe rukou. "Hadō #31. Shakkahō" vypálila po tobě kido. Hned na to vyfoukla daleko koncentrovanější mlhu, která zahltila výhled v celé místnosti. Tvoje kido jí sice zasáhlo, ale koncentrovaná mlha ho začala rozežírat poměrně rychle. Přesto se ti povedlo jí zasáhnout jen chvíli předtím, než její schopnost docela rozpustilo kido. "Tyhle trapné útoky proti mě nemají šanci ty vrahu!" vykřikla a vypálila další Shakkahō, které tě tentokrát minulo jen o pár centimetrů...

Daisuke

Vrahu? To bude asi nějaký omyl, já jsem doktor. Já životy zachraňuju...to je opak...
Zamračil se. Neměl rád, když lidi znevažovali práci 4.divize. Bylo to jako močit na náhrobek kapitánky Sory.
Občas sice někdo umře, ale ani my bohužel nedokážeme zachránit všechny...
Jen tak tak uhnul shakaku. Pak vzal do ruky to nejbližší co měl po ruce. Pokud to rozežíralo kido, hodlal e jí pokusit poslat do mrákot nějakým tupým předmětem.

V pokoji zrovna nebylo mnoho vybavení... kromě postele ve které žena ležela tu bylo jen několik málo kusu nábytku, který se opravdu nehodil k tomu, aby jsi s ním někoho mlátil po hlavě. Jediné co jsi nahmátl byl prázdný porcelánový hrnek od čaje. Ten sice posloužil poměrně dobře jako kyj, bohužel po první ráně se roztříštil na kousky. "Chceš mě zabít?! Stejně jako jsi zabil mojí matku?" vykřikla, opravdu se nezdálo, že by jí jedna rána do hlavy nějak výrazněji ublížila, ale přišlo ti, že zelená mlha z místnosti začala vyprchávat...

Daisuke

Když jí praštil po hlavě, něco co ho celkem mrzelo, ale tak špatné svědomí zažene zachraňování koťátek.
Vypadalo to, že mlha krapet vyprchala z místnosti.
Když ale vyšla z jejích úst ta slova, zarazil se.
Zabil...tvou matku? Co tím myslíš?
Zahleděl se na ni překvapeně. Ano stávalo se, že lidé mu dávali za vinu, že někoho nedokázal zachránit, ale ještě ho nikdo neoznačil za vraha.

Žena se bezmocně vzepřela kidu, ale to stále drželo, ačkoliv už jen na dobré slovo. Zelená mlha už se téměř rozptýlila. Přesto se pokusila na tebe alespoň plivnout, jenže kido jí zabraňovalo dostatečnému pohybu, takže si jen poslintala bradu. Už už otevírala pusu, když v tom do místnosti vtrhl ten starý pán, který tě sem přivedl. "Co se tu sakra děje?!" vykřikl. Tím jak otevřel dveře tak vyvětral poslední zbytky jedu, který v místnosti zůstával...

Daisuke

Se nakonec nic nedozvěděl, protože žena nějak slábla.
Ihned se začal léčit, aby předešel nějakým překvapením ve chvíli zrušení shikaie.
Pak se objevil onen starý muž.
Mám obavy, že vaše vnučka v sobě má poněkud více energie, než nám bylo zřejmé. Mohu se zeptat, co se stalo s její matkou.
Jakmile dostatečně vyléčil své tělo, ponechal ještě svůj shikai. Nevěděl, zdali jed v jeho oběhu stále není.
Nevěděl jsem, že je shinigami...

Starý pán stál trochu zaraženě. Ale zřejmě se mu ulevilo, když viděl, že jeho vnučka je na tom už lépe, přeci jen stála... a byla při vědomí. "Ano... je shinigami... nechtěl jsem to zmiňovat, protože opustila svoje povinnosti jako shinigami poté, co její matka zemřela v té velké bitvě, která tu zuřila před nějakou dobou. Doktoří jí tehdy vyléčili ale ona přesto zemřela druhý den... " připustil starý pán. Tvoje léčení zřejmě zabíralo, cítil jsi sice, že ještě nějakou dobu nebudeš zrovna ve skvělé kondici... ale to nejhorší snad bylo pryč... dívka se během vyprávění svého dědečka zmítala sem a tam.

Daisuke

Když se cítil lépe, tak zrušil shikai a do ruky se mu vrátila stará dobrá hůl.
Tak je to tedy... Řekl Daisuke zamyšleně.
Nejdřív se podíval na staršího pána, pak na dívku.
Jménem celé čtvrté divize se omlouvám za to, že tvá matka v naší péči zemřela. Bohužel, ani mi nedokážeme zachránit všechny.
Sklopil hlavu a zahleděl se do země. Daisuke velmi litoval všech, kteří zemřeli i přes péči 4.divize.
Chápu, že má slova a omluvy ti matku nevrátí...

Muž se díval kolem, jako kdyby se snažil dát dohromady, co se tu vůbec stalo. nakonec se podíval na tebe. "Takže chápu do dobře, že má vnučka vás napadla proto, že její matka zemřela ve válce? " zeptal se zděšeně a otočil se ke své vnučce. "Copak jsi zešílela? To co se stalo byla nehoda... byla to válka... válka do které šla dobrovolně stejně jako ty... abyste chránili Seireitei... abyste chránili nás všechny. Nemůžeš to dávat nikomu za vinu. Tenhle doktor byl ochotnej přejít až sem, jen aby tě zachránil... jsem si jsitej že i u mé dcery dělali doktoři co mohli..." řekl a došel k malé poličce, ze které vyndal malou lahvičku. "Velcie mě mrzí, co se stalo doktore... tohle je protijed, který by snad měl urychlit vaše zotavení..." řekl

Daisuke Stein

Převzal od starce lahvičku a děkovně se uklonil.
Děkuji za vaši pomoc, velice si vážím vaší starosti. Nicméně...
Daisuke se jemně ohl v kolenou, sklonil hlavu a promluvil.
Jménem 4.divize se vám omlouvám, že i přes naši péči jste musel utrpět ztrátu. Vím, že omluva vám ji nevrátí, ale věřím, že chápete proč to dělám.
Zvedl následně hlavu a koukl na onu dívku.
Taktéž se i tobě omlouvám...bohužel..někdy není v naší moci pomoci....

Chlápek pokývnul hlavou na znamení toho, že chápe. Naopak dívka dál zarytě mlčela a neříkala vůbec nic. Nicméně se nezdálo, že by tvoje omluva měla jakékoliv následky.
"Díky za vaši omluvu doktore... ale není zapotřebí. Tohle není vaše vina... je to vina těch chlápků co zaútočili." řekl a podíval se na svojí vnučku.
"Já chápu, že tohle celé je... mrzté... ale co teď bude s mojí vnučkou?" zeptal se na otázku, která ho asi trápila nejvíc ze všeho...

Daisuke Stein

Podíval se se zájmem na dívku.
Stále nejsem s to říct, zdali vaše vnučka nemoc předstírala, aby mě mohla zabít, nebo jí jen má přítomnost nabudila.
Koukl na ní s vyřčenou otázkou. Bylo na ní, co odpoví.
Nicméně co se týče útoku na kapitána, s tím si nedělejte starosti...nemám potřebu to jakkoli rozmazávat.
Pak si povzdechl a zapálil. Teď už to bylo celkem jedno...a kouření jej uklidňovalo.

Chlápek chtěl asi něco říct, možná odpovědět, zareagovat nebo tak něco, ale bohužel v tu chvíli se jeho vnučce konečně podařilo překonat tvoje kido. Vymrštila se jako had a zaútočila svojí zanpakuto. Bylo vidět, že je už dost unavený, její útok byl poměrně pomalý, ale nevzdávala se. Chlápek udělal překvapeně krok dozadu, zakopl o něco na zemi a spadl na záda, hůlka mu přitom vypadla z ruky...

Daisuke

Dívka byla tvrdohlavá...až příliš. Daisuke měl pochopení a zlatou trpělivost byl učiněná dobrota, ale někteří hold potřebují placáka...do obličeje...a nejlépe židlí.
Vytasil svou hůl, která byla sice dřevěná, ale uvnitře se skrývala zanpakuto. Takže když dívka sekla a on její pomalejší útok vykryl holí, měl by se meč zastavit o čepel meče ve dřevě a dřevo samotné by mělo meč skřípnout.
A pak, Daisuke...největší pacifista široko daleko, dal dé dívce pořádnou ránu pěstí do tváře.
Jak říkala bábi...když to nejde po dobrém...tak to půjde pěstí...

Dívka vytřeštila oči, když jsi zablokovla její útok, ale nejvíce vytřeštila oči, když jsi jí jednu vrazil. Dívka udělala efektivní otočku když padla na zem. Sebrala se na všechny 4 a vyplivla krev z úst. Začala rukou šmátrat po zemi a konečně nahmátla zanpakuto, které jí vypadlo z ruky. Namahavě se postavila na nohy a opět se vyřítila do útoku, tentokrát ještě nepřesvědčivěji než předtím... její děda se mezitím začal sbírat ze země...

Daisuke

Bylo mu dívky až líto. Nenávist jí spalovala natolik, že se snažila mu ublížit seč to šlo.
Namířil na ní teda prsty a zvolal. Bakudō #9. Hōrin!
To by mělo už oslabenou dívku zastavit, na potřebně dlouhou dobu.
Dovol mi ti něco prozradit. Chceš mě zabít, protože tvá matka zemřela v péči 4.divize. Ale víš kolik členů 4.divize zůstalo na tom bojišti? A ne protože bojoval iza slávu a mír, pravdu a lásku...to ne...
Jeho hlas se začal zvyšovat...bylo to něco u něj velmi neobvyklé.
Členové 4.divize...ti kteří nedisponují bojovými silami se kterými by se mohli měřit se silnými nepřáteli a přesto všichni ti na tom bojišti padli. Padli, když se vrhali mezi nepřátele aby zachraňovali životy! Aby z bojiště odtáhli raněné...a ne kvůli zatracené slávě...kvůli zatracenému uznání....
Tou chvílí už na dívku řval a to tak že moc.
Umírali proto, protože viděli ve své oběti možnost, jak zachránit životy jiným...bojovali za to a umírali pro to...a teď.... Přišel k dívce a holí jí vrazil do břicha.
A teď my tu lidi jako ty říkají...že 4.divize jsou vrazi?To je prostě neuvěřitelná ignorace!
Těžce oddechoval, takhle se nerozzuřil už dlouho.

Chlápek poslouchal, jak kážeš dívce o 4. divizi. O tom, jak se hrdině nechávali zabíjet ve velkých počtech proto, že nebyli dobří bojovníci. V tvém podání to samozřejmě znělo daleko epičtěji. Stál a poslouchal, dokud jsi nezačal řvář, pak se začínal mračit. Ve chvíli, kdy jsi jeho vnučku udeřil znovu to už nevydržel... najednou jsi odletěl přes půl místnosti a narazil do zdi. Chlápek na tebe mířil hůlkou. "Omlouvám se doktore... ale nemůžu se dívat na to, jak ubližujete mé vnučce... to prostě nedokážu..." řekl. Ze špičky jeho hůlky se kouřilo...

Daisuke

Po průletu místností se pomalu zvedl, prohrábl si vlasy a opřel se o svou hůlku.
To chápu...promiňte...nechal jsem se krapet unést... Nicméně se taky mračil. Možná to trochu přehnal, to ano, ale rozhodně jeho vnučce nijak neublížil.
Kdybych jí chtěl ublížit...pane... Koukl na dívku a zase se zamračil.
Ublížil bych jí tak...že by prosila, aby ji někdo zabil. Když znáte tělo, znáte slabiny...víte jak to vše funguje...je velmi snadné rozsévat bolest...mnohem větší než je úder holí do břicha...
Narovnal se a povzdechl si.
Berte to tak, že jiný kapitán na mém místě by už vaši vnučku nejspíš zabil...vás za napadení by asi skopal do kuličky a vaše sídlo si zabral pro pořádání nočních párty.
Pak se jeho pohled vrátil k dívce.
Když jsme si tedy všechno hezky vyjasnili...máš ještě něco, co bys mi chtěla říct?