Las Noches

Rucio

Slepice si dala hezky hlavou o zeď a nehýbala se. Hohoho...To byla Ruciova šance. Odrazil se zadníma nohama od země a letěl směrem na kuřecí krk. "Itadakimaaasu..." řekl si u toho a zakousl se svými ostrými tesáky, aby se ujistil, že slepička už mu neobživne a neuteče mu. Pak se přesunul ke stehýnkám. No a tak tam tu slepičku začal trhat na kusy a požírat.

Leila Vergious

Vypadalo to jako by se tudy ten had proplazil už předtím s tím jak bylo vše poničené. Což ji také dalo šanci najít pár ostřejších kousků kamene... bude muset stačit. Zatím se tyhle kousky pokusila napustit svým reiatsu aby je možná ještě trochu více zpevnila. A další štěstí bylo, že to cero nebylo dostatečně velké na to aby pokrylo celou plochu chodby a tak ji stačilo zůstat u zdi aby se vyhnula. Hm... nestyď se a pojď za mnou... Pobídla hada i když ji nejspíše nerozuměl. Ale kdo ví, třeba byl inteligentní. Což by možná nebylo až tak dobré...

Leila Vergious

Zbraň měla, teď už jen zbývalo ji nějak využít. Její oči jasně zářily v potemnělé a šedé chodbě když se otočila směrem k hadu který se sem sotva vlezl. Stoupla si do středu chodby a s povzdechem směrem k němu roztáhla ruce. Proč se trochu nepřiblížíš? Z takové vzdálenosti mě nikdy nedostaneš. Promluvila na něj znovu. Když se k ní jen takhle lehce plazil tak neměla zrovna moc co dělat, čekala až na ni zkusí udělat výpad aby ji dostal do té své tlamy.

Rucio

A tak si Rucio pochutnával na proklatě dobrém kuřeti. Jenže pak si o něj začal lámat zuby. "Ho to hakra je?" zahuhlal s plnou tlamou rozlámaných zubů, kuřete a toho tvrdého. To tvrdé vyplivl, aby se na to podíval. Chtěl si pochutnat na masíčku a ne si lámat zuby. Ještěže díky hollow regeneraci měl zuby jako žralok a že mu dorostou. Rozhodně to nebylo příjemné, když se mu lámaly zuby. No a tak se rozhodl to prozkoumat, aby si mohl dát při dalším pojídání pozor.

Rucio

No to bylo hezký. Jeho proklatě dobré kuře bylo plné nějakýho skla. Měl by to jít reklamovat. Zkoumavě sledoval, jak to mění barvu ze žlutooranžové na průhlednou. Šťouchnul do toho průhledného tlapkou. Ani ho nezajímalo, co to je. Jen byl dost nas...naštvaný, že má zkažené papů. Hrozně se těšil na kuřecí a ono je plný skla...jak smutný příběh. A tak tam do toho se smutně naštvaným výrazem šťouchal.

Leila Vergious

Tohle bylo zbytečné a hloupé... Leila nikdy nebyla bojovník. Vždyť ho ani předtím nedokázala zranit, co měla asi tak udělat teď? Její plán byl... hloupý. Zbraň kterou si našla pustila a jakmile padla na zem, Leila zmizela v černém záblesku. Zpátky na povrch, do písečného Las Noches s pomocí její schopnosti. Had se musel otočit a kompletně se z té chodby dostat než se mohl vrátit, to ji snad získalo dostatek času na to aby se odtud dostala pryč.

Rucio

Ty krystaly byly zvláštní. Když se jich dotkl, zrudly a nakonec zhasly a rozpadly se. Měl z toho dost mizernou náladu. Běžně by to sežral i s tím, ale lámat si při tom opakovaně zuby fakt nechtěl. A tak se v něm míchala nabručenost se smutkem. Nakonec se tedy sebral a vydal se po těch schodech, co v místnosti byly. Třeba přijde na jiné myšlenky, než to, že se nenažere.

Leila Vergious

Tsch...! Byla jediná reakce kterou stihla mít než se sonidem dostala z oblasti kterou ten lev pohltil. To ho opravdu nikdo za tu dobu co byla tam dole neskolil? Tohle místo bylo plné ubožáků a slabochů! Samozřejmě, ona byla jedním z nich a tak se rychle dala na útěk směrem k východu do pouště. Téhle pevnosti měla už tak akorát dost, mohla jen doufat, že liška našla tu katanu kterou hledali po cestě nebo něco. A pokud ne tak bude hold Phoenix zklamán a už je nikdy ničím nezaměstná, co se dá dělat. Alespoň měla nějaký vlastní cíl ke kterému ho nepotřebovala. Nikoho nepotřebovala...

Leila Vergious

Tohohle místa už měla plné zuby a nějaké brána ji nebude stát v cestě. Rozhodně tu nehodlala zůstat aby se mohla nechat zabít vším co v tomto paláci žilo. Už mimo tyhle zdi byla, cestou kterou sem dorazila. Konečně s před tou zdí zastavila a oddechla si. A s jedním mávnutím ruky se pokusila zmizet ve svém černém záblesku a objevit se na druhé straně, na poušti pod měsícem.

Rucio

Rucio kráčel nahoru po schodech. Při tom mu začínalo být dost divně. Že by to kuře bylo jedovatý a on se otrávil? Netušil. Nakonec vylezl nahoru...tam byly nějaké dveře...zase...otevřel je....a tam byla postel...a na ní....na ní někdo spal....měl kus hollow masky...jaké překvapení. Rucio jen omluvně kývnul, vycouval z místnosti a opatrně zavřel. Dneska už vypustil dost nepříjemností do světa. Byl taková hollow Pandora. A rozhodně nechtěl pustit další věc z řetězu.

Rucio

Už se chystal odtud odejít, když si všiml toho, že zeď napravo vypadá divně. Byla jinačí než ostatní kolem a navíc...navíc skrze ní táhlo. Zvláštní. Rucio se to rozhodl prozkoumat zblízka. Co za tou zdí asi bylo? Snad to bude něco dobrého a ne další stvůra či otrávený kuře. To by ho rozhodně nepotěšilo, jelikož si toho užil už dost.

Leila Vergious

S povzdechem se to všechno pokusila rozdýchat a pak se pomalým tempem rozešla za Phoenixem který seděl blíž než předtím. Otázkou teď bylo, jaká bude jeho reakce na všechno co se stalo. Leila beze slova raději pouze prošla okolo něj a zastavila se za ním, čekajíc co ji řekne nebo pokud ji začne nadávat.

Leila Vergious

Kolegy? Pamatuji si jen jednoho. Odpověděla mu a postavila se za něj, její pohled stejným směrem jako ten jeho k té bráně. Vypadalo to, že se jedna z těch obřích bestií snažila dostat ven. Alespoň teď měla u sebe Phoenixe kdyby se ji to opravdu podařilo. Netuším. Mám ale tušení, že se ta liška vydala hlouběji do centra pevnosti. Třeba tam i něco najde. Řekla mu trochu unaveným hlasem a znovu si povzdechla.

Rucio

Rucio zkoumal zeď a hele...kus podlahy se mu pohnul pod tlapou a odkryl mu tak, co se ukrývá za onou zdí, další chodba. Zrovna si chtěl zabručet, že si připadá jak krysa v bludišti, když to ucítil. Phoenixovo reiatsu vycházející z té chodby, že by tam bylo to, co hledali. Rucio se to rozhodl prozkoumat a tak se vydal chodbou do neznáma.

Leila Vergious

Ah, ten... Řekla si Leila a podívala se směrem k nebesům. Kdo ví jestli to vše vůbec přežil. Nastal poměrný zmatek a tak... Pokusila se mu vysvětlit. Pokud si pamatovala dobře tak byl naposled někde tak trochu zasypán, jestli se z toho místa dostal byla otázka zcela jiná. A pak zase došla řeč na Rucia. Když jsem byla zaneprázdněna s tím vědcem, liška odběhla a už jsem ji neviděla. Kde ví kde je mu konec. Třeba byl už dávno po smrti, kdo ví.

Rucio

Rucio opatrně našlapoval, jak sestupoval bůh ví kam. No a najednou se ocitl u nějaké bezedné propasti a uprostřed ní se vznášel dlážděný ostrov. K němu vedla cestička. Rucio se rozhlédl kolem a uviděl i další cestičky vedoucí z jiných směrů. Zajímavé. Co asi bylo na tom ostrůvku. Rucio tam viděl nějaké stroje a rozhodně cítil to reiatsu odtamtud. No a tak se tam opatrně vydal po té cestičce.