Kapitola pátá - Společná cesta

Spoiler:

"Haruko Kasumi, tímto vás oficiálně prohlašuji za kapitána komandéra třinácti obranných divizí." Teď už bývalá kapitánka druhé divize zvedla hlavu směrem k muži, který k ní promlouval. Stála uprostřed tmavého sálu Centrály 46.
Kasumi přemýšlela nad tím, jestli by měla něco říct nebo ne, ale rozhodla se jen uklonit, "Ano, pane, děkuji."
Sama se ještě nedokázala vzpamatovat ze všech ztrát, které byly způsobeny řáděním kapitána dvanácté divize. "Můžete jít, kapitánko," řekl tentokrát jiný muž, tenhle měl na hlavě pokrývku s číslovkou čtyři. Kasumi se naposledy uklonila a dala se na odchod.
S novým haori se znakem první divize se konečně dostavila do své nové kanceláře. Všechny věci po Kentarovi už byly vyklizené. Kasumi si uvědomovala, jak moc smutné to vlastně je. Posadila se ke stolu a přejela přes něj rukou směrem k hromádce papírů. Nebyly to ledajaké papíry, byly to oznámení ztrát.
Kapitánka vzala první: "Izanagi Kentaro, kapitán první divize, zabit v boji," přečetla prvních několik informací nahlas, položila jej a utřela si tvář, po které jí stekla slza. Vzala další, "Tomisura .. Raiden, ka-kapitán osmé divize, zabit v boji..." Tentokrát už nečetla nahlas, znovu si utřela tvář, tentokrát promnula i oči, na další papír se podívala jen letmo, ale zahlédla tam jméno kapitána deváté divize. Zakřičela naštvaně a papíry ze stolu smetla. Měla obrovský vztek, který se mísil se smutkem. Seireitei přišlo o tolik dobrých osob. A ještě nebyl jejich čas. A Kasumi sama přišla o svého milovaného. Proč teď musela dostat velení Gotei 13 právě ona? Chtěla vyrazit za Satoshim a rozkopat mu hubu. Položila hlavu na stůl a chytila se za ní rukama. Snažila se držet hysterický záchvat, který na ní přišel. I kapitána Haruka měla své citlivé místo. Potřebovala klid.


"Kiryu, počkej," zastavila kapitána druhé divize, který se už konečně chystal odejít z porady. Kasumi moc dobře věděla, jak její bývalý kolega nenáviděl tyhle důležité meetingy.
"Na nic čekat nebudu, kapitánko, sama jste řekla, že víme, kde je. Takže tam okamžitě vyrazím se svými jednotkami," řekl Kiryu a znovu se dal do chůze.
"Kapitáne Shihoine, řekla jsem, aby jste se zastavil, to je rozkaz!" zakřičela. Kiryu nejdřív neposlechl, ale nakonec se zastavil.
"Je nebezpečný. Nepamatuješ si snad, jaké škody napáchal? Kolik drahých lidí nám vzal?! A nikdo mu nebyl schopný ublížit! Mám povinnost chránit Gotei 13 a dokud si nás nevšímá, tak ho necháme být! Proto ti zakazuji jít po něm!" Zakřičela na kapitána druhé divize z plných plic, až se z toho zadýchala.
Kiryu si odfrkl: "pamatuju si, když jste ještě byla ochotná riskovat něco pro větší dobro. Ta osoba mi docela chybí, abych byl upřímnej. A taky jste na něco zapomněla, kapitánko," Kasumi zkřivila obličej, "na co, Kiryu?"
"Kdybych ho tenkrát nezranil, tak tu teď nejste, takže mi neříkejte nic o tom, že mu nic nemůžeme." Kapitán dvojky se svým typickým znechuceným obličejem odcházel, ale ještě než prošel dveřmi, mávl za sebe rukou: "jdu po něm."
Kasumi zůstala stát jako zmražená. Přemýšlela nad tím, co jí Kiryu řekl. Ale on to přece nechápal! Nechápal, jaké to je, mít na starost životy všech shinigami v celém Seireitei...Nebo snad..?


"Takže, Kiryu, tímto tě povyšuji na kapitána druhé divize, bez debat."
"A-Ale, kapitánko, to.. Já.. Já nechci!" snažil se bránit, ale jak se zdálo, bylo to úplně marné. "Neříkej mi snad, že chceš oponovat vrchnímu veliteli Gotei 13," zamračila se a prokřupala si drsně prsty. Na tohle Kiryu už nebyl schopný reagovat. Vzal rychle haori a oblékl si jej: "a co mám teď jako dělat?!" zakřičel na Kasumi zoufale. Kapitánka se jen škodolibě usmála, "nejdřív si budeš muset přesunout tu svojí opici," řekla vítězným hlasem.
"Ehm, je to sova, kapitánko," upřesnil.
"To vyjde nastejno, tak pojď," vyšla ven z kanceláře zástupce kapitána druhé divize.
"Kam?" zeptal se Kiryu a vyrazil za kapitánkou. Snažil se obléct si haori, ale moc mu to nešlo, "na pohřeb přeci. A ukaž," začala mu pomáhat s oblékáním se.
Kapitán druhé divize se zatvářil pochmurně, "takže je to dnes, hm?"
"Ano, odkládala jsem to moc dlouho. Ale už to nedokážu, zaslouží si důstojný pohřeb. Myslím si, že ostatní už budou na místě. A Kiryu," usmála se na svého bývalého zástupce, který na ní jen zvědavě mrkal: "ano, kapitánko?"
"Děkuji ti."


"Ne!!" zakřičela kapitánka první divize, když si přečetla vzkaz, který jí zanechal Kiryu. "Ty pitomče! Jak jsi mohl jít sám!!!" zuřila. Věděla, že kapitán druhé divize, ačkoliv je to jeden z nejsilnějších členů Gotei 13, nebude mít sám nejmenší šanci a ještě ho akorát vyprovokuje. Nevěděla, co má dělat. Snažila se zachovat si klidnou mysl a promyslet si svoje příští kroky.
Musela přece ochránit Seireitei! Nemohla mu vyrazit jen tak na pomoc. Město by bylo nechráněné a bývalý kapitán dvanácté divize by toho mohl využít. Kasumi si dřepla a chytila se za hlavu. Akorát jí přidělává starosti.
"Co.. Co bych měla udělat?" zeptala se sama sebe. Její oči znovu zaslzely. Tolik se bála, že Kirya potká stejný osud jako Raidena. Nechtěla znovu přijít o osobu, na které jí tolik záleželo.
Hlasitě vydechla.
"Hádám, že vyrážíme, co?" ozval se známý hlas a Kasumi před sebou na zemi uviděla několik stínů.
Zvedla hlavu a uviděla pět kapitánů: "nechte to na nás, Kasumi!" vykřikl bělovlasý kapitán s tetováním pod levým okem. Hned na to dostal pohlavek od staršího kapitána vedle něj: "za co to bylo, strejdo Hikaku!!!" zakřičel hystericky, "je to vrchní kapitánka, neoslovuj jí jménem, je to neslušné."
Kapitán s dlouhými bílými vlasy a znakem osmé divize na zádech pomohl vrchní kapitánce na nohy: "Kasumi," oslovil jí, "my ho porazíme."
"Akio," vzdychla a utřela si slzu.
Jednoho po druhém si prohlédla všechny přítomné. Ukitake Akio, Kioshi Hikaku, Ruyichi Hikaru, Izumi Razaki a Izumi Amaru. Pět kapitánů připravených vyrazit do akce.
Kasumi zakroutila hlavou: "ne.."
Otočila se a vyrazila ke stolu. Akio udělal rázný krok dopředu: "když nepůjdeme, Kiryu zemře!" vykřikl.
Kasumi nejdříve nic neřekla, jen sáhla někde pod stůl a následně vytáhla svoji zanpakuto.
"Beze mě nejdete. Tohle je naše společná cesta. Na něco jsem zapomněla. Ale vy a Kiryu jste mi to znovu připomněli."
Všichni se tvářili majestátně, nejvíc ze všech Hikaru, který se naklonil k Razakimu: "strejdo Razaki, o čem to mluví?" zeptal se, načež dostal další pohlavek od Hikaka.


Kasumi stála u hrobu svého milého. Už hodiny. Pršelo na ní, ale ona nedokázala odejít. Vzpomínala na všechny chvíle, které spolu prožili. Na jejich první setkání. A také na tu chvíli, kdy jí ho Satoshi vzal. Na chvíli, kterou do konce svého života uvidí ve svých snech.
Jedna z dešťových kapek se spojila s její slzou a dopadla na zem.
"Vždycky jsi mi říkal, že mi to víc sluší, když nosím culík," zasmála se a popotáhla. Snažila se vzpomínat si jen na to hezké, ale akorát jí to ještě víc ničilo.
"Už nikdy. Nikdy nechci, aby mě někdo viděl tak, jak sis to zasloužil jen ty:" s dalším popotáhnutím si rozpustila vlasy, které jí okamžitě kvůli dešti zplihly. "Já nevím.. Já nevím, co mám dělat, Raidene. Teď tu stojím jako kapitánka první divize... A nejsem schopná.. Já," padla na kolena a rukama se opřela o náhrobní kámen.
"Miluji tě," zašeptala a ještě víc se rozbrečela.


Už z dálky byl vidět muž s dlouhými nafialovělými vlasy, jak stojí uprostřed místa, které připomínalo bojiště. Něco se tu muselo stát. Kasumi byla nejrychlejší ze všech, takže je nechala někde daleko za sebou. Musela tam dorazit co nejdřív, aby zachránila Kirya.
A konečně ho viděla, ale... Ležel několik metrů od muže, který měl na sobě tmavě fialové brnění s dlouhým černým pláštěm. A nehýbal se.
Kasumi znovu ucítila pocit zoufalství, ale nesměla se tím nechat ovládnout, ne teď.
Dopadla před muže, který za tohle musel být zodpovědný.
"He..He.. Samotná kapitánka Gotei 13."
"Ramperouge Satoshi..."
Satoshi vypadal jinak, měl několik jizev na obličeji a jeho oči neměly bělmo. Místo toho byly černé.
Oba dva se postavili do bojového postavení.
"Dnešek bude dnem, kdy zemřeš, Satoshi. Za všechnu bolest a utrpení, které jsi způsobil." Kapitánka vyrazila kupředu: "BANKAI!"