Kapitola pátá

Spoiler:

Desítky lidí se krčily ve sklepě opuštěné Rukongaiské hospody. Matky v náručích držely své plačící děti, které nevěděly, proč se jejich tatínek ještě nevrátil, když šel jen ráno pro snídani. "Maminko.." Zašeptalo jedno z dětí na ženu, která ho pevně svírala v náruči. Matce se chtělo brečet, ale snažila se být silná kvůli svým dětem. Hospoda se otřásla a ze stropu spadly kusy omítky. Skoro jako, kdyby Rukongai někdo bombardoval. Jeden ze skupiny lidí ve sklepě to už nevydržel a rozběhl se ke schodům, které vedly nahoru. "Všichni tady chcípnem!!" Zakřičel, rozrazil dveře do hospody a následně z ní vyběhl ven na ulici. Pohled, který se mu naskytl, byl ten nejhorší, jaký se může obyvateli města, jako Rukongai, naskytnout. Rukongai už tak nebylo moc hezké město, ale dalo se považovat za domov, když jste si našli pěkné místo, kde žili příjemní lidé. Tohle bylo jedno z nich. Ale opravdu jen bylo. Domy hořely, tedy ty, co ještě stály. A že jich nebylo moc. Na ulicích ležel mrtvý dobytek. Muž udělal několik kroků dopředu a padl na kolena k mrtvému kohoutovi. Ano, byl to ten muž, na kterého si možná vzpomínáte z první kapitoly. Příběh onoho muže nebyl zrovna růžový, ale nejsme tu od toho, abychom prožívali příběhy lidí z Rukongaie. Jen řeknu, že kohout byl jeho první opravdový přítel. Někdy si člověk pořídí psa, nebo kočku. Muž byl ale chudý a kohouta našel jako kuřátko na ulici. Od té doby byli spolu. Zvedl hlavu, aby se podíval na nebe a proklel všechny. Nevypadalo to ale, že by na to měl mít dostatek času. Z nebe se totiž snášely velké šípy, které dlouhým obloukem skutečně bombardovali Rukongai. Muž zavřel oči. Těsně před tím, než ho jeden z šípů rozdrtil. Dveře do hospody se zabouchly. Bylo to ironické, protože v momentě, kdy dveře vydaly silný zvuk bouchnutí, celá hospoda vyletěla do povětří. Důvodem toho bombardování byli shinigami, kteří utíkali do Rukongaie ze Seireitei, aby utekli před jistou zkázou. Několik quincy stálo na hradbách kruhového města a střílelo ze svých obrovských luků. "Myslíte, že jim to už stačí?" Promluvila žena, jejíž luk byl tak třikrát větší, než ona sama. Kontrastem k ní byl obrovský chlap, který měl stejně velký luk, ale byl s ním skoro stejně vysoký. Ten zakroutil hlavou. "Pokračujeme." Ovšem. Nepokračoval, protože ho zezadu probodly dva meče. Quincy žena se otočila a namířila na svého druha luk. Okamžitě vystřelila. Stejně byl mrtvý, mohla aspoň trefit útočníka. Netrefila, zezadu jí někdo chytil a přiložil jí ke krku zanpakuto. Jak stál těsně za ní, tak jí do obličeje padaly jeho dlouhé bílé vlasy. "Shinigami!" Vykřikla nahlas, než je oba pohltila exploze z velkého vybuchujícího šípu, který na ně přiletěl. Vystřelil je starší plešatý muž s brýlemi. "Střílíte se mezi sebou takhle normálně?" Ozvalo se za ním, než mu někdo usekl hlavu. Quincy se svalil k zemi. Stál za ním muž v bílém haori se znakem 13. divize. Zakroutil hlavou.

"Kentaro-taichou!" Zakřičel Ryuuka starostlivě, když byl kapitán desítky jedním ze dvou nepřátel ostřelen zpátky do protější budovy. Byl to nezvyklý pocit. Kapitán 10. divize byl jistě jedním z nejsilnějším shinigami z celého Gotei 13. A ten quincy s červeným pankáčem si s ním jen pohrával. A ještě se u toho usmíval! Ryuuka se odrazil a s naštvaným řevem na něj zaútočil. Byl však dost nepříjemně trefen druhým nepřítelem. Quincy s pankáčem vyrazil za Izanagim a ten druhý s afrem za Ryuukou. "Jak se jmenuješ, shinigami?" Zeptal se quincy Ryuuky, který se zvedal ze země. Nevypadalo to moc dobře a Ryuuka rozhodně neměl náladu mluvit s ním. "Já se jmenuju NaNaNa Najahkoop!! Chci, abys věděl, kdo tě zabije!" Ryuuka se pod maskou zasmál. "To je pěkně kreténský jméno." Řekl kapitán jedenáctky drsně. Quincy se zarazil. "Kreténský?" Zeptal se naštvaně. Ryuuka jen přikývl. "To tam neslyšíš? To NaNaNa. Rodiče byli sjetí, když ti vybírali jméno?" Ryuuka se teď očividně bavil.. Narozdíl od quincyho, který dostával záchvaty vzteku. "Nebo jsi jako dítě vypadal tak blbě, že ti prostě lepší jméno nemohli dát?" Quincy se rozzuřil a od pasu si odepnul něco, co připomínalo světelný meč z Hvězdných válek. Ono to jako světelný meč vypadalo i po tom, co to aktivoval. Ryuukův výraz v obličeji se vůbec nezměnil. Jako by dostal druhý dech. Nejspíš to bylo z toho trapného jména. Proti někomu, kdo se jmenuje NaNaNa prostě nemohl prohrát. Pevně sevřel rukojeť meče a vyrazil kupředu. To samé udělal quincy. Ryuuka zaútočil jako první. Napřáhl za sebe pravou ruku s mečem a sekl. Quincy se to pokusil vykrýt, ale Ryuuka udělal něco, co NaNaNa nečekal, v rychlosti se i s mečem skrčil a zaútočil zespodu. Quincy zůstal stát jako zmražený. Kapitán jedenácté divize totiž svým mečem trefil nejcitlivější místo na těle muže. Quincymu se hrnuly slzy do očí. Ryuuka jen udělal dva kroky dozadu a chvíli si oponenta prohlížel. "Ber to pozitivně, kdybys měl děti, tak by určitě měly taky pitomý jméno, takhle se vyhneš tomu, že by tě někdy nenáviděly." Quincy padl na kolena a držel si krvácející přirození, nebyl schopný mluvit. Ryuuka vyrazil proti němu s napřaženým mečem. Chystal se ukončit jeho život. Byl ale zastaven letícím šípem, který mu doslova probodl stehno. Ryuuka se svalil k zemi a podíval se odkud šíp přiletěl. Uviděl quincyho s pankáčem, jak na něj míří a u nohou má ležícího Izanagiho. Ryuuka jen nevěřícně vykulil oči.

Vysoký muž, stojící na kraji vrcholu Sokyoku si prohlížel bojiště. Masakr, který způsobila jeho vojska, mu byl příjemný na pohled. Nenáviděl shinigami. "Myslela jsem, že jsi mrtvý." Ozvalo se za ním. Začal se otáčet. "Babčo?" Prohodil vesele, když spatřil kapitánku první divize. "Rád vás zase vidím." Řekl muž vesele. Kapitánka zavřela oči a pravou rukou pevně sevřela rukojeť své zanpakuto, kterou měla ještě pořád u pasu. "Kdybych tak mohla říct to samý."
Kapitánka vypustila svoje reiatsu. Shinigami v ulicích začali omdlévat. Ti silnější se však drželi. Kapitáni se ohlédli k Sokyoku. Yasumaru se zrovna chystal vyrazit přímo ke kapitánce, ale zastavila ho zvláštní věc ve tvaru hranolu, která se zabodla vedle něj do zdi. Ohlédl se a uviděl podivnou postavu, kolem které těch hranolu bylo ve vzduchu hned několik. Na většině z nich byli nabodnutí mrtví shinigami. "Oo, kapitán?" Prohlásila osoba mrazivě, až z toho Yasumaru dostal husí kůži.

Nedaleko jížní brány se shromažďovaly skupiny shinigami, aby společně utekly pryč a bylo jich dostatečně k tomu, aby se mohli bránit. Pomalu už se chystali vyrazit. Měli sebou zásoby jídla, vody i zdravotnických potřeb. Nicméně.. "Oooo! Jackpot!" Dívčí hlas vyděsil všechny shinigami. Byla to jen malá holka! Měla na hlavě bílou vojenskou čepici a v ruce držela zářící luk. "Je to jen děcko!! Na ní!" Několik shinigami jí vyrazilo naproti. Zdání však klame. Shinigami byli mrtví ještě před tím, než spadli k zemi. Dívka se začala smát a střílet všechny shinigami, které viděla. "Zatemni, Turieli!" Dívka měla co dělat, aby vykryla útok, který na ní mířil zezadu, naneštěstí se jí to ale podařilo. Dost jí překvapilo, že shinigami, který na ní dokázal zaútočit, byl jen malý kluk s rezavými vlasy. "Věčná tma.." Zašeptal chlapec drsně a z každé strany na quincy holku běžel jeden jeho klon. Trochu jí to rozhodilo, odkopla toho, se kterým se přetlačovala a lukem vystřelila proti jednomu z těch, co na ní běželi. Šíp jim jen proletěl a on zmizel. "Je to jen iluze!" Vykřikla a snažila se najít toho pravého. Ten jí mezitím sekl zezadu svým ostrým mečem. Dívka použila hirenkyaku, aby se dostala pryč. Objevila se na střeše domu, který byl nedaleko. "Jsi docela dobrej, kluku! Jak se jmenuješ?" Zakřičela na zrzka, který se mezitím dostal shunpem k ní. "Měl jsem dobrýho učitele.. Jsem Izumi Amaru."