Kdesi uprostřed oceánu

Satoshi
Konečně jsem tedy překonal první vizi, ale následovala další. Ovšem tahle byla jasnější. Akio...? Kasumi...? Tohle vypadalo, že je skutečně reálná vize Vzpomínka na akademii...? Ale... ze kdy? tahle nová vize vypadala, že skutečně bude z mé minulosti, ale proč by to potom byla vzpomínka na akademii...?

Satoshi
Po pár reminiscenčních cestách přes má mladá léta mi začalo být jasné, že tyhle iluze už skutečně byly ploděny z mých vlastních vzpomínek a tak nějak jsem očekával, kam tohle bude směřovat. Přece jen jsem odstranil restrikci svých vzpomínek na tu událost, takže bylo očekávané, že se k ní dostaneme. A skutečně tomu tak bylo. Vypadalo to jako začátek experimentu. Hehe, ostrovtipem jsem oplýval i před generacemi. bylo jediné, na co jsem zareagoval, protože bylo jasné, že to horší... teprve přijde.

Satoshi
Hm... to se dalo čekat. pomyslel jsem si, když byla zobrazena iluze, která byla očekávaná. Vypadá jinak... to znamená, že jeho evoluce proběhla později. analyzoval jsem, vypadalo to, že s novější iluzí bylo lépe možné manipulovat vlastní myšlenky. Nyní byly dvě možnosti, buď bude iluze pokračovat pouze za pomocí mých vlastních vzpomínek, nebo se dozvím, co se na té "misi" skutečně stalo.

Satoshi
Takže vizuály jsem nakonec nedostal, ale audio bylo poměrně dost vypovídající. Tak to vypadá, že dostávám dávku toho, co jsem sám způsobil. No, uvidíme, jak tohle dopadne... rychle jsem rozebral situaci, která byla přede mne postavena a nechal jsem opět iluzi působit.

Satoshi
Věřili. Do poslední chvíle věřili. Dobře jsem je vytvořil. pochválil jsem se. Hideyoshi stále žil, takže se dalo předpokládat, že tato iluze bude pokračovat dále. Poměrně mě zajímalo, jak čas strávený v iluzi se projevil v reálném čase. Třeba to byl paralelní prostor, který způsobil, že den uvnitř se rovnal měsíci ve skutečném.

Satoshi
Pomalu jsem se probouzel. Tak to už skončilo? Škoda, docela jsem si užíval ten interaktivní film... měl bych si to patentovat a prodávat to jako atrakci. řekl jsem a otevřel oči naplno.

Nacházel jsi se v prostorné a prosvětlené rozhledně na vrcholku lodi. Ta se viditelně plavila někam po moři.

Hideyoshi

Vtipný, jako vždy, ale to je jedno..na tom nezáleží...mě jsem ti usmažit mozek, když jsem mohl...zatracená nostalgie... ulevil si. Stál mimo bariéru, u dveří a koukal na tebe. Zajímalo by mě, co všechno jsi viděl...já ti zas řeknu jaký to byl pohled vidět tě slintat si na haori. Jeho tvář se nepohnula při tom suchém vtipu.

Satoshi

Ale, takové ty klasické věci, jak jste umírali a věřili, že vás někdo zachrání. odpověděl jsem stroze Slintání... no, jo, už po těch 500 letech na mě jde senilita, proto jsem si musel vytvořit samočistící ošacení.

Hideyoshi

Myslím, že jsme se dostali do slepé uličky...co teď... Zahleděl se ti do očí. Nedokážu se tě zbavit, ale přitom už tě nikdy nechci mít na očích...tady...se hold naše cesty rozdělí...navždy... Vrhl na něj zamračený pohled.

(nějak to ukončíme, zamotal jsem se v tom a už není dobré to natahovat.)

(eh... okay no =D)
Satoshi
Hideoyshi vypadal, že se chce vzdát. Ah, #muchsad, #cry. To je poměrně zajímavý přístup, nechceš se mě zbavit, ale ani mě nechceš vidět. Na jednu stranu mě nenávidíš, ale nedostatečně, takže se raději uchýlíš k odkladu. Dobrá tedy. zvedl jsem se a sundal svůj plášť Nechám ti ho tady, aby ti stále připomínal, že jsi něco nedokončil. Až si to rozmyslíš, víš kde mě najdeš. a vydal jsem se k východu, předtím jsem se ještě otočil a rozloučil jsem se svým osobitým stylem Mimochodem, máš velmi cute pobočnice, rád bych je prozkoumal... zevnitř. a se zvednutou pravicí jsem se rozhodl opustit kabinu

Hideyoshi

Vzal si Satoshiho plášť a pořádně jsi jej prohlédl. Jednoho dne, až uzraje čas bude tenhle plášť to poslední co uvidíš. Řekl tiše, na další sSatoshiho prupovídky nereagoval. Jen luskl a nechal v bariéře otevřít otvor. Počkal až Satoshi vyšel ven.

Jakmile Satoshi opustil loď, tak ta se dala do pohybu. Během několika chvil se před ní otevřela obrovská garganta, dost velká, aby jí prošla celá loď a ta v ní nakonec i zmizela. A s ní i Hideyoshi a jeho posádka.

Satoshi
Vyšel jsem tedy mimo loď na které jsem prožil mnohá dobrodružství, sice virtuálně, ale prožil. Ještě jsem sebral Jitena a sledoval jak Izanami mizí v dáli. Zajímavý průběh cesty, není-liž pravda? zeptal jsem se svého společníka.

Satoshi
Pravděpodobně. začal jsem srdceryvné loučení Budu muset aspoň zběžně zkontrolovat co se změnilo za dobu mé nepřítomnosti. Plus musím vytvořit tu virtuální realitu, abych navýšil konto. Vybírání kasín v lidském světě je sice dobrý, ale zdlouhavý proces. Ale myslím si, že se brzy opět potkáme, máme na sebe štěstí jak se říká.

Jiten

se stále usmíval. Byl uprostřed oceánu neznámo kde na Zemi, jeho gigai se válel ve sklepě v Tokiu a jeho oblíbený společník se rozhodl ho tu nechat.
"Vidím, že máte na pilno, Satoshi-sama. Budu se tedy těšit na další setkání s vámi, snad máte pravdu a bude to dříve spíš než později. Mimochodem, pozdravujte ode mě kapitána Izumiho..." Při poslední větě jeho úsměv trochu potemněl a zpotměšil, takže připomínal hollowa víc než za posledních nekolik měsíců.

Satoshi
Pousmál jsem se na tu poslední poznámku. Myslím, že kdybych to udělal, tak by to taky mohlo bylo poslední co bych kdy řekl vlastní pusou. pak jsem vytáhl podivné zařízení z náprsní kapsy Mimochodem, tohle je ovladač k tomu průchodu, kterým jsme přišli, chceš si vyzvednout tělo? zeptal jsem se Musím se vrátit k motorce, takže jej využiji.

Jiten

byl docela příjemně překvapený z takové nabídky.
"Jistě, proč ne? Nerad cestuji sám," prohodil. Byl spokojený, protože mu to ušetří pár nudných hodin nad oceánem.

Satoshi
Přirozeně předpokládal přijetí ponuky proto portál připraven posečkával. Pojďme přímo. pronesl. Portál proveden přesně. Proto parta přichází při provincii.