Kdesi uprostřed oceánu

Satoshi zase mohl normálně myslet, ale bolest zůstávala stále.

Hideyoshi

Pousmál se, při pohledu na Satoshiho.
TLESK***TLESK***TLESK
Ozval se potlesk celou místností, když kapitán 12.divize opět promluvil. Jen se zanášejí větším a horším svinstvem...a to jednou hold musí ven... NA to se postaví a přejde za svou sedačku. Takže už si vzpomínáte, Satoshi-san, nebo bych měl spíše užít termínu Tou-san? Zatvářil se chladně na Satoshiho chladnou reakci. Byl to takový souboj chladu...možná tak trochu mistrovství chladného jednání...kde chyběl obhájce titulu.

Satoshi
Promnul jsem si oči. Je těžké zapomenout něco, kvůli čemu se z něčího mozku stane počítačová komponenta místo orgánu. pronesl jsem ignorujíc jakékoliv projevy emocí. Jak chceš. odpálkoval jsem otázku na oslovení Takže, z jakého důvodu jsi se po těch letech vrátil a donutil mě k přepsání omezení vzpomínek?

Hideyoshi

Po těch letech? Řekl s jistým úžasem v hlase.
Sto let jsem v té hnusné díře plné písku trčel, sto let jsem bojoval dennoděnně o život a to díky tobě...
Jeho oči se zůžily do úzkých škvírek. Velký projekt slavného kapitána 12.dvize...velký a tajný...vývoj artificiálních shinigami...shinigami stvořených přímo na míru potřebné situaci...výzkum velmi utajený před konzervativní centrálou 46. Zaskřípal zuby. A přece, při náznaku toho, že by se ti centrála mohla začít míchat do tvých dalších experimentů jsi se experimentu zbavil...vymazal veškeré info a potlačil své vědomosti o něm, aby ses odtrhl od toho vodítka, které k tobě měli...a co se týkalo nás...neměls ani dost odvahy na to, aby ses nás zbavil osobně... Otočí se od Satoshiho zády, zatímco do místnosti vstoupí Honza i ona Dívka. Poslat nás do Hueca Munda na..."misi"...a vybavit nás vadnými schopnostmi...jak jednoduše elegantní...těch pár členů 12.divize zemře tragicky při výkonu mise a důkazy o výzkumu spolkne nějaký hollow...

Jiten

naklonil hlavu.
"Strkat nos do něčího tajného života je neslušné," pokáral dívku, která se minutu od minuty jevila jako nevychovanější a nevychovanější. "A dovedu si představit, že v případě tajného života Satoshiho-sama i smrtelné," dodal s lehkým zasmáním.

Satoshi
Nechal jsem svého "syna" vylít si své pocity. A proto se ptám po proč po těch letech. odpověděl jsem absolutně ignorujíc závažnost slov Sám jistě víš, že omluvu ode mě očekávat nemůžeš. pronesl jsem s pronikavým chladem ve výrazu Navíc, proč bych se měl sám zbavovat něčeho, co jsem vytvořil? Umírání na misi je přirozený proces, zabíjení členů divize je další možnost pro centrálu strkat nos, kam nepatří.

Hideyoshi

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si osvojil schopnost otevírat garganty...až když jsem se dostal do světa lidí...jsem mohl začít plánovat jak se k tobě dostat...
Popošel k baru a nalil si pití, pak zběžně zkontroloval své kapesní hodinky a usmál se. Objevil jsem tuhle organizaci...Reimei...řekl jsem si, že spolu s nima bych se moh do Seireitei dostat a najít si tě...bohužel, nevyvedlo se a většina Reimei si pochcípala... Kopne do sebe nějakou tu tekutinu a vrátí se k Satoshimu. Tak jsem stvořil Seishi...plánoval jsem jak provést klamný útok na Seireitei, abych se mohl dostat k tobě...ale ty jsi přišel přímo sem...hodně jsi mi toho usnadnil Satoshi... Hideyoshi se mračil. Víš...nejhorší na tom nebylo vidět své bratry a sestry umírat, ale vidět v jejich očích do poslední chvíle víru v to, že je přijdeš zachránit... Odvrátil se od Satoshiho, kterému se bolest opět vrátila. Spolu s motánám hlavy a špatnou krátkodobou pamětí.

Dívka

Ale ten život už nebude mít dlouhého trvání... Řekla, jako by nic. Prosté oznámení nastávající skutečnosti. A vy půdete přímo s ním, teda pokud si vás Hide nebude chtít nechat jako hračku...

Satoshi
Poslouchal jsem další výlevy svého výtvoru. Vidím, že jsi poměrně obsessed se mnou. Mělo by mi to lichotit? ironicky jsem se zeptal Divíš se? Jsou to mé výtvory, samozřejmě že je naprogramuju tak, aby mi bezmezně věřili. pronesl jsem s naprostou chladností ke svým výtvorům. Bolest samozřejmě přišla, ale tohle by nebyl Satoshi, kdyby ji nedokázal po první zkušenosti analyzovat a dekompozitovat strukturu. Mimochodem, je potřeba používat neustále tu schopnost, která zpomaluje myšlení? Myslíš, že mě nedokážeš porazit na mé plné úrovni?

Hideyoshi

Já byl schopný myslet vlastní hlavou...ne čekat až nás kapitán 12.divize zachrání... Řekl s jistou hrdostí v hlase.
Posedlý...je silné slovo...ale protože jsem stále druhý největší žijící génius...musím trochu upravit pravidla hry...až se zbavím génia ze Seireitei, tak budu jediný génius široko daleko... Šíleně se ušklíbl. Dvojitá výhra, pomstím se chlapovi co nás zradil a eště odstraním konkurenci. Když Satoshi pronesl to o schopnosti, musel udiveně zatleskat. Tak sis konečně uvědomil, že to není větřík...gratuluju...no ale krapet pozdě...už se přehupuješ do druhé fáze...bude to celkem ironie, co Satoshi? Zatváří se skoro tak šíleně, jako Satoshi, když najde něco zajímavého. Největší génius Gotei 13 umře jako idiot...ale měl bys být polichocen...je to shopnost šitá tobě na míru...

Jiten

se koukl krátce na dívku, ale potom se obrátil zpět k moři a mírně pokýval hlavou. Nijak ho nepřekvapovalo, že jejich návštěva tady zřejmě není až taková náhoda a že její plánovaný konec pro ně není pěkný.
"Myslím, že byste neměla podceňovat Satoshiho-sama," řekl a lehce se usmál.

Satoshi
Popravdě jsem chtěl vybuchnout smíchy, že jen pro takto patetický důvod, takže jediné, co bylo, tak bylo Ah, tak. Tím teda uznáváš, že nemáš šanci mě překonat... vypadá to, že ani můj intelekt nedokáže vytvořit něco, co by mne intelektuálně předčilo. Paradox, nevím, zda být šťastný, nebo zklamaný. opět ignorujíc výlevy jsem si začal přemýšlet pro sebe Takže je to něco jako virus... a druhá fáze? Kolik jich ještě bude? zeptal jsem se. Nemohl jsem jen tak vyplivnout, že obnovou mysli došlo k návratu ke stavu před infikováním, na to jsem si to příliš užíval. Navíc, bylo zajímavé sledovat, jak tahle schopnost funguje. Ovšem mohlo být přece jenom trochu podivné, že jsem stále byl neskutečně klidný.

Hideyoshi

Nějaké to století zkušeností se špatně dohání a trpělivost není něco co by jsi mi dal do vínku.... Řekl prostě.
No..dle tvého úsměvu hádám, že máš za to, že ti tvůj "restart" nějak pomohl, ale musím tě zklamat Satoshi.
Řekl znuděně. Myslíš si, že jsi vždy na vše připravený, nic tě nemůže ohrozit a to je přesně to, co proti tobě můžeme použít...druhá fáze...začne asi někdy teď!

A ano...Satoshi v tu chvíli pocítil, že bolest zmizela, ale místo ní cítil stále větší otupělost. A ano opravdu jí cítil, Restart či jakou volovinu to s hlavou zrobil mu nepomohl o nic víc než jeho přehnaná sebejistota. Nyní se už stávalo, že Satoshi nedokázal najít správný výraz, termín a také nedokázal soustředit pozornost.

Stádií, záleží na tom co počítáš za stádium...něco mezi třemi a padesáti....ale jen se uvolni Satoshi, za chvíli zapomeneš na to, že jsme se o tom bavili.


Dívka

Nepřecěňujte jeho síly...je jen chytrý...to je vše...a za chvíli už nebude ani to... Řekl dívka znuděně.

Jiten

dívku pro tentokrát ignoroval. Její neuctivé chování se mu nelíbilo, ale neměl zájem jí dávat pokračování lekce o slušnosti. Místo toho se rozhlížel po okolí, aby zhodnotil, kudy by mohl případně jít Satoshimu-sama pomoct a kde stojí všichni z neznámé skupiny.

Satoshi
Takže jsem jej podcenil, no, pravda, je to můj výtvor. Tak se podívejme, kam to až dotáhne. pomyslel jsem si a skutečně jsem se vzdal, ano i smrt bylo něco, co kapitán 12 divize viděl jako něco fascinujícího, kdyby ovšem něco takového pro něj mohlo nastat. Rád by smrt prozkoumal z první ruky. Ale nyní ponechal Hideyoshiho jeho slastnému pocitu výhry.

Satoshi
Surrealitstická vize, pocit out of this world, že bych se konečně dostal na rande se samotnou smrtí? Někdo mě volal, aspoň to jsem zjistil. Někdo... volá... Satoshi... moje... jméno. blok v toku myšlenek byl silný a nepřekonatelný, oficiálně xD, Mami... ne... není... možné... znovu jen střípkovitý text byla moje mysl schopna produkovat.

Satoshi
A další výjev. Vzpomínka...? Nebo iluze? nedokázal jsem rozklíčovat a zařadit jej. Jedno bylo jasné, byla to přinejmenším velmi podařená iluze. Ale víc se nedalo posoudit. Nevěděl jsem, bylo příliš málo informací Navíc, proč se mi tohle zobrazovalo. Nezbývalo nic, než počkat. Ale musel jsem se posunout. Zkusil jsem tedy promluvit.

Satoshi
Výjev se změnil. To dávalo smysl. Iluze nikdy nebyly konstantní, ale ukazovaly různé výjevy. A to byl i tento případ. Chlad...? To je tady Aki? ihned po chladu následoval řev a poté... žluté oko. Co to...? bylo očekávatelné, že se iluze změní v horror, ale proč oko?

Satoshi
Ano, iluze si vzala to nejlepší ze mě. pomyslel jsem si po shlédnutí další scény a když "jsem" stál proti oku hollowa. Pokud umře můj avatar, umřu i já? napadlo mě, ale nebylo možné zjistit nic jinak, nežli nechat scénu hrát dál. Vypadalo to, že "matka" se snaží "mě" zachránit. Stalo se...? Bylo poměrně zajímavé očekávat co se stane.

Satoshi
I get Attack on Titan, now? o.O pomyslel jsem si. Vypadalo to, že si zažiji tuhle slavnou scénu na vlastní kůžu. Eren nemohl a já taky ne...? bylo to poměrně nepříjemné, ale měl jsem se starat? Vždyť to byla jen iluze, ale něco mi říkalo, že jsem to měl zkusit... jako by byla nastavena vlajka pro pokračování právě tady. Kuro...hitsugi.

Satoshi
Vypadalo to, že už dokážu aspoň částečně ovládat iluzi, protože to vypadalo, že skutečně má malá verze dělá to, co po ní chci, aspoň částečně. Ale poté se stalo něco, co mne utvrdilo v tom, že to je skutečně iluze, protože "matku" hollow připravil o její život, což rozhodně nemohlo nastat. Takže bylo na čase zjistit jak daleko to takhle iluze vezme.