11. divize, bojová aréna

Wilhelm Gure
Lehce jsem kývl: Když žádné kido, tak samozřejmě ani shunpo. ujišťoval jsem se a stále se jen lehce usmíval. Docela jsem doufal, že teď neřekne, že shunpo ano. Protože to by byl průšvih.
Uvolnil jsem tělo a mysl vybičoval k ostražitosti. Bylo třeba, abych dokázal zpevnit jakýkoliv sval a poslat svůj shinai jakýmkoliv směrem. Začátek nám někdo odstaruje?

Wilhelm -> "Bez shunpa." přikývl s úsměvem největšího borce. Odstoupil od tebe pár kroků, a taky pevně uchopil svůj shinai. "A nezapomeň. Tohle není šerm." dodal a pro začátek provedl jednoduchý výpad směřující na svou hlavu.

Wilhelm Gure
Kývl jsem a vyrazil do útoku. Jednou rukou jsem svým bambusákem zablokoval ten jeho a druhou jsem mu vrazil pořádnou ránu loktem do hrudi. O boji muže proti muži jsem slyšel na šermu, v armádě i v Soul Society. Věřil jsem, že jsem dobrý. Ale nevěděl jsem, jak je na tom on. Radši se budu i krýt. napadlo mě teprve během útoku.

Wilhelm -> Tvoje rána loktem do hrudi s ním ani nehnula. Svalovec se pobaveně podíval na tvůj loket, a pak na tebe. "A teď já." řekl, jednou rukou pustil shinai a praštil tě do hrudi. Jelikož jsi o krytí zauvažoval pozdě, rána tě posunula o tři kroky dozadu.

Wilhelm Gure
Instinktivně jsem načal první ochranné kido, ale pak jsem si uvědomil, že to nesmím. Usmál jsem se a s klidem prohlásil: Dobrá. Sílu máš obrovskou.
Vyrazil jsem znovu vpřed, ale tentokrát jsem držel shinai ve předu, abych se jím mohl případně krýt. Vyrazil jsem vpřed a udělal výpad oběma rukama naráz. Nejdřív to vypadalo, že bude jedno z toho klamavý výpad, ale to bylo jen zdání. Klamavé byli oba. Zablokoval jsem mu totiž obě ruce a pak vystřelil hlavou proti jeho nosu.

Wilhelm -> Nad tvou poznámkou se jen pousmál a připravil se na útok. Nečekal, že budeš tak chytrý, zablokuješ mu obě ruce a vrazíš mu hlavičku do nosu. Svalovec musel ustoupit o pár kroků a chytil si nos, jelikož mu tekla krev. "Heeej! Zlomil jsi mi nos!... Hezky. Tohle začíná být zajímavé!" zaradoval se..... No prostě svalovec. Ale jak už to tak bývá, svalovec má tvrdou palici i nosy, takže i ty jsi pocítil sice lehkou, ale bolest hlavy.

Wilhelm Gure
Jsem rád, že se bavíš. řekl jsem. Jakýkoliv jiný shinigami by tohle prostě nemohl říct, bez trochy té ironie až sarkasmu. Ale já to řekl naprosto vážně s milým úsměvem. Také jsem se bavil.
Tak budeme pokračovat, ne? zeptal jsem se a rozeběhl jsem se proti svalovci: Jak se vlastně jmenuješ? zeptal jsem se, zatímco jsem útočil.
Útok jsem směřoval bambusem na nohy. Zároveň jsem položil druhou ruku na zem a zatímco klamný útok bambusem svedl do podlahy, silou v rukách, těle i noze (pravé) ho kopl do břicha. Proti tomuhle mi nic krom klamných útoků nepomůže.

Wilhelm -> "Jmenuji se Kano." oznámil ti mezitím, co odrazil tvůj útok. Bohužel už jsi dal na tvé klamavé pohyby větší pozor, a tak zastavil tvůj kop do jeho břicha. Vlastně tvou nohu chytil a vytáhl tě za ní do vzduchu. Mezitím se napřáhl bambusovým mečem proti tvé hrudi a zaútočil.

Wilhelm Gure
Pozvedl jsem obočí, když mě zvedl za nohu. To jsem nečekal... to bude zlý. postavil jsem se (pokud se to tak dá říci vzhůru nohama) do krytu a čepel odklonil. Zároveň jsem sebou cukl jak závodní pstruh a dal hlavičku na břicho. Druhou rukou jsem se kryl před případnými dalšími útoky.

Wilhelm -> I když jsi se kryl, ucítil jsi na rameni jednu ze svalovcových ran mečem. Po správném mrsknutí jako pstruh, tě svalovec pustil na zem. Dokonce byl tak hodný, že počkal, až se postavíš na nohy. Teprve pak opět zaútočil jednou rukou se shinaiem na tvůj pravý bok.

Wilhelm Gure
Bylo fér, že mě nechal postavit. pomyslel jsem si. Pak jsem se ale už musel krýt. Ustupoval jsem zpátky a odrážel jeden útok za druhým. Vzpomněl jsem si totiž na hodiny šermu ještě z reálného světa...

Vzpomínka:

A tak jsem čekal na velkou chybu v krytu a čekal v defensivě.

Wilhelm -> Tvůj učitel musel být velice chytrý muž, protože měl pravdu. (I v krytu a defensivě to bylo nepříjemné. Svalovec tu sílu měl, což bylo nepříjemné). Objevilo se pár chvilek, kdy byl svalovec odkrytý, ale ta správná přišla až teď, kde se svým bambusovým mečem napřáhl hodně dozadu, takže měl zcela odkrytou hruď.

Wilhelm Gure
Skvělé! pomyslel jsem si. Svalovec se odkryl dostatečně na to, abych nemusel používat jakýkoliv klamný výpad a abych se musel bát, že to odkloní. Ideální okamžik nastal.
Dopředu jsem vyrazil celou svojí vahou, ještě jsem využil páky těla (čím delší páka, tím větší síla) a pak šel úder přímo na napnuté svaly. Přesně jsem vyděl jeho svaly a tak pro mne, jakožto léčitele nebylo tak těžké zaměřit solar. Sval, který nejen, že když zatnete, tak si od bolesti nepomůžete. Ale dokonce naopak.

Wilhelm -> Než svalovec stačil máchnout svým bambusovým mečem, tak jsi rychle vyrazil a trefil ho do so......(moment)....jo do plexus solaris (doufám, že je to ono). Trefil jsi ho opravdu velkou silou, když jsi využil vše k tomu, aby to tak bylo. Svalovec se z té rány zakodrcal dozadu. Chvíli jen tak podivně stál. Vypadalo to, jako kdyby každou chvíli mělo z něho něco vypadnout. Asi po dvou minutách se narovnal s úsměvem na tváři, jako kdyby mu vlastně nic nebylo. Udělal k tobě dva kroky.... v tom se zarazil, chytil se za pusu a velice rychlím sprintem utekl z výcvikové haly. Všichni ostatní se začali hrozně smát. Pak k tobě přistoupil zase jiný člen 11. divize. "Hádám, že jsi vyhrál." oznámil ti a čekal, až mu vrátíš shinai.

Wilhelm Gure
Byl to těžký soupeř. Ale nepřišel jsem bojovat. Pak ho pozdravujte a že doufá, že bude v pořádku. Shinai jsem mu podal dost roztřesenou rukou, protože mě stále brněli od zásahů, přesto jsem měl na tváři stále svůj zasněný úsměv. 
Teď když dovolíte. Přistoupil jsem k vytouženému... prknu... a opatrně vytáhl hřebíky, abych je nepoškodil. Něco hledá, víte? oznámil jsem, když jsem zvedal prkno.

Wilhelm -> "Jasně, budu ho pozdravovat. Cha cha. Užij jsi svou výhru." rozloučil se s tebou člen 11. divize a nechal tě dělat to, co jsi měl v plánu. Ostatní členové opět začali trénovat. Trénovali ale stranou, takže jsi měl dostatečný prostor vydloubnout to správné prkno. Šlo to ztěžka...pomalu....bolestivě, ale šlo to. Nakonec jsi prkno vydloubnul. Pod ním byla malá krabička, kterou když jsi otevřel, byl další kus mapy. Po prostudování jsi zjistil, že tě tentokrát mapa vede do 4. divize

Wilhelm Gure
Položil jsem prkno zpět na své místo a hřebíky zarazil tak, že jsem si sundal botu a použil jí jako kladivo. Dával jsem si pozor, aby byli hřebíky přesně na svém místě. Pak jsem se podíval na mapu a usmál se. Divize léčitelů? Proč ne. Ta by to snad mohlo jít snáz. Vstal jsem a pomalým krokem se vydal pryč. Při odchodu jsem ještě všem zamával: Zatím!

---> 4. divize