Kapitola první

Kohout zakokrhal stejně jako každé ráno touto dobou. "Hmpf..Ještě ne.." Ozvalo se zpod peřiny s dalšími podivnými nic neříkajícími zvuky. Kohout zakokrhal znovu. Peřina vyletěla do vzduchu a nahá postava, která pod ní ležela vystartovala k oknu. "Ty jedna pitomá slepice, chci spát!! Aspoň jednou mě nech spát, rozumíš?!" Kohout stál uprostřed dvorku a zdálo se, že je mu úplně u zadních peří, že ho ten chlap, co na něj každý ráno křičí z okna, chce zabít. Dnešní ráno ale bylo jiné. Něco zvláštního bylo ve vzduchu. A jeden z mnoha tisíců obyvatel Rukongaie, jehož ranní příběh je právě teď za námi, si toho všiml.

Lidé vylézali ze svých domů a rozhlíželi se. Nedokázali si to nějakým rozumným odůvodněním vysvětlit, ale cítili se nějak špatně. Že by nějaká epidemie? Ne. Netrvalo to dlouho a lidé mohli spatřit několik zváštních postav, které šly ve dvou řadách za sebou po ulici. Mnoho osadníků Rukongaie si myslelo, že jsou to silní shinigami a že na lidi dopadá jejich duševní energie, kterou se jim dnes třeba nedaří kontrolovat a nebo to dělají schválně pro pobavení, ostatně nebylo by to poprvé, co nějací shinigami šikanovali obyčejné duše, které chtěli jen žít v míru a mít se Seireitei společný akorát tak vzduch, co dýchají. Nicméně, když se postavy přiblížili, lidé si pomalu ale jistě začali uvědomovat, že to shinigami nejsou. Bylo tam pár jedinců, kteří si pro sebe vymysleli, že jsou to shinigami, kteří jdou na maškarní, ale ono to vlastně bylo asi jedno. To důležité bylo to, že jak postavy procházely, tak obyvatelé Rukongaie upadávali mrtví na zem. Pokud z nich tedy něco zbylo. Nebyl to pěkný pohled. Několik chudáků se snažilo utéct, ale bylo jim to k ničemu, protože nepřítel měl zřejmě zbraně na dálku a uměl se s nimi trefovat. Proč to všechno ale dělali? Co jim tihle lidé udělali? Postavy v bílém se zastavily. "Buzzbee?" Oslovil bělovlasý muž zahalenou postavu, která stála vedle něj. "Ano, pane?" Tázal se okamžitě a poslušně. Bělovlas se ohlédl za sebe na zpustošenou krajinu, kde předtím stálo město. "Už jsme získali pozornost shinigami?" Zahalený pozvedl hlavu a zahleděl se k nebi, odkud k nim přilétala postava. "Ano, pane."
Bylo zřejmé, že si jejich konání všiml někdo ze Seireitei a míří k nim. Určitě to byl shinigami. Z dálky bylo vidět jeho černé shihakusho a taky, jak tasil svoji zanpakuto. Ale nebylo to všechno. Z dálky to nešlo tak dobře poznat, ale kromě svého tradičního černého oděvu na sobě měl bílé haori. Skupinka bíle oděných útočníků byla nucena stáhnout se úskokem dozadu, shinigami totiž při svém dopadu udělal na místě, kde před tím stáli, docela velký kráter. To samozřejmě způsobilo, že se zvedl prach a nebylo nic vidět. "Kdo jste?" Ozval se naštvaný hlas, ten, kdo ním promluvil, však vidět nebyl. Nikdo ze skupiny nic neříkal. Na jejich tvářích nebyla vidět ani nejmenší známka jakékoliv emoce. "Zeptám se ještě jednou, kdo jste?" Bělovlasý muž jako jediný ze skupiny udělal malý krůček dopředu. Prach pomalu padal k zemi a shinigami začínal být vidět. Bělovas se uchechtl. "Kdo se ptá?" Prach se rozletěl do všech směrů po tom, co shinigami vypustil svoji duševní energii. Zbořilo to několik trosek domů, které byly okolo. "Špatná odpověď." Pronesl hnědovlasý muž s vlajícím haori se znakem třetí divize. "Vypař, Batarieli."