Bájný hvozd

Ryuuka

V téhle fázi jsem sice vnímal, ale ne tak jak bych chtěl, chtěl jsem si lehnout a spát. Proto jsem byl docela rád, když už se blížil závěr konverzace tím, že se zmínil o tom, že nás tu doopravdy nechá přespat. "Super, domluveno, cením si toho.." Pronesl jsem k němu a zvedl se, šel jsem směrem rovně a za prvními dveřmi, ať už tam bylo cokoliv, jsem se složil na zem a byl v momentě tuhej. Nebyl jsem moc dobrý opilec, alkohol mi v malém množství dělal hodně.

Yasumaru

Ryuuka zase hovořil velmi rychle. Teď samozřejmě už nešlo odmítnout. Přikývl tedy a sledoval Ryuuku, který se vydal na kutě.
"Dobrá, ano, asi se nám bude hodit, když nás někdo doprovodí. Ovšem nemůžeme vědět, jak se na to bude dívat onen informátor, nechci riskovat, že se lekne a uteče, doufám, že to chápete. Nemáme zatím konkrétní plán, jak a kdo se s ním půjde setkat, ale počítejte prosím s tím, že zůstanete někde v ústraní, aspoň zpočátku..." oznámil. Sice v běžném životě byl naivní jako nikdo, když šlo o misi, dokázal myslet docela podezřívavě. Nebo spíše obezřetně. Pořád ještě neznali úmysly tohoto muže a dokonce ani toho jejich informátora, i když kapitánka tvrdila, že je spolehlivý. Tak jako tak, dnes hodlal držet hlídku a mít pod dohledem jejich milého hostitele... pro všechny případy.

Kiyoshi Mashiro


"Dobrou noc." řekl směr Ryuuka a na slova Yasumara souhlasně kývl. "To chápu, věřím, že nechcete riskovat.."
Dál už se muž nevyjadřoval, rozdal všem přikrývky, popřal dobrou noc a sám se odebral na své kutě, které měl ve vedlejším pokoji.

V kychyni jste osaměli, místnost byla provoněna kořalkou a polívkou, venku byla tma jako v ranci a vám nebránilo nic... Klidně jste se mohli natáhnout a načerpat nové síly.

Naomi Nana

Vše jen tiše poslouchala. Polívku snědla bez řečí a jakmile dostala přikrývku, lehla si do rohu. "Dobrou noc." Řekla směrem ke všem a poklidně zavřela oči. Chvíli jí trvalo než usnula, ale nakonec poklidně usnula.

Ryuuka

Jakmile šel náš pan hostitel spinkat, tak jsem otevřel oči. Vypadalo to trochu strašidelně, ale měl jsem docela klidný výraz na tváři. Potichu jsem se zvednul, otevřel dveře z místnosti, ve které jsem byl a prošel si očima ještě zde přítomné. Nejdéle upřený pohled jsem měl na Yasumara. Hned poté jsem se pomalými kroky vydal ke dveřím ven, potichu otevřel dveře a vyšel. Tam jsem si sedl na nějakou lávku, pokud nějaká u domu byla. V horším případě jsem si sedl na zem a pozoroval tmavou oblohu. Moje schopnosti byly proti nepříteli na tmu dokonale vybaveny, zvláště pak moje oči.

V místnosti, kde zůstala valná většina účastníku mise, bylo čas od času slyšet podivné zavrzání. V některých z vás to mohlo vyvolat nepříjemné šimrání v břiše. Celé stavení bylo hodně staré a tak se nebylo čemu divit, že dřevo v noci "pracovalo". Jinak se ale nic neobvyklého nedělo, muž ve vedlejší místnosti spal trdým spánkem a venku houkala sova.

Ryuuka--> Pokoj, ve kterém si na chvíli složil hlavu, byl opravdu trochu podivný. Po stolcích a na skříni bylo nespočet knih s podivným znaky, které si ještě nikdy neviděl. Na okně plála svíce a házela na stěnu nespočet stínu, jež putovaly po zdi.. V rohu pokoje si potom slyšet něco šustit a chroustat, dost možná to byla myš..
Hlavní dveře lehce zavrzaly, když si je otevřel. Pak se ti naskytl pohled na dokonalou noční krajinu. Hvězdy jasně svítily, jak z kyčovitého obrázku a větřík ti lehce čechral vlasy. Noc se zdála klidná a mirumilovná. Akorát, když se tvé oči zahleděly jako by východ, měl jsi pocit, že v dáli vidíš zelenou zář. Bylo těžké odhadnout, co to je, ale rozhodně ses přitom cítil zvláštně. Zář měla kopulovitý tvar a rozjasňovala noční nebe. Jak byla vzdálená od domku? Asi ještě několik kilometrů... To, že září nad bájným hvozdem ti bylo jasné. Co jiného by to taky bylo?..
Během tvého bloubání tě po několika minutách vyrušil zvuk. Tvé oči okamžitě chtěly vypátrat jeho zdroj.. Byl to zajíc.. Stál asi čtyři metry od tebe a nosánek mu jen poskakoval, když se snažil ze vzduchu zachytit tvůj pach.

Ryuuka

Zpočátku vše vypadalo klidně, pomalu jsem očima projížděl krajinu. [i]"Jak klidná noc, nakonec se nám možná ani nic nestane co? To je nuda.."Nerad zatahuji do bojů skupinu, se kterou jsem na misi, nejraději bych byl asi na nějaké sólo misi, kde bych zasázet rány pěstí do všeho a nikdo by mi nic neřekl. Nad lesem, tedy jak už bylo jasné, Bájným hvozdem, jsem zahlédl nějaké světlo. Věděl jsem, že nás tam čeká něco nemilého a právě proto jsem to chtěl nechat počkat do rána. Zrazu mě vyrušil nějaký zvuk, hned jsem se snažil zjistit, co to bylo zač. No, zajíček. "Zajíc?..copak copak zajíčku.." Pověděl jsem Darth Vaderovským hlasem a pokusil se o milý smích, čímž to okolí nahánělo ještě větší hrůzu.

Yasumaru

"Dobrou noc, Naomi-san," popřál člence své divize, když se ukládala ke spánku. Sám ale spát nešel, jak si slíbil. Jakmile jejich hostitel odešel, objevil se Ryuuka. Strašně dlouho se díval na Yasumara, až mu to nahánělo husí kůži. Byl to strašidelný pohled! Proto byl Yasumaru rád, když Ryuuka odešel pryč. Potom seděl a poslouchal divné zvuky domu. Neslyšel ale nic, co by bylo podezřelé, jenom obyčejné zvuky starého domu. Hlavně se soustředil na to, co dělá jejich hostitel.

Zajíček

Pohlédl upřeně na Ryuuku a nahnul hlavu doleva, jako by se mu snažil porozumět. Na jeho chování bylo cosi zvláštního, připadalo ti, že má na zvíře až moc inteligentní pohled..
"Nic, jen se tu tak loudám.. Proč? Nemáš něco k jídlu?" promluvil a vycenil na něj své dva hlodáky.

Hostitel ve vedlejším pokoji takzvaně řezal dřevo. Stěna se div neotřásala. Yasumaru, Naomi a Kenshin tak mohli slyšet každé mlasknutí. Bylo to dosti nepříjemné, když se člověk snaží usnout, ale co naplat... Aspoň jste měli kde složit hlavu. Poté, co velké hodiny na stěně odbily třetí hodinu raní, uslyšeli jste podivný rámus. Váš hostitel vyšel pomalým, doslova majestátným krokem krokem ze svého pokoje. Na hlavě měl bílou čepičku a bambulkou a na nohách papuče s králičí hlavou.
"Neparkujte ten autobus do prvního patra.. Někdo si ublíží." pronesl vážně tenhle náměsičník.

Naomi Nana

Byla jsem zvyklá na chrápaní, tak jsem v klidu spala, ale kolem třetí ráno mě probudilo mluvení a čísi chůze. Otočila jsem se a posadila. Muž vyšel ze dveří se zavřenýma očima a vypadal, že vůbec neví co dělá. Věta co vyslovil mě pobavila... Skutečně spal a byl náměsíčný. Vstala jsem a sledovala toho muže, bylo to legrační. Věděla jsem, že bychom ho neměli budit, však on se sám zase vrátí do postele. Podívala jsem se na kapitána jestli spí nebo ne.

Yasumaru

Ač ostatní, kteří chtěli spát, možná nemohli, on, který chtěl držet celou noc stráž, usnul jako dřevo. Ale pohyb ho přece jen probudil, i když byl stále celkem malátný. Přišel majitel domu a něco mlel. ALE NE! Zaspal jsem! Měl jsem ho hlídat! Autobus? Co? Kde? Co dělal, když jsem spal?! Vyskočil na nohy, tedy aspoň se pokusil, ale nakonec se málem přizabil o deku, ve které byl napůl zabalený. To ho už konečně přivedlo k vědomí a došlo mu, že muž je nejspíše náměsíčný, tedy aspoň v to doufal, a že se mu vracejí jeho znalosti z života mezi lidmi... nejspíš? Jak jinak by někdo, kdo žil v lese v Soul Society, mohl vědět, co je to autobus?! Bylo to podezřelé, velice...

Ryuuka

Můj hrůzný smích a slova zajíčku zajíčku se změnila v upřený a vykulený pohled ve chvíli, kdy zajíček promluvil. Ještě to, jak se předtím divně ohýbal, mi připadalo až moc inteligentní. Asi deset sekund jsem vykuleně mrkal na zajíčka a pak jsem z plných plic vykřikl hlasem nahánějícím ještě větší hrůzu. "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!" Ano, já kapitán 11. divize jsem se právě lekl mluvícího zajíčka, vyskočil jsem jako raketa do výšky a z výšky zpátky na zem. Jakmile jsem se octl na zemi, na prdlei, kde jsem byl poslední dobou docela často, a tak už jsem techniku pozemního pohybu docela ovládal, jsem se začal plazit směrem dozadu, přičemž jsem se stále díval na zajíčka. Můj křik musel zcela jistě zbudit celý dům a okolí v průměru několik kilometrů. "DĚLÁTE SI ZE MĚ PRDEL? MLUVÍCÍ ZAJÍC? JDI DO PRDELE RYUU, PRO PÁNA BOHA, ZAČÍNÁM BLOUZNIT" Povídal jsem si pro sebe už o něco tišším hlasem, než byl výkřik.

Náměsíčník se dál nejistě kýval za strany na stranu a pokoušel se o něco, čemu se říká chůze. Moc mu to nešlo. Pak pomalu otevřel jedno víčko a dezorientovaně se rozhlížel kolem. Byl úplně mimo... Těžko říct, proč se mu něco takové stalo zrovna dnes. Možná to bylo tím, že jeho hosté v něm vyvolali již dávno zapomenuté vzpomínky... Anebo se jen přejedl.
Každopádně po otevření jednoho oka před sebou viděl rozmazanou šmouhu Yasumara, který zápasil s dekou. Hostitel měl najednou pocit, že Yasumaru je jeho žena.. Snad Yasumarův jemný vzhled přivedl podvědomí na tuhle myšlenku a on jej vřele objal.
"Koblížku můj.."

Zajíček

"Co na mě řveš? Vzpamatuj se, chlape." sýkl přes své dva velké hlodáky a pak se na něj mile usmál (na zaječí poměry). "Chtěl jsem se jen zeptal, jestli máš něco k tomu jídlu..? Mám hlad." dodal a pak mu jediným skokem hopnul do klína. Byl na zajíce opravdu dost velký..

Naomi Nana

Dívala jsem se na kapitána s jeho potíže s dekou a zvedla jse mírně koutky. Pak jsem se mu rozhodla jít pomoct, ale ten chlap se na něj vrhnul a zavolal na něj "Koblížku můj..." Už jsem to nevydržela a málem jsem vyprskla smíchy, ale pak jsem to udusila a přišla blíž. "Nepotřebujete pomoct???" Zešeptala jsem.

Yasumaru

Zvenku se ozval řev kapitána 11. divize, to Yasumara vyděsilo. Co se tam děje? Musí být v hrozném nebezpečí, když to u tak chrabrého a nelítostného shinigamiho vzbudilo takový děsivý řev. Chtěl mu jít okamžitě pomoct, ale byl zastaven oním mužem, který ho popadl do objetí a nechtěl ho nechat jít. Bylo to spiknutí, přesně jak měl podzření! Co teď? A proč mu u toho říkal "koblížku"? To bylo sice pěkné oslovení, ale teď se to moc nehodilo. Yasumaru se snažil vyprostit, když mu nabídla pomoc Naomi, která si všechno to nebezpečí vůbec neuvědomovala.
"Ano... menší pomoc bych uvítal..." zasípal Yasumaru v ocelových drápech hostitele.

Ryuuka

Ano, pořád mi připadalo, že jsem na noční hlídce usnul. "Tohle se mi jenom zdá, tohle se mi jenom zdá." Zamumlal jsem si pod nosem a doufal, že se probudím. Bohužel, ten zajíc mluvil znovu. "AA.. ty se vzpamatuj, proč na mě skáčeš sakra?! Víš jak mě to děsí?! A jak sakra můžu mít nějaké jídlo když jsem tady příživník?! Nemám, a slez ze mě, jinak.! ZAČNU KŘIČET.." Ne, opravdu jsem nebyl ve své kůži. Vidět zajíčka se mi totiž už dlouho nepoštěstilo, navíc mluvícího! To vyděsí..Ale byl nějak velký, na to jak vypadal..

Naomi Nana

Přišla jsem k muži a zašeptala mu do ucha, že to není jeho koblížek a že ho má pustit. Zajímalo mě jestli to pomůže, nebo ho budu muset probrat, ale jak se dobře ví, když proberem náměsíčného člověka, bude pak akorát nepříjemný, že ho budíme z tak krásného snu. Ale nejprve jsem to chtěla zkusit příjemnou metodou, než přejdu k nepříjemné.

"To není můj koblížek? Tak čí je to koblížek?" protestoval chvíli muž, ale nakonec Yasumara pustil. Jeho tvář se potom zkroutila do blaženého úsměvu a stejně jako majestátně přišel, tak se dal taky na odchod. Dveře se za ním pomalu zavřely a zdálo se, že už bude vše, jak má být. Opět se ozvalo burácivé chrápání...

Zajíček

"Znáš takové to, že ti splním tři přání.. Tak na to holomku zapomeň, tobě splním prd!" zařval tentokrát zajíček a naštvaně z tebe seskočil. Než se otočil a dal se na útěk, tak se ti pozorně podíval do očí a jeho výraz znamenal jedno jediné: Jsi synem smrti... Jednou se ještě setkáme!
Pak odskákal...

Mezitím už přicházel nový den a rozednívalo se...

Naomi Nana

Zabralo to a muž poklidně odkráčel zpět do hajan. "Jste v pořádku???" Zeptala jsem se kapitána. "Ten muž byl je náměsíčný a potřeboval, se jen dostat zpět do postele." Pak jsem si všimla, že se pomalu rozednívá. "Tak a máme tu nový den."

Yasumaru

"Ano, děkuji, Naomi," poděkoval člence své divize za záchranu cti. Potom si ale vzpomněl na Ryuuku! Už neslyšel Naominu poetickou větu o novém dni, vyběhl ven, ruku u pasu, kde mu visela zanpakutou. Před domem se rozhlédl, hledal pohledem Ryuuku a to, co ho ohrožovalo. "Hosentsu-taichou?!"

Naomi Nana

Kapitán se prohnal dveřmi a já jsem šla za ním. Já jsem byla natolik mimo, že jsem křik přeslechla. Vyšla jsem ven a rozhlédla jsem se po kapitánovi Hosentsu. Uviděla jsem ho sedíc kousek na zemi. Šla jsem k němu. "Co se děje, kapitáne???" Zeptala jsem se, bylo vidět, že je v šoku, ale nic kolem něj nebylo.

Ryuuka Hosentsu

Pořád jsem ještě měl vykulené oči, ale už jsem se začal pomalu uklidňovat. Nejprve přišel s pomocí Kuchiki Taichou, pak přišla Naomi. Oba zdá se slyšeli můj výkřik. Jak potupné. "M-mlu-mluvící zajíc..." Zamumlal jsem a podíval se na Naomi. "Ale nic, nic se neděje." Řekl jsem jí a mile se usmál. "Svítá, běžte si ještě lehnout pokud chcete, Naomi. Nemusíme opouštět dům tak brzy. Hvozd nám neuteče.." Pronesl jsem k ní a zvedl se ze země. Pak jsem přistoupil k Yasumarovi. "Uvnitř všechno v pořádku?"

Yasumaru

Mluvící králík? KDEEEEEEEEEEEEE?!
"Ehm, dobrá, když to říkáte, Hosentsu-taichou..." řekl Yasumaru s přemáháním, protože na mysli měl něco jiného. "Uvnitř je... všechno v pořádku, řekl bych," odpověděl. Vzpomněl si na incident s koblížkem, ale snad to opravdu bylo jen nevinné náměsíčnictví. "Ano, Naomi-san, jestli chcete, ještě si chvíli odpočiňte. Musíme být připravení na to, co nás dnes čeká!"

Naomi Nana

Zavrtěla jsem hlavou. "To není potřeba... Už jsem probuzená až moc, že už neusnu... Raději se kousek projdu." Otočila jsem se a pomalu jsem šla po louce někam pryč. Při pomalé chůzi jsem si mohla všímat okolí kolem mě.