Bájný hvozd

Yasumaru

Ani si pořádně nezahráli slovní fotbal a už byl večer! Cesta byla temná, měsíc pořádně nesvítil, a proto Yasumaru navrhl:
"Myslím, že bychom se mohli zastavit na noc!" Zrovna v tu chvíli před sebou uviděl podezřelou chaloupku. Jako na zavolanou! To bylo nějak podivné. Zůstal překvapeně stát a zkoumal onen obraz před sebou, stejně jako pocity, kterými ho to naplňovalo. Jeho instinkt mu říkal... zmizet! Jeho zvědavost mu však říkala... zkoumat! Bylo dost těžké se rozhodnout.

Naomi Nana

Než jsme začali hrát, tak padla noc. Nebylo toho moc vidět a když už jsem chtěla něco říct, kapitán mě předběhl a s ním i obraz podivné chaloupky před námi. Měla jsem z toho divný pocit a vůbec se mi to nelíbilo. "Měli bychom odtud jít." Na druhou stranu jsem tam chtěla jít, bylo to zvláštní, ale pocit zkoumání jsme okamžitě zapudila.

Daisenmaru Kenshin

Zapisoval si toho čím dál tím více, při čemž litoval, že si sebou nevzal klapky na uši, aby nemusel poslouchat to tlachání jeho, errrr, společníků a taktéž zpěv jednoho z nich. Ti ostatní si od Kenshina vysloužili jedno plus za to, že se k němu nepřidali. Ryuuka asi taicho trénuje během cesty se svou zbraní a děsí vše přihlížející a hlavně slyšící. Byl trochu překvapen, že se kolem nich už nedalo do běhu nějaké kamení. Záhy se však setmělo dříve, než to stihl pozorněji postřehnout. Takhle se mu bude psát těžko, ale na to nedbal.
Kapitánův zpět k nám přilíkal Perníkovou chaloupku. Teď už všichni známe jeho záměr, ale to mohl říct rovnou, že má hlad. Zamyslel se a vrhl nečitelné poledy po ostatních. Zdálo se, že přemýšleli o přečkání noci právě tady. Nehodlal se jim do toho plést, radši. Kdyby mělo být po jeho, šel by dál klidně celou noc, ignorujíce jakoukoliv únavu, což by ho samozřejmě brzy skolilo k zemi rychleji než profesionální ninja hollow.

Yasumaru

se čím dál víc mračil, jak hluboce přemýšlel, co dělat. Kdyby tu byl sám, tak by neváhal a šel ono podivné místo prozkoumat, ale tady měl přece jen zodpovědnost i za ostatní...
"Hm, tak co myslíte, Hosentsu-taichou? Měli bychom zaklepat tady na dveře a zeptat se, zda by nás nenechali přenocovat?" obrátil se na dalšího kapitána. Naomi už se vyjádřila, ale ona představa, že bude spát v teple a v suchu byla opravdu velmi lákavá... hlavně po těch desítkách neveselých nocí pod širákem, které měl za svůj život už za sebou.

Ryuuka

Očividně semnou zpívat nechtěli, bral jsem to samozřejmě jako srandu, chvíli jsem si zpíval, ale rozhodl jsem se, že je přestanu trápit. "Slovní fotbal taky ujde.. tak já začnu což?" Pronesl jsem k nim, přičemž se začalo stmívat. Takže jsme si slovní fotbal nezahráli. Došli jsme až k jakési chalupě. Já jsem byl mozkem absolutně mimo, nějak jsem nevnímal okolí, spíše jsem brouzdal myšlenkami. Když se ostatní k tomu místy vyjádřili, tak já jsem se ani nezastavoval. "Půjdu, mám hlad a rád bych se vyspal na konverzaci s bohem.." Pronesl jsem k nim a už klepal na dveře.

Yasumaru

"Jestli máte hlad, mám s sebou zádoby..." zkusil to Yasumaru, ale bylo to zbytečné, Ryuuka už ťukal na dveře. Yasumaru jen omluvně pokrčil rameny směrem k dalším dvěma členům výpravy a postavil se za Ryuuku v očekávání toho, jestli jim někdo otevře. Aspoň že se jeho dilema vyřešilo samo...

Ryuuka

Samozřejmě bylo jasné, že takové osoby, jako jsme my, nevídal každý den, to mě ale nezajímalo. Nesnášel jsem, když na mě někdo takhle zíral. "Co čumíš?" Vpálil jsem mu otázku do ksichtu a až poté mi došlo, že s takovým přistupem nás u sebe asi přespat nenechá. "Ehm, chci říct, dobrý večer.. moc nás mrzí že Vás otravujeme, ale jsme na dlouhé cestě a .. tady velitel mise Vám to dopoví.." Pronesl jsem a během posledních slov poukázal na Yasumara. Hned poté jsem udělal tři kroky vzad.

Yasumaru

"Dobrej..." hlesl a zvedl nesměle ruku na pozdrav, když se objevil onen pán. Vypadal jako poctivě pracující člověk, ale Yasumaru se ho tak trochu bál, protože s tím břichem vypadal jako zápasník sumo a se zápasníky sumo už měl Yasumaru svoje neblahé zkušenosti. Stál dál za Ryuukou a snažil se usmíval, zatímco vše nechával na něm. Trochu to skřípalo, ale i tak se zdálo, že to Ryuuka zvládá dobře... až na to, že právě všechno hodil na něj. Yasumaru si to nejdřív neuvědomil, ale po pár sekundách mu to došlo a vrhl na Ryuuku pohled, který hrozil, že mu vypadnou oči z důlků. Mělo to znamenat něco jako: "CCOOOOOO?!", jen beze slov.
"Eeetooo..." začal, protože by to jinak vypadalo podezřele, kdyby nic neříkal. "Ano, jak říkal tady můj kolega, jsme na dlouhé cestě, a proto jsme se vás chtěli zeptat, jestli byste nás nenechal přenocovat...? Jsme poctiví shinigami, to vám můžeme zaručit!" Sice on sám byl oblečený jako ninja, Ryuuka měl plechový ksicht, Kenshin si neustále něco psal do svého bločku přestože byla skoro tma... aspoň že Naomi byla reprezentativní! Yasumaru tedy ukázal na ni, jakožto důkaz, že jsou slušní shinigami.

Naomi Nana

Kapitán Ryuuka prostě šel a zaklepal na ty dveře, jakoby se nechumelilo. Povzdechla jsem si a čekala co na nás vyleze. Překvapení pupkatého chlapíka mě trochu zarazilo, ale nepřekvapilo, protože jsem buďto čekala něco podobného nebo nějakou starou bábinku. Nechala jsem za sebe mluvit kapitány a jen stála za nimi se založenýma rukama. Jako ukázku poctivosti ukázal kapitán Kuchiki na mě. Podívala jsem se na muže a usmála se. Třeba by to mohlo pomoct při jeho přesvědčování, aby nás tady nechal spát.

Daisenmaru Kenshin

Vypadalo to, že mu docházeli nápady, co psát. Schoval svůj bloček a tužku krátce před tím, než se Ryuuka odebral k domu. Usmyslel si, že zkusí vyndat foťák a něco zdokumentovat. Přeci pro blesk nebude tma žádnou překážkou. Ale zrovna, když jej vyndaval, objevil se ten perníkový Jeti a cosi plácal. Bohužel, Kensin neurvalštinou nemluvil. Tedy, ne tou domorodskou. I tak tohle byla situace, co si žádala zoufalé činy a tak svůj fotoaparát nechal schovaný, aby si hned při prvním snímku nezničil objektiv. To by mu Taicho dala.
,,Mě to tedy nemrzí, to byl váš nápad," prohodil jsem mezi řádky, zatím co mluvil kapitán jedenáctky. Ale bylo to řečeno tónem alá "to byl tvůj nápad". Naštěstí tomu nepomáhal jeho obvyklý pohrdavý phled. Ne, tvářil se docela neutrálně. Docela...

Ryuuka

Ten jeho pohled mě nabuzoval k tomu mu jednu šupnout do držky. Nakonec jsem to však neudělal, protože nás pustil dovnitř. Vstoupili jsme tedy, čekal jsem, že ten člen 9. divize si to tady začne zvědavě prohlížet. Já jsem naopak na nic nečuměl, vstoupil jsem dovnitř s hlavou stále v před. Nepodíval jsem se ani na hrnec. Až když nás pobídl otázkou, zda si dáme něco k jídlu. To jsem na něho mávl. "Jo dám si.." Nebylo to tak nadšeně, jako druhá odpověď na kořalku. "JO DÁM SI.." Pak jsem si nakonec všiml i toho obrazu a ženy na ní. Pohledem na obraz jsem jenom cuknul, pak hned zpátky. "Kdo je ta žena?"

Yasumaru

Pán vypadal nerudně, ale nakonec se ukázal být celkem dobrým hostitelem. Dokonce i vypadal rád, že není chvíli sám, i když to dával najevo jazykem, který nebyl jasný na první pohled.
"Něco si dám, rád ochutnám, ale tu pálenku ne, děkuji, pane," uklonil se. Sice neměl hlad, ale když už si dal Ryuuka, nechtěl urazit. Potom byl zticha a jen sledoval, co se děje. Poznámka o ženě ho ale zaujala. "Promiňte, asi je to pro vás nemilá vzpomínka, ale jaká před ní? Co se stalo s vaší dcerou? Možná by to mohla být stopa ohledně věci, kvůli kterému jsme se sem vydali..." vysvětlil a doufal, že se pán neurazí. "Mimochodem, smím znát vaše jméno?" zeptal se a trochu zčervenal, protože se styděl, že se ptá až teď.

Ryuuka

"Díky." Pronesl jsem k němu, když mi nalil kořalku a polévku. Polévku jsem rychle snědl a hned poté vypil celou kořalku. Po celou dobu jeho mluvení jsem se díval na sklenici. Pro ostatní to mohlo připadat, jako kdybych ho nevnímal. Ve skutečnosti jsem měl ale zamyšlený pohled, přemýšlel jsem o každém slovu, které padlo. Jedním uchem jsem ho poslouchal a ohmatával tu sklenici. V závěru jeho proslovu jsem posunul sklenici směrem k němu. "Můžu dostat ještě?" Otázal jsem se ho a poškrábal se na vlasech. Pak jsem se podíval do očí Yasumarovi. "Na chvíli jsem si myslel, že muž, který nám měl ukázat cestu, muž z toho klanu, který nás žádal o tuhle pomoc, je tady Kiyoshi Mashiro." Pronesl jsem a podíval se na Mashira. "Pokud ale nechcete, abychom tam vkročili, jak říkáte, musí tu být ještě někdo další, z klanu, kdo o to stojí.." Pověděl jsem mu a hlouběji se zamyslel nad situaci. "Něco mi tu nevoní, kdo je sakra ten informátor od Sei..." S těmito slovy jsem si uvědomil, že jsem mu vlastně neodpověděl na otázku. "Ano, naše mise je s tím spojená, jdeme za ní.."

Naomi Nana

Vešla jsem do domu, chvíli se rozhlížela a potom se posadila. Polévku bych si dala, ale kořalku ne. "Dám si polévku, prosím." Seděla jsem a posalouchala vše, co se zde řeklo. Podívala jsem se na ten obraz a při příběhu jsem přemýšlela, co jsou ty ženské zač, že se tak chovají. "Musí být více lidí, co chtějí pryč, ale bojí se, co by se jim mohlo stát."

Yasumaru

ani nevnímal chuť polévky, i když se jí ládoval, a poslouchal onen příběh. Ovšem i on, jakkoli naivní byl, si myslel, že by asi neměli prozrazovat svou misi každému na potkání, navíc když byl z toho pochybného klanu! Jak mohli vědět, že ten muž nelže? Sice to tak nevypadalo, ale Yasumaru měl svoje zkušenosti. Proto vykulil na Ryuuku oči, když všechno vykvákal do éteru. Ta žena, bohyně, byla očividně nebezpečná, a on tady otevřeně řekne, že jdou za ní? Co když je teď tenhle muž prozradí a oni skončí velmi špatně? Předkové všech, kdo žili v lese, byli shinigami, takže by si určitě měli dávat pozor. No... pozdě.
"Víte, to je zajímavé. Vy jste shinigami? Máte zanpakutou a další schopnosti?" zeptal se v souvislosti se svými myšlenkami, možná taky aby odvedl hovor od jejich mise. Chtěl vědět, jestli tam v lese trénují boj. Přitom se sám snažil zjistit odpověď díky cítění reiatsu onoho muže, Kiyoshiho.

Ryuuka¨

Poznal jsem co Yasumaru tím svým pohledem na mě myslel. A samozřejmě jsem si byl vědom toho, že jsem prozradil misi tomuhle chlápkovi. To byla ale má pointa, dával jsem najevo to, že mu nevěřím a zároveň jsem mu vše řekl. "Vím na co myslíte, Kuchiki taichou..." Pronesl jsem k němu svým hrozivým hlasem a pohledem, kterým jsem naznačoval, že pokud tenhle Kiyoshi bude jakkoli bránit naší misi, tak mu osobně odžežu všechny končetiny a vyvěsím je v aréně 11. divize. Otázka kapitána Kuchikiho mě zaujala, taky jsem to chtěl vědět, ostatně, všichni členové toho klanu by měli být Shinigami ne? Alespoň z části..Mrkl jsem na Yasumara, abych ho ujistil, že vím co dělám. Zkušenosti z jiných misí mne poučily..

Daisenmaru Kenshin

Stál na místě jako solný sloup. Jistě by nebylo zvláštní, kdyby si nikdo ani nevšimnul jeho přítomnosti, protože nehnul ani brvou. Očima přejížděl po okolí, prohlížel si toho chlápka i ostatní. Ani nevím kdy zase vytáhnul svůj slavný bloček a začal do něj zapisovat. Nejspíš v momentě, kdy se začal vyprávět onen dojemný příběh jejich hostitele. A že uměl psát rychle, tak skoro všechno zaznamenal. Jen detaily vynechával a jak by se od správného paparazi dalo očekávat, sám si představoval, jak to v případě nouze prostě něčím doplní. Ale za to měl úplně jinou techniku reportéra, něž jiní. Jen nečinně stál, ani slůvka neutrousil. Všechno to za něj zajišťovali jeho společníci. Předpokládal, že ty informací nenažraní osoby budou klást jednu otázku za druhou a on si to jen v klidu bude poznamenávat.

Kiyoshi Mashiro

Nejprve se podíval kritickým pohledem na Ryuuku, protože umatlal celou sklenici svýma prackama. Bylo sice trochu zvláštní, že chlápek, který tu běhá v umaštěném tričku se najednou stará o pořádek, ale bylo to tak.. Asi byl svým způsobem trochu podivný. "Nevím, jestli chce více lidí pryč. Odešel jsem už před dávnými časy, takže nevím, jaké podmínky tam panují teď. Rozhodně vám nezakazuji, abyste tam šli.. Jen vás chci varovat. Lidé tam jsou trochu.. Jiní.. Ovlivnění kulturou, prostředím v němž celý život žijí." řekl prostě, přemístil se k plotně, nalil Naomi polívku.. Ryuukovi kořalku.. Obsloužil své hosty, sám si usedl k malému stolku a plyně pokračoval v konverzaci. "Nejsem shinigami.. Aspoň né taky jako jste vy.. Nemám své zanpakuto... Ale pořád jsem obdařen pár schopnostmi, které přetrvaly.. Rozhodně bych se jako shinigami nepojmenoval... K ničemu takovému jsem ani nebyl veden.. Lidé uvnitř se věnuji přírodní magii.. Něčemu.. Zcela odlišnému.." šeptl.

Yasumaru

"A ta nová, to nové dítě, které vás donutilo to tam opustit... Také se toho držela? Myslím, té přírodní magie a tak... Co na ní bylo tak špatné, že jste tam už nechtěli dál zůstat?" Netušil, jestli je k nim tenhle muž upřímný, ale už mu stejně řekli, že jdou do onoho hvozdu, tak chtěl zkusit se dozvědět něco užitečného o místě, kam jdou.

Kiyoshi Mashiro

Lehce se zamračil, tohle vzpomínání nebylo nic pro něj, pomalu začínal litovat, do čeho se to pustil. I přes jistou nevoli, který se u něj začínala projevovat, dál hovořil.
"Ano, držela... Celý klan vedla hodně k boji. V lese nanajdete nikoho, kdo by to neuměl s mečem... Nikoho kdo by neuvládal lukostřelbu a mnoho dalších dovednosti.. Navíc je celý klan spjatý s přirodou, která mu pomáhá.. Jak při používání magie a tak dále.. Co na ní bylo špatného? No, mnoho věci.. Za menší neuposlechnutí své poddané mučila, obětovala lidí bohům.. Tedy lidi se museli ovětovat jí samotné, zabila mnoho dětí.. Týrala je...
Ovšem samotného by mě zajímalo, kdo je váš informátor... Myslíte, že by vám vadilo, kdyby vás kousek k lesu doprovodil? Dneska byste to přespali a zítra časně ráno vyrazíme?" nabídl se a čekal, jak budou reagovat.