Onsen

Konan Hana

Zaklapla sešit a schovala ho do kapsy u kalhot. Tužku si zastrčila za levé ucho. Tak tady jsme prozatím skončili. řekla si pro sebe. Tedy aspoň jí to tak přišlo. "No ale když teď o tom tak přemýšlím, s nemocnicí poslední dobou nemám moc dobré vztahy. Raději půjdu do 12. divize." řekla rozhodně a opatrně si od Mitoshiho vzala hadr s tou věcí. "Kdyby něco,......tak nějak dejte vědět." dodala a otočila se k odchodu.

Mitoshi

"Dobrá tedy," řekl Konan a nechal si vzít tu věcičku.
Pak si trochu porovnal svůj oděv, protože díky tomu namáhavému pohybování si ho skoro zmačkal a podíval se ješté jednou na Konan.
"Až budete hotova, můžeme si dát sraz v našich kasárnách, tam už se nějak najdeme," řekl a vydal se taktéž ke dveřím.

-------------------------------------------------------------

Ryuuka

Z čista jasna se předemnou objevil Yoshiro, bylo fajn ho zase vidět, bohužel, než jsem ho stačil pozdravit, tak shunpem zmizel. Takové to objevování a rychlé zmizení mu šlo docela dobře. Na Konan jsem jen kývl a vydal se s Baru na místo. Když jsme přicházeli k pramenům, tak jsem mlčky přemýšlel, kdo by chtěl vodu v Onsenu otrávit. "Je možné že to byl jedinec, který se chtěl pomstít? Nebo šílenec? Nebo organizovaná skupina, to by byl asi začátek něčeho věčího, nemyslíte?" Mluvil jsem směrem k Baru. Zatím jsme mohli jen polemizovat, samozřejmě jsem čekal, že mi ihned zodpoví moje předchozí otázky. Měl jsem toho důstojníka rád, protože jsem na ní měl dobré vzpomínky. Byla to právě ona, kdo mě tehdy vpustil do desáté divize po otestování všeho potřebného. Za tu dobu se toho hodně změnilo, spousta soubojů i jiných událostí. I já jsem se změnil.

Baru

se cítila trochu nesvá v přítomnosti kapitána 11. divize, tedy především jeho masky, ale snažila se to nedávat najevo.
"Myslím, že to mohlo být cokoli z toho... Pokud vím, ještě se vůbec neví, kdo a proč to udělal."
Onsen byl obehnaný výstražnou páskou, kterou tam sama na pokyn kapitána 12. divize před pár dny natáhla.
"Pokud to chápu dobře, někdo dal do zdroje vody nějaký předmět, který otravoval vodu. Nevím, jestli teď, když už to tu není, je voda bezpečná... Já jsem byla v nemocnici kvůli nevolnosti a únavě, doktor také říkal, že mám zničený imunitní systém. Přitom voda vypadal úplně normálně... nikdy jsem nic podobného neviděla. Musí to být velice zvláštní jed." Baru přešlápla před páskou. Nevěděla, jestli by něco nezkazila, kdyby ji překročila. Co když zničí nějaké důkazy? Nikdy se vyšetřování neúčastnila!

Ryuuka

Od Baru jsem se nic moc nedozvěděl, nicméně, museli jsme nejprve zajistit oblast, čili zjistit jestli už je voda v pořádku. "Takže někdo má v podstatě zbraň, která dokáže znehodnotit síly Shinigami, to je velice nebezpečné. A hlavně zajímavé.." Pomyslel jsem si a při tom přemýšlení a trochu do Baru nechtěně šťouchl, když se zastavila. "Eh, pardon... Vidíte něco?" Zeptal jsem se a pak mi došlo, že asi nechce překročit tu pásku. "V pořádku, jdeme" Překročil jsem pásku a pokračoval k bazénům. Potřeboval jsem všechny smysly, takže jsem si sundal masku. Kdyby náhodou voda nějak divně zapáchala, třeba bych to tak poznal, přes masku vnímám pachy hůře. Bez masky jsem tak drsně nevypadal, normální muž s náušnicí, který by se na kapitána 11. divize nejspíš vzhledově nehodil. "Takže, navrhuji vzít vzorek zbylé vody a pak vzorek přímo z pramene, který sice nevím kde je, ale určitě nebude daleko. Samozřejmě, abychom porovnali jestli voda je stále přiotrávená, pošleme to do 12. divize na rychlou analýzu. V podstatě, pokud byl předmět daný ve vodě, tak by samotný pramen být otrávený být neměl, pokud to ale způsobuje něco jiného, než ten váš veleslavný kámen a je to někde hlouběji, tak nám to celkem ztíží vyšetřování." Pronesl jsem a usmál se. Hlas zněl úplně normálně, jemně jak od mladého kluka, což mohlo vzhledem k postu připadat trochu vtipně. "Nebo máte nějaký jiný plán?"

Baru

S překročením pásky už neměla problém, protože jak do ní kapitán omylem šťouchl, přeletěla ji. Poté, co se dostali k bazénu a on si sundal masku, byla trošku překvapená. Znala Ryuuku ještě z doby, kdy masku nepotřeboval, a bylo docela milé si to připomenout. I když tím víc teď vnímala, jak se vlastně změnil.¨
"Ehm... ne, myslím, že bychom to měli udělat. Do čeho ale ten vzorek nabereme?" zeptala se Ryuuky. Sama neměla žádnou vhodnou nádobu.

Ryuuka

Napadla mě taková kravina, nacpat tu vodu do mojí masky a naservírovat jim to do dvanáctky jako na stříbrném pod nose, ale to byla blbost. "Hmm.." Pronesl jsem tajemně. Prohrábl jsem si vlasy a zase. "Mmm.." Pak jsem se trochu usmál. "To je dobrá otázka. Abych pravdu řekl, netuším." S některými věcmi bychom holt měli počítat předem. Krev z předchozích bojů na mě už usychala, ani jsem si to nestihl vyčistit. Věděl jsem, že se Konan měla dostavit krátce po nás, takže jsme jí mohli třeba nějak kontaktovat, například skrz kidou, ale to bylo zbytečné, vysilující a složité. "Jsme dva, jsou to lázně, rozdělené na části, v uvozovkách udržované námi Shinigami, není to jen přírodní místo, někde tady přece musí být něco, do čeho to nabereme. Rozdělíme se a porozhlédneme se ano?" Pronesl jsem a vydal se jedním směrem prohledat věci v okolí. (Mám za to, že to je i jakási budova, rozdělená na mužskou a ženskou část, třeba i nějaké skříňky by tu mohli být nebo tak:-D nevím:-O)

Konan Hana

Dorazit k Onsenu s kočárkem bylo náročné. Tak tohle ještě musím natrénovat. Oddechovala. Zatímco z Konan tekl pot, tak děti byli z nové rychlosti nadšení a hrozně se smáli, jako kdyby chtěli ještě. "Dnes stačilo. A teď hezky spát." řekla dětem. Ty asi ještě moc nerozuměli, ale tak co.
Konan viděla, že páska do vstupu je dole, tak vjela do Onsenu kočárkem. Přesněji vjela tam, kam jí to šířka kočárku a šířka chodem dovolila.

Baru

se vydala hledat nějakou nádobu, do které by bylo možné nabrat vodu k otestování. Za chvíli se v onsenu ukázala i Konan a Baru byla víc než překvapená, že má s sebou taky svoje děti.
"Konan-san!" vykřikla důstojnice a skočila před kočárek. Tvářila se dost naléhavě. "Nemůžete sem vodit děti, není to bezpečné! Nevíme, jestli je nebezpečí už zažehnáno, navíc jsem v nemocnici vyrozuměla, že voda byla kontaminovaná nějakým zářením, co když ještě je? Mohlo by to vašim dětem ublížit, děti jsou na takové věci citlivé!" Baru z toho byla opravdu dost ve stresu.

Konan Hana

Baru jí dost vylekala tím co udělala a řekla. Konan měla dětí plnou hlavu, ale přesto všechno měla nějakým způsobem zafixované, že se buď musí dotknout nakažené vody, nebo držet ten kámen a to ani jedno dětem dát nechtěla. Ale pořád ještě nevěděli dost. Chtělo to mateřskou dovolenou. Může o ní vůbec pořádat?
To už však Konan s myšlenkami odbočovala. Podívala se na Baru a přikývla. "Jen jsem chtěla říct, že jsem už tady a podívám se po okolí." odpověděla nakonec Konan a začala vycouvávat.
Konan své děti zbožňuje a s těžkým srdcem je někomu půjčuje. Nechce zažít to, co se stalo, když jí zajali. Chtěla by s dětmi být každou možnou chvilku, ale zároveň je nechce nijak ohrozit svými úkoly a prací. Takže ještě než vyrazila do Onsenu, tak poslala zprávu do Pink Fluffy Unicorns s žádostí o hlídání, na kterou jí bylo kladně odpovězeno, takže každou chvíli by měli k Onsenu dorazit chůvy a děti jí na několik hodin pohlídat.

Baru

Když se trochu uklidnila a ujistila, že se dětem nic nestane, napadlo ji něco jiného.
"Nemáte s sebou náhodou nějakou lahev nebo tak něco?" optala se Konan s trochu provinilým výrazem. Styděla se, že ji nejdřív seřvala a teď po ní něco chce.

Ryuuka

Zdálo se, že najít láhev bude celkem lehký úkol. Opak byl však pravdou. Hledat nádobu v lázních by přece nemělo být nic složitého, tak proč zrovna, když jsem se o to pokoušel já, tak nikde nic? Vstoupil jsem do ženských šaten, což mě vůbec nezajímalo, i kdyby to byly gayské nebo lesbické šatny, bylo mi to fuk, už mi docházela trpělivost s hledáním. Když jsem viděl ty skříňky, ten počet, proběhl mi v hlavě plán, že s pomocí zanpakutou všechny skříňky ve vteřině otevřu, tím bych ale zničil majetek Seireitei, což by mě asi přišlo draho. Tak jsem pomaličku postupoval od skříňky ke skříňce a otvíral je, pokud nešli, tak jsem je páčil svou zanpakutou. Někde přece něco muselo být!

Konan Hana

Zastavila se a začala přemýšlet. "Hmmm. Možná ano. Moment." řekla a začala se hrabat v tašce, která byla připnutá ke kočárku. Různě to v té tašce cinkalo a řehtalo. Měla tam opravdu hodně různých věcí. Nakonec vylovila PET láhev o objemu 0,7 l a plastovou tubu od žvýkaček, kde uvnitř ještě několik žvýkaček bylo. "Tady. Z láhve jsem ještě nepila, takže je v ní normální voda, ale pro jistotu bych jí vylila. No a tady ještě tuba od žvýkaček, možná se také hodí. Se žvýkačkami uvnitř udělejte, co uznáte za vhodné." obě věci podala Baru. "Jdu se tedy podívat po okolí." dodala ještě Konan a vyjela s kočárkem ven z Onsenu.
Venku už na ní čekaly dvě chůvy z Pink Fluffy Unicorns. Po ověření jejich kvalifikace, jim tedy Konan dala děti na hlídání. Chůvy s dětmi odjely do centra Pink Fluffy Unicorns.
Konan chvíli pozorovala, jak se jí kočárek ztrácí z dohledu. Avšak musela taky pracovat, a tak konečně vyrazila hledat nějaké stopy nebo zvláštnosti v okolí Onsenu.

Baru

poděkovala Konan za nádobky a sledovala ji, jak předává děti pečovatelkám. Bylo jí to opravdu hloupé, cítila se, jako by jí brala něco, co Konan potřebuje. Nakonec přece jen vodu vylila a žvýkačky si nasypala do kapsy. Potom se vydala velice opatrně nabírat vzorky. Do lahve nabrala vodu z bazénu a do krabičky od žvýkaček chtěla nabrat vodu od pramene. Velice opatrně se k němu blížila a snažila se cestou všimnout si jakýchkoli stop po někom, kdo tam nebezpečný předmět nastražil. Viděla stopy shinigami sandálů, které odpovídali velikostí Mitoshimu... Ne že by někdy nějak zkoumala jeho boty, ehm... Snažila se všimnout si ještě něčeho dalšího. Pokud nic neobjevila, nabrala vodu, oba vzorky uložila na stabilní místo a dala se do prohledávání okolí pramene.

Baru

prozkoumávala oblast, ale nic zajímavého nikde neviděla. Trochu ji to zklamalo. Asi nebyla tak dobrý vyšetřovatel, jak si o sobě myslela... Nakonec si všimla něčeho na proutěném ohradníku. Vytáhla zanpakutou, opatrně onen náramek nabrala na špičku a přitáhla k sobě, aby si ho mohla podrobněji prohlédnout. Ovšem tak nějak tušila, že by se ho neměla dotýkat. Co kdyby na něm byly otisky prstů??

Konan Hana

Nějak se začít muselo, i když to k ničemu nevedlo. Doufala, že ostatní budou mít větší štěstí. Jistě by v lesíku našla zajímavý pár, ale na to teď ani neměla náladu. S povzdechem se vrátila zpět do Onsenu. Začala bloudit po Onsenu a hledala, kde jsou ty dva. Nijak nespěchala. Procházela si to pomalu a v klidu. Na to, že Onsen byl uzavřen nedávno, tak už na některých místech byly chomáčky prachu.

Ryuuka

Baru už měla nádoby dávno sehnané, to jsem však nevěděl, tak jsem se snažil dál prohledávat skříňky, ve kterých nebylo absolutně nic. Myslel jsem si, že přece jen v některých něco zůstane, někteří stálí členové si tam přece něco mohli nechat ne? Nicméně, nic tam nebylo, tak jsem vypadnul zpět ven. Rozhlížel jsem se po okolí, když v tom jsem zahlédl zničený plot. Něco bylo špatně, za tím byla údržbářská chatka. To podezřelé nebylo, ale měla vypáčené dveře, to už asi normální nebylo žejo. Pomalým krokem jsem přistupoval blíž a všemi smysly pozoroval okolí. Pochyboval jsem o tom, že tam někdo bude, ale i tak jsem byl opatrný..

Konan Hana

I když Konan nakoukla snad všude, nemohla nikde nikoho najít. Jako kdyby všichni někam zmizeli. Začala se obávat nejhoršího, ale zároveň se snažila uklidnit tím, že jen tak něco Baru-san a kapitána Hosentsu nemůže dostat. Takže jistě jen musela někde něco přehlédnout, což je ale pro člena 9. divize velice špatné a měla by se za to stydět. Snad to nikdo nezjistí.

Baru

Zatímco se natahovala pro ten záhadný náramek a snažila se ho co nejopatrněji sundat, všimla si, že k bazénu dobloumala Konan.
"Konan-san!" oslovila ji a snažila se na ni usmát, ale moc to nešlo, protože se neodvažovala pořádně otočit od své práce. "Pojďte se na tohle prosím podívat. Myslíte, že by to mohlo být důležité?" pořádala Konan, aby s ní analyzovala její nález. Sama si ho ještě pořádně neprohlédla, ale víc hlav vždycky ví víc.

Baru

zkrabatila čelo. Nebyla zrovna odbornice na šperky, ale i ona poznala, že tento náramek má pravděpodobně větší cenu než všechno, co ona sama vlastní.
"Páni, kdyby to bylo moje, jen tak bych to v onsenu teda nenechávala..." zamumlala a podívala se na Konan, co si myslí ona. Všechno by bylo jednodušší, kdyby si pamatovala, jestli to tady bylo už ve chvíli, kdy se šla ona koupat... ale nedokázala si to vybavit, její pozornost tehdy spíš poutal Satoshi, který si jen tak vešel do ženského oddělení. "Možná bychom mohly začít v sídlu Kuchiki, o nikom jiném, kdo by si mohl tohle dovolit, asi nevím... A nebo by bylo lepší jako první zajít do druhé divize a zeptat se, jestli by z něj nemohli sejmout otisky prstů? Je mi to opravdu divné. Ten, kdo ho tu nechal, měl buď hodně na spěch a nebo to udělal schválně," shrnula svoje okamžité úvahy.

Konan Hana

Byla ráda, že nakonec na někoho narazila. Usmála se na Baru-san a rychle k ní přispěchala, protože to vypadalo, že něco důležitého našla. Když se podívala pořádně na věc, kterou jí Baru-san ukázala, nedokázala pomalu říct ani slovo. Tak drahý náramek si vždy představovala jen ve snu, takže vidět to na živo byl šok.
"No, páni." vydechla po chvilce. "Máte pravdu, takhle cennou věc bych střežila jako oko v hlavě. Ale ten znak na tom náramku mi vůbec nepřijde známí, a to už jsem leccos nastudovala." Neodpustila si samochválu. "Asi bych prozatím vynechala klan Kuchiki a rovnou do druhé divize na sejmutí otisků." řekla Konan, co si sama osobně myslí, že bude lepší.

Baru

přikývla.
"Asi máte pravdu, člověk nikdy neví. Jen škoda, že tu nejsou žádné lepší stopy... Stejně se ještě jednou pořádně podívám, jestli něco nenajdu, třeba nějaké vlasy, stopy od bot, cokoli! I kdyby na tom náramku byly nějaké otisky, tak pokud to nebude někoho z Gotei 13, nebude nám to nejspíš k ničemu..." povzdechla si. Vytáhla z kapsy kapesník a zabalila do něj náramek. Mimoděk ji napadlo, že by bylo lepší, kdyby tu byl už i Mitoshi-san, když našli stopu. On měl přece vést vyšetřování.