Onsen Párty

pro **passionpower** Sun Apr 12, 2015 12:46 am

Onsen Párty

(Předem upozorňuji, jde o GenderBender povídku a že je to starší dílo, tudíž se v něm vyskytují i postavy mající teď jinou hodnost a postavy již neaktivní)

Byl pozdní večer…žádný první máj, ani nic podobného, jen pozdní večer. Většina shinigami i neshinigami se pomalu připravovala na kutě. To se však netýkalo jedné určité skupinky shinigami. Ti se místo toho rozhodli zaskočit do lázní. No…rozhodli, někteří neměli na vybranou. Zástupce kapitána druhé divize byl dotáhnut na toto…podivné setkání…kapitány osmé a deváté. Tahle dvojka nerada kazila zábavu a když někdo navrhl, aby přibrali k párty v lázních Kirya a mohli se tak lépe poznat, chopili se mise na jeho polapení sami od sebe. Nic vám nepomůže člověka lépe poznat, než společná lázeň, nebo spíše, když jste společně nazí. Podkapitán se bránil, avšak proti dvěma kapitánům to bylo marné, stejně nakonec skončil v šatně v lázních. Do karet mu nehrál ani fakt, že Ruyichi Yoshiro je mnohem rychlejší nežli on. Prostě a jednoduše, všechno hrálo proti němu.
V šatně se Kiryu necítil příliš dobře, obzvláště když ho svýma jantarovýma očima sledoval již zmíněný Yoshiro oděný jen v ručníku kolem pasu. Čekal, až se konečně převlékne a hlavně hlídal, aby neutekl. To by ještě nebylo nic hrozného, avšak sledovalo ho ještě několik párů očí. Nejenom, že skončil v šatně s Yoshirem a Raidenem, ale také tam s nimi byli třeba Ukitake Akio, Izumi Razaki s Izumi Amarem, ve kterém Kiryu viděl dítě. Kiryu nesnášel děti. Hned o důvod víc, aby odsud vypadl. Navíc se tu s nimi nacházel i nějaký neznámý brýlatý shinigami. Jakmile byli všichni jen omotaní ručníkem, odšoupli(čti rozrazili) dveře směrem k venkovní lázni. Kirya tlačili před sebou a samozřejmě ho do horkého pramenu strčili jako prvního. To mu rozhodně na náladě nepřidalo, okukovala ho spousta lidí, silnějších lidí, smějících se lidí. Ani nevěděl, čemu se smějí, určitě jemu. Nemohl utéct a ještě byl mokrý. Kiryu nesnášel vodu. Začínal litovat, že se vůbec narodil. Ani zmrzlinu tu neměli, kam jen to vlezl?
„A jak se Vám zástupcuje, pane zástupce?“ zeptal se Kirya jen tak mimo řeč Akio. Kiryu jen zamumlal něco ve smyslu, že je to moc práce a raději se se svým otráveným výrazem zadíval na ztemnělé nebe. Poslouchal však, co si říkají ostatní. „Kohopak jsi to s sebou přivedl, Akio?“ optal se bělovlasého shinigami jeho kolega se stejnou barvou vlasů, neboli Yoshiro. Při tom se zadíval na modrovlasého shinigami s brýlemi. „To je Eshen,Sukiin nový podřízený. Požádala mě, abych ho vzal s sebou.“ odpověděl a naklonil se blíže ke kapitánovi devítky. „Ale mám takové tušení, že mě tu má pro ni špiclovat.“ dodal potichu.
Ještě nějakou dobu se takhle bavili a popíjeli u toho. Kiryu nesnášel alkohol a tady ho musel dýchat. Razaki v duchu přemýšlel, co dělají jeho dokumenty a Amaru se pokoušel v onsenu plavat, což se mu s jeho výškou i tak nějak dařilo. Do toho Raiden, opilý až až, se věčně něčemu chechtal a lepil se na ostatní. Když se dostal až ke Kiryovi, ignoroval jeho otrávený výraz smíchaný s vražedným, který na něj podkapitán dvojky hodil. „Už jste slyšel o evakuaci rukongaie?“ nadhodil. „Ne!“odvětil rázně druhý z dvojice černovlasých shinigami. „Raidene, stůl.“ připomněl mu bývalý kapitán třináctky a novodobý květináčř, Akio, jelikož nechtěl snad po milionté slyšet o sobě a svém plánu. „Ten stůl jsem měl rád.“ odmlčel se na chvíli Tomisura. „Yoshiro a co ty grily? Kdy bude mít osmička ten slíbený gril?“ s těmito slovy odešel k bělovlasovy. Jelikož Raiden rozptyloval Yoshira, nebyl, kdo by hlídal Kirya. Ten se rozhodl toho využít a na místě, kde do teď seděl, bylo náhle prázdno. Avšak nezmizel moc daleko, musel přeci pro své věci, navlékl na sebe, co nejrychleji, všechno, co měl. Když se však soukal do své typické bundy, padla na něj nesnesitelná únava, až sebou nakonec praštil o zem.
Probudil se teprve, až když o něj málem zakopl člen uklízecí gardy. „Tady nemůžete spát, tohle je pánská šatna!“ pronesl směrem k ležícímu Kiryovi. Ten otevřel jedno oko, podíval se na chlápka, po místnosti, na chlápka, po místnosti. „Ty nejsi Miši! Kde je Miši? Tohle není můj pokoj.“ řekl rozespale, vstal ze země a vypravil se pryč z lázní. Před tím si však utáhl kalhoty, jelikož mu nějakým způsobem padaly.

Mezitím v onsenu
Záhadným způsobem všichni usnuli, jakmile vylezli z horké vody. Jako první z nich se probudila hlava rodiny Izumi. Místo toho, proč náhle usnul, mu však hlavou vrtalo, že touhle dobou bude mít na stole určitě miliony dalších papírů, které musí někdo podepsat. Nechal ostatní ostatními a po vyzvednutí svých věcí se vrátil do divize. Jen chvíli na to otevřel oči i zbytek onsenové party.
„Páni, ty jsou snad větší než Sukiiny!“ Přesně touhle větou na sebe strhl pozornost novodobý květinář, prohlížející si, že mu něco přibylo. Nejprve museli přemýšlet, kdo to sakra je, jelikož tohle byla mužská část lázní. Tak kde se tam vzala žena? Jakmile se ale rozhlédli okolo, náhle byly ženy všude. Tento výjev přiměl ostatní zkontrolovat, jestli mají všechno tam, kde má být, a k jejich nemilému (u někoho možná i milému) překvapení na tom byli stejně jako Akio. „Jak asi vysvětlím dětem, že najednou mají dvě mámy?!!“ ozvala se druhá bělovlasá žena, Yoshiro. „Co na tohle řekne Kasumi?“ zabědovala černovláska, Raiden, a prohlížel si, co mu bylo přidáno. „Mně se nic nestalo.“ Teď pozornost padla na Amara ohmatávajícího si plochou hruď. „Amaru?“ oslovila ho černovláska a podala mu vědro s vodou. Když Amaru uviděl svůj odraz, zhrozil se, byla z něj holka a ke všemu plochá holka. Náhle si všichni vzpomněli na svého posledního společníka, na toho modrovlasého. Našli ho choulit se v rohu a bědovat. „Takhle u Suki-taichou nebudu mít šanci už vůbec. Probuď se! Probuď se!“ štípal se tam do rukou, ale marně. Ano, byl to Eshen. „V tomhle má určitě prsty dvanáctka!“ prohlásil/a Yoshiro. „Jo, určitě jo.“ přidal se i Amaru. „Půjdeme tam a pěkně si to s nimi vyřídíme! Nikdo nebude plést mým dětem hlavy.“ pokračoval Yoshiro. „Jo!“ nechali se strhnout ostatní a všichni společně vyrazili do šatny pro věci, avšak nejprve jako správní ~~úchyláci~~ chlapi prohlédnout se v zrcadle.

Zpět ke Kiryovi
Kiryu si kráčel pomalu ulicemi směrem k druhé divizi a poté rovnou do svého pokoje. Když už ale bral za kliku, ozval se za ním dívčí hlas. „To je pokoj našeho podkapitána.“ Kiryu se otočil za hlasem. „Ahoj, Kitsune, Artemis.“ To dívku trochu zmátlo. „Známe se?“ zeptala se. Kiryu se na ní podíval svým nejotrávenějším výrazem, který jasně říkal: „Měl jsem dost těžkej den i bez tvých vtípků.“. To hnědovlásku zmátlo ještě víc. „F-fukutaichou? Jste to vy?“ chtěla se ujistit. „Proč tě tak překvapuje něco, co už víš?“ Kirya už to nebavilo, nejprve párty v onsenu, ze které nemohl utéct, pak probrání na zemi a nakonec si z něj ještě Kitsune dělá srandu. „Viděl jste se v zrcadle?“ zeptala se ho. „Přece vím, jak vypadám.“ „To asi těžko. Jen se podívejte.“ namítla. To Kiryovi nedalo, vlezl do pokoje a zapadl rovnou do své koupelny. Kitsune čekala na chodbě, opřela se zády o zeď a zacpala si rukama uši. Artemis vedle ní jí napodobila. „KHAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAANNNN!!!!“ ozvalo se z podkapitánovy koupelny. Hnědovláska si sundala ruce z uší. Hned na to ze dveří vykoukla černovláska s různobarevnýma očima. „Řekni mi, prosím tě, že jenom spím.“ pronesla k dívce opřené o zeď. Ta jen natáhla ruku a štípla Kirya do tváře. „Auuu, co to sakra děláš?“ vyjekl/a Kiryu, říkejme jí/jemu třeba Kiri-chan. „Asi Vás zklamu. Nespíte.“ řekla Kitsune. „Co zajít do dvanácté? Tam by Vám mohli pomoct.“ navrhla a její věrná vlčí parťačka na souhlas štěkla. Kiri-chan se rozzářily oči nadějí a přikývla na souhlas. A tak Kitsune vedla Kiri-chan do výzkumného ústavu dvanácté divize. Tedy, Artemis vedla Kitsune a Kiri-chan.

A jak je na tom Razaki?
Razaki si poklidně vykračoval po kasárnách třetí divize, nikde nikoho nepotkal. Mířil si to přímo do své kanceláře s vidinou stohů dokumentů nejen na stole ale i na zemi. Tuto vidinu však okamžitě zase zahnal, jelikož papírování měl vždy v pořádku a nenechával ho na poslední chvíli jako…no jako všichni ostatní kapitáni, takže aby měl papíry i na podlaze bylo vyloučeno. Poklidně došel až do své kanceláře. Přesně jak si myslel, na stole leželo několik hromádek dokumentace týkající se divize. Na zemi se neválel ani jediný kousíček papíru. Sedl si za svůj stůl a zvesela se pustil do práce.
Po nějaké době, nakoukla do kanceláře jeho věrná zástupkyně Akashiya, zkráceně Aka. „Slečno, toto je kancelář kapitána, co tu pohledáváte?“ zeptala se Razakiho. Ten jen zvedl hlavu od papírů, které právě držel a všiml si další hromádky v jejích rukách. „Další dokumenty?“ zeptal se jako by nic. „Promiňte ale, co je Vám do toho?“ oplatila mu otázku otázkou. „No, jestli je mám podepsat, tak tipuji, že něco jo.“ Aka na ženu sedící za kapitánovým stolem chvíli zamyšleně koukala, než si všimla, co má na sobě. „A proč na sobě máte oblečení kapitána Izumiho?“ dodala. „Protože jsem kapitán Izumi? Co je to dneska s Vámi?“ položil další otázku. „Ale kapitán je muž.“ namítla Aka a jako správná žena, mu podala něco, v čem by se mohl prohlédnout. Přesněji vytáhla svou zanpakuto a nastavila jí před ním naplocho, takže se viděl jasně jako v zrcadle. „Co to má být!“ vykřikl. „Za tím určitě vězí Satoshi!“ S těmito slovy se Razi-chan rázně zvedla od stolu a vyrazila ke kasárnám divize vědátorů a šílenců. Jako ostatně vždy, když se něco semele, všichni podezírají dvanáctku.

Mezitím u zbytku onsen party
Jakmile skupinka teď již ženských shinigami skončila s návštěvou zrcadla a šatny, vypravila se k dvanácté divizi, před kterou se setkali s Kiri-chan a Kitsune. Ta div nevyprskla smíchy, když jí došlo, kdo všechno stojí před ní. „Myslím, že Vás nechám v dobrých rukách.“ pronesla a s Artemis se vrátily zpět do kasáren.
Uvnitř výzkumného ústavu je přivítala s úsměvem Sakura, teoreticky vzato asistentka kapitána, která ráda dávala každému přezdívku. Docela ji překvapilo, když zahlédla jedny z největších jmen v Seireitei jako ženy. O žádném takovém probíhajícím výzkumu nic nevěděla. Kdysi nějaký určitě prováděli, ale ten je už dávno ukončený. „Pravděpodobně jdete za Satoshim, že? Bohužel je mimo divizi. Ale mohu sehnat někoho schopného.“ pronesla rudovlasá dívka. V tom do budovy vešly další dvě osoby, na první pohled k nerozeznání. „Yuki-kun, Aki-kun, právě včas. Určitě nemáte nic na práci. Vyřešte to.“ pokynula rukou k naší skupince. Bratři se na sebe navzájem podívali, když se však otočili zpět na Sakuru, byla pryč a na ně se upíraly zraky šesti shinigami. Toshiaki si odkašlal a spustil: „Co máte za problém?“ druhého konce interview se chopila Yoshi-chan. „Ještě před pár hodinami jsme byli chlapy.“ „Co jste dělali, když k tomu došlo?“ zeptal se tentokrát druhý z bratrů. „Onsen.“ pípl Eshen. „Aha, aha…“ zapisoval si Toshiyuki. „Co si to tam píšete?“ nadnesla Aki-chan(Akio) a pokusila se do poznámek nahlédnout. Jejich majitel ale zápisník schoval se slovy: „To byste nepochopila. Co kdybychom se vrátili do lázní?“ navrhl ještě. Nikdo nic nenamítal.
Když dorazili do lázní, prozkoumali oba malí vědátoři vodu a okolí, při čemž si mezi sebou povídali za použití spousty cizích, složitých, odborných a určitě i vymyšlených slov. Po několika dlouhých minutách čekání konečně promluvili srozumitelně k ostatním. „Mělo by stačit, když se tu znovu vykoupete.“
Naše skupinka se po sobě podívala a společně se vydali do šatny se převléct. Jakmile byli připravení, pomalu se poskládali do lázně a vyčkávali. Avšak, ani po hodině čekání se nic nestalo. „Kašlu na to, tohle nemá cenu.“ zabručel Kiryu a začal vylézat ven. Udělal ale jen několik kroků, než se složil k zemi. Přímo před očima ostatních se jeho tělo vrátilo do normálu. Ostatní ho napodobili, jen místo toho, aby někam odešli, si okamžitě lehli. Nechtěli s sebou praštit o tvrdou zem. Plán jim vyšel, byli to zase oni.

A co Razi-chan?
Razi-chan si to mířila do dvanácté, jenže tam se dozvěděla, že Satoshi tam není a jejich problém převzali nějací bratři. Proto změnila směr své cesty a vydal se k onsenu. Hned, jak dorazila do lázní a všimla si svých kolegů ležících bez pohnutí, zatvářila se překvapeně. Dvojčata z dvanáctky se někam zdekovala a nechala je tu ležet jen v ručníkách. Razi-chan zrovna kontrolovala ležícího Amara, když se Kiryu pomalu probouzel. Protáhl se a jak se tak protahoval, strčil do Razi-chan stojící u okraje lázně a ta spadla s hlasitým žbluňk do vody. „Hups.“ šeptl si Kiryu a raději dělal, že je ještě v limbu, proto ani neviděl naštvaný výraz Razi-chan, avšak ucítil velmi silné reiatsu. „Bankai!“ doneslo se k jeho uším a náhle mu začalo být horko. Otevřel jedno oko a všiml si, že je všude mlha, ne pára. Stejně, jako se silné reiatsu objevilo, zase zmizelo. Kiryu sebral odvahu a podíval se do lázně. Voda byla pryč a na dně ležel naprosto suchý a mužský Razaki v bezvědomí. Raději rychle využil příležitosti a, co nejrychleji, zmizel. Jak se tak vracel zpět do divize, tentokrát se dokonce i přesvědčil, jestli se nějak nezměnil, všiml si dvou malých vědátorů vracejících se do dvanáctky, jeden z nich si něco psal do zápisníku. Přesněji řečeno „Experiment úspěšný.“, ale to Kiryu nemohl vidět. Nevěnoval jim totiž žádnou pozornost. Jakmile dorazil do své divize, zamířil si to do kuchyně pro zmrzlinu. Po tom, co si za posledních pár hodin prožil, si jí zasloužil.
A pokud se ptáte, co se dělo dál se zbytkem onsen party. Hned, jak se probudili a zkontrolovali se, se vrátili do svých domovů a přísahali si, že do onsenu už nevkročí. Samozřejmě ale, že jim to moc dlouho nevydrželo.