Onsen

Izanagi


Moc dobře věděl, že tu nikdo nebude. Měl čas konečně pro sebe. Věděl, že už bude pomalu svítat, což mu nevadilo. Jako shinigami nepotřeboval téměř vůbec spát a se svou zásobou reiryoku už vůbec nepociťoval únavu. Naložil se do horké lázně, aby okamžitě pocítil příliv tepla. Horký vzduch mu také dělal dobře, již pár let v Onsenu nebyl, přesto toužil si to velmi brzo zopakovat.

Kuchiki Yasumaru


Pod rouškou pozdní noci chýlící se ke svítání pronikla do Seireitei pomenší postava zabalená do pláště. Nebyl to však žádný bandita pokoušející se přepadnout klidně spící obyvatele. Naopak, ta osoba šla bránou a neměla vůbec problém s tím, že by ji stráže nechtěli pustit dovnitř. Možná u nich vzbudila pár překvapených pohledů, protože ji tu nikdo nečekal. Ta postava byla muž a ten muž se jmenoval Yasumaru. Našlapoval tiše po prázdných, potemnělých ulicích, jako by se styděl, že se vrátil do svého rodného města, kde ho už přibližně rok nikdo neviděl. Na jedné z křižovatek se zastavil a rozhlížel se, jako by nevěděl, kam dál. On skutečně nevěděl. Měl by jako první zamířit domů k rodině, které nedal už rok vědět, zda žije či je mrtvý? Nebo by měl jít do kasáren divize, které velel, ale před rokem ji beze slova opustil? Po pravdě ani jedno se mu moc nechtělo. Věděl, že měl dobrý důvod a že neodešel z vlastní zlovůle, ale i tak měl trochu strach. Po pár minutách váhání se nakonec rozhodl, že nepůjde ani tam ani tam. Zamířil do jednoho ze svých nejoblíbenějších míst - do horkých lázní. Takto k ránu tam nejspíš nikdo nebude a on si všechno bude moct v klidu promyslet. Navíc, horkou koupel už neměl přinejmenším rok! Jak se tak vydal směrem k onsenu, uvědomil si, že to bylo vlastně poslední místo, které před svým odchodem v Seireitei navštívil. Připadalo mu to jako včera a zároveň jako by od té doby uplynuly věky. Tolik se toho změnilo... Tak například přišel o pravé oko. To bylo pěkně na nic, vzpomínka na poslední lázeň se Yasumarovi zamouvala mnohem víc, takže spěchal, aby si ji mohl osvěžit.
Pokud mohl soudit, lázně se vůbec nezměnily. Vkročil s mírným zavrzáním na vyvýšenou podlážku. Hořela tu lampa, ale to nemuselo znamenat nic víc, než že správce má pochopení pro pozdně noční koupele, takže to Yasumaru taky tak bral. Dlouho se kolem sebe nerozhlížel. S úlevou si sundal oblečení. Chvíli váhal, jestli si sundat i tmavou pásku, kterou měl upevněnou přes chybějící oko, nakonec se ale rozhodl si ji nechat. Měl ji tam především proto, aby se neňoumal bezmyšlenkovitě v ráně, která nebyla ještě úplně zahojená, takže bude nejspíš nejlepší, když ji nechá tam, kde byla. Vzal si jeden z připravených čistých ručníků a po špičkách doťapkal k bazénu. Byla tam tma. Po slepu dotápal k místu, které bylo určené pro umytí před samotnou lázní. Nahmatal vědro, polil se a začal se důkladně mydlit.

Izanagi


Moc dobře věděl, že tu je někdo, kdo se ztratil. Konec konců, jeho mysl od nástupu do pozice hlavního kapitána byla propojená se samotnou sekkiseki, tudíž měl přehled. Byl to divný den - objevovala se spousta lidí, co by si zasloužila zatčení a odvedení do Ujimushi no Su. Nicméně byla to Izanagiho generace a tak se nic jako zuřivé zatýkaní jeho známých, přesto zběhlých, shinigami nekonalo. Z opačné strany bazénu se do hlubokého ticha Onsenu ozval hluboký hlas. Nezdá se ti, že je na koupel trochu pozdě... Kuchiki? Izanagi ležel v části, kde rozhodně nebyla žádná světla, takže pouze upřeným pohledem bylo možné vidět vrchního kapitána opírajícího se o roh bazénu. Slunce již mělo brzy svítat a s ním nastat další den hry.

Yasumaru


se tak lekl, že sebou škubl, upadlo mu vědro na nohu a dostalo se mu mýdlo do oka. Chviličku mu trvalo, než si ten hlas spojil s osobou, ale když to udělal, polilo ho horko. Ze všech lidí, kteří mohli zatoužit po noční koupeli, je tu zrovna muž, kterého se Yasumaru nejvíc bojí! Takhle si tedy první odpočinek po návratu domů nepředstavoval. Nejdřív udělal několik neartikulovaných zvuků, než se zmohl na:
"Ehm, zdravím, I-izanagi-san!" Potom si začal vymývat mýdlo z oka a v duchu přemýšlel, jestli je nějaká společensky přijatelná omluva, díky které by se teď mohl co nejrychleji vypařit. Žádná ho ale nenapadala.

Izanagi


Hluboce se nadechl, až sám cítil jak mu horký vzduch putuje do plic. Taky se přišel do Onsenu zrelaxovat, ale zdálo se, že povinnosti ho pronásledují po celé Seireitei. Yasumaru byl uprchlý kapitán, pro ty co jej hledali to byl tvrdý oříšek, protože ani po roce jej nebyli schopní najít. Obvykle to nejsem já, kdo pronásleduje uprchlé shinigami a upřímně se bude velmi těžko vysvětlovat, že jsem tě nahý šel zatknout do Onsenu, nicméně čekám nějaké vysvětlení.. Prohodil potom, co si všiml, že Yasumaru je evidentně překvapen. Na druhou stranu, kolik shinigami by se skrývalo v Onsenu? To Izanagi byl tím, kdo zůstával překvapený.

Yasumaru


by rád řekl, že je unavený a že vysvětlení jistě počká na později, ale na to měl z Izanagiho moc velkou hrůzu. Navíc zaslechl, že je z něj teď vrchní kapitán. Nevěděl to úplně jistě, ale každopádně mu to nijak nepomáhalo cítit se líp.
"Ale já přece nejsem uprchlý! Copak Shounagon-sama nenechala žádnou vysvětlující zprávu...?" trochu se podivil. Vypadalo to, že jejich mise byla tak tajná, že ani nemohli dát nikomu vědět, že jsou na tajné misi. "Byl jsem na důležité misi pod jejím velením, spolu s Tougouem..." řekl potom stručně a doufal, že to bude stačit. Neznělo to moc věrohodně, toho si byl vědom. Ale vzhledem k tomu, že velitelka i její pravá ruka zmizeli spolu s ním, tak by o tom snad Izanagi-san nemusel pochybovat... nebo ano? Yasumaru se ošil. Dokončil umývání, ale než vlezl do lázně, čekal, jaký Izanagi-san zaujme postoj.

Izanagi


Nebyl šťastný, že ho povinnosti potkaly i tady. Chtěl si konečně najít malý čas k odpočinku. Hlavně v jeho hlavě se honila spousta přebytečných myšlenek. Yasumaru vypadal vystrašeně a unaveně, což potvrzovalo myšlenku, že přišel z nějaké mise. Každopádně Sei se o ničem nezmínila - zanechala spoustu poznámek toho, jak vést, jak se nenechat rozzuřit, ale o misi nic. Nejsem si moc jistý, jestli ti můžu věřit - musíš chápat, že tohle by mohl říct každý, kdo znal Sei. Na chvíli se odmlčel, načež si konečně povšiml Yasumarovi pásky přes oko. Vypadal teď spíš jako pokus o napodobeninu piráta než hlava rodu Kuchiki. V poledne se dostav před Centrálu 46. Řekl mu bez udání důvodu zatímco se zvedl. Chtěl si něco ověřit v archívech, jelikož jeho myšlenky právě směrovaly k Sei. Bylo jasné, že nemůže Yasumara nechat bez řádného dozoru a proto při Izanagiho odchodu z Onsenu bylo slyšet několik nových hlasů.

Yasumaru


"H-hai," škytl a naprázdno polkl, to bylo jediné, na co se v přítomnosti Izanagiho zmohl. Díval se za ním, když odcházel, a potom konečně vlezl do lázně. Ovšem nevypadalo to, že by měl klid, zaslechl od vchodu nějaké další lidi. Povzdechl si a pokoušel se užít si aspoň tu malou chvilku v horké vodě. Přemýšlel, co Centrále 46 řekne, když se ten, kdo jim zadal misi, jaksi neobtěžoval o tom kohokoli informovat. Jediné, co měl, byl dopis od Shounagon-sama, ale jak bylo vidět, její pověst nebyla zrovna přesvědčivá a Yasumaru se tomu upřímně ani nemohl divit.

Izumi Razaki

Jakmile se Yasumaru přiblížil k lázni stalo se něco zvláštního. Z vody se postupně vzneslo několik bublinek, chvíli nic, potom se z vody vynořil totálně mokrej ručník a za ní i hlava kapitána Izumiho. "Zdravím Kuchiki-san, pěkná páska... hrajete si na piráta?" zeptala se hlava zcela přirozeně

Yasumaru


se lekl, uklouzl a spadl po hlavě do vody. Dneska to byl jeden šok za druhým! A to doufal, že jeho návrat proběhne hladce a hlavně nepozorovaně... Když vyplaval a podařilo se mu popadnout dech, teprve si plně uvědomil, kdo ho to překvapil.
"Ah... Razaki-san... Polekal jste mě."  Beztak to byl dobře promyšlený atentát! "Děkuju. Ne, na piráta si nehraju," předstíral zasmání. Pokusil se získat zpět svou důstojnost tím, že ladně přeplaval na opačnou stranu bazénu. Pobyt v horké vodě ale nebyl moc příjemný, když byl na pokraji infarktu. "Rád vás vidím," řekl zdvořile, aby odvedl pozornost.

Izumi Razaki

S klidným výrazem jsem sledoval, jak hodil hubu do vody a vyplaval zase ven. "Omlouvám se, neměl jsem v úmyslu vás lekat, ale nechtěl jsem ani zasahovat do vašeho rozhovoru s naším novým kapitánem, za co vás tak sprdnul? že si to vůbec necháte líbit..." řekl jsem. Nečekal jsem, že si bude vyskakovat i na Yasumara...

Yasumaru


"Ach tak..." Yasumaru si vyždímal vlasy. "Chtěl jen znát důvod mé dlouhé a nenahlášené absence, to je pochopitelné..." vysvětlil. Osobně Izanagimu nic nezazlíval. Kromě toho, že ho tak vyděsil. A navíc to vypadalo, že drby byly pravdivé. "Takže je pravda, že... Izanagi-san se stal vrchním kapitánem Gotei 13?" zeptal se přece jen pro jistotu.

Izumi Razaki

Podíval jsem se na Yasumara tak trochu překvapeně. "No, mohl by Vám taky věřit... že jste měl dobrej důvod být nepřítomnej" řekl jsem a trochu jsem se protáhl v horké vodě. Bylo to nesmírně příjemné. "Ano, Izanagi se stal vrchním kapitánem, zdá se, že to bere příliš vážně, rozeštvává divize nesmyslnými hrami a snaží se špehovat na všech kapitánech, je to celkem otravné popravdě..." řekl jsem a udělal pár temp jen abych si protáhl skvaly. "Nicméně, jste v pořádku? Vypadáte trochu ... roztěkaně... " řekl jsem a skoro to znělo jako kdybych měl starost

Yasumaru


povytáhl překvapeně obočí. Nikdy by si o Izanagim-san nemyslel, že by ve funkci vrchního kapitána mohl dělat něco takového. Ani se nezmohl na slovo, protože ho to nepříjemně zaskočilo. Až příliš bolestně teď pocítil ztrátu Shounagon-sama a udělal obličej smutného štěňátka. Hned ho ale zamaskoval a pokusil se usmát.
"Jsem jenom trochu unavený, čekal jsem, že budu mít víc času se přizpůsobit všem těm změnám," pokrčil rameny. "Jinak jsem zcela v pořádku, ujišťuji vás, Razaki-san." Sice si nebyl jistý, jestli je to pravda, ale neslušelo by se sesypat se před kapitánem Gotei 13 na malou emo hromádku, ani před kýmkoli jiným, když už na to přijde. "A vy?" pokusil se změnit téma. Ne že by Razaki vypadal, že ho něco trápí, tedy kromě vrtochů nového vrchního velitele. Ale Yasumara celkem zajímalo, co vše se tu za ten rok změnilo. Razaki-san vypadal, že ho asi už nechce zabít... To byla rozhodně změna k lepšímu, pokud to tedy nebyla nějaká podlá strategie, jak ho zastihnout nepřipraveného...

Izumi Razaki

Zdálo se, že je chudák Yasumaru asi opravdu unavený. Ono být hned po příchodu přepadnut Izanagim není zrovna příjemné. Navíc Yasumaru nebyl zrovna... nejasertivnější člověk kterého jsem znal. "Tak si ten čas najděte... nenechte se sebou zametat, on je možná sotaicho, ale může počkat... projděte si nějaké pěkné sady, odpočiňte si, a běžte řešit věci až budete připraven..." řekl jsem mu, jako kdyby to byla naprostá samozřejmost a dál se vesele rozpouštěl ve vodě...

Yasumaru


se zatvářil, jako kdyby Razaki začal zapalovat kostel.
"Ale... je to vrchní kapitán!" namítl bezelstně. Nikdy by ho nenapadlo neuposlechnout rozkazů, i když neměl z jejich zadavatelem ten nejlepší vztah, to bylo prostě nemyslitelné. Povzdechl si. Vypadalo to, že z jeho koupele na uvítanou stejně nic nebude. Snad bude čas později... Teď asi opravdu udělá nejlépe, když se vrátí domů ještě před tím, než bude muset jít navštívit Centrálu 46. "No, já tedy radši půjdu. Měl bych jít vysvětlit svoje zmizení mé divizi, podívat se, jak se mají..." Tou myšlenkou jeho srdce zároveň pookřálo a kleslo. Nebude to asi snadné, ospravedlnit svoje zmizení... ale aspoň je zase mezi svými.
Vylezl z bazénu a vrátil se pro svoje věci. Nechtělo se mu moc do toho starého, obnošeného oblečení, které si pral jen v případech nejvyšší nouze, ale však už od něj brzy bude mít pokoj. Už bylo docela světlo, když se vydal ulicemi směrem k sídlu rodu Kuchiki a kasárnám šesté divize.

-> 6. divize

Izumi Razaki

Yasumaru se zatvářil jako Minami, když jsem do ní chtěl nacpat kapustu. "Jak myslíte, ale nezapomeňte, že jste člen vznešeného klanu a kromě toho velice silný shinigami, nenechte sebou pořád zametet" řekl jsem a opět se ponořil pod vodu. Byla přeci jen velice příjemná a já jsem chtěl ještě chvíli relaxovat. Kuchiki-san byl přece jenom celkem celkem fajn člověk, ale hrozně neasertivní, měl by se trochu pochlapit...

--------------------------------------------------------

Baru

V lázních nikdo nebyl. Na to, že byly jediné v Seireitei, tu bylo pokaždé nějak moc prázdno. Shinigami měli zřejmě pořád moc práce a na odpočinek nebyl čas... Baru se v klidu ponořila do teplé vody, jenže se nemohla uvolnit, protože bazén vůbec nebyl vyčistěný! Plaval tam různý humus, větvičky, listí... Baru se na to chvíli dívala a mračila se, potom jí ruply nervy a začala to lovit a házen ven do křoví.

Satoshi
Dostal jsem do lokalizátoru podivnou interferenci a proto jsem se rozhodl ji následovat. To mne přivedlo do místa, kam jsem si myslel, že nikdy nevkročím. Onsen? Co by tady interference dělaly...? pomyslel jsem si Ale... právě protože je to tak absurdní... naopak by to mohlo být nejlepší místo. vstoupil jsem tedy a snažil jsem se zaměřit přesně co to způsobuje. Okolí jsem samozřejmě nepozoroval.

Baru

si pobrukovala a hodila poslední kus ohnilé větvičky ven z bazénu. Spokojeně se podívala na své dílo. Ano, teď se konečně může uvolnit! Najednou se jí zdálo, že slyší jakési pípání, které vycházelo ze šaten. Zamračila se a podívala se tím směrem. Potom jen vyvalila oči a zírala ke vchodu, ve kterém se zjevil někdo, koho by tady nečekala ani za milion let... kapitán 12. divize. Držel v ruce jakýsi přístroj, na který se díval, a namířil si to někam doprava. Baru se pomalu ponořila do vody, nic ale neříkala, byla totiž tak překvapená, že ani nevěděla, co by měla říct. Satoshi nebyl zrovna osoba, na kterou by jste se chtěli utrhnout, že vlezla do dámských lázní a ať okamžitě vypadne.

Satoshi
Interference se zdála silnější směrem blíže k bazénu, ale stále jsem si nedokázal přesně lokalizovat... jako by byla... uvnitř vody? Vodotěsný přístroj...? řekl jsem si a nasadil SeeTG (See Through Glasses) 
  Tohle by mělo stačit na tak mělkou vodu. pomyslel jsem si, když jsem nastavil level 2.

Baru

zmateně zamrkala. Satoshi se blížil čím dál víc k vodě. Nebyla si jistá, jestli vůbec věděl, kde je.
"Etooo... Sa... Satoshi-sa-VLASTNĚ RAMPEROUGE-TAICHOU!" Chtěla ho jen nějak upozornit na svou přítomnost tím, že ho osloví, ale jaksi se to zvrhlo v zachrčení hodné prasnice hlídající svá selátka, když si uvědomila, že málem oslovila jednoho z nejváženějších kapitánů Gotei 13 jménem.

Satoshi
A, Baru. Zdravím. odpověděl jsem na "pozdrav" naprosto stoicky jako by se nic nedělo. Styl oslovování mě nikdy příliš nezajímal možná protože drtivá většina sboru mě oslovovala Satoshi defaultně. Pokud tady je žena, pak to asi bude část pro dámy, předpokládám? nadhodil jsem se stále stoickým výrazem značícím to, že mi absolutně není divné, že bych tady neměl být. Byl jsem na to zvyklý. Zachytil jsem podivné rušení z této oblasti, proto jsem se sem vydal. započal jsem s vysvětlováním Bohužel nedokážu říci zdali je rušení nebezpečné a proto jej musím prošetřit. řekl jsem a hodil po místu odkud se Baru ozývala ručník, který byl pohozen na zemi pro případ, že by jej Baru potřebovala. Chvíli jsem počkal, abych dal dámě soukromí a pak se otázal Mohu započít?

Baru

"Ru... rušení? Tady?" rozhlédla se kolem sebe, jako by čekala, že uvidí, z čeho by tady mohlo vycházet rušení. Nechápala, proč by někdo působil rušení v lázních, vždyť tam ani nejsou žádné přístroje, jaký by to mělo smysl? Pořád tu samozřejmě byla možnost, že kapitán používá své vědecké zaměření jako zástěrku pro jinak neomluvitelné návštěvy dámské koupele. Ovšem než se rozhodla, k jaké teorii se přiklání, přistál jí na hlavě ručník. "Chm," udělala. Přišla se v klidu vykoupat, tak proč ji nemůže nechat?! Ale vzdorovat se neodvážila, vylezla tedy nabručeně z vody a rychle se omotala ručníkem. Rozhodla se, že si tady na ten zdroj rušení pěkně počká, nenechá se přece tak snadno vystrnadit! Co když chtěl Satoshi prostě bazén pro sebe, protože všichni věděli, že ten v dámské části je lepší?! Kdepak, nikam nejde. Se založenýma rukama tedy skepticky sledovala Satoshiho počínání. "Jistě, do toho, kapitáne."

Satoshi -> To, co jsi zachytával, skutečně pocházelo odněkud pod vodou v bazénu. (pokud nemáš teda nějaké jiné plány :-))

Satoshi
Po svolení od poměrně nevrlé Baru jsem začal prohledávat místo, kde bylo rušení největší a skutečně, rušička byla pod vodou, což se mi díky SeeTG podařilo bezpečně zachytit. Prosím. podal jsem SeeTG Baru, aby se sama podívala I zde může být rušení. Právě protože něco takového nepředpokládáme, může se to stát. vysvětlil jsem prostě