Las Noches

Zekke

Nečekal jsem na odpověď toho hollow, který mi vůbec jako hollow nepřipadal. Dorazil sem Jiten, konečně. Jiten byl velice zvláštní hollow, někdo, ke kterému jsem cítil trochu respektu. "Tohle jsou hollow nám podobní, a s tím souvisí i můj připravovaný plán. Můžu s tebou prosím mluvit? O samotě." Otázal jsem se ho a vysvětlil mu zatím vše, co by měl vědět. Byl jsem si jistý, že nechat je tu pod dohledem Yumi byl dobrý nápad. Vzhledem k jejím schopnostem..

Jiten

se podíval na Zekkeho trochu úkosem, nebyl jeho styl řešit něco v ústraní. Tedy, že by někdo něco řešil s ním v ústranní, on sám si věci řešil kde se mu chtělo, samozřejmě, klidně v ústraní. Nicméně kývl a pokynul rukou směrem dál podél paláce. Nebylo to zrovna blízko, ale byla tam jeho kamenná zahrada, která byla ideálním místem pro osamocený rozhovor.

Zekke

Vypadal tak silně, ještě jsem ho neviděl bojovat, ale pohled a to, co jsem z něj cítil. Bylo to něco úžasného, klidného, ale zároveň tak dábelského a drsného. Měl jsem pocit, že kdyby chtěl, tak by nás všechny mohl zabít. Ještě jsem ale nevěděl, jak doopravdy bojoval, vypadal spíše na to, že se s ním dají věci řešit. Když pokynul daným směrem, tak jsem se vydal za ním, když už jsme byli v dostatečné vzdálenosti od ostatních, tak jsem začal vysvětlovat. "Mým plánem je,..Založit skupinu elitních hollow našeho druhu, která bude dohlížet na všechno dění v našem rozsáhlém okolí. Musí být schopní ubránit se nižším úrovním hollow jako nic, dokonce vzdorovat Shinigamim vyšší úrovně. Až bude v Hueco Mundo pořádek a nebudou tu pobíhat Shinigami jen tak volně jako před nedávnem, tak.. pak můžu vykonat svou pomstu...ale nejdříve.."..Sklopil jsem hlavu dolů a podíval se Jitenovi do očí, jako bych ho probodl pohledem. Takový ten Sasukeho zabijácký pohled, když řekne něco nečekaného, tohle ovšem bylo čekané, nejspíše. "...Musím rapidně zesílit."

Jiten

se pousmál.
"Věděl jsem, že je to ve tvém srdci. Proto jsem ti nabídl, aby ses ke mně přidal! Zatím se mi nepodařilo přesvědčit všechny silné hollow, jako jsme my, aby se k nám přidali... ale věřím, že s tvou pomocí budu o krok blíž tomuto sjednocení. Máš v sobě velký plamen," usmál se a změřil si Zekkeho pohledem. "Máme stejný cíl..."

Zekke

Výborně, vypadalo to, že jsme doopravdy měli něco společného. Přišel čas v Hueco Mundo sjednat pořádek. "Taky tomu věřím, bohužel pokud chci jít příkladem pro všechny, musím se sebou něco udělat." Pověděl jsem mu a pokračoval v kroku. "Těší mě, že se věci okolo tohohle můžou dát do pohybu. Co jsi udělal s náhradním tělem té Shinigami?" Otázal jsem se, pro Yuri jsem měl však slabost, když jsem o ní mluvil, tak Jiten mohl zpozorovat nějaké pocity, které by třeba mohly ohrozit moje jednání v případě setkání s ní. Hned jsem se ale hodil do klidu. "Máš nějaké návrhy, kde a jak začít s tréninkem?"

Jiten

"To umělé tělo jsem věnoval jednomu z mých nejvěrnějších, právě ho zkoumá," informoval Zekkeho. Potom se pousmál. Kde začít s tréninkem? "Kde a jak budeš chtít, hádám. Nejsi můj podřízený, abych ti přikázal, a v tomto ti ani nemůžu poradit, protože si myslím, že největší sílu člověk získá, když sám přijde na to, jak to udělat. Pokud si přeješ, kdykoli ti doporučím nějakého z našich spřízněných tady v Las Noches a v okolí..."

Zekke

Když řekl, že nejsem jeho podřízený, tak mě to potěšilo, zpočátku jsem měl dojem, že to tak nějak bude chtít. Byl ale jiný, úplně jiný. Tak klidný.."Musím začít hned, trpělivost mám, je mi jedno kdy skončím s tréninkem, nicméně začít chci hned..." Na poznámku o těle jsem nijak raději nereagoval, důvěřoval jsem mu. Bylo to jen náhradní tělo, ale připomínalo mi to ten vzhled. "Navíc, nejsem člověk, ale i tak příjdu na to jak jí získat. Už brzy se vše rozpohybuje,.. Dobře, nic mi o něm neříkej, jen mě naveď, kde se nachází, zbytek udělám sám."

Jiten

pozvedl obočí.
"Nu dobrá. Ale nedal jsi mi čas onu osobu přesvědčit ke spolupráci, takže ji nespíš budeš muset přemluvit sám. Je i možné, že ti pomůže bez řečí! Každopádně, toho, kdo by ti asi nejlépe mohl pomocí a poradit, jak získat sílu, najdeš v nejvyšší věži mého paláce," pronesl a pro ilustraci ukázal kamsi nahoru, kde se vedle zahrady nad vámi tyčilo Las Noches. Mělo hned několik věží, jedna však určitě byla nejvyšší, a jaké lepší místo pro důležitou osobu než tam?

Zekke

Připadal jsem si jako Shrek, v nejvyšší věži. Nicméně, to co říkal bylo přesně to, co jsem chtěl. Samozřejmě jsem počítal s tím, že ho budu muset přemluvit, donutit. Aspoň jsem to neměl tak lehké, o tom to bylo, už jsem nechtěl obcházet vše obloukem, ale vrhnout se přímo na to! "Já vím, že nedal, chci to udělat sám." Pronesl jsem a kývl na poznámku o tom, že mi mohl poradit. "Takže, uvidíme se později.. snad..zatím.." Mávl jsem a zmizel směrem do ke věži, nahoru!

Zekke -> Šel si dlouhou chodbou, která se táhla snad celým palácem. Některé části vypadaly jako zrekonstruované, jiné vypadaly jako kdyby přežily staleté války. Tam, kde chodba končila, začínaly schody točící se podél věže. Je potřeba zdůraznit, že schody se ti šlapali velmi těžce, protože byly nečekaně vysoké, což ti možná dávalo malou nápovědu o obyvateli této věže.
Když si vyšplhal až na vrcholek, zdálo se, že místnost jistí dveře z nějakého lesklého kovu. Ze dveří pak vyčnívalo kulaté klepadlo, které se používalo na zaklepání...

Skupinka v paláci -> Když Jiten a Zekke odešli, zbyli jste v místnosti sami. Yumi si každého z vás prohlížela pohledem, který mívají novináři při zvěčňování celebrit. Palác se zdál být tichým místem na to, kde se nacházel. Skoro by jste nepostřehli, že venku se odehrává písečná bouře, nebo že nedaleko od paláce se právě perou obrovští hollow.

Zekke

Běžel jsem vstříc dlouhou chodbou za svým osudem, už to muselo skončit, moje zbabělství, Kitt byl můj nejlepší přítel a zmizel během několika vteřin, aniž by dostal šanci. Cítil jsem vztek a zrychlil temo. Zahlédl jsem schody, které už vedly do nejvyšší věže. Vzhledem k tomu, že byly vysoké, tak jsem usoudil, že ten nahoře nebude žádný trpaslík. "Fajn, tím lépe." Prohodil jsem při výběhu nahoru a po nějaké chvilce se zastavil u dveří. Bylo tam klepadlo, tak jsem se nadechl a jednoduše zaklepal.

Zekke

Koukal jsem udiveně na levou ruku toho maníka předemnou. Pak jsem se koukl na ulomený roh. Vypadal vskutku jako válečník a tím, že byl znuděný, tak asi jako válečník hoden respektu. No, já měl v současnosti jisté priority, které jsem hodlal dotáhnout dál, takže jsem se pustil do hovoru. "Jsem Zekke, Zekke Oscuro... a přišel jsem.." Pověděl jsem mu a pohlédl mu upřeně od očí. "Abych rapidně zvýšil svoje reiatsu a celkovou sílu." S těmito slovy jsem stále upřeně čekal, co odpoví..

Chvíli se na tebe díval, avšak ty si moc dobře viděl, jak se mu cuká břicho. Za chvíli to nevydržel a začal se hlasitě smát. Ten smích byl tak hluboký, přesto tak nekonečný, že musel být slyšet v celém paláci. Byla to vskutku zvláštní chvíle. Po té, co se dosmál, prohodil ocase, který měl v zákrytu za sezením. Byla pravda, že neměl moc co na práci, tak proč se nepobavit na něčí účet. To jako vážně? Zeptal se, protože měl pochybnosti, jestli nejde o nějaký žertovný den v Hueco Mundo.

Zekke

Když se začal ten idiot smát, tak jsem zatl pravou ruku v pěst. Upřeně jsem se díval, jak se směje. Ocasu jsem si vůbec nevšiml, měl jsem teď na krku vztek. Pomsta mě čím dál tím více ovládala. Když se mě zeptal, jestli to myslím vážně, tak jsem zrazu uvolnil během několika sekund mé reiatsu na nejvyšší úroveň mé současné formy. Vzduch byl hustý asi deset sekund, pak jsem přestal. "Smrtelně vážně.."

Hollow se teď tvářil o něco vážně a to i přes to, že se ti velmi dlouhou chvíli smál. Vím, že tě sem poslal Jiten, povídal mi o tobě dlouho před tím, než si se vrátil.... Začal svým velmi hlubokým hlasem, ve kterém přeci jen byla znát špetka pobavení. Možná, že se prostě rád bavil. Ve skutečnosti, síla nejde získat, síla lze pouze nalézt v sobě samém... Pokračoval, přestože nevěřil tomu, co se pokouší říkat za bláboly. Pravda byla, že tě prostě trénovat nechtěl. Možná by si nějakou tu sílu mohl najít cestou do Propasti pokladů... nachází se tam totiž něco, co moc chceš... Zazubil se, čímž odhalil sadu jasně křišťálových zubů.

Zekke

To mě vskutku překvapilo, celkem jsem se zarazil, když se zmínil že mě tu víceméně čekal. "Takže to dělal Jiten po dobu mého odchodu?" Zapřemýšlel jsem trochu nad tím a koukal na něho opět upřeným pohledem, když básnil o síle v sobě samém. Skočil jsem mu na to, byl jsem tak naivní, že jsem si myslel, že je to nějaký filozofický hollow. Nevěděl jsem přesně, co měl na mysli, ale bylo jasné, že ví, co chcu, takže nebyl problém.."Kde je to místo?"

Hollow chvíli koukal na tvé vlasy, jako kdyby mu připadaly zajímavé, ale pak se od nich odtrhl. Není to daleko, možná ještě blíž, než si dokážeš představit. Uklidnil tě, přičemž se v hloubi své duše divil tvé dychtivosti a neukojitelnosti. Jsem starší hollow než většina co znám, avšak Propast pokladů je mnohonásobně starší než si dokážeš představit.... možná tam najdeš co hledáš, možná ne... Zahalil informaci o Propasti pokladů tajemností, přičemž se stále mírně zubil. Samotného ho zajímalo, co by našel na onom místě, které je zahaleno tajemstvím minulosti snad více než jakékoliv jiné místo v Hueco Mundo.

Zekke

Tajemné už bylo jen to, jak se to místo jmenovalo. Propast pokladů, vskutku zajímavé. Šlo vidět, že pokouší mou trpělivost, protože mi neodpověděl přímo na mou otázku. To se mě dotklo. Navíc vypadal jako nějaký fetišista, když se mi koukal na vlasy! Buzík jeden. "Najdu tam to co hledám,.. tím jsem si jistý, nicméně.. tím mi naznačuješ, že to místo mám hledat sám? " Zeptal jsem se ho, abych v tom měl trochu jasno, nechtěl jsem řešit hádanky.

Uchechtl se. Vím, kdo s tebou cestuje.... ona zná cestu. Odpověděl více méně laxně. Chtěl, aby si co nejdřív vypadnul, protože neměl náladu na další otázky. Byl vyčerpaný a tuhle medvědí službu poskytoval jenom kvůli Jitenovi. Ještě něco? Zeptal se ironickým hlasem, který v jeho roli zněl opravdu hodně vyzývavě.

Zekke

Zmínil se o ní, znal jsem jí sice jen chvíli, ale určitě byla něčím vyjímečná. Už jenom její schopnosti mě nadchly, tak zajímavé..Kývl jsem na něho a otočil se. "Ne, už nic nepotřebuji... Vrátím se sem..brzy" Negativním tónem jsem opustil místnost a mířil pro svojí kolegyni. "Tak propast pokladů jo? Doufám, že mluvíš pravdu, už jen kvůli tvému osobnímu dobru." Pomyslel jsem si a zmírnil krok. Zas tak jsem nespěchal.

Zekke

Vnímal jsem atmosféru paláce a snažil se zamyslet nad tím, co by mě mělo čekat. Došel jsem pomalu dolů a uviděl Yumi. Jelikož tu na mě čekala, tak jsem si domyslel, že už o tom všem ví. Nevěděl jsem jakým způsobem, ale každopádně, tato dívka byla něčím zvláštní. Nejen její schopnosti, ale i tím, jak působila na ostatní. "Propast pokladů" Pronesl jsem do vzduchu.. a už jen čekal..

Zekke

Stál jsem na místě a pozoroval výraz Yumi ve tváři. Na to, jak se zmínila o propsati pokladů jsem jen kývl, nic víc jsem k tomu neříkal, věděl jsem totiž že ví o co jde. Jiskra v očích poukazovala, jako by to místo bylo fakt nebezepečné, nic jiného jsem ani nečekal. Musel jsme být připraven na všechno, abych mohl dokonat svou pomstu, pomstu za Kitta. "Půjdeme?" Otázal jsem se a pokročil o krok vpravo.