Budova uprostřed pouště

Satoshi
Povzdechl jsem si No jo, tak co se dá dělat... pronesl jsem a provedl jsem dvěma prsty něco, jako salutování, čímž jsem dal najevo, že i mě bylo potěšením a pak jsem se otočil na Jitena Půjdeme opět dolní cestou, nebo si budeme užívat scenérie písku? zeptal jsem se trochu sarkasticky

Jiten

Rozhodil nonšalantně rukama, až se jeho papouch vylekal a odletěl někam do vzduchu.
"Nechám to na vás, Satoshi-sama! Nyní už nespěcháme... takže záleží na vašich preferencích." Bylo mu to celkem jedno, i když asi by upřednostnil cestu po povrchu... ale pokud měl Satoshi jiné nároky, byl ochotný se s tím nějak smířit.

Satoshi
Tak tedy dobrá, jelikož cesty pod povrchem jsme již zažili, navrhoval bych cestu po povrchu. rozhodl jsem a seskočil jsem konečně ze střechy, kdo by taky používal obvyklé cesty, že ano? Rozhlédl jsem se ještě za sebe, abych se podíval na budovu, ze které jsem opět zachránil svět Všechno to sběhlo moc rychle... teď už to vypadá, jako by to nikdy nebylo... pomyslel jsem si a otočil se k budově zády...
*insert serious music*

Jiten

udělal to samé jako Satoshi a vydali se po nekonečné poušti k Las Noches. Nikdo nechápal, jak se kdokoli mohl orientovat v Huecu Mundu, protože jediné, co tu bylo, byl měsíc, a ten se vůbec nehýbal, takže moc směru neudával. Každopádně Jiten asi věděl, kam jde, a možná i Satoshi, kdo ví. Šli si po krásných plážích, nyní už neponičených žádnými trhlinami. Ve skutečnosti v zemi zůstaly veliké průrvy po každé trhlině, ale už byly neškodné, tedy až na nebezpečí, že do nich někdo spadne. Ti dva na své cestě potkali mnoho nových přátel (někteří to setkání možná i přežili) a nakonec se dostali do své destinace... paláce Las Noches.
(pokračujem tam :-))

-------------------------------------------------------------------------------------------