Budova uprostřed pouště

Jiten

přikývl. Nejspíš ani jinou odpověď nečekal, sám musel vědět, že jsou prostě v háji. Ale ještě něco na srdci měl.
"Satoshi-sama, než začneme, mám na vás velkou prosbu, je to pro mě důležité," začal. "Pokud se nám podaří trhlinu zavřít... ne, vlastně ať už to dopadne jakkoli s tím, že my přežijeme... Kdybych se z nějakého důvodu změnil zpět do své původní formy primitivního hollow, na místě mě zabijte."
To už jste došli na plochou střechu budovy a nad vámi se klenulo temné nebe, nyní osvětlené bledě rudou září vycházející z trhliny, která zela v obloze a zemi na dohled od laboratoře.

Satoshi
Jiten se konečně svěřil s tím, co mu leželo na srdci. Takže takhle to je... I když by to konečně vyřešilo naše v uvozovkách spory o vlastnictví Las Noches, tak můj princip mi většinou zakazuje zabíjet hollowy, ale na druhou stranu, měl bych akceptovat přáni svého přítele, navíc věřím, že jsi si tohle rozmyslel velmi dobře. tím jsem dal najevo, že jsem si všiml, jak se Jiten choval a pak jsem pokračoval Plus předpokládám, že bys mi to neustále připomínal a pokud by na to došlo, asi bych neměl jinou možnost... nakonec jsem svolil Takže ano, slibuji ti to, ale... trochu jsem se usmál Věřím, že to, co se jednou stalo, ani odstranění příčiny nezmění. snažil jsem se Jitena podpořit, takže jsem jej poklepal na rameni a pronesl Začneme? Jelikož tě to neovlivní natolik, jako mě, měl bys začít a já ti poskytnu podporu.

Jiten

přikývl jako poděkování za vlídná slova. Dál už neváhal a dal se do díla. Opravdu netušil, jestli se mu něco povede. Sice ho trhlina neovlivňovala ve smyslu, že by znemožňovala jeho schopnosti, prostor mezi světy už byl ale hodně poničený a vytvořit průchod bez nějakých následků byl celkem oříšek. Ale Jiten nezaváhal. Pokud to někdo dokáže, pak je to on, tím si byl jistý. Ne nadarmo byl jedním z nejsilnějších hollow. Natáhl ruku někam před sebe a začal se soustředit na tvorbu garganty.

Satoshi
Jakmile Jiten začal, odhodil jsem veškeré myšlenky na cokoliv a upnul jsem oči na tvorbu, v tomto stavu jsem setrvával a setrvával. V této situaci bylo naprosto nezbytné, abych se trefil do správného momentu, kdy se připojit, protože jinak by to znamenalo zánik celého plánu. Soustředil jsem se a soustředil... a pak... jsem začal cítit, že se moment blíží, proto jsem levou ruku natáhl před sebe a připravil se tak do pozice, kdy bych byl schopen v dostatečném čase vytvořit bariéru, která by nás dokázala ochránit. A pak... to skutečně přišlo Teď! v duchu jsem si to odstartoval, natáhl pravou ruku k obloze a zvolal Všechno... nebo nic, jdeme do toho!

Satoshi
Tak to vypadá, že se nám zatím daří to, co jsme chtěli. konstatoval jsem, ale stále jsem samozřejmě nepolevoval v obezřetnosti, ale bylo na čase vysvětlit, nebo lépe řečeno upřesnit plán Teď musíme gargantu na nějaký čas udržet aspoň v tomto stavu a uvidíme, co se stane s trhlinou a pak se opět musíme spojit se Soul Society.

Satoshi
Trhlina na mě působila sice podivně, ale díky své genetické podivnosti jsem se držel. Je to nepříjemné, ale zažil jsem mnoho horších stavů... odvětil jsem Jitenovi Tohle nebude naše zásluha... jen jsme podcenili rychlost expanze... okamžitě jsem přišel s vysvětlením Tohle není dobré... začal jsem přemýšlet, ale Muraki mě přerušil dřív, než jsem mohl nějak s myšlenkami postoupit A je to tady... jen jsem poznamenal Všechno, nebo nic. pronesl jsem a otočil se znovu na Jitena Už se nemůžeme držet zpátky, musíme zkusit vytvořit plnou Gargantu a dříve, než se něco může pokazit, získat výsledky. A vím, že je to risk, ale budeme muset zkusit ji i využít na přesun do Soul Society s tímto přístrojem. Už nemáme jinou možnost, veškeré možné riziko přebírám na sebe, pokud tohle nevyjde, nemáme naději nikdo...

Satoshi
Pravda, měli bychom nejdříve zkusit výměnu informací, než se pokusíme o něco tak šíleného... souhlasil jsem s Murakiho návrhem Přines mi ten amplifikátor, který budu moct napojit na vysílačku, jinak se nám to jistě nepodaří. přikázal jsem, jako by byl jedním z mých podřízených, ale teď nebyl čas na zdvořilostní diskuze.

Muraki

zalovil v kapse a podal Satoshimu nějaké zařízení. Bylo jasně vyrobené v polních podmínkách, trčely z něj dráty a nevypadalo zrovna krásně, ale nebylo pochyb, že vzhledem k Murakiho schopnostem splní svůj účel.
"Tady, mělo by to být kompatibilní..." Ano, pokud Satoshi přijde na to, kam strčit ty dráty... Což nepochybně přijde. "Je to udělané na koleni, víc jsem nestihl," dodal Muraki napůl s pýchou, napůl omluvně.

Satoshi
Nemít obě ruce zaměstnané, možná bych udělal i facepalm, ale bylo mi jasné, že v rychlosti asi víc chtít nemůžu. Stále jsem podporoval Jitena a začal jsem si hrát se zapojením. Takže tohle sem a tohle sem... přemýšlel jsem Na to, že to je splácané, myslel na všechno, to se mu musí nechat... v mysli jsem Murakiho pochválil

//jinak teď se mám bavit opět sám se sebou, nebo bych měl čekat na Mya-group? =)

Jiten

vypadal napjatě. Nebylo to pro něj zrovna lehké, udržovat gargantu v těchhle podmínkách. Nutilo ho to přemýšlet o různých věcech... Ještě do nedávka považoval trhliny za něco úžasného, za požehnání, které mu darovalo rozum a srdce, které mu vrátilo jeho lidskost a dalo mu další šanci žít jako uvědomělý tvor. Teď to ale vypadalo, že ty samé trhliny, které ho tak požehnaly, způsobí jeho zkázu. A nejen jeho ale i všeho dalšího ve všech světech... To nebyla dobrá vyhlídka. Nikdy by si nepřiznal, že se bojí... ale teď se tak trochu bál. Nakonec, znakem všeho uvědomělého života je snaha zachovat svou existenci...

Satoshi
Po pro mě docela dlouhé době se mi konečně podařilo zesynchronizovat vysílačku. Ale s jednou rukou to nebylo zrovna jednoduché. Takže to bys snad stačilo. pomyslel jsem si a uber-vysílačku jsem zapnul Slyšíme se?!

(Ten rozhovor uděláme jen ve 12. divizi, jinak by nám hráblo... :-D Tady jsme jen my dva, tak to nikomu neunikne :-) Zas se sem vrátíme až bude konec slov a začátek činů B-))

Satoshí
Nikdy mi riziko nevadilo, naopak ho rád podstoupím. pronesl jsem, odhodil jsem vysílačku a obě ruce jsem věnoval udržování Garganty. Po zapnutí se Jiten zatím cítil dobře, dokonce i Garganta byla lehčeji udržitelná A opět... budu oslavován za zachránce... poznamenal jsem a očekával zvrat, který opět budu muset vyřešit

Satoshi
Bylo to stále snadnější a nakonec i Jiten poukázal na trhlinu, která se zavírala a nakonec zmizela úplně. MUHAHAHAHA! (one does not simply save the world without the evil laugh) musel jsem se ďábelsky zasmát, protože můj plán opět zafungoval, takže jsem se rozhodl pokusit se Gargantu pro teď zavřít Ovšem stále tady může být ta možnost... pomyslel jsem si skepticky. Být vědec vždy s sebou neslo být skeptický i k věcem, které vypadají dobře.

Satoshi
Nakonec jsem Gargantu plně uzavřel. Muraki přišel celý rozjařený a Jiten zjistil, že o své schopnosti evidentně nepřišel. Těžko říct... mě se do Soul Society příliš nechce, jelikož se tam určitě bude oslavovat, nebo tak něco. Nenápadné vzpomenutí si na Shirův ples xD Takže já se pravděpodobně na chvíli ztratím v Las Noches, jestli půjdete se mnou, je na vás. navrhl jsem