Tobitatsu

Kagaku Toshiaki

Zamyslel jsem se a klidně zatím jedl ramen. Nebylo to vůbec špatný, ale největší výhoda byla ta, že vzhledem k tomu, že jsem si tohle neobjednal, tak jsem to nehodlal zaplatit. "No jo... možná by se hodil i nějakej léčitel no. Ale při našem štěstí dostanem do týmu novináře nebo nějakého ožralu..." řekl jsem a dál vesele pokračoval v pojídání ramen, které nakonec vůbec nebyli tak špatné....

Kagaku Toshiaki

Na to, že tahle restaurace vypadala spíš jako nějaká ilegální pálírna alkoholu, její obsluha byla opravdu podivná a nedali vám to, co jste si obědnali to tu vlastně bylo docela příjemné. A dokonce tu vařili celkem dobře... byť opět... ne to co jsme chtěl. Nicméně Toshiyuki už neumíral hlady, takže jsme se mohli vrátit domů bez toho, aniž bych ho musel kontrolovat zda náhodou slabostí nepadá na obličej...
(a pak na misi)
>>> údajně západní brána

Žvejka

Dovedla Reiza až před Tobitatsu. "Hmmm. Tohle by mohlo být ono." řekla zamyšleně, když zkoumala vývěsní štítek. Opravdu to bylo nic moc. Začala přemýšlet, jestli tam opravdu chce. Tázavě se přitom podívala na Reiza.

Reizo Kami

Když s ní přišel před tu restauraci tak si prohlédl onen znak s hlavou draka a tělem hada. Vypadal docela zajímavě, ale i trochu sešle.
"Umm... asi jo, tak jdeme ne?"
Podíval se na ní a pousmál se. Sama řekla že nevypadá zrovna moc dobře ale že tam vaří úžasné jídlo, tak byl sám zvědavý jak to tam chutná. Byl lehce nervozní ale snažil se aby to na něm nebylo příliš znát.
"Třeba to bude zajímavé, stejnak nejni co ztratit, snad teda jen chuťové pohárky. Ale jestli sem teda nechceš nemusím sem jít."
Podle jejího pohledu poznal že docela váhá.

Žvejka

"Ne, ne, ne." začala před sebou mávat rukama. "Jdeme tam. Mám celkem i hlad." rozhodla se nakonec. Otevřela tedy dveře a vešla do Tobitatsu. Do oka jí padl jeden stůl, který nevypadal zas tak strašně, a tak tam zamířila se posadit.

Reizo Kami

Ikdyž se velice rád choval jako Gentleman, v takovýhle restauraci to asi nebylo příliš na místě. Takže šel hned za ní ke stolu který vybrala.
"Jojo... to ja taky, po dnešku. Jen mi jí bylo i docela líto, ale vůbec jsem nepochopil proč vlastně udělala tohle. Existuje spousta jiných řešení"
Docela se mu líbilo že tu nikdo nejni, neměl rád když se kolem něj sešpo až příliš lidí a ještě horší bylo když byl on sám středem pozornosti, v takových případech může být až tak ukecaný že ani nepřemýšlí pořádně co plácne a nebo naopak až příliš zamlklý.

Žvejka

"Nejsem si jistá, jestli tohle je to pravé téma, o kterém bychom se měli bavit. Ale tak je to jen služebná, né že bych jí nějak podceňovala, ale asi jí hned nic lepšího nenapadlo. I tak rodu způsobila velké škody. Teď zas budou muset všechno znova nakreslit." odpověděla jsem. "Myslíš, že si nás vůbec někdo všimne? Nebo jestli tu vůbec někdo je, aby nás obsloužil?" zeptala se. Cítila totiž, jak jí začíná kručet v břiše.

Reizo Kami

ahh... dobře, promiň."
Pousmál se a rozhlédl se kolem.
"Snad jo, doufám že mají vůbec otevřeno."
Pousmál se a položil si obě ruce na stůl. Sám měl docela hlad, ale vůbec nevěděl co by si mohl dát.

Žvejka

"Ne, to je v pohodě." rychle na to odpověděla a šibalsky se usmála.
"Hmmm...tak přeci." řekla spíše pro sebe nadšeně, když se jí do ruky dostal jídelní lístek. Měla vybráno hned, takže pak už si jen prohlížela Reiza. "Řekni mi, odkud jsi? Umřel jsi ve světě lidí, nebo jsi se narodil už tady?" Žvejka byla hodně zvědavá.

Reizo Kami

Když přišla číšnice, očkem jí sledoval. Když si jí prohlížel tak pomalu začal litovat toho že vůbec šli sem, nevypadalo to tady k světu a obsluha byla rovněž nic moc. Ale zase se mu líbila tak svíčka na stole, vypadalo to tam hned o něco lepšeji.
"hm? odkud jsem?
Na chvilku se zamyslel nad touto otázkou a poté jen odpověděl.
"Tak narodil jsem se normálně v lidském světě, nejsem původně odsud. Vlastně jsem tu už docela dlouho."
Jakmile dopověděl větu vzal si jídelní lístek a začal si ho prohlížet. Neviděl v něm nic co by ho nějak zaujalo.
"A co ty? kde jsi se narodila ty?"

Žvejka

"Já jsem se narodila v Rukongaii. Přesněji ve 46. okresku. Naštěstí celkem klidné místo." mávla nad tím Žvejka a praskla si přitom bublinu.

Reizo Kami

"Byla jsi někdy vůbec ve světě živých?"
Podíval se na ní přes jídelní lístek, lehce se pousmál a naklonil trochu hlavu doprava. Pořád se nemohl rozhodnout co si dá, asi mu nezbylo nic jiného než si dát to samá co ona.

Žvejka

Překvapeně se podívala na Reiza. "Mmmmm......ne." odpověděla, usmála se a naklonila hlavu na stranu jako Reizo. Tak trochu ho stínovala. "Neměla jsem ještě tu možnost. Jsem bohužel zařazená do takové skupinky kancelářských krys, takže mě nikam neposílají." pokračovala dál. Najednou chytla oběma rukama Reizovu pravačku. "Nesmíš to nikomu říct, nebo budu mít problém." začala pomalu šeptat. Obezřetně se rozhlédla okolo. Co kdyby náhodou. "Já jsem vlastně na té misi u rodu Takaneko vůbec neměla být. Jen jsem vám měla předat zprávu." zašeptala to tajemství. Jen co to došeptala, tak se začervenala ve tvářích.

Žvejka

Podívala se na otrávenou ženu s úsměvem, jako kdyby se nic nestalo. "Ramen, prosím." odpověděla a tázavě se podívala na Reiza, co si objedná.

Reizo Kami

Když ho chytla lehce se začervenal, nevěděl ani co má v tu chvíli dělat ale líbilo se mu to.
"Neboj se, já nic neřeknu. Hodně jsi nám pomohla a to by snad potvrdil dokonce i sám kapitán, takže kdyby jsi měla kvůli tomu nějaký problémy tak stačí říct, buď jemu nebo mě, jsem sice v divizi jen krátce ale i 3. důstojník snad něco znamená, nebo aspoň doufám."
Podíval se na ní a usmál se, myslel to upřímně.
"Hm? vlastně je docela i pěkná"
Nějak o tom tolik dřív nepřemýšlel, všiml si sice že nejni nějaká ošklivka ale prostě i tak... Poté přišla ta číšnice, jestli se jí tak dalo vůbec říkat, a vytrhla mu jídelní lístek z ruky. V tu chvíli se na ní podíval, v jeho výrazu bylo poznat že se lehce urazil. Neměl rád lidi co si myslí bůh ví co bez jakéhokoliv důvodu. Neměl ještě ani vybráno tak se podíval zpět na žvejku. V tu chvíli odpověděla Rámen tak si objedná to samé. Podívá se zpět na tu slinou paní a odpoví:
"Ummm... já bych si dal prosím asi taky ten Rámen."

Žvejka

Počkala, až se žena odkolébá, a pak se podívala zpět na Reiza. "Děkuji. Jsi moc milý." řekla, uculila se a zároveň si pravou rukou upravila pár neposedných vlasů za ucho. Prasknutí bublinu by tuhle chvilku zkazilo, takže nic neprasklo.

Reizo Kami

Podíval se na ní a pousmál se.
"Já a milý? to neslýchávám zrovna moc často, ale děkuji.

Usmíval se když tohle říkal, nemyslel si že je on zrovna milý, byl ten typ co nedělal nic jen tak, když něco musel udělat tak jedině za nějakým účelem, nebo pro zábavu z nudy.
"Něco takového by řekl snad každý. Jak jsi se vůbec dostala do 10. divize?"
Docela ho to zajímalo, ale hlavním účelem bylo navázat nějakou konverzaci.

Žvejka

Než stihla odpovědět, přistál před ní rámen. Nasála tu úžasnou vůni a ještě více se jí začaly zbíhat sliny. "Jak jsem se dostala do 10. divize? Ummm, to je jednoduché. Mám ráda knihy a dobrodružství v nich, ale asi jsem si to až moc barvitě představovala. Nakonec jsem skončila v kanceláři u papíru, ale to už jsem říkala." dokončila trochu smutně. "Ale teď přeji dobrou chuť." vykřikla najednou. Počkala malou chvíli na Reiza, a pak se hned pustila do jídla.

Reizo Kami

Když přinesli rámen tak pocítil jak se mu ihned začali sbíhat sliny.
"Takže jsi se s námi vydala kvůli dobrodružství, chápu."
Pousmál se, vzal si hůlky a pustil se pomalu do jídla. Když vzal hned první sousto do úst, tak byl až překvapen jak dobré to bylo, vyčarovalo mu to až na tváři úsměv, dokonce mu i lehce zčervenali tváře, ale to asi nebylo jen tím jídlem.