Tobitatsu

O tomhle místě musíte vědět, abyste ho našli. Zvenku se ani nedá poznat, že jde o hospodu. Nachází se v nevýrazné části Seireitei poblíž kasáren šesté divize a zvenku vypadá opuštěně a neudržovaně, jen téměř smytý vývěsní štítek s těžko rozpoznatelnou malbou hada s dračí hlavou a ptačími křídly napovídá, že to není jen nějaká kůlna. Uvnitř to nevypadá o moc lépe. Vzhled, personál a ponurá nálada tohoto místa zákazníky téměř vždy odradí, takže je tu neustále prázdno. Ovšem zdání klame, co se týče vaření, lepší místo nenajdete snad v celé Soul Society. Jen o tom téměř nikdo neví.

Yasumaru

zavedl Yoshira do míst, která mu nebyla úplně neznámá, vždyť to bylo nedaleko kasárny šesté divize a té nějakou dobu velel! Ale nikdy neslyšel, že by tu někde měla být restaurace nebo hospoda. Budovy vypadaly stejně sešle jako vždy.
"Tak jsme tady!" řekl i přes to Yasumaru a vešel do jedněch dveří, které dost strašidelně zaskřípaly, když je otevřel.

Yoshiro

Moc se mi to tu nelíbilo, protože to tu vypadalo jako místo z nějakého strašidelného příběhu nebo tak něco, ale věřil jsem Yasumarovi. Docela mě zarážel fakt, že jsem tu několik let vedl divizi a netušil jsem, že tu je nějaké místo, kde by se dalo dobře najíst. Následoval jsem tedy Yasumara dovnitř.

Uvnitř byla celkem tma a vonělo to tam starým dřevem. Ale když se člověk podíval zblízka, zjistil, že stoly jsou ve skutečnosti čistě utřené a všechno je v relativně dobrém stavu, i když se to na první pohled nezdálo. Yasumaru se ponořil do toho šera.
"Dobrý den, je tu někdo?" zavolal. Nikdo se neozval. Přišel tedy k jednomu vyššímu stolečku, na kterém stál zvonek, a zazvonil. Pak si šel sednout. "Nebojte, on už někdo přijde," usmál se na pochybujícího Yoshira. A taky že ano, za chvíli se ozvalo mumlání nějakých nesrozumitelných slov. Objevila se postarší, malá a kulatá paní.
"Bohajeho, už je tu zas ta máňa!" byla první slova, která vyšla z jejích úst srozumitelně. Došla ke stolku, kde Yasumaru s Yoshirem seděli, ani nepozdravila. "Tak co chcete?" řekla nepříliš přívětivě.
"Vidím, že jste veselá a milá jako vždy!" podrbal se Yasumaru trochu roztržitě na hlavě, ale nevypadalo to, že by si bral něco z jejích slov osobně. "Hmm... necháme to na vašem úsudku," odpověděl na její otázku ohledně toho, co si dají.
"No to se dalo čekat..." zamrmlala paní. Než odešla, ještě nad nimi zapálila petrolejku a dala jim na stůl malou kytku ve váze. Pak s mumláním dalších nepříznivých slov opustila místnost.
"Myslím, že se jí líbíte..." okomentoval to Yasumaru směrem k Yoshirovi.

Yoshiro

"Eh.." Vylezlo ze mě jako z chlupaté deky. Nikdy jsem si nepředstavoval, že někdo tak cool jako Kuchiki, by chodil do restaurace, pokud se tomu tak tedy dá říkat, kde skoro ani není vidět na stůl, osobně jsem si spíš představoval něco, kde budeme jíst na zlatých talířích. Yasumaru to tu ale očividně znal velmi dobře a když říká, že tu vaří výborně, tak to určitě bude pravda. Loktem pravé ruky jsem se opřel o stůl a do její dlaně jsem položil svou hlavu. "Kuchiki-taichou... Jak začít.. Teda.. Řeknu to takhle.. Tím co se vám chystám říct si nejsem tak úplně jistej.. Ale je tu jistá šance... Domnívám se, že Jiten, Hollow se kterým jsme bojovali v Hueco Mundo, žije.." Zhluboka jsem se nadechl, protože se to mě samému neříkalo moc dobře. "Když zabijete Hollowa, jeho reiatsu okamžitě zmizí s ním..Ale když Jiten zmizel... Jeho reiatsu zůstalo nějakou chvíli na mé Zanpakuto.. Tedy.. Po tom, co jsme rozsekli sochu, která z něj zůstala, jsem stále, byť jen nepatrnou chvilku, cítil jeho přítomnost.. Moje Zanpakuto se mnou mluvila, když jsem byl pravděpodobně v bezvědomí.. To si nepamatuju přesně, ale ten rozhovor s ní ano.. Naznačovala mi, že Jiten žije... Ale i Zanpakuto se může zmýlit stejně jako já.. Jiten nebyl obyčejný Hollow, takže to s jeho reiatsu mohlo být jinak.. Nicméně.. " Dál jsem asi mluvit nemusel.

Yasumaru

na Yoshira koukal dost překvapeně. Ovšem když to Ruyichi-taichou říkal, neměl důvod o tom pochybovat. Trochu se zachmuřil a do jeho výrazu se vkradlo trochu zloby, kterou měl v očích tu chvíli v Huecu Mundu.
"Hádám, že kdybychom ho rovnou zabili, bylo by to moc jednoduché..." sykl. "Mizera, který..." Vzpomněl si na ženu, kterou v Huecu Mundu nechal mrtvou a zavrtěl hlavou, aniž větu dokončil. "Jsem rád, že aspoň Razakiho-san jsme od něj dostali zpět. Všechno kolem toho Jitena je tak podivně záhadné, nevíme ani, o co mu vlastně šlo nebo co od něj čekat, pokud skutečně stále žije..." zamyslel se a podíval se na Yoshira. "Myslíte, že mohl mít něco společného s Reimei?"

Yoshiro

V mé tváři se objevila nejistota, čehož si Yasumaru určitě všiml. Skoro to vypadalo, jako by ode mě měla přijít nějaká epická odpověď. "Eto..Vlastně..Možná by jste mi mohl říct, co je to ten Reimei..Asi jsem za ty dva dny přišel o dost.. Všichni mluví o věcech, kterým vůbec nerozumím.. Je to strašné..." Tvářil jsem se strašně smutně. Bylo to pro mě hrozně těžké období. Vždycky jsem měl informace z první ruky a teď jsem nevěděl snad nic. Připadal jsem si tak sám. Kdybych byl přecitlivělý, tak snad začnu brečet... Začal jsem lehoulince natahovat.

Yasumaru

"No, víte, já toho taky vím jenom trochu, jen to, co se ke mně dostalo, když jsem ležel doma a sestra o mě pečovala!" řekl rychle, aby to nevypadalo, že se nějak vytahuje a hlavně aby se Ruyichi-taichou uklidnil. "Ale z toho, co vím, tak je to skupina shinigami, kteří zradili z nějakého důvodu Gotei 13 a donedávna se schovávali ve světě lidí a nemohli jsme je najít. Většinou jsou to uprchlí vězňové a podobně. Ale teď jim nějak otrnulo a mají velké a hrozné plány, dokonce pohrozili vrchní kapitánce otevřeným konfliktem, když nesplní jejich naprosto absurdní podmínky. Proto jde spousta lidí teď ven, aby je naučili poslušnosti... Dostal jste už rozkazy, ne?" optal se pro jistotu. Po pravdě si myslel, že ho Ruyichi-taichou pozval na oběd, protože se chtěl domluvit na řízení Seireitei v nepřítomnosti Shounagon-sama.

Yoshiro

Trochu jsem se zarazil, když Yasumaru domluvil. "Obávám se, že jsem ještě rozkazy nedostal..Nebo možná ano..Ale .. " Uvědomil jsem si, že jsem se na papíry na stole moc nekoukal. Vlastně vůbec. Opřel jsem se a zaklonil hlavu. "Pfuuu.. Vůbec nevím, co si mám myslet..." Řekl jsem trochu zklamaně.

Yasumaru

"No, já náhodou vím, jaké jsou vaše rozkazy," usmál se Yasumaru mile. V tu chvíli se ale přiharašila ta paní s jejich obědem. Když vše položila, dost to prásklo o stůl, ale nic se nerozbilo ani nevylilo, asi už měla praxi. "Děkujeme madam!" řekl Yasumaru.
"Ale mlč, ty vlasáči," odsekla paní a zas odešla. Yasumaru se podíval na jídlo před sebou a bylo dost těžké mluvit, jelikož už slintal z toho, jak to vonělo, ale přece jen dokončil, co říkal. "Tedy, jak jsem říkal, máte spolu se mnou, Anterem-taichou a Ramperouge-taichou dohlédnout na Seireitei, zatímco vrchní kapitánka bude pryč, a připravit to tu na možnou obranu. Dobrou chuť!"

Spoiler:

Yoshiro

Jakmile ta paní přinesla jídlo, tak jsem Yasumara úplně přestal poslouchat.. Koukal jsem na to jako kdybych právě spatřil zjevení. Hlad byl neskutečný a opravdu jsem jen čekal na to, kdy dá Yasumaru nějaký povel k jídlu nebo tak něco.

Yasumaru

Když viděl, že Ruyichi-taichou má asi teď myšlenky na něco jiného, tak se dal také do jídla. Jak čekal... bylo to opět výborné. Za chvíli přišla paní zase.
"Čaj na účet podniku," zavrčela a třískla na stůl konvičkou se zeleným čajem a dvěma kalíšky.
"Děkujeme, jste velice laskavá!" řekl Yasumaru obdivně.
"Ale jo furt," zamrmlala žena a odešla. Yasumaru tedy nalil do obou kalíšků a podíval se na kapitána, jestli už vnímá.

Yoshiro

Z toho jídla jsem byl v sedmém nebi. Přesně jak Yasumaru říkal, bylo to lahodné. Každé sousto jsem si vychutnával tak, jako by mělo být poslední. Pořád jsem Yasumara nevnímal. Trochu jsem postřehl to, že nám ta paní přinesla čaj, ale nijak extra jsem to neřešil. Teď jsem se musel vypořádat s tím krutým hladem.

Yasumaru

na Ruyichiho-taichou koukal a přemýšlel, jestli vůbec vnímal jeho slova o rozkazech. Vypadal, že má opravdu hlad... no, Yasumaru ho chápal, taky měl hlad, ale přece jen jeho šlechtická výchova mu bránila se ládovat horem dolem... Yoshiro takové omezení očividně neměl.
"Vidím, že vám chutná, taichou," prohodil Yasumaru s úsměvem a nepokoušel se tedy navázal hovor, dokud oba neuspokojí své žaludky.

Yoshiro

Těsně po tom, co mě Yasumaru oslovil, jsem dojedl. "Aaaa.. To bylo .. Vynikající!" Promluvil jsem konečně. Můj pohled byl znovu plný energie. Podíval jsem se na Yasumara a spokojeně jsem se pousmál. "Arigato, Kuchiki-taichou! Bez vás bych se o tomto skvělém místě nikdy nedozvěděl!" Oznámil jsem mu s nadšením. "Mno! Teď se konečně můžeme bavit o těch našich rozkazech.. "

Yasumaru

jedl pomalu, takže byl tak v polovině v oběda. Na Yoshirova slova přikývl. Neměl však příliš velkou představu, jaká opatření by se měla udělat pro obranu Seireitei. Neměl s něčím podobným vůbec zkušenosti, tak to taé přiznal.
"Víte..." začal a mírně se začervenal. "Já ale vůbec nevím, co Shounagon-sama myslela tou přípravou obrany Seireitei. Nějaké... kidou bariéry nebo tak?" zeptal se trochu pochybovačně. Bariéra už kolem Seireitei přece byla, navíc Reimei mohli podle všeho vniknout přímo do Seireitei...

Yoshiro

Očima jsem uhnul trochu stranou a hleděl celkem nepřítomně. Přemýšlel jsem nad Yasumarovou otázkou. "No..Říkal jste, že ti Reimei jsou Shinigami, kteří odešli z Gotei 13... Takže si myslím, že toho o Seireitei ví hodně.. Měli bychom tedy udělat něco, co nebudou čekat.. Tohle by ale chtělo spíše vyřídit s Kapitánem Remperougem.." Znovu jsem se opřel o stůl. "Já osobně bych si vzal na starost spíše tu obraně útočnou část.. Myslím tím Shinigami.. Vytvořil bych si týmy, které by se specializovali na určité druhy boje a mohl bych tak vytvořit nějaké seskupení, které by drželo Reimei dál od Seireitei.. Záleží ale také na tom, kolik je nepřátel.. A taky.. Klidně můžou mít v Seireitei někoho.. Chápete..Třeba špeha.. Možná bych mohl zajít do druhé divize a promluvit si tam s někým.. Když už jsou to ty tajné jednotky, tak určitě budou mít přehled o tom, co se kde šustne.. Vy by jste mohl zajít za Kapitánem 12. divize.." Navrhl jsem Yasumarovi.

Yasumaru

"To rád udělám," usmál se Yasumaru, byl rád, že mu Ruyichi-taichou zadal nějaký úkol. "A Antero-san? Myslím, že bychom si měli naplánovat nějaké schůzky, abychom měli přehled, co se kde děje a řekli si novinky..." Doufal, že to není moc blbý návrh, ale zdálo se mu, že když už to tu mají spolu řídit, opravdu by měli spolupracovat.

Yoshiro

"Souhlasím.... Tahle situace se mi vůbec nelíbí.. Válka mezi Shinigami.. To je prostě.. Zlej sen.." Vzdychl jsem a nepřítomně jsem se zahleděl do stolu. Z celé této situace mi bylo děsně ouzko. Pravou rukou jsem vzal šálek s čajem a trochu si usrkl.

Yasumaru

se díval na Ruyichiho-taichou. Až doteď o tom nepřemýšlel jako o válce mezi shinigami, pro něj to byli prostě odpadlíci, nepřátelé, někdo, s kým se už dál nijak nespojoval... ale kapitán měl pravdu, kdysi to byli jejich vlastní lidé, kteří prošli AKademií a sloužili v divizi stejně jako on nebo Yasumaru. Bylo to dost zneklidňující.
"Hmm... a ještě jedna věc, máme dohlédnout, aby pokračovalo pátrání po uprchlých vězních. To... bych si mohl vzít na starost já," řekl trochu váhavě, nechtěl Ruyichiho-taichou rušit v jeho zamyšlení, ale chtěl mu sdělit celé rozkazy. Měl zkušenosti s akcemi tajné policie... takže si myslel, že udělá nejlíp, když se chopí tohohle a přípravy obrany nechá na schopnějších kapitánech.

Yoshiro

Přikývl jsem. "Ano.. Nemám s tím problém." Byl jsem celkem rád, že se pro to Yasumaru nabídl, protože hledání nějakých vězňů nebyla práce pro mě. Znovu jsem vzal hrnek s čajem a trochu jsem usrkl. "Mno... Takže vrchní kapitánka šla do světa lidí útočit na ty.. Reimei..?" Zeptal jsem se zamyšleně. Tohle mi k ní vůbec nesedělo. Taková nasazenost do boje? To jsem u ní ještě neviděl.

Yasumaru

přikývl.
"Přesně tak. Chtěla se ujistit, že celá věc bude dovedená do konce. Jejich vůdce, aspoň podle toho, co jsem slyšel, je silnější než většina kapitánů, navíc myslím, že s ním má Shounagon-sama nějaké nevyřízené účty z minulosti... ale nikdy o tom se mnou nemluvila," sdělil Yoshirovi své domněnky.

Yoshiro

Přisunul jsem se trochu blíž ke stolu a vážně se na Yasumara podíval. "Kuchiki-taichou, nevíte náhodou, jak se ten jejich vůdce jmenuje?" Zeptal jsem se ho dost zvláštním tónem. Jejich vůdce silnější než většina Kapitánů? To se mi vůbec ale vůbec nechtělo líbit. Pokud je to pravda, tak skupině, která vyrazila do lidského světa, může hrozit obrovské nebezpečí.

Yasumaru

"No... náhodou to vím! Jmenuje se Suyrouchi Hiroshi (i když Suyrouchi neexistuje, ale co s tím mám dělat -.-)," řekl Yoshirovi ochotně. Jemu samotnému to nic neříkalo, když Hiroshi zradit Gotei 13, Yasumaru byl ještě na houbách.

Yoshiro

Hrábl jsem do kapsy a vytáhl docela dost peněz na zaplacení toho jídla. Vstal jsem ze židle a pomalu ji zasunul pod stolek. Uklonil jsem se Yasumarovi. "Arigato, Kuchiki-taichou, děkuju za váš čas a za cenné informace, někdy to musíme zopakovat. Mám ještě nějakou práci takže.. Přeji příjemný zbytek dne." Rozloučil jsem se a zmizel ve dveřích.