Tobitatsu

Žvejka

Horlivě přikyvovala a cpala se jídlem. Nebylo by moudré vynechat jedinou nudličku, nebo jediný kousek zeleniny. "Aaaa. Chutná ti, to je dobře." usmála se, když viděla Reizův výraz. "Už jsem se začínala být, že jsem měla špatný nápad." dodala hned na to.

Reizo Kami

Nachvilku přestal jíst a podíval se na Žvejku.
"Skazit, tímhle? Řekl bych že je to skoro nemožné"
Pousmál se, po chvíli zase začal jíst, nenechal ani kousek.
"Tohohle kuchaře mít v 10. divizi tak od tud už nikdy neodejdu. Že bych ho přemluvil? By nebyl zase tak špatný nápad, ne?"
Znova se pousmál a hůlky položil vedle prázdná mísy.

Žvejka

"Takový kuchař to by opravdu bylo něco. Ummmm, jen ta představa je úžasná." potvrdila Žvejka. "Kdyby šel přemluvit, tak by mi to vůbec nevadilo, ale musím se přiznat, že mi ta žena nahání hrůzu a jestli kuchař vypadá podobně, tak bych se neodvážila s ním promluvit. Ty ano?" zeptala se zájmem v hlase.

Reizo Kami

Nachvilku se zamyslel a představil si jak by asi ten kuchař mohl vypadat.
"Brr... asi ne, už jen z tý představy mi jde mráz po zádech."
Zatřepal sebou a posmál se.
"Rači to nechám být, pro jistotu."
Ještě jednou se pousmál a poškrábal se na zátylku hlavy.

Žvejka

Se začala hrozně smát. "Hahaha. Nedivím se. Hahaa." Po chvilce se uklidnila, utřela si pusu od jídla a položila stranou prázdnou mísu, která byla vyjedená i do posledního kousíčku. "Tak co teď? Nějaký odpočinek, nebo něco akčního?" zeptala se zvědavě Reiza. Byla pro každou špatnost.

Reizo Kami

Na chvilku se zamyslí a po chvilce s klidem odpoví.
"Umm... co třeba jen tak malá procházka po jídle? Nebo máš v plánu něco jiného?"
Podíval se na ní a usmál se.

Žvejka

Horlivě zakroutí hlavou. "Ne, ne, nic v plánu nemám a procházka zní jako moc dobrý nápad. Ráda se nechám vést." zvesela se usmála, a pak praskla bublinu.

Reizo Kami

"Umm... takže dobře, zaplatím a můžeme jít."
Pousmál se a opřel se zády o židli. Nyní jen musí počkat až přijde servírka. Dnešní pochoutku si opravdu užil, velice mu ramen chutnal, svíčky na stole vypadali také velice romanticky. Obsluha vypadala jak hollow bez masky.

Žvejka

"Vždyť tu nikdo není. Necháme peníze na stole a jdeme." řekla netrpělivě. Jídlo bylo opravdu vynikající, ale přesto tohle místo, hlavně obsluha, bylo strašidelné a Žvejka už chtěla raději jít. "Ukaž, také něco zaplatím." nabídla se.

Reizo Kami

Nachvilku se zamyslel, rozhlédl se kolem sebe jestli tu opravdu nikdo nejni a odpověděl.
"Asi proč ne. Máš pravdu"
Pokrčil rameny, vytáhl z kapsy nějaká peníze a dal je pod misku ramen tak aby kousek koukali ven.
"Nic neplať, jsem rád že jsem si mohl takhle s někým vyjít, neměl bych stejnak nic jiného na práci takže bych seděl na pokoji a nudil se. Takže to nech na mě"
Podíval se na ní a usmál se.

Žvejka

"Inu dobrá. Bránit ti nebudu." zaculila se. "Veď mě tedy tam, kam chceš jít." vyhrkla ze sebe najednou. Těšila se na procházku, aspoň jí trochu vytráví.

Reizo Kami

Došel až ke dveřím který přidržel aby mohla projít, jako správný gentleman.
"Nemám v panu někam přesně jít, spíš dávám přednost jít tam kam nás zanese sám vítr."
Snažil se tu poslední číst říct spíše jako básničku, ikdyž nebyl nějak velký básník ale takováto slova ho přeci jen občas napadají.