12. divize, výzkumný ústav

Sakura
Takže na to přišlo... pomyslela jsem si Bohužel je to tak. přitakala jsem Takže nevěděli byste o někom takovém? zeptala jsem se obecně, ale spíše to bylo hlavně na vědce

Iwao

zbystřil. Hned vyskočil z místa, kde doteď seděl a sledoval dění.
"A co já? Já tedy nevím, jestli se dá říct, že jsem prošel skrz... ale zkusil bych to!" navrhl hned pevným hlasem.
Vědci si tím podle jejich výrazu taky jisti nebyli, ale sami o nikom jiném nevěděli.

Sakura
Iwao-san! vykřikla jsem Ale vy, jak jste řekl, si nejste jistý, že jste opravdu prošel! Byl by to velký risk! vyslovila jsem obavy, ale po chvíli mne osvítil nápad Chápu, že tohle může znít velmi opovážlivě, ale co váš tým, se kterým jste vyrazil, nemůže tam být někdo? věděla jsem, že tohle bylo pro něj velmi těžké, ale zeptat jsem se musela

Iwao

znejistěl.
"Já... Hikaru-chan je na tom stejně jako já... ale tu z toho vynechme, už si zažila dost. A Koi s Hiroshim... já ani nevím, co se jim stalo, ani jsem je ještě neviděl, co jsem se vrátil!" pohlédl tázavě na Usagi, jestli nemá o tom nějaké bližší informace. "Každopádně já jsem ochotný ten risk podstoupit, pokud se nikdo jiný nenajde. Jakože nepočítám, že se vám tu potulují změnění hollow po Seireitei..." dodal trochu ironicky.
(jinak Sakura jakožto databáze všeho vědecky zajímavého v okolí i Usagi jakožto databáze všeho zajímavého v okolí by asi měly vědět o Modosovi, aspoň z doslechu... :3 Což asi víte, ale kdyby náhodou ne, tak vaše postavy ano :-D)

Ryuuka

Pořád jsem čuměl na to, co tady dělali. Ano, byl jsem z toho úplně v lese, vůbec jsem to nechápal. "Hmm, vůbec nevím co to tu dělají..ale budu dělat že jo." Pomyslel jsem si a poškrábal se na vlasech. Pomalu mě to začínalo nudit. Chtělo by to nějakou akci, nebo si jít zdřímnout pěkně do postýlky, po té misi by mi to možná ani neuškodilo. "Tak, pokud už mě tady nepotřebujete, já bych vysmahl.. na takové věci nejsem..." Pronesl jsem spíše ke kapitánce Myamoto a Shounagon taichou, přičemž jsem ještě čekal, jestli něco neřeknou.

Myamoto Usagi

Stála jsem mlčky a vzpomínala, kdo by nám mohl v takovéto situaci nejlépe pomoci. Jestli si dobře pamatuji.......mohli by být v Seireitei dva, co prošli trhlinou.......ale jsou stále tu? Delší dob jsem o nich neslyšela žádné nové zprávy....... Nakonec jsem se otočila na Ishiyamu, když zmínil Koi a Hiroshiho. Nevím, kde se Koi právě nachází, ale podle toho co říkali trhlinou neprošli. Vím jen o Fuku-taichou 3.divize Izumim a příteli kapitána 13.divize Modosovi, kterým se to povedlo.

Iwao

přikývl.
"Dobrá, pokud mi dáte nějaký popis nebo něco, přivedu ho. Vy zatím dokončete připravy, abychom potom mohli hned začít!" pronesl. Obdržel jen kývnutí od hlavní kapitánky, která popošla o pár kroků.
"Já půjdu taky. Tak budeme mít větší šanci!" rozhodla. Iwao i Sei poté ve spěchu odešli.

(ujala jsem se toho, aby se to neprotahovalo, v příštím postu je tam máte :-))

Myamoto Usagi

Začala jsem tedy s popisem a rychle na to už byli oba pryč. Tak to by jsme měli.....jsem si jistá, že s vrchní kapitánkou někoho určitě najdou....
Obrátila jsem se k vedecké části a sledovala, jak zatím pokročili. Neveděla jsem, jak a jestli vůbec bych nějak mohla jetě pomoci a tak jsem jen nějakou dobu přešlapovala na místě. Za chvilku se mi ale přestalo líbit být neužitečná a tak jsem opatrně prokličkovala až k Sakuře. Mohu s něčím pomoct?

Sakura
Otočila jsem se na Myu s úsměvem Zatím ne. odpověděla jsem Ale mohla by jsi možná pomoci Iwaovi-san a Sei-sama s hledáním Modose-san, jistě by nám to pomohlo, protože bez něj se příliš daleko nehneme... sklesle jsem konstatovala S přípravami jsme skoro hotovi, ale potřebujeme jej...

Chvíli jste si počkali, zas na druhou stranu byl čas všechno řádně připravit. Potom se vrátila vrchní kapitánka a za flígr táhla zděšeného Modose. po ní dorazil, k vašemu překvapení, Hiroshi, nikoli Iwao.
"Dohodl jsem se s Hiroshim-san, že ho zastoupím v tomto úkolu," řekl pouze na vysvětlenou. Znělo to pochybně, ale nebyl moc čas nad tím uvažovat. "Vzhledem k tomu, že jsem byl vystaven dlouhou dobu reiatsu hollowa, který prošel trhlinou, mám větší šanci uspět, myslím," vysvětlil potom přece jen aspoň něco a očekával další rozkazy. Sei hned vrazila Modosovi vysílačku do ruky.
"Pošlu ho do světa lidí, za chvíli jsem zpátky," oznámila a zase zmizela.

(Hiroshi je podivně zmutovaný, polovinu hlavy má hollow-like, pro ty, kdo to neví :-) Byl s Iwaem na misi, ale dostal se odtamtud jinak než Iwao, takže ho trhlina nesežrala.)

Akisha Shihomaru

Došla jsem ke kasárnám dvanácté divize, kde jsem si všimla, že zde byla vrchní kapitánka, což mi mohlo dojít hned, protože říkala, že jsem půjde. Vešla jsem dovnitř, kde bylo mnoho lidí na nohou a všimla jsem si kapitánky Myamoto a šla jsem přímo k ní, protože stála u nějaké pracovnice, která vypadala, že to tady má na starosti. "Omlouvám se, že vás ruším, ale posílá mě kapitánka Haruka, že se zde mám zastavit a něco zjistit..." Začala jsem a pohledem na tu ženu. "Chtěla vědět co se to tady děje."

Sakura
Dříve, než jsem mohla příchozí shinigami vysvětlit, tak mě zachránila vrchní kapitánka a tak jsme ji všichni následovali. Několik členů jsem zaměstnala vytažením přístroje ven. Takže jsme všichni připraveni? zeptala jsem se zdvořile

Myamoto Usagi

Myslím, že so-taichou nebude mít problém Modose najít. On se těžko přehlídne....... Odpoveděla jsem Sakuře a pak mlčky sledovala dodělávání příprav. Navíc vypadala docela ráda, že může pomoci... Chvilku potom už dorazili, ale byl tam i Hiroshi. Kam se asi poděl Iwao? Že by šel za tou dívkou do nemocnice.... Pak dorazila ještě další osoba, ale než jsem stačila cokoliv říct byla už polovina shinigami venku. Proto jsem je pomalu následovala. Tak.......show začíná, doufejme, že pro nás skončí dobře...

Kitsune

Následovali jsme s Artemis Akishu do dvanáctky. Byla zde spousta shinigami, dokonce i vrchní kapitánka. Ta nám řekla ať se jdeme podívat ven. Stejně jako ostatní shinigami jsem se tam vydala a čekala, co se bude dít.

Akisha Shihomaru

Když už se na mě žena chystala promluvit, někdo ji zavolal a já se nic nedozvěděla. Vrchní kapitánka mi nakonec řekla, že mám jít ven a že sama to uvidím. Nic jsem nenamítala a šla za ostatními a čekala jsem, co se bude dít. Spustila se nějaká akce s přístrojem, docela mě zajímalo, co je to, ale hodila jsem to za hlavu a pozorovala dění přede mnou, kde se chystali na záchranu světa nebo o co se vlastně snažili. Zatím se, ale nic nedělo.

Myamoto Usagi

Došla jsem pomalu ven a stoupla jsem si vedle vrchní kapitánky, abych měla co nejlepší rozhled. Okamžik pravdy je tady...docela bych ocenila, kdyby to vyšlo. Chvilku byl klid a pak to konečně začalo, nejprve jsem se zájmem sledovala to zvláštní pole, ale moje nadšení rychle vyprchalo, jak jsem sledovala stále se zhoršující výraz Hiroshiho. I když se přes jeho hollow rysy těžko něco rozeznávalo, postupně bylo jasné, že musí mít bolesti. Při tom pohledu jsem zatnula pěsti a čelist. Několikrát za tu dobu jsem měla silné nutkání se do toho vložit, ale neuďelala jsem to. A tak jsem celou dobu jen strnule stála na místě a sledovala, jak se snaží. Jako by si toho už neprožil i tak dost....... Napadla mě ke konci jedna zbloudilá myšlenka.
Asi po hodnině to skončilo a Hiroshi se v bezvědomí skácel k zemi. Okamžik mi trvalo než se mé do té doby stále napjaté svaly daly zase do pohybu. Rychle jsem se k výstřednímu členu mé divize shunpla. Zdá se, že se povedlo. Rozhlédla jsem se ještě kolem, ale nevypadalo to, že bych tady mohla být nějak napomocná. Přehodila jsem si tedy opatrně Hiroshiho přes rameno a ve stejnou chvíli, kdy so-taichou zavelela, aby ho někdo dopravil do nemocnice, jsem shunpem zmizela směr 4.divize.

Sakura
Byla jsem nadšená, protože takový pohled byl pro vědeckou mysl něčím, jako extáze. Musí to vyjít, prostě musí! modlila jsem se a zároveň jsem se ukonejšovala tím, že Satoshiho plány musí vyjít a nakonec... se to podařilo! Ale potom mě zachvátil strach a vykřikla jsem H-Hiroshi-san! ale naštěstí vrchní kapitánka a Mya zareagovaly rychle a Mya s Hiroshim běžela do 4 divize, pak Sei-sama řekla památnou větu, která se nám vryla do paměti Ano, svět nekončí. přitakala jsem s úsměvem

Kitsune

Celé jsem to napjatě sledovala. Tak nějak mi došlo, o co se pokoušejí. Doufala jsem, že se to povede a trhliny se zavřou. Najednou bylo po všem a muž stojící uprostřed toho všeho se zhroutil. Kapitánka devítky ho sebrala a zmizela s ním, pravděpodobně do čtyřky. Poté vrchní kapitánka prohlásila, že svět nekončí a já měla chuť jít to oslavit. Konečně je po všem. Řekla jsem si a šla najít v tom davu Akishu, za kterou mě raději dovedla Artemis.

Shounagon Sei

Asi jako všichni cítila zároveň nadšení a únavu. Byla úplně hotová. Takovou se nikdo ani nezastavil a teď byl konečně čas na odpočinek... ale ne, ještě ne. Ještě pořád bylo co dělat...
"Budete potřebovat v tímhle tady nějak pomoct?" obrátila se na Sakuru. Předpokládala, že takový přístroj tu nenechají jen tak válet a nepůjdou do hospody... i když by to celkem brala.

Ryuuka Hosentsu

Už to vypadalo, že nudou odejdu a skončím v posteli svého pokoje v jedenácté divizi, ale nakonec se stalo něci velmi, očekáváného? Kolem přístroje se objevilo nějaké pole. Jedinná neočekáváná věc byl asi vzhled toho Shinigamiho, holow? Nevěděl jsem kdo to byl, ale vypadalo to, že věděl co dělá. Asi po hodině už byl docela bledý a zesláblý, nicméně, v tu chvíli to začalo všechno končit, vrátily se nám schopnosti, (:3 už žádné padání!) trhliny se nejspíše uzavřely a osoba padla na kolena, jako padávám obvykle já. Stál jsem opodál opřený o.. něco a poslouchal kapitánku. Ano, i já jsem cítil únavu, jak potupné. Ono jít k severní věži přes den, sejmout tam nepřátele, zachránit vesnici, vrátit se do vesnice, vrátit do normálu Seireitei, vyrazit opět na misi, vrátit se s grilem, který byl.. docela těžký a pak tu ještě čučet na tohle, to je fakt moc. "Jestli chcete, odnesu to a pak si dám na pár hodin padla, nerad to přiznávám, ale jsem docela unavený." Pronesl jsem k Sakuře a vrchní kaptánce a čekal na odpověď.

Sakura
Byla jsem hrozně moc šťastná, takže jsem odpověděla rychle To nebude problém, klidně ho můžeme nechat tady, určitě si s tím Satoshi-sama bude chtít pohrát. s úsměvem jsem řekla