Pustá pláň

Muraki

tě vedl budovou, která už vypadala úplně jinak, než "hangáry", které jsi míjel před tím. Bylo tam mnoho sofistikované technologie, vše bylo čisté, doopravdy to vypadalo jako dobře udržované vědecké pracoviště, které jsi i ty musel obdivovat. Ale nepotkali jste žádný personál za celou dobu, co jste procházeli chodbou. Nakonec jste došli k jakémusi točitému schodišti vedoucímu nahoru. Muraki zaváhal na chvíli před zavřenými dveřmi, které byly kousek před schody, ale pak šel dál a vedl tě nahoru. Nedorazili jste do žádné laboratoře, jak jsi možná doufal, nýbrž do prosklené rozhledny - té věže, kterou jsi viděl, když ses snažil dostat dovnitř.
Muraki navedl tvou pozornost k jednomu místu, kde se v poušti vířil prach. nejdřív sis myslel, že je tam možná bouře, i když v Huecu Mundu to není obvyklé, ale potom sis všiml, že to jsou vojáci, kteří tam trénují. Spousty a spousty vojáků...
"Hiroshiho-sama záložní síla ukrytá tady v Huecu Mundu, kde i vznikla," pronesl Muraki hrdě.

Satoshi
Žádná ochranka, žádný personál? pomyslel jsem si, když jsme šli chodbou, ale nic jsem nepronesl nahlas a nechal jsem se dále vést. Pak, když jsme pokračovali, jsem očekával mnoho, ale tohle přece jenom ne... Wow... zmohl jsem se jen, bylo docela vidět, že mě počet poměrně překvapil Tak jestli je tohle záložní síla, tak to možná ani nechci vidět hlavní jednotky. řekl jsem trochu pobaveně Tak jestli s tímto zaútočíte na Seiretei, myslím, že to bude prozatím největší krize Gotei 13. zvážněl jsem Tohle může být situace, kterou můžu využít, ale bude to velmi těžké... tohle budu muset promyslet. začal jsem přemýšlet, ale tak, aby to vypadalo, že jsem stále fascinován armádou.

Muraki

pookřál, když viděl, že to na Satoshiho udělalo dojem.
"Pokud jsou moje informace správné, tak hlavní síla je teď už v Soul Society, možná dokonce už zahájila útok... Řekl bych, že jste si návštěvu tady dobře načasoval, nebude to tam pěkné..." řekl konverzačním tónem a u toho se uculoval. "Pravda, říkal jsem Hiroshimu, ať mi dá ještě čas provést vylepšení na všech vojácích... ale i tak jsou to velice povedení bojovníci, řekl bych! To jste nakonec zjistil už i vy sám, jedna z jejich vlastností je, že se jejich mysl nedá ovládnout! No, mysl..." podivně, tak jako shovívavě, se zachichotal.

Satoshi
Stále jsem byl ve stavu, kdy jsem jen poslouchal, ale na poslední větu jsem reagoval. Kdyby měli mysl, není-liž pravda? pověděl jsem a otočil se na Murakiho s výrazem, jakoby mi opravdu nic neušlo.

Muraki

se stále samolibě usmíval. Konečně někdo, kdo nevyžadoval stupidní sáhodlouhé vysvětlování!
"Nechápejte mě špatně, vědomí mají. S jejich mozky jsem si dal zvláštní práci, jsou za tím desetiletí experimentů. Ale mozkových cest mají jen omezené množství, zato jsou velice posílené. Pravda... něco jemnějšího bychom pravděpodobně ani nesvedli, aby to fungovalo tak, jak má, ale tohle je jeden z případů, kdy omezení vedou k užitku!" rozhovořil se.

Satoshi
Ach tak... nervová úprava... ovšem je to pouze vznešenější výraz pro to, že nemají vědomí, aspoň tedy vlastní. vychytrale jsem poznamenal Ovšem asi z mé pozice to nezní moc přesvědčivě, když jsem sám tohle prováděl celkem často. dodal jsem, pak už mě trochu omrzelo sledování skvěle vytrénované armády samurajů a začalo mě zajímat, jak je na tom bojiště, takže jsem se rozhlédl po nejbližším monitoru Dostal jsem chuť na nějaký film, třeba z prostředí boje Seiretei vs Reimei, kde tady máte nejbližší RBC? zeptal jsem se
(RBC = Bleach-style LCD TV )

Muraki

pozvedl obočí.
"Zajímá vás, kdo vyhrává?" pousmál se trochu škodolibě. "Ale ano, můžeme se podívat, tedy za předpokladu, že moje snímací zařízení jsou stále na místě... Řekl bych, že to tam není pěkné, takže nebuďte zklamaný, jestli budou všechna zničená..." Nechtělo se mu odtud, rád by se asi ještě kochal svými vojáky, ale Satoshi nějak ztratil zájem. Murakiho to urazilo, ale snažil se nenechat to na sobě znát, takže mu pokynul, aby sešel ze schodů zase zpátky z rozhledny.

Satoshi
Vskutku zajímá, i když je více než předpokládatelné, že to bude Hiro. s klidem jsem vyjádřil názor na situaci a následoval jsem Murakiho Neberme to tak, že bych ztratil zájem o tuhle moderní technologii, ale nikdy jsem popravdě nebyl fanouškem boje, tak potřebuji trochu změnit. I když je to z boje do boje. vysvětlil jsem

Muraki

na to Satoshimu nic neřekl, nakonec, vyrábět vojáky byla jeho životní náplň, takže co by mu na to mohl říct? Oba došli do jakési místnosti s jednou větší obrazovkou obklopenou několika menšími.
"Tak se na to podíváme..." začal všechny zapínat. Také byl zvědavý, co se na bitevním poli děje. Bohužel jak se ukázalo, většina snímacích začínení byla skutečně zničená a na obrazovkách bylo jen zrnění. Několik dalších bylo zase v oblasti, kde boj neprobíhal, ale přece jen se našly nějaké, na kterých cosi vidět bylo. Muraki je postupně převedl jednu po druhé na větší obrazovku, až se mu jedna zalíbila nejvíc. Chvíli si hrál s ovládáním, až se mu podařilo obraz i dost vyjasnit, přestože boj se odehrával podle všeho v noci.
Satoshi spatřil, jak se na bitevnímpoli rvou zástupy shinigami se samuraii stejnými, jaké viděl tady. Obraz místy vypadl, protože spirituální částice tam byly velmi neklidné, reiatsu zřejmě vystřelovalo každou chvíli s velkou silou, to jak kapitáni a další silní shinigami aktivovali své útoky. V tom zmatku se nedalo posnat, kdo je kdo, možná jen podle toho, jaké schopnosti používali... rozhodně ale bylo vidět, že je bitva v plném proudu a nikdo nikoho nešetří. Nebyl to pěkný pohled, dokonce i přesto, že nefungoval zvuk.

Satoshi
No rozhodně to nebylo HD, na což jsem byl zvyklý, ale přesto jsem i na 320p dokázal při lepším prozkoumání aspoň matně rozeznat, kdo je kdo. Právě jsem sledoval jak Yoshiro ve své nové formě dával Hiroshimu zabrat. Tohle nevypadá dobře... poznamenal jsem Popravdě jsem nečekal, že by mohl někdo Hiroshiho takto prohnat... zamyšleně jsem dodal Yoshiro tohle nemůže dlouho vydržet... takhle brzo přijde o všechny své síly a na Hiroshiho už nikdo nebude mít... Jestli chci ještě zachránit situaci budu muset zakročit teď... a nebo už nikdy... zamyslel jsem se a začal analyzovat situaci

Muraki

též sledoval situaci, ale vypadalo to, že jeho spíš zajímají výkony jeho samuraiů v boji. Satoshiho slovům nevěnoval tentokrát moc pozornosti.

EDIT:

Najednou se ale celý obraz pokřivil, blikl, a pak už jste mohli vidět jen statický šum. Poslední, co jste zaznamenali, bylo, že Hiroshi zřejmě aktivoval jakousi techniku, přestože byl hodně zraněný od Ruyichiho-taichou. Muraki na tom trochu zklamaně koukal. Potom se zamračil a zvedl se.
"Takže to vypadá, že Hiroshi-sama přešel k plánu B... to abych si pospíšil," zamumlal si pro sebe. Potom se přes rameno podíval na Satoshiho. "Řekl bych, že už nemá cenu se vracet, Ramperouge-taichou, tahle technika tvoří černou díru, která brzo sežere celé Seireitei a pravděpodobně hodně velký kus Soul Society... Zanedlouho to asi bude trochu házet..." zasmál se trochu nervózně. Netušil, že pravděpodobně mluví s jediným člověkem, který by možná mohl tuto pohromu odvrátit, pokud by si pospíšil... No, pravda, nejspíš nemohl, ale byl možná dost šílený na to, aby to aspoň zkusil. Muraki se rozběhl pryč a u toho s někým mluvil vysílačkou. "Co tím myslíte, údaje nesouhlasí? Neřekl bych, že je tam někdo, kdo ho dokáže zastavit, údaje jsou nižší asi proto, že je doba tvorby delší, než jsme čekali..." Potom už zmizel kamsi do chodby. Bylo to od něj neslušné, ale asi to bylo důležité. Satoshi osaměl s tím bodygárdem, který je jako stín provázel všude. Ani teď se mu muž nedíval do očí, nýbrž byl pootočený trochu bokem.

Satoshi
Plán B? pomyslel jsem si Co by to mohlo znamenat...? ale dříve, než jsem mohl vymyslet jakýkoliv scénář, tak mi to Muraki vše vyložil Černá díra?! tohle mě docela vyděsilo, protože to mohlo znamenat konec Soul Society, sice to pro mě neznamenalo nic, protože bych mohl zůstat v Hueco Mundo, ale ostatním by to asi nebylo po chuti, tak jsem se rozhodl Ještě jednou se budu muset projevit...
Pak Muraki odešel, ale já jsem tlumeně zaslechl, co říkal Nižší údaje...? To by znamenalo, že jejich plán není úplně tak funkční... to znamená, že mám ještě čas... no uvidíme, jestli to půjde bez boje. v duchu jsem promyslel plán a promluvil jsem na toho bodyguarda Muraki mi pozapomněl blíže ukázat váš počítačový systém, rád bych to nyní napravil. začal jsem svoji uvěřitelnou lež Můžeš mě ty, či někdo ze tvých podřízených zavést ke hlavnímu systému? otázal jsem se a zkoušel jsem, jestli uvěřili v mou důvěryhodnost

Satoshi
Ukázal jsi mi víc, než dost. zašeptal jsem si pro sebe a okamžitě jsem přešel k panelu Takže jdeme na to! zvedl jsem dramaticky ruce a začal... jimi kmitat tak rychle, že nikdo snad nemohl vidět, co jsem s nimi vlastně dělal. Nejdříve jsem vypnul monitorovací systém, aby nebylo tak jednoduché vidět, co jsem vlastně dělal a vypl jsem i monitoring tohoto panelu. Během toho jsem byl naprosto zabraný sledováním dat.
Nějak Reimei nemělo správně zabezpečený systém, takže mi netrvalo ani tak dlouho, abych se dostal do hlavního terminálu a odtud byla cesta ke hlavním datům velmi jednoduchá. Hledal jsem cokoliv, co by mohlo jakkoliv nastínit, co vlastně Hiroshi provedl. Věděl jsem, že muselo něco takového být, protože nikdo nedělá nic bez předchozího plánu, či předchozí dokumentace a simulace. Prohledával jsem všechny, i ty nejskrytější, soubory.

Satoshi
Po bleskové analýze všech souborů jsem došel k názoru, že mám všechno co potřebuju na to, abych rozluštil Plán B. Jenomže jsem potřeboval dešifrovací program, který jsem měl pouze ve své tajné laboratoři. Takže na to, abych přišel na to, proč chce Hiro Soul Society zničit, nepříjdu tady, ale na to teď není čas, jestli jsou tyhle údaje správné, tak ta Garganta už bude otevřená... ale ještě nikdo neprošel... to znamená, že ti samurajové budou naprogramováni na opuštění bojiště v určitý čas... a ten protokol tady někde musí být analyzoval jsem situaci a pak jsem při hlubší analýze přišel na soubor, který pravděpodobně byl ten hledaný protokol Tak a tady to je... otevřel jsem jej a uzřel jsem probíhající odpočet Takže ještě tak dlouho...? zeptal jsem se poté co jsem viděl, jak časovač běží pomalu Buď je někde chyba, nebo plán nejde vůbec podle toho, jak si to všichni tady plánovali. začal jsem přemýšlet a na mysl mi přišel flashback a v něm Murakiho hlas.
"Co tím myslíte, údaje nesouhlasí?"
Tak tohle tím myslel... vidím, že kapitáni se činí, takže budu mít více času na dešifrování toho souboru ikdyž nemám tu techniku... ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě...? pomyslel jsem si pro sebe Navíc nesmím na sebe upoutat takovou pozornost, že se něco děje... Takže je budu muset obelhat s něčím takovým, jakože jdu pomoci samurajům... to znamená, že opravdu budu muset počkat, protože čím víc se boj protáhne, tím větší bude šance, že se vrátí Akio a ostatní a síla Seiretei poroste. tak jsem se rozhodl vyčkat na správný okamžik a prozatím se prohrabovat dalšími soubory.

(Tak nic no chtěl jsem to udělat dramatičtější )
Satoshi
Ty informace proudí rychle... pomyslel jsem si, když jsem zjistil, že už existují informace o průchodu 2 osob. Takže plán B z části selhal. konstatoval jsem po chvíli Ovšem jestli existuje několik menších děr, které nebudou zaznamenány, znamená to větší nebezpečí a rychlejší rozkol... Vypadá to, že nemám na výběr, je načase se vrátit... rozhodl jsem se Ale teď budu muset vymyslet, jak se dostat přes tady tyhlety... mohl bych je zabít, ale to by jistě přidělalo více problémů, musím to nějak zaonačit...

Satoshi
Asi se mu to nelíbí... no uvidíme, co udělá... analyzoval jsem situaci a nenápadně jsem si stáhl data na svůj BQR (Bleach-style USB ) disk To by bylo, takže uvidíme... pomyslel jsem si a otočil se na bodyguarda, jestli mi chtěl něco říci.

Satoshi
Heh? Proč se otočil...? No co už, na tohle celkem nemám čas. nepřemýšlel jsem dál a začal jsem mluvit Vzhledem k situaci, která se pro Reimei nevyvýjí dobře bych se měl vrátit, takže kdybys dovolil a mohl se odsunout, abych mohl projít.

Satoshi
Jednodušší, než jsem čekal... pomyslel jsem si, když jsem opouštěl místnost. Vše, co jsem potřeboval, jsem měl a tak nebyl důvod zde dále setrvávat, tak jsem se pojal hledat ten vchod, kterým jsem přišel, věděl jsem, že přes armádu samurajů nebude úplně jednoduché provést nepozorovaný únik, ale co, neměl jsem jinou možnost, pokud má Soul Society přežít, musím zakročit. A pak je tu ještě ten problém s Gargantou... čím se zabývat dřív... přemýšlel jsem a pak jsem se po paměti vydal k místu, kde jsem očekával východ do toho skladiště.