Pustá pláň

Satoshi
Počkal jsem asi hodinu a strážný nic nedělal, takže jsem se rozhodl riskovat a pohnul jsem se ze svého "stráženého" místa a začal jsem se nepozorovaně pohybovat po komplexu a začal prozkoumávat, co se kde nachází.

(Néé vůbec :P Btw kdyžtak písni, jestli mi tohle uznáš )

Satoshi
Tak vidím, že je načase to po nějaké době použít... pomyslel jsem si Nemám tolik času, abych se tady snažil nějak nepozorovaně vplížit. a rozhodl jsem se. Použil jsem Sonido, abych se dostal před obličej toho strážného, otevřel jsem částečně masku a podíval se na něj levým okem, ve kterém jsem aktivoval jednu ze svých očních technik, Mind control. A teď zapomeneš, že jsi mě tady viděl. přikázal jsem strážníkovi.

Satoshi
Mind control, kanzen. zakončil jsem ovládnutí mysli strážného a měl jsem již volnou cestu k lepší analýze prostředí, ale věděl jsem, že si budu muset pospíšit, jinak bych se musel totálně vysílit ovládáním celé armády, tak jsem okamžitě přešel k místu, které jsem očekával, že bude nejlepším zdrojem informací.

Satoshi
Kolem nic, všude nic. Na to, že Reimei má být největší hrozbou pro Soul Society si moc své podřízené nehýčká... Tady toho asi moc nenajdu... poznamenal jsem si pro sebe a pokračoval jsem, až jsem dorazil k místnosti se dveřmi 4, 3, 2, 1 a jedny neznačené dveře... tak jaká je asi šance, že budou předpokládat, že budu předpokládat, že předpokládali, že nepůjdu do neznačených dveří, jakožto pasti... Čistě teoreticky je šance 80:20, ale na druhou stranu otevřít jedny z číselných dveří by znamenalo otevřít i ty další a na to není čas. usoudil jsem tedy, že otevřít dveře bez označení bude nejracionálnější řešení a pokusil jsem se je otevřít.

Satoshi
Než jsem vůbec mohl sám otevřít dveře, tak se dveře samy otevřely. Modernější mechanismus, než jak to tady původně vypadalo. pomyslel jsem si, jakoby mě vůbec nepřekvapilo, že se ty dveře otevřely samy. Poté se na mě chtělo vrhnout několik samurajů, na což jsem nějak byl připraven. Takže předpokládali, že budu tu past předpokládat. projelo mi hlavou a byl jsem připraven útočit, ale pak nějaký hlas samuraje zastavil a... pozdravil mě. Zní to, jako byste mě očekávali. řekl jsem jakoby se nic nedělo, byl jsem nějak připraven po událostech v Hueco Mundo na všechno.

Ten, co vypadal na vojáky, si tě měřil podmračeně, ale vědec se dál usmíval tím podivným, šíleným úsměvem.
"No jistě, jeden z našich vojáků nám nahlásil, že jste nás poctil návštěvou. Také říkal, že jste na něj použil jakousi techniku ovládnutí... Musím vás zklamat, na naše samuraie to nezabírá." Přišel k tobě a prohlížel si tě zblízka. "Podle jeho popisu jsem poznal, že jste to vy. Doneslo se ke mně, že byste se mohl dostavil, vaše pověst vědce vás předchází, kapitáne. Smím vědět, zda vás někdo poslal nebo jste přišel s vlastním záměrem?" optal se.

(mimochodem, ten vědec byl na můj vkus moc málo přiteplený, tak jsem mu změnila obrázek v předchozím příspěvku :-D)

(FUUUU, jaktože Geass nefunguje?!
Jééé stříbný megane, tak to je dost )

Satoshi
Já věděl, že mám použít vyšší úroveň... poznamenal jsem arogantně a pak jsem se chytil jedné fráze Každopádně vidím, že má pověst mě předchází už opravdu všude, musím říct, že jsem tuhle frázi už slyšel mnohokrát i od jednoho hollowa. poslední otázku jsem slyšel jen tlumeně, ale bylo mi jasné, že vyzvídá. Tentokrát to bylo na pokyn vrchní kapitánky, abych měl nějaký důvod sem chodit, takže částečně oboje. odpověděl jsem neutrálně, ale vlastně pravdivě.

Megane-san

se mírně podmračil. Tak trochu vypadal i zklamaně.
"To trochu komplikuje situaci," prohodil. "Čekal jsem, že přijdete na pozvání Suyrouchiho-sama." Jakoby netrpělivě poklepal nohou o zem. "Jaký je tedy váš úkol tady?"

Satoshi
Popravdě řečeno jsem ještě neměl s Hirem od jeho opuštění Seiretei tu čest. pouze jsem laksně odpověděl A můj úkol? zopakoval jsem Oficiálně jsem měl prošetřit signál, který už měli prošetřit jiní. odpověděl jsem a začal se více rozhlížet po technologii zde. Zajímalo mě, jak asi jsou tady v Hueco Mundo na tom s technologií a jestli nebudu muset upgradovat na novější verzi Doors, či potahat nějaké drivery, které možná tady stáhnuli za mé nepřítomnosti.

Megane-san

přimhouřil trochu oči a podíval se na tebe s novým zájmem.
"To, že jste neposlal naše signály prošetřit nějakého z vašich podřízených něčemu napovídá..." řekl, jakoby čekal, že jeho myšlenku dokončíš. Vypadalo to, že pořád hledá nějaké známky zda ti věřit nebo se pokusit tě zabít či kdovíco dalšího s tebou provést.

Satoshi
On mi snad nedůvěřuje. pomyslel jsem si pohlížeje jedním okem z profilu na něj a druhým na prostředí Pravděpodobně bych se teď asi měl chovat jako spojenec Reimei, když už jsem tady... usoudil jsem a se svojí typickou arogancí a povýšeností jsem pronesl Vypovídá...? Možná... ale možná taky ne, každopádně jsem zde před vámi a nejevím znaky odporu či agrese Taky kdybych jevil, tak už je to tady 30 metrů pod zemí. vsunul jsem v myšlenkách to by vám mělo stačit na to, abyste usoudili, že zde nejsem, abych bojoval. dokončil jsem

Megane-san

dál obstarával mluvení, zatímco ten druhý se jen tvářil trochu unuděně a důsledně se vyhýbal očnímu kontaktu s tebou.
"Hmmm..." protáhl. "Tak co kdybychom si dali čaj a nad ním to probrali?" navrhl, stále nerozhodnutý, jestli jsi tu jako přítel nebo nepřítel.

Satoshi
Čaj...? No preferoval bych něco jiného, ale budiž, jsem zde hostem a tak bych měl přijmout pohostinnost. suše jsem odvětil a přišel jsem blíže, abych přijal místo, nebo cokoliv, co mohlo nabízený čajový dýchánek zahájit.

Megane-san

tě vedl s přátelským a zcela jistě hraným úsměvem někam nahoru po schodech s rukou symbolicky na tvých ramenou.
"To víte, kapitáne, v Huecu Mundu nemáme zrovna luxus a čaj je velice rozumný způsob jak aspoň trochu ochutit recyklovanou vodu," vysvětlil ze slušnosti, i když ho nijak zvlášť nemrzelo, že nemůže vyhovět tvým přáním. V doprovodu toho zamračeného bojovníka, který jako jediný nevypadal jako samurai, jste došli do místnosti, která dost dobře mohla být poradní místností, nebo možná nějakou větší kanceláří. Na stole tam už čekal čaj. Muž s vizáží vědce ti nabídl židli a sám se posadil naprosti tobě, k druhému šálku čaje. "Dobrá. Teď když máme soukromí a klid, povězte mi víc o tomhle vašem malém výletu. Oficiálně vás poslala vrchní kapitánka Shounagon pro zkoumat neznámé signály... Mám to chápat tak, že je tu i neoficiální cíl vaší cesty?" začal se vyptávat a usrkl čaj.

Satoshi
Neoficiální důvod...? Nevím... možná...? Hlavní můj vlastní důvod je konečně si užít trochu volna... odvětil jsem a pohlédl na svůj čaj, upil jsem a pohlédl na doktora Nic tak epického, jakože mě vyslal Hiro, abych vám pomohl, ovšem čekat nemůžeš. řekl jsem přímo jemu

Megane-san

se nedůvěřivě usmál.
"Jste skutečně zvláštní, Ramperouge-san, jestli si užíváte volna v Hueco Mundo..." poznamenal. Potom jako by si něco uvědomil. "Jsem to ale nevychovanec, ještě jsem se ani nepředstavil! Jmenuji se Kazutaka Muraki," uklonil hlavu. Potom zase vzhlédl na na rtech mu pohrával trochu samolibý úsměv. "Takže, řekněte mi, Ramperouge-san... co si myslíte, že je tohle za místo?"

Satoshi
Zvláštní...? To je možné. trochu jsem se pousmál během dalšího pití čaje Bylo na čase... pomyslel jsem stále pijící čaj, když se megane představil. A pak jsem měl odpovědět na otázku Co si myslím, že je tohle za místo...? No nekonstruoval jsem to, takže opravdu budu pouze hádat... Každopádně díky tomu, že jsem tady venku viděl spoustu vojáků, takže bych vsadil 1000000 yenů na komplex vytvářející armádu pro Reimei.

Muraki-san

"Hmm, komplimenty vaší schopnosti dedukce!" řekl a nebylo jasné, jestli to myslí ironicky nebo ne. "Ale můžu vám prozradit, že to není jen tak ledajaká armáda..." pohlédl na tebe hrdě a bylo jasné, že v tobě chce vzbudit zvědavost, aby se mohl pochlubit svými vojáčky, ať už na nich bylo zvláštního cokoli.

Satoshi
Potěšeně jsem si odkašlal Tak a kde je můj 1000000 yenů? zeptal jsem se samozřejmě ironicky, ale pak už jsem přešel na vážný tón, když začal způsobem, jakoby chtěl, abych se na tu armádu zeptal Dle tvého tónu usuzuji, že opravdu mne opravdu chceš zasvětit do tajů vaší armády, takže... nechám se poučit. pronesl jsem a zaujal jsem pozici na poslech.

Muraki

se zatvářil trochu popuzeně, že tak otevřeně upozorňuješ na jeho ochotu podívat ti informace, ale moc dlouho se tím nezabýval.
"Přiznám se, Ramperouge-san, že návštěv tu máme málo a takových, se kterými se můžu promluvit na úrovni, ještě méně. Možná jsem se nechal trochu unést svým nadšením, že konečně mluvím s někým, kdo pochopí, o čem je řeč, i když použiju jazyk na vyšší úrovni než pro neandrtálce..." Všiml sis, že onen strážce, který seděl u okna a koukal ven, si nenápadně odfrkl. "Nicméne... opravdu bych vám rád ukázal něco ze svého výzkumu, pokud mě budete následovat..." zvedl se megane z židle a čekal, co ty na to.

Satoshi
Na poznámku o neandrtálcích jsem se pousmál I já znám tento problém. jen jsem lehce odvětil a ponechal jsem Murakiho mluvit. A jakmile mě vyzval k prohlídce výzkumu, neváhal jsem a zvedl se ze stolu, převzal masku do rukou a pojal se následovat Murakiho Tak tedy pojďme.