Strašidelný dům uprostřed lesa

Akio Ukitake

Skrýváme se a tak se chceme vyhnout většině obydlených oblastí, nebo stanovišťím shinigami. Zamračil se Akio. Pak se otočí k Modosovi. Jestli zde v okolí není Severní strážná věž...museli jsme jít...asi na Severovýchod. Tam co vím nic není, ale je to už dávno co jsem byl někde v horách za Rukongaiem. Pak se otočí na smějícího se Hollow. Myslím, že tihle dva nám moc nepomůžou. Možná bychom je mohli vzít sebou kdyby chtěli, ale vypadají dost šťastně i bez nás. Navíc kolem mě není v poslední době moc bezpečno. Smutně se podívá stranou. Myslím, že bychom měli pokračovat dále tudy. Ukáže směrem, kde hádá Severovýchod.

Akio Ukitake

Přeruší ho chlapec, který znenadání promluví. Vzhledem k tomu, že nečekal chlapcovo zapojení do rozhovoru se na něj překvapeně podíval.Takže Severozápad říkáš?! Prohrábne si týdenní zárůst na obličeji, který neměl šanci si oholit. Takže to můžeme pokračovat. Tím směrem by nemělo být nic co by nás mohlo překvapit. Z hlasitého zamyšlení se vrátí zpět k chlapci, na něhož se přátelsky usměje. Za to žes nám pomohl nemáme důvod ti nevěřit. Tady Modos. Ukáže na něj. Se jako hollow v Seireitei moc zdržovat nemůže. I když, proč není v Hueco Mundo mi neřekl a já to z něj tahat nebudu. No a má situce je tak trochu komplikovanější. Řekněme, že mnoho Shinigami se bojí...toho, čím jsem se stal a ti co se nebojí, chcou naopak mít mé schopnosti pro sebe. Ale je tu háček, a to že tak trochu nesdílím jejich názory.

Akio Ukitake

S trochu podezřívavým výrazem pohlédna na oba dva. Jsou trochu divní a teď tu melou něco o jim podobných. Tím chcete říct, že někde tímhle směrem.. Ukáže na Severozápad. ..je nějaká osada vizardů a arrancarů? Dosti zajímavé a podivné. Zamyslí se. Taky to může být léčka, ale vypadali dost nezjištně. Otočí se tedy na Modose. Co myslíš? Mě je to tak docela jedno...záleží na tobě.

Akio Ukitake

Arrancar, to jako hollow s lidskou podobou a většinou i vlastní "zanpaktuo" a vizard jako shinigami s hollowem uvnitř tedy někdo jako já. Počkal, až se Modos rozmyslí. Dobrá tedy. Za podívání nic nedáme. Možná právě tam najdeme dočasné útočiště. Mrkne na Modose a otočí se k těm dvoum. Dobrá tedy. Zaveďte nás prosím k nim. Pokynul jim a usmál se i na ně.

Akio Ukitake

Připlácne si ruku k obličeji. Co jsem komu probůh udělal? Koukne na ty dva jak něco sbírají. Dobrá tedy...počkáme... Posadí se rezignovaně na nejbližší pařez. Nikdo neměl vůli ho poslouchat...ani ten zhulený hollow. To byla krize.

Akio Ukitake

Prohrábne si rukama vlasy a podívá se na Modose.Jestli to jsou, ti kteří myslíš, že to jsou tak kdo to je? Docela se divím, že jsi hledal někoho s tak...jak to říci..jednoduchou?! povahou? Poškrábe se ve vousech a naznačí přemýšlení. Ale když nás zavedou na místo, kde bychom se mohli na potřebnou dobu ukrýt, tak proti nim nic nemám. Přeci jen..co je v dnešním světě normální že?! Nahodí takový poloúsměv a začne si prohléžrt v jakém stavu jsou chrániče na rukou a nohou.

Akio Ukitake

Chvíli přikyvuje, ale když Modos zmíní novou kapitolu soužití hollow a shinigami, sklopí hlavu a pozvdechne si. Kéž by...Modosi...kéž by! Zašeptá potichu, ale dost slyšitelně pro Modose.

Akio Ukitake

Doufám v to, ať je to tak jak říkáš Modosi. Trošku se pousměje a vstane. Hádám je čas jít, že. Tak..budete li tak hodní a ukážete nám cestu. Obdařil je přátelským úsměvem.

Akio Ukitake

Se na oba podívá a ušklíbne se. No budu se snažit prát to takhle. Když jej hollow poplácá po zádech zatváří se trochu nejistě a při hollowově jméně se musel otočit stranou, aby se nerozesmál jao malé dítě. Takové jméno pro hollowa mu přišlo...velmi směšné. Ehm...Těší mě Vilíku a Seiko. Na chvíli se odmlčí, neboť se mu zdá, že je mu to jméno povědomé, ale pak to vyžene z hlavy a pamatujíce na dobré mravy se jim také představí. Já jsem Akio...a toto je Modos, ale to jsem už zmínil ne? Jakmile hollow vyrazil odpověděl Modosovi. Doufejmě, že míru smůly jsme si již vypotřebovali. Načež se shunpem vydá za hollowem. Není to pro něj moc náročné, přeci jen je jeden z nejrychlejších lidí v Seireitei.

--------------------------------------------------------------------------------------------

Satoshi
Po dostatečném časovém úseku volného pádu jsem konečně přistál, sice jsem přistál nějakým způsobem na nohách, ale když jsem dopadl doprostřed lesa, jak jsem později zjistil, zvedl se prach do úrovně jednoho metru nad zemí a utvořil jsem dopadem kráter a několik řad stromů kolem popadalo. Uf... tak tohle opravdu nebylo to, co jsem předpokládal... řekl jsem dost zničeně a podíval se na oblohu, vypadalo to, jako by nic nenasvědčovalo tomu, že jsem právě z ní vypadl. Tak jestli tohle udělala oslabená verze, tak nechci raději zkoušet tu plně funkční. pomyslel jsem si a vtom jsem uviděl spálenou levou ruku Ach tak... takže jsem zmírnil tu explozi rukou... takhle asi bude na chvíli nepoužitelná... konstatoval jsem si pro sebe a potom už jsem se konečně mohl rozhlédnout, kde to vlastně jsem. Po chvíli analyzování prostředí a také struktury reishi jsem usoudil, že to bude Rukongai. Tak tohle mi ovšem omylem ulehčilo práci... ale kde to přesně jsem... přemýšlel jsem a pak mě napadlo, jak je ve skutečnosti ta bomba účinná I když nemůžeme očekávat, že to všechny odpálí do neobydlené části Rukongaie... tak to, že ta bomba dokáže vymrštit existence z prostoru Senkaimonu je dostatečně zajímavá informace... ďábelsky jsem si pomyslel a pak jsem si uvědomil, že neustále zbytečně stojím uprostřed pustiny mnou samotným způsobené, tak jsem se rozhodl, že se posunu dál, brzy poté se přede mnou objevil zajímavě stavěný a dost strašidelně vyhlížející dům, k němuž by se normální existence pravděpodobně ani neodvážily přiblížit, ale mě na něm něco přitahovalo, i když jsem zatím nevěděl, co to může být...
Během toho, co jsem vstupoval dovnitř jsem přemýšlel jak asi dlouho tento dům nebyl využívám, ale... když jsem vstoupil prásklo mě reiatsu. Reiatsu? Tady...? ptal jsem se sám sebe. A tohle reiatsu... tak známé... tak neobvyklé... přemýšlel jsem a pak mi to došlo Bakana... kore wa... Akiovo reiatsu! došlo mi A ještě další jiné reiatsu... ovšem jejich reiatsu už pomalu mizí... to znamená, že tady byl Akio a někdo s ním a už tady byli před dostatečně dlouhou dobou... i když to znamená, že teď jsou bůhvíkde, tak je to stopa, kterou jsem potřeboval...

Satoshi
Na to, že je to relativně opuštěné místo, je tady až příliš mnoho reaitsu... pomyslel jsem si Vypadá to, že mé hledání Akia nebude nijak obtížné. Ale měl bych být opatrný, jestli je tady další takové reiatsu, může to znamenat problémy... pravděpodobně by ostatní mohli přemýšlet o tom, že by nechali obnovit své síly a až poté postupovali opatrně, ale já věděl, že nemám čas a sám jsem ho spoustu ztratil během řešení bomb s Firelem, takže i mírně otřesen a s prakticky neschopnou levou rukou jsem se vydal za tím silným reiatsu, které jsem cítil. Doufejme, že to bude nějaký ideální zdroj experimentů. A při nejlepším bude poblíž i Akio.

Satoshi
Zajímavé... co zde může pohledávat žena...? pomyslel jsem si a prozatím to nechal být a stále sledoval, co žena s inkriminovaným hollowem provede. Měl jsem hollowy rád, ale zase jsem nechtěl být někdo, kdo ochrání každého hollowa, kterého potkám.

Satoshi
No to se dalo čekat, co...? pomyslel jsem si, když žena hollowa zabila, popravdě nijak mě nepřekvapilo, že si mě všimla, přece jenom mé reiatsu nelze ztlumit na úplně nenápadnou úroveň, takže jsem vyšel vstříc ženě a okamžitě jsem započal rozhovor Mohu se dotázat, co zde pohledává žena a navíc s hollowem, kterého právě zabila, jako by to nic nebylo?