Bar "Na Poradě"

Amaterasu

Poděkovala jsem obsluze obyčejným přikývnutím hlavy, což bylo u mě na denním pořádku a očividně si na to nikdo nestěžoval. Nikým a ničím nerušena jsem si v klidu upíjela svůj zelený čaj, když v tom se najednou ozvala rána a já nezaujatě sklouzla pohledem na rozkřápnutou židli, kterou shodili ti dva ožralové, kteří si očividně zrovna dnes a zrovna teď museli vyřešit své staré účty. "Jaká to otravná situace, ačkoli mohlo být h-" Mé myšlenky zastavil až kymácející se šálek zeleného čaje, rychle jsem ho do sebe vyklopila, i přestože byl ještě stále dosti horký na to, aby se dal pít na ex. "Kasumaru, vydrž mi chvilku, musím si něco zařídit." Krkavce jsem opatrně přesunula ze svého klína na lavičku a mlčky se postavila na nohy, přičemž si prokřupala obě zápěstí, jako bych se chystala někomu pořádně rozbít nos. S velice naštvaným, možná až nenávistným pohledem jsem se přesunula k bojující dvojici a oběma mužům položila ruce na ramena, abych si na pár sekund získala jejich pozornost. "Pánové," Vypitý alkohol našim drahým už příliš stoupl na mozek a jejich reflexy tak byly značně omezené, jednoduchým silným úderem dlaně do krkavice jsem poslala oba rváče dočasně do bezvědomí, ačkoli jsem stále zůstávala ve střehu, co kdyby mě chtěli náhodou překvapit. "Dobrou noc," šeptla jsem chladně, pomalým krokem se vrátila zpět ke svému krkavci a cestou mávla na obsluhu, aby mi přinesla další hrnek zeleného čaje...

Amaterasu

Jakmile jsem se znovu posadila, okamžitě jsem dostala nový hrnek mého tak oblíbeného čaje, popravdě jsem ani nečekala ten vlídný přístup obsluhy, přeci jen jsem nebyla zrovna člověk, který by byl někde vítán a nedej bože, aby dostával nějaké bonusy. "Není nutno se omlouvat," podotkla jsem tiše a znovu děkovně kývla hlavou, konečně tu nastal klid, který jsem po té výborné koupeli v Onsenu potřebovala. "Co se stalo?" "Ale, ukázala jsem dvěma ožralům, kdo je tady alfa." "Typické..." Kasumaru mi opět vyskočil na klín, kde si musel znovu pracně z mého shihakusha udělat cosi podobné hnízdu. Stavba z mého oblečení ho očividně natolik vyčerpala, že téměř jako na povel usnul a spal jako krkavčí miminko. Já se znovu pustila do usrkávání teplého zeleného čaje a přemýšlela, zda bych si k tomu neměla náhodou objednat i jídlo, avšak moje peněženka měla období krize, a tak jsem si jídlo nemohla dovolit. "Zatraceně, chtělo by to začít znovu dělat dobrovolné práce." Otráveně jsem si povzdychla a raději se myšlenkami přesunula někam jinam...

-> Z protilehlého rohu se najednou ozval zvuk z příčné flétny. Občas to nepříjemně písklo. Hráč očividně nebyl mistr, spíš začátečník. Pokud se Amaterasu pořádně podívala, zjistila, že v rohu sedí malý kluk a snaží se správně poskládat prsty, ale jelikož byl ještě moc mladý, na všechny otvory svými prstíčky nedosáhl.

Amaterasu

Ano, zákon schválnosti znovu zabodoval, můj tolik vytoužený klid byl jaksi opět přerušen, začínalo mi to tady lézt na nervy více než obvykle, což se značně podepsalo na mém výrazu, který se z relaxujícího v mžiku přeměnil na znechucený. Když jsem si však uvědomila, jaký zvuk mi to vlastně překazil dnešní lenošení, rychle jsem se hodila do jakéhosi klidnějšího módu a bedlivě se zadívala na malého klučinu, jež cosi nacvičoval se svou příčnou flétnou. "Yare, yare... Na koho tu člověk nenarazí. Možná bych mu mohla pomoci, co myslíš, Kasu? Kasu?" Očima jsem sklouzla do klína, kde se mi vesele rozvaloval krkavec a nevypadal, že by se mu chtělo jít za nějakým neznámým klukem. "Promiň, ta skleróza," omluvila jsem se svému spícímu opeřenci, ačkoli jsem se spíše omluvila jen sama sobě, ale to bylo teď úplně jedno. Hlavní bylo, abych rychle nějak zkoordinovala toho chlapce, protože kdyby se kvůli tomu pískotu Kasumaru probudil, vsadila bych boty, že by se tu flétnu pokusil rozmlátit o vše možné, co by měl v dosahu. Rukou jsem zamávala na prcka a naznačila mu, aby si ke mě šel přisednout i se svým dechovým nástrojem, jelikož já se sama zvednout nemohla, doufala jsem jen v to, že se mě nelekne a nezačne utíkat jako těch několik lidí před pár minutami...

-> Chlapec se nejdříve na Amaterasu překvapeně díval. Rozhlédl se na jednu stranu, a pak na druhou. Nikdo v jeho okolí nebyl, takže Amaterasu musela mávat na něho. Tak tedy vstal a pomalými kroky došel až k Amaterasu. "D-dobrý den. Provedl jsem něco?" zeptal se, jinak totiž netušil, proč by ho Amaterasu volala k sobě.

Amaterasu

Nad chlapcovou otázkou jsem se pouze letmo pousmála, což ovšem nebylo příliš patrné pod tmavou maskou. "Jde o tvoji flétnu, jak dlouho se na ní pokoušíš hrát?" optala jsem se již nepříliš zaujatě, věděla jsem, že to může být teprve pár měsíců, možná týdnů či dní a s tím se jednoduše muselo něco udělat. "Víš, kdybys probudil mého krkavce, neopustil bys toto místo bez úhony." Prstem jsem ukázala dolů do svého klína, kde si spokojeně podřimoval velký černý pták, jehož pařáty se leskly dokonce i v matném světle z okolních luceren. "Umím hrát na příčnou flétnu, můžu tě něco naučit." Mé věty byly dosti osekané, jakoby jim chyběl začátek nebo konec, nedokázala jsem příliš dobře komunikovat s cizími lidmi, avšak je záhadou, že s dětmi do určitého věku jsem až tak velký problém neměla. Kdo ví, čím to mohlo být, každopádně jsem natáhla obě ruce k chlapci a nepřímo ho tím poprosila, aby mi na chvilku svojí flétnu půjčil, že mu něco předvedu...

Kizuna

S klidem sobě vlastním jsem otevřel vstupní dveře do baru a chvíli vyčkal, než se částečně rozpustí cigaretový kouř, který se ze z baru vyvalil. Po té jsem klidným krokem zamířil k barové stoličce, na kterou jsem se posadil. Cestou k ní mi oči pomaličku přejížděli po osazenstvu lokálu a zkoumaly atmosféru panující v baru. Patrně tu před chvílí došlo k roztržce mezi štangasty, ale někdo ji velice rychle ukončil. Když ke mě dorazil barman, tak jsem si objednal lahev saké, to mi bylo přineseno spolu s tradičním koppuzake, do kterého jsem saké nalil. Následně jsem se krátce rozhlédl, zda mě někdo nesleduje a poté jsem si opatrně stáhl masku těsně pod spodní ret a poté jsem se napil. Takto jsem po doušcích odpíjel a přemítal o událostech posledních dní. Po nějaké té chvíli jsem měl v sobě skoro 3/4 obsahu lahve a tak jsem si masku opět srovnal na obličeji. S nezaujatým výrazem jsem očima znovu přeskakoval po osazenstvu lokálu a můj pohled spočinul na starém známém krkavci, který si tu pochrupkával na klíně Amaterasu, jako by se nechumelilo. Vůbec mu patrně nedělalo těžkou hlavu, že v jistých koutech Rukonu by si z něj místní udělali pečínku. Amaterasu byla s nějakým malým chlapcem, proto jsem se rozhodl prozatím zůstat stranou a pouze je nezúčastněně pozorovat...

Amaterasu -> "Učím se teprve měsíc." odpověděl na první otázku. Když viděl pařáty krkavce, hlasitě polkl. Bál se ho. Pak však svůj pohled opět raději obrátil na Amaterasu a podal jí svou flétnu. "Děkuji. Nikdo jiný mi nechce pomoc." řekl při předávání a čekal, jaké líbezné tóny se z flétny nyní vynoří.

Kizuna -> Obsluha byla velice všímavá, takže u tebe za chvíli stál barman. "Budete si přát ještě jednu láhev saké, nebo snad něco jiného?" zeptal se tě.

Amaterasu

Sevřela jsem chlapcovu flétnu a několikrát s ní zatočila v ruce. "Hmm, je lehčí, než by správně měla být. Snad to nijak neovlivní výsledek." Hluboce jsem se nadechla a doufala, že vše vyjde tak, jak má, nerada bych se tu totiž ztrapnila přede všemi po tom, co jsem tu zneškodnila ty dva ožraly a získala si tak alespoň částečný respekt a nárok na soukromí. Opatrně jsem si přiložila flétnu k ústům a začala na ní hrát písničku, kterou bych bez problémů odpískala, i kdybyste mě vzbudili v té nejtvrdší fázi spánku...

Jakmile jsem dohrála, vrátila jsem flétnu zpět svému majiteli a začala cosi šátrat ve svém shihakusho. Po několika sekundách jsem vyhrabala několik peněz a vrazila je silou do ruky svého dočasného společníka tak, aby je nemohl odmítnout nebo něco tomu podobné. "V první řadě by sis měl pořídit novou flétnu, ber to jako první radu od svého... učitele?" Najednou jsem si všimla svého bratra, který si spokojeně seděl u baru a opět popíjel ten svůj nechutný alkohol či co to vlastně mělo být. "Budu pro teď muset zmizet, ale najdu si tě." Chytila jsem svého krkavce do náručí, rychle se zvedla z lavičky a potichu odešla z baru jako duch...

=> Ulice Rukongai

Kizuna

Všichni přítomní se zaposlouchali do melodických tónů, které dokázala Amaterasu vyčarovat i z té ne zrovna kvalitně vypadající flétny. Z podvědomí se mi vybavily různé vzpomínky na minulost a já upadl do jakéhosi vnitřního sentimentu, ze kterého mě vytrhla až slova barmana. Klidným pohledem jsem se na něj zadíval a slušně jsem jeho nabídku odmítl s tím, že budu již platit. Mezi tím co jsem byl ponořen do vlastních myšlenek, se musela Amaterasu vypařit z baru, takže jsem po uhrazení učtu vstal a klidným krokem zamířil k východu z lokálu. Venku mě přivítalo ostré sluneční světlo, které nepříjemně píchalo do očí jako střepy z rozbitého skla, proto jsem si nasadil na hlavu dehtově černou kápi a vydal jsem se do ulic Seireitei...

Přesun

Daisuke

Pomalu vešel do míst, kde nikdy nebyl a klid bylo nejspíš to poslední co by se zde dalo najít. Ale jemu nešlo o hluk, šlo mu o to, aby nikdo neotravoval jeho, aby mohl být sám se svými myšlenkami, které teď, z hloubi duše vyplouvali na povrch jako nikdy předtím.
Dím si něco, v čem je alkohol, ale ne moc...nějaký střik nebo tak... Poručil si u obsluhy. Ve váčku měl svou výhru a z té vytáhl pár peněz a hodil je na stůl.

Daisuke

S nedůvěrou si pomalu prohlédl svou sklenici. Ta tekutina vypadala...nedůvěryhodně.
Jakákoli podobnost s tou okenou je jen čistě náhodná že? Pronesl s notnou dávkou nedůvěry v hlase.
Celkem se to bál vypít, něco takového si koledovalo o průjem, a nic nebylo potupnější, než trůnící kapitán.

Daisuke

To mi stačí... Odvětil na barmanovu vysvětlivku ohledně pití. Pak si zlehounka usrkl nápoje. Byl delikátní, akurát takový jaký ho chtěl mít. Ne moc silný, a ne moc slabý.
Seděl si tak, upíjel a přemýšlel nad svým životem.
Co by tomu tak asi řekla Sora? Pomyslel si.
Nic...protože je mrtvá... Zabručel si v duchu.
Zničeho nic po ní cítil stesk. Byla to jeho kapitánka...byla mu vzorem...chtěl jí dokázat, že je dobrý a než to stačil udělat...byla pryč...navždy...
Kopl do sebe další trošku pití, bylo opravdu skvělé.
Kde teď asi tak jsi? Nikdy nenašli její tělo a on stále doufal, že se jednoho dne objeví...pošle dopis...cokoliv...i když racionální část věděla, že je mrtvá.

Daisuke

Zvedl hlavu od sklenice a podíval se na barmana.
Je toho více...žena...vlastní já...těžko říct co více...
Opět upil a zahleděl se do sklenice. Byla úžasná...krásná, silná...byla mi vzorem...věděl jsem to, co jsem ji prvně spatřil...kvůli ní jsem chtěl zesílit...dokázat jí co jsem...
Pak ve tváři velmi posmutněl.
Než jsem to stihl...byla pryč...

Daisuke

Pohlédl na barmana, pak na svou sklenici, která byla prázdná. Postavil jí tudíž na bar a pokynul si o další. Jakmile byla u něj, upil a pokračoval.
Cíl je jasný, záleží na cestě... Pronesl suše. Už jsem si zažil, co se může stát, když se ženete za silou, ale... Povzdechl si. V hlavě se mu vybavila nedávná událost. Ale taky jsem zjistil, že často potřebujete sílu, aby jste ochránil to na čem záleží... V hlavě mu vyvstal útok hollow na nemocnici...kdyby byl tehdá silnější...

Daisuke

Opět upil a pokýval hlavou. To je pravda...jste dost chytrý chlápek...hádám, že vám tu takhle brečí každou chvíli někdo... Zasmál se sobě, jak si tady tak stěžoval.
Pracujete tu dlouho? Rozhlédl se okolo. Jsem tady poprvé, normálně takovéto lokály....nevyhledávám...

Daisuke

To je pravda... Dodal k tomu, že vše je jednou poprvé.
A jste tu spokojený? Teda..myslím, jestli vám klientela nedělá nějaké problémy... Pak ještě přidal.
Slyšel jsem, že rváči z různých divizí takovéto bary rádi vyhledávají...tak proto...