Bar "Na Poradě"

Aririki Rick Ginken
Vešel jsem a z kapsy vytáhl cigaretu. Přisedl jsem si ke Koi a vyfoukl kouř. Jde udělat titulek z tohohle? Já si totiž myslím, že by další generace měli být varovány.
Nebo bysme to měli vymýtit už teď. pomyslel jsem si, ale nahlas jsem neřekl nic. Koneckonců tvářil jsem se, že mě to až tak nerozhodilo a byl jsem odhodlán si to udržet. Aspoň dokud se nebude ptát na detaily.

Koi

hleděla pobaveně na Ricka.
"Samozřejmě, máš nějaké fotky?" popíchla ho s lehkých zachechtáním. "A co ten rozhovor?" usrkla ze svojí skleničky, ve které byla na dně jakási čirá tekutina. Očividně věděla velice dobře, o čem Rick mluví a co viděl, i když to vůbec neřekl.

Aririki Rick Ginken
Ne, žádné fotografie nemám. Ale můžu vám říct, co si ty ženský myslej. Nemáte nějakej normální materiál na rozhovory? konečně jsem se uvolnil, když jsem viděl, že to bere trochu s nadhledem. Ukázal jsem jí, jak moc mě to vzalo a to nejen obličejem, ale i třesoucím se hlasem.
Pak jsem se uklidnil a začal vyfukovat kroužky. Po**al jsem to hodně?

Koi

se začala smát.
"Dost," odpověděla na Rickovu otázku. "Ale nic si z toho nedělej, já ti to udělala naschvál," škodolibě a zároveň spokojeně sama se sebou se zašklebila. "Nicméně, aspoň máme ód čeho se odpíchnout," pokračovala už vážnějším tónem. "Když děláš s někým rozhovor, měl bys mu to říct a nebo se ho zeptat, zda s tím souhlasí. Samozřejmě když to neřekneš, tak nejspíš dostaneš upřímnější odpovědi, ale... nemyslím si, že to dělá dobrou pověst naší divizi."

Aririki Rick Ginken
Hlavně každý řekne to, co chce aby si ostatní mysleli, že si myslí, když bude vědět, že to pak bude zveřejněný ne? podíval jsem se na ni a ten její kousek nijak nekomentoval. Dokonce jsem se napřímil a cigaretu držel uctivě stranou, aby na ni nešel kouř.
Tímto kanadským žertem dokázala, že s ní je aspoň sranda. usmál jsem se v duchu. Héj, Zachary, máš tam něco k pití? Jak je libo. ozvalo se mé zanpakuto a já z kapsy vytáhl sklenku whisky.

Koi

"To je sice pravda, ale nerada bych, aby se opakovala historie. Já měla kapitána Masamuneho, budiž mu země lehká, ráda, ale ty účty, co jsme za jeho velení měli kvůli soudním sporům... No. Současnej kapitán asi nebude o moc lepší, ale aspoň my, rozumní členové, bychom se mohli poučit z minulých chyb..." pronesla a napila se svého drinku. Pozvedla nenápadně obočí nad tím, odkud Rick vytahuje skleničky, ale nijak to nekomentovala.

Aririki Rick Ginken
No. Tak to je potom blbý. napil jsem se, potáhl z cigarety. Nevím, jestli mě na tom víc štve, že se lidi nedokážou postavit veřejně za vlastní názor, nebo že budu muset každý osobě představit jako reportér, kterej každý jejich výrok přepíše do novin.

Koi

jen otočila oči v sloup a dopila svou skleničku. "No, hele... Fajn, první pokus by byl za náma, nechceš si to teď dát na ostro? Máme novýho kapitána desáté divize a když budeš první, kdo uloví rozhovor a nějaké fotky, určitě se tvoje jméno objeví v novým čísle Ban-Kaie..." pozvedla na něj lákavě obočí.

Aririki Rick Ginken
Hmmm... to zní fajn. Nějaké konkrétní požadavky, na co bych se měl ptát? zeptal jsem se: Asi bych o něm měl nejdřív něco vědět. Vstal jsem a zmizel. Objevil jsem se na jiné židli přímo u Koi. Nebo mě do toho chcete zase hodit jako kotě do vody? tvářil jsem se (a ostatně i mluvil) dost vyděšeně: Není to zase nějakej úchyl, že ne?!

Koi

zachrochtla smíchy a hodila na stůl peníze.
"Né, tentokrát už budu hodnější," ujistila tě. "Jeho jméno je Akimoto Maki, bývalý třetí důstojník druhé divize. Mezi ním a nadřízenými byly neustále rozepře, je to velice zajímavá figura Gotei 13... Vždycky toužil po vyšší hodnosti, takže se stal zástupcem desítky a teď dokonce kapitánem. Jinak nikdy středem pozornosti nebyl, takže vlastně na cokoli se zeptáš, bude nové," shrnula to, co si myslela, že je nejdůležitější.

Aririki Rick Ginken
Pokrčil jsem rameny a típl nedopalek. V tom případě zní jako fajn chlapík. Prostě pohoda. Vyrážíme? zeptal jsem se a kopl do sebe zbytek sklenice, kterou jsem pak prázdnou vrátil do kapsy. Díky. Není zač. ozvalo se mé zanpakuto.
Otočil jsem se a švist. Byl jsem u dveří. Jdeme? opakoval jsem nedočkavě otázku.

Koi

jen souhlasně přikývla, také se zvedla a zamířila ven.

---> 10. divize

------------------------------------------------------

Koi

Když dorazili zpět po dokončení rozhovoru, usadila se zpět ke stejnému stolečku. Bylo tady stejně prázdno jako před tím. Začala si prohlížet nabídku koktejlů, i když ji znala nazpaměť, a byla zvědavá, jak Rick zhodnotí své druhé nasazení coby novináře.

Aririki Rick Ginken
Posadil jsem se a přímo jsem vyzařoval klid. Možná až podezřele mnoho klidu. Příliš dokonalé, než aby to byl pravý, nehraný klid. Uvnitř jsem bojoval sám se sebou. Ten chlapík je hajzl. Ale to já taky. Co s tím? Přidat se k němu. Nebo se svěřit se svým podezřením ohledně bývalého kapitána?
Tak co myslíte? Vedl jsem si dobře? zeptal jsem se nenuceně a uvolnil se tentokrát už skutečně. Je fajn, když člověk dospěje k rozhodnutí, i když se rozhodne odložit rozhodování na později.

Koi

"Hm," udělala souhlasně. "Už to bylo mnohem lepší. Nakonec z tebe snad přece jen bude novinář..." řekla tónem, jako by tomu nechtěla věřit, ale poznal jsi, že to myslí žertem. "Jen škoda, že k tomu rozhovoru nemáš nějakou fotku."

Aririki Rick Ginken
Z úst mi vylétlo několik nadávek. Pak jsem vytáhl cigaretu. Nějaké fotky budou určitě v záznamech. Nebo můžeme sehnat nějaké dobré kreslíře. Řekl bych, že umělecká kresba by se dobře prodávala. I když pravda, kde sehnat tak dobrého kreslíře. Okay, kde můžu sehnat foťák? Pro příště.

Koi

"Můžeš o kresbu požádat ty tři, co jsi s nimi mluvil před tím," uchechtla se a představila si, jakým obrazovým materiálem by je asi vybavily yaoi fanynky. "Pokud nemáš foťák svůj, tak něco vyfasuješ v kasárnách. Má na to právo každý člen, ale Yori na nich sedí jako na vejcích, takže ti nic nedá, dokud si vysloveně neřekneš, pak už musí. Je to celkem otravné... být tebou si radši pořídím vlastní," doporučila ti.

Aririki Rick Ginken
Dobře, tak žádnej obrazovej materiál nebude. nekomentoval jsem návrh s Yaoi fanynkami, už jen proto, že za tolik sprostých slov by mě snad vyhodili i z baru. Takže, kde si můžu koupit foťák?. zeptal jsem se a moc nadšený jsem nebyl. Ne, že bych měl problémy s financema, ale jeden z důvodů, proč jsem měl tolik peněz byl ten, že jsem skrblil co to šlo. Druhý důvod? Kriminálníci mého rázu obvykle málo peněz nemají, i když jsem byl jen malá ryba.

Koi

"Já mám ten svůj z jednoho obchodu kousek od severní brány a nemůžu si stěžovat. Můžu ti dát adresu nebo se tam můžeme jít podívat hned, jak chceš. Já osobně nic zvláštního na práci nemám a třeba po cestě uvidíme něco zajímavého..." navrhla. Docela ji to bavilo, sledovat nováčka. Na svoje první dny v divizi už si skoro ani nevzpomínala.

Aririki Rick Ginken
Půjdem se podívat do toho obchodu hned. Já nemám nic moc co dělat a vy taky ne. Tak proč toho nevyužít? lehce perverzně jsem se usmál, ale Koi už dala jasně najevo, že je tu jako dozor zaučujícího se spolupracovníka a nic než práci zaučovat nebude.
Vstal jsem a típl cigaretu do kapsy, kde si ji odebral Zachary. Půjdeme, nebo máme na práci ještě něco?

Koi

"A jak to víš, že nemám nic jinýho na práci?" střelila po tobě pohledem, ale zřejmě se rozhodla, že ukázat ti obchod s foťáky je zajímavější než cokoli, co měla naplánované. Pokud něco měla tedy. "Tak pojďme... No, pořád je spoustu zajímavých lidí, o kterých můžeme psát, ale ty už máš materálu dost, řekla bych," pousmála se, když si vzpomněla na hustě popsané stránky v Rickově bločku.

Aririki Rick Ginken
"Já osobně nic zvláštního na práci nemám a třeba po cestě uvidíme něco zajímavého..." usmál jsem se a podařilo se mi téměř dokonale napodobit její hlas. Lehce jsem se na Koi usmál. Vždy je něco, co jde zjišťovat ne? Určitě vy novináři máte nějaké takovéhle heslo. Teda my novináři. Teď jsem se zasmál nahlas a od srdce. Vyrazíme? A po cestě bychom se mohli stavit v nějakých archívech a zjistit, jestli je nějaký článek o zločinech třetí divize za působení Makiho. A jestli ne, tak ho napíšu já. Opět jsem se zasmál. Novinařina je vlastně strkání nosu do cizích záležitostí. To se mi začíná líbit.

(tak to dopadá, když si nepřečtu, co jsem psala předchozím postu )

Koi

se jen ušklíbla, zaplatila a vyšla z baru směrem k severní bráně.

---> Severní brána

Amaterasu

Dosti otráveným krokem jsem po několika minutách bezvýznamného bloudění dorazila do poměrně známého baru v Seireitei, nechodila jsem sem zrovna často a vlastně ani s oblibou, bylo tu na můj vkus až nezdravě moc lidí na jednom místě. "Sardinky v konzervě!" "Copak? Dal by sis, Kasumaru?" "Spíš to tu tak vypadá." "To máš pravdu." Znechuceně jsem si rychle prolétla pohledem celý bar a zbystřila jeden osamocený stůl v tom nejtemnějším koutu místnosti, kam jsem se okamžitě vydala. "Takovéhle místo se vždy hodí." Pohodlně jsem se uvelebila na dřevěné lavičce, byla jsem zvyklá na ty nejhorší možné podmínky pro život, a proto mi i takto tvrdá věc pod zadkem připadala jako luxusní pohovka za několik desítek tisíc. Kasumaru mi seskočil z ramene do klína, kde si zobákem nějak zvláštně poskládal můj oblek do tvaru pofidérního hnízda a zatímco se můj krkavec snažil najít správnou polohu na spaní, jsem si objednala šálek teplého zeleného čaje, neměli tu sice nejlepší čaj na světě, ale v nouzi člověk přežije všechno. Znuděným, pro někoho možná až nepříjemným pohledem jsem si prohlížela kvákající skupinky mrtvých duší a přemýšlela, co je na tomto žvanění může tak bavit...