Bar "Na Poradě"

Ryuuka

Spolu se Saiem a Hikakem jsme došli k cíli, bar Na Poradě. "Tak jdem." Peníze jsem u sebe měl, takže to bylo v pořádku. Vstoupil jsem dovnitř a sedl si na nějaké cool místo u rohu, kde byly tři židle. "Tady.." Pronesl jsem k Hikakovi a Saiovi, pak jsem mávl na barmanku a ještě dodal. "třikrát saké.."

Sai Kazuma

Došli jsme společně k baru a Ryuu pro nás tři vybral místo k sezení. Sedl jsem si na volnou židli a protáhl si ruce. Objednávka se už vyřídila, takže jsem se tím alespoň nemusel zaobírat. "Je u tebe něco nového? Dlouho jsme se neviděli, tak se něco stát muselo..." Zeptal jsem se Ryuua... nic lepšího mě nenapadlo.

Hikaku

Sedl si na posledí volné místo u stolu. Do rozhovoru těch dvou teď zasahovat nechtěl. Padla mu do oka kolemjdoucí servírka, tedy spíš mu přišlo vhod že kolem jde obsluha. "Mě k tomu prosím přineste jahodový zákusek." Špitl a zaposlouchal se do debaty jeho společníků.

Ryuuka

Tomu jahodovému zákusku jsem se zasmál, ještě že jsem ale měl masku, alespoň to nešlo tak poznat. "Tak, bylo toho hodně, každopádně.. Vrátil jsem se dnes, po dlouhé výpravě.. " Pronesl jsem se smíchem a pak můj výraz najednou přešel do zamračení, přičemž jsem dodal. "Na které jsem vyhledal a kompletně zklikvidoval stovky uprchlíků." Pak se mi na tváři objevil zase normální výraz. "A co ty? Kdy spolu zase vyvraždíme sídlo nějakého vznešeného rodu?" Zeptal jsem se a mírně uchechtl.

Sai Kazuma

Poslouchal jsem zážitky Ryuua a vypadalo to, že to měl vcelku těžké. Mezitím co já jsem se poflakoval po Seireitei, trénoval a spal, on musel zabíjet spoustu lidí... "Chtěl bych tam být s ním... Byla by to určitě sranda..." Pomyslel jsem si a pří poznámce o vyvraždění rodu se na mé tváři objevil široký úsměv... "Jo... to byly skvělé časy..." Pověděl jsem a přemýšlel, co všechno jsem dělal já. "No... já nedělal nic zajímavého... plnil jsem jednoduché mise, trénoval a jen tak se poflakoval. Když už nejsi podkapitán, máš více volného času..."

Ryuuka


Podle toho co říkal nezažil Sai nic vzrušujícího, o čem by mohl vyprávět. "To byly. Víš Saii, štve mě to co se stalo před rokem." Pronesl jsem a odkašlal si. "Víš co mám na mysli, ta událost s Reimei, bojovali jsme bok po boku v bitvě a prostě, zachránil jsem Sei, ale pak jsem bojoval s tím mrazícím týpkem. Dodnes na ten pocit nezapomenu. Celé dýchací ústrojí mi propíchly ty zpropadené rampouchy. Ta maska mi sice dává kus respektu v jedenácté divizi, ale není nad to vypadat normálně. Škoda, že jsi odešel do sedmičky. Každopádně, přijď si někdy zatrénovat do arény, pořád jsi tam doma." 

Sai Kazuma

Na událost s Reimei jsem téměř úplně zapomněl. Bylo to už dost dávno a většinou si takové problematické věci nechci ani pamatovat... Chvíli mi trvalo, než jsem si všechno jakžtakž vybavil... "No jo, to se stálo... " Řekl jsem potichu a pak ještě dodal... "Tehdy jsem toho parchanta chtěl zabít, jenže než jsem měl příležitost se k němu vůbec dostat, válka skončila... Doufám, že ho aspoň porazil někdo jiný..." Napil jsem se saké a mluvil dál... "No, teď nemá cenu si stěžovat... stejně s tím už nic neuděláš... a neboj, přijdu na návštěvu, když tam nejsem, musíš se cítit osaměle co? " Po posledním slově jsem se nahlas zasmál a následovně se zase napil. "Ale doufám, že nejsi na členy jedenáctky moc měkký... měli by z tebe mít takový strach, že jen vyslovení tvého jména by jim vyvolalo pocit vlhkosti v kalhotách... "Opět jsem se zasmál... možná jsem už byl trochu opilý. Dost jsem toho vypil i u Hikakua v kanceláři.

Hikaku

Sice si opravdu nepamatoval, že by kdy byl s kapitánem jedenácté divize na misi, ale pokud tomu tak bylo a on sám mu řekl ať si tykají, tak nebyl problém jej oslovit jménem. "Ryuuko, doufám že tě Saiuv odchod do sedmičky nenaštval moc."Cítil se za to nějak odpovědný.

Ryuuka

Přirozeně, taky už jsem byl trochu v náladě. "Určitě je mrtvý a jestli ne, tak mu propíchnu hrdlo." Řekl jsem a trochu se zasmál. "No osaměle, Shizuro se stal kapitánem desítky, kde jsem dříve působil, ty jsi teď v sedmičce. Ale co, jednou stejně všichni skončíte zase v jedenáctce." Pronesl jsem a zasmál se vííce. Pak jsme se otočil na Hikaka. "Ne vůbec ne, ať je tam, kde mu je nejlíp." Pak jsem otočil na barmanku. "Další prosím."

Hikaku

Oddychl si. "Tak to jsem rád."Už jej unavovalo poslouchání rozhovoru těch dvou. Vždyť nemluvili o ničem pořádném, Saie to už taky asi dost nudilo, tedy alespoň mu to tak přišlo. Postavil se položil na stůl peníze za to co vypil a před tím než z místa zmizel shunpem ještě dodal."Omluvte mě přátelé." Sám nevěděl kam míří, chtěl být chvíli sám.

Ryuuka

Oba odešli, tak jsem zůstal u stolu sám. Jen jsem pokynul a pronesl. "Jo mějte se." Pak jsem dal peníze na stůl, pomalu dopil skleničku a trochu v náladě se zvedl ze židle. "Tak, je čas se projít." Pomyslel jsem si a odešel. "Nashle.." Dodal jsem ještě barmance a ukázal prstem, že peníze jsou tam. Pak jsem opustil bar a vydal se do neznáma.

Mizuki

Ukázal prstem na barmana a usmíval se.
To...to je fakt pravda...ale já jen...udržuju hladinku...protože když přestanu, dostaví se to, že si uvědomím co dělám...
Pak si naleje a koukne na barmana.
D-dáte si se mnou?

Mizuki

Povzdechl si a nalil si další rundu.
Zbyde víc pro mě...
Pak ledabyle položí ruku na svou zanpakuto a ztuhne.
V nemocnici? Problémy? Co se to děje?
Vrávoravě se postaví na nohy a pomalu odkráčí od baru, flašku nechajíce na místě.¨
Co se to sakra děje? Řekl silně podnapilým hlasem.

Mizuki Dayame

Zas? Pomyslel si se zvednutým obočím, když si vzpoměl, že za láhev zaplatil předem. Neměl ale čas na hádky s barmanem, nebo na jeho zmlácení do němoty, takže plácl rukou o stůl u východu a nechal zde dostatek peněz na zaplacení útraty.

--------------------------------------------------------

Koi

přišla do baru, tiše si sedla se skleničkou do ústraní a čekala, s čím Rick přijde, jestli tedy vůbec přijde.