Sborovna (informace)

Tatsuo

Přišel jsem do Sborovny akademie.''Hmm nastala chvíle závěrečného tréninku'' řekl jsem si.Pak jsem se zamyslel,kde jsou všichni.''Je tady někdo?'' Zařval jsem vysokým tonem.

Tatsuo

Hleděl jsem všude možně,až najednou nějaká žena vyběhla strašným jekem za mnou a já sem se ji z lekl.Byla to sekretářka,která si pilovala nehty ve sborovně.Pak sem se jí odpověděl na otázku.''Oh promiňte vylekal jsem vás?'' zeptal jsem se ji.

Tatsuo

Asi hrozně jsem ji vyděsil.Pousmál se pak,když sekretářka přišla k němu blíž začal se přestat smát a položila mu otázku a on odpověděl.''No chtěl bych se vás prosím zeptat jestli jsou-li nějaké přednášky na dnešek nebo na jindy'' řekl směšným zvědavým tonem.

Tamiko Usuki (sekretářka)

A kvůli tomu mám zničené nehty!?! A vyrušil mě z mých důležitých příprav!? Z lehké hyteri přešla rovnou do vzteku. Její výraz byl náhle dost děsivý. Z očí jí šlehaly plameny a zdála se být nejméně tak o dva metry větší. Napřáhla ruky...vypadalo to, že ti jednu vrazí, ale těsně minula a ukázala na nástěnku vedle dveří. Tady. Zavrčela, otočila se na potpatku a s ránou od zabouchnutí dveří zmizela ve sborovně.


Nástěnaka:

Dnešní rozvrh:
8:00 - cvičné souboje - dojo
10:00 - trénink kida - tréninkové prostranctví
12:00 - přednáška - aula
14:00 - trénink bojové strategie - dojo
15:00 - přednáška - aula
16:00 - cvičné souboje - tréninkové prostranctví

Právě je 15:09 hodin...přibližně.

Tatsuo

Když viděl ten její vztek jak se hrozně vztekala pomyslel si.No ty kokso doufám,že mě nějak za ty nehty nechce tady dokonce zbít.Když napřáhla ruce měl strach,že mu jednu vrazí,ale minula a naštěstí ukázala na nástěnku.Uf ještě že mě minula a ukázala jen na nástěnku. Zvedala se mi sní hrozně veliká husí kůže.Povzdechl si a řekl. ''Díky za pomoc'' a hned odešla.Pak se díval na nástěnku,kde by mohl jít přemýšlel jestli má jít na přednášku-aula a nebo na cvičný souboj.Hmm co bych si jen vybral,že by přednášku o aule? Vždyť už to přece začalo.Měl bych jen 9 minut zpoždění,ale radši je tam nebudu vyrušovat.Půjdu radši na cvičný souboj,který začíná za 51 minut.Řekl vyběravým hlasem a raději počkal.

Takeshi Hatsumara

Trielil som do doja, keď tu ma zrazu neviditeľná ruka tresla po hlave a ja som si náhle uvedomil, že vlastne sa začínajú moje finálne skúšky.
Takže rutina bokom, zájdem do zborovne spýtať sa na rozvrh.
Rozbehol sa smerom do zborovne, ale pár metrov pred cieľom spomalil a prešiel do voľného klusu.
Znova sa preklial za to, že zabudol na niečo také ako sú finálne skúšky, a taktiež ho zožierali pochybnosti od koľkých senseiov dostane trest za zmeškanie hodiny. Dobehol pred vstupné dvere a pomaly nakukol dnu. A keď nevidel žiadneho známeho senseia, potichučky sa vhupol dovnútra.
Už, už chcel vbehnúť do predsiene keď tu odrazu skamenel keď sa z predsiene ozval výkrik, následne sa z dverí vyrútila sekretárka, aspoň tak som to odhadoval, keďže hodinu som s ňou ešte nemal. Žena toho chlapca riadne skosila a v jednej chvíli sa zdalo, že mu vylepí . Ale nestalo sa a keď zmizla za dverami čo najtichšie som sa pokúsil dostať dovnútra. A pozrel som sa na nástenku, na ktorú predtým ukazovala sekretárka.
Hmm, bolo by celkom príjemné si pospať pri prednáške v aule. pomyslel si .Ale, zase keby som prišiel neskoro, boli by na mňa dosť nabrúsený. Nie radšej pôjdem na ten cvičný súboj. Už som sa otáčal k odchodu , keď som sa zarazil a pozrel na toho druhého. Dôkladne si ho premeral. Ideš tiež na súboj? prehodil a čakal na odpoveď.

Tatsuo Reizo

Pak se někdo na mě ozval.Nazdar.Ano taky jdu.Odpověděl jsem na jeho otázku.Otočil jsem se zády k němu.Hm zajímavý mužík.Zeptám se asi na jméno,abych ho více poznal.Řekl jsem si utajeně.Pak jsem se k němu otočil.Jak se jmenuješ? Zeptal jsem se ho.A k tomu jsem ještě dodal.Taky si nešel na přednášku o aule? Znova se zeptám.

Takeshi Hatsumara

Moje meno? povedal som do vzduchu a nasadil som zahĺbený výraz, ako keby som to nevedel. No jasne. Volám sa Takeshi, z rodiny Hatsumara Poviem spôsobom, ktorý považujem za "šľachtický".
A nie, než by som do auly dobehol, už by prednáška aj skončila. poviem nasledovne a dodám ešte.
Ale je zvykom sa predstaviť, keď sa niekoho pýtaš na meno.
S tým sa otočím na odchod a pomaly kráčam ku dverám. A ďalej na tréningové priestranstvo , kde má byť zápas.

Hiroyuki Shinzaburo

Dorazil jsem s úsměvem ve tváři až ke sborovně, postupoval jsem dál přes schody a něco strašného se mi stalo. Néž jsem stoupal po těch schodech, o jeden jsem zakopl nebylo to zase také strašné, protože se mi to pokaždé stáva. Nevím proč, ale prostě to dělají ty nohy. Když jsem vstál ze země jsem si něco pouvažoval v hlavě. To už musí přestat! To padání ze schodů či na schodech musím to trochu trénovat vždycky zakopnu o poslední schod, nevím proč. Ale to je stejně jedno. Prostě blbé schody měli by tp opravit. A postupoval jsem dál.
Vešel jsem dovnitř a hledal jsem jestli tu někdo by mohl být. Nakonec jsem došel k nástěnce ani jsem nevěděl, že tu je. Prostě jsem si tu pochodoval a náhodně jsem to našel. Prohlížel jsem do všech stran a také jsem se sem tam koukl do nástěnky jestli neprobíhají nějaké akce. A doufál jsem jestli si mě někdo všimne. Docela dobrá sborovna. Řekl jsem, když jsem se ohlížel.

Hotaru Harubato

Hotaru se loudala chodbou ke sborovně. Neměla tušení, kde se sborovna nachází, a tak trochu bloudila. Snad mi tam poradí. Už bych chtěla začít trénovat a splnit závěrečnou zkoušku. Hmm.... Hotaru se podívala před sebe. Byly zde dvě cesty. Poškrábala se na hlavě a přemýšlela. Touhle chodbou už jsem šla, ne?! Sakra...proč se vždycky někde ztratim. Hotaru se rozhodla jít po schodech nahoru. "Jooo!" Zařvala nadšením, když uviděla nástěnku. Tak jsem se sem nakonec nějak dostala. Ale vypadá to tu docela mrtvě.

Madarame Shingo

Bez klepání jsem vběhl do místnosti, dveře jsem ve spěchu ani neotvíral, prostě jsem je rozrazil ramenem.
Hej, je tu někdo?
zařval jsem z plných plic.
Jsem Madarame Shingo, student. Zrovna jsem měl hodinu kido a...všichni zmizeli.

Chieko

Potom, co nám sensei řekla jsme šli ke sborovně. Podívali jsme se na nástěnku a hledali sebemenší zmínku o dalším postupu.

Hotaru-chan

Stále jako naváděná střela lítala po chodbách akademie. Už to tu znala, a tak spoléhala na svůj docela dobrý orientační smysl, který ji měl nasměrovat až k nástěnce. Cestou přemýšlela, jestli je opravdu správné jen tak přeskočit zkoušku. Pro ni to bylo docela fajn, byla flákač, ale něco ji hlodalo hlavu. "No tak...." Pronesla sama k sobě neb se ji zdálo, že její orientační smysl právě vypověděl službu. Ohlédla se na obě strany a nakonec proletěla chodbou napravo. V dálce konečně zahlédla dvě známé postavy. "Ahoj!" Zařvala s úsměvem na Chieko s Kurem. "Koukám, že také nevíte co dál." Na chvíli se odmlčela, zpomalila krok a hodila si dlouhé pramínky vlasů z obličeje. "Musím říct, že trochu přemýšlím o dodělání konečné zkoušky...přece jen byla přerušena...a my sme ji vlastně nedokončili...i když po tom přemístění už ji skládat asi nemusíme...no...já nevim..." Povzedchla si ztraceně. Hned poté se však usmála na oba spolužáky a pohlédla na nástěnku, kde doufala že najde nějaké, pro ně důležité informace.

Chieko

Stála jsem před nástěnkou, když jsem zaslechla známý hlas. Podívala jsem se tím směrem a uviděla Hotaru. Ahoj. Odpověděla jsem na pozdrav potichu. Zkus to víc nahlas. Rýpnul si Kuro. Nazdar. Pozdravil Hotaru. Na její další otázku jsem je kývla. Některé zkoušky nemusíš dodělat, abys jimi prošla. Prohlásila jsem a dál si prohlížela nástěnku.

Hotaru-chan

Hotaru se ušklíbla na Kura. "Koukám, že máš z mé přítomnosti radost." At' už byla vítaná nebo nebyla, nelámala si s tím hlavu. "Zdá se, že se můžeme připojit do svých divizí." Pronesla nakonec radostně a z hlavy vypustila veškeré pochybnosti o splnění zkoušky. "Kam vy dva míříte, pokud vám to nebude vadit," odmlčela se a škodolibě se usmála na černého kocoura, "mohla bych se k vám připojit?" Ač měli kasárny asi na úplně opačných místech, nechtěla zmateně pobíhat po Seireitei a hledat je sama. Společnost by jen uvítala. Navíc, když jí ted' skončily předčasně zkoušky, měla více volného času. Není kam pospíchat, divize se beze mě určitě ještě chvíli obejde. Pomyslela si a znovu se radostně pousmála.

Chieko

To bylo na Chieko. Dodal ke své předchozí poznámce. Do pětky. Odpověděla jsem na její otázku a na následující dotaz jsem jen kývla a usmála se na ní. Půjdeme už konečně? Zeptal se líně Kuro.

Hotaru-chan

Hotaru se upřímně pousmála a rozešla po chodbě. "Tak nejdřív do ubytovny zabalit si věci." Hlesla. Jaký že jsem to měla pokoj...? Ptala se sama sebe. Že by v tom čísle byla jednička? Ne...to spíš pětka..."Ach jo..." Povzdechla si tiše nad svou pamětí, tak aby ji ostatní neslyšely.

Přišel jsem ke sborovně a čekám jestli někdo vyjde ven. Najednou vysla paní která se mě zeptala co tu dělám a ja odpověděl že se chci zapsat na zkouzku v kidou.

//Prosím přečti si pravidla o tom, jak psát posty
Až si to opravíš, tak ti odpovím :-)

Ičiro Kensei

Došiel som do zborovne.. No chcelo by to konečne poriadný tréning, aby som sa posunu o niečo ďalej... nemôžem predsa len tak posedávať a čakať na skúsenosti ako keby mali padnúť z neba. povedal som si a obzrel sa po niekom kto by mi pomohol..