Sborovna (informace)

--> Tréninkové prostranství

Naxther Takahiro

Tak tu byl již zase a opět. Vyloženě se těšil na dotyčnou, která ho jistě mile přivítá s otevřenou náručí, plná nadšení a zájmu a ještě pohostí. Počkat, to by přeci také nechtěl, stačilo by mu nějaké neutrální jednání, což její znuděné úplně tak až nesplňovalo. Tudíž si opět sedl na židli a čekal, co bude dál. Byl tam, kde měl být, ale více infa, proč zde nyní má být neměl. Jen doufal, že snad se bude něco brzo dít, jinak by se začal nudit a to by jisto-jistě nechtěl.

Zuta Sakuchi

Neznámý týpek měl namířeno do Sborovny. Když vešel dovnitř, já, opřený o zeď, jsem čekal venku. Přemýšlel jsem, jestli nebyla chyba sem chodit. Co když mě opravdu jenom seřvou a pošlou zpátky. Chtěl jsem se vydat na cestu zpátky. Ne, to nemůžu, připadal bych mu jako srab, co se bojí. Sám sobě jsem se zasmál a čekal a čekal.

Sekretářka

S nic neříkajícím výrazem otevřela dveře, pozvala dovnitř i Zutu a pak se věnovala vám oběma. "Takže podle nařízení výše oprávněných osob, jste oba dva ukončili studium na této akademii.. Takahiro-san, Sakuchi-san.. tu jsou vaše složky.. Můžete se hlásit u svých kapitánu." řekla prostě, když vám předala složky... Díky nímž se Naxther dostal do 2.divize a Zuta do 5. divize...

Naxther Takahiro

Nakonec se dotyčná toužená osoba objevila a dokonce je pustila dovnitř. Její slova byli aspoň trochu potěšující, protože již nemusel trávit čas na této akademii. Nakonec dostal složku s 2. divizí, tudíž byl spokojen. Jen se pousmál a dodal: "Děkuji, mějte se tu." Na což se otočil a šel pryč. Moc dobře si uvědomoval, že vyslovená slova asi nebyli zrovna ideální, když viděl nadšení, s jakou práci dotyčná prováděla, ale co se dalo dělat. Pomáhat ji vážně nechtěl, tak to nějak neřešil. Nyní nastávala otázka, jaký bude dotyčný kapitán.

--> 2. divize, vězení

Yoshio

Pomalým krokem se do akademie docoural tento mladík. Zamířil si to rovnou do sborovny, aby se nahlásil, nebo tak něco. O tom jak to na akademii chodí neměl ani páru, i přes to že o ní slyšel různé historky, tedy spíš o tom co se v ní dělo. Zaklepal na dveře sborovny a vstoupil dovnitř. Aniž by se pořádně podíval zda tady někdo je, směle pronesl. "Zdravím"

Sekretářka
S otráveným výrazem si luštila křížovku, takže bytě ani nemělo překvapit že místo aby tě pozdravila se na tebe jen letmo podívala a poté dál koukala do papíru před sebou.
Pojmenování dvorních stráží na sedm?
Vytrousila ze sebe aniž by se na tebe podívala.
Pokud by jsi okamžitě neodpoveděl tak by se na tebe po chvilce podívala, aby ti dala najevo že otázka byla na tebe.

Yoshio

"Baba jedna."Prolétlo mu hlavou a v zápětí hledal odpověď na otázku."Na sedm říkáte? To je jasné TONEVÍM".Odsekl a trochu se usmál. Není tu přeci od toho aby luštil křížovky.

Sekretářka
Takže další trošičku silnější duše z rukongai, která nemá ponětí do čeho jde.
Odložila tužku, na chvíli zmizela z tvého zornáho pole někde pod stolem za pár sloupečky papírů a poté před tebe postavila jeden brtuální štos papírů a nějakou listinu.
Taty tohle podepiš, a vedle toho zatlač palcem na papír. Ukázala na listinu na které jsi mohl vidět tučným nápisem "Přihláška do Gotei 13".
Tohle vedle je zákldní příručka, něco jako tvoje jediná učebnice tady na akademii.

Yoshio

"Já ti dám silnější dušičku."Nechtěl jí to říct i přes její chladné chování vypadal mile."Dobrá tedy,"řekl po tom co mu dala ten štos, sedl si za stůl a začal vše podepisovat a řádně číst, kdo ví jak dlouho to trvalo než konečně přitiskl i prst tam kam měl, dokonce si přečetl i kousek z té příručky, ve které bylo vše co už více či méně znal....
"Tak a co teď?"

Yoshio

Žádné otázky již neměl a tak se tedy vydal do svého pokoje. Sekretářce na rozloučenou už jen zamával.

--> Ubytovna

Shin Toranaga

Po stejně vypadajících chodbách klidně došel až před dveře do sborovny a opět jako už poněkolikáte si povdechl, že nepoužívají západní styl dveří. Ne, že by neměl posuvné dveře rád, aspon s nimi nedostanete do nosu, ale od té doby, co četl o Evropské architektuře, musel uznat, že klíčové dírky jsou mnohem praktičtější a to nejenom pro voaery.
Chvilku se rozmýšlel, jestli by se přeci jen neměl vyhnout setkání s velice "milou" paní sekretářkou, kterou tu všichni měli moc rádi a její pověst jí předbíhala.
Nakonec to ale vzdal a zaklepal. Snad není někde na nákupech...nebo bych v to měl spíš doufat?

Sekretářka
Chvíli jsi čekal a pak se z absolutního ticha ozvalo.
Když už máte tu odvahu postavit se před ty dveře tak tedy vstupte.

Shin Toranaga

Už si začínal myslet, že je sborovna opravdu prázdná, když v tom uslyšel sekretářin hlas. Rychle poslechl, aby jí nenechal zbytečně čekat. Když vešel, tak na tváři vykouzlil jeden ze svých nejlepších omluvných úsměvů. Moc se omlouvám, že jsem vás vyrušil. Zdvořile se uklonil. Ale opravdu potřebuji vaši radu. Myslím, že v tomto směru mi můžete pomoci jen vy. Odmlčel se a změnil výraz na nevinně prosebný. Velice nutně bych potřeboval vedět, kdy je další nejbližší zkouška kida nebo cvičného souboje, velmi prosím
Usuki-san. Uvidíme, jak velké má ego.

Sekretářka
Bedlivě a s nezaujatým výrazem si poslechla co má tenhle mladý shinigami na srdci.
Jak dlouho jsi tady. A ještě jsi si nezapamatoval že zkoušky se tu dělají v takovém pořadí v jakém si vybereš. Takže je jedno kde se budeš flákat, on si vás někdo někde najde, nebo skus hledat ty.

Shin Toranaga

Mezitím, co mluvila si koutkem oka pozorně prohlížel místnost a snažil si všechno zapamatovat. Bylo to vlastně poprvé, co byl uvnitř, většinou ho nechávali stát jen mezi dveřmi a odtamtud nejde všechno vidět. Omlouvám se, moje chyba. Odpoveděl, když domluvila. Děkuji za váš čas a přeji příjemný den. Pomalu a stále s úsměvem vycouval ze sborovny. Za dveřmi se otočil a vyrazil rychle pryč.

--> Tréninkové prostranctví

Daichi (Mina)

Před vstupem do akademie se objevili dvě postavy, Ib, která se rozhodla nastoupit na akademii a její doprovod Daichi.

Když se objevili u akademie, Daichi se rozpovídal, říkal vše o svém životě a tak dále. Ani si se nenazdala a již jste stáli před dveřmi Sborovny. "Tady se rozloučíme Ib." Zahleděl se jí do očí a usmál se. "Zde tě všemu naučí, za těmito dveřmi jim vše vysvětli a oni už budou vědět co s tebou." Ještě jednou se na tebe usmál. "Dávej na sebe pozor!" řekl trochu rázněji a vydal se pryč. Ať si na něj po otočení volala cokoliv, již ti neodpovídal. Ale pokud ses za nim otočila, když již byl v dálce, přísahala bys že to nebal Daichi, koho si viděla, ale Katsuo, vyfukujíc z úst oblak dýmu a usmívajíc se na tebe.

Nečakala, že tak rýchlo prídu do akadémie. Bola zabratá do počúvania jeho príbehu a tak. Náhle sa zastavil a ona inštinktívne zastavila tiež a dívala sa na dvere. Pozrela sa naňho a prikývla.
"Dobre, vďaka, že si ma sem doviedol." povedala s menším náznakom úsmevu, ktorý sa však hneď po pár sekundách stratil a otočila sa na dvere. Avšak, nedalo jej to a musela sa obrátiť. Neveriacky sa dívala na postavu, ktorá bola v diaľke. Urobila krok, avšak, zastavila sa a sklonila hlavu. "Vďaka.. Katsuo." povedala si tak pre seba a potom sa otočila späť k dverám. Dívala sa na tie dvere neisto, ale už je tu a nemôže sa len tak vrátiť. Zdvihla ruku a zaklopala na dvere. Potom automaticky otvorila dvere a vystrčila hlavu do strany, aby vykukla spoza dverí, či tam niekto je.

Sekretářka
Dá... Nestihla doříci pozvánku dovnitř, protože v tu chvíli jsi si prostě otevřela dveře a nakoukla dovnitř.
...le! Mohla jsi vidět naštvaný výraz na tváři jak se sekretářka prudce zvedla od stolu aby na tebe začala ječet.
Ale chvíli po rázném postavení jsi mohla vidět, pokud jsi tedy pořád koukala zpoza dveří, že se jí výraz hněvu změnil v překvapenou nejistotu.
Copak tu chceš? Vypravila ze sebe protivně, ale né tak naštvaně jak by jsi čekala.

Dívala sa dovnútra na tú sekretárku. Nebola si istá, či tu niekto je, ale keď ju zbadala, tak opatrne vyšla spoza dverí dovnútra a zatvorila za sebou. Pozrela sa do strany, nevedela ako presne začať.
"Eto, ehm.. dobrý deň. Prišla som sa prihlásiť do akadémie." povedala trochu nervózne. Nevedela, čo viac povedať. Pozrela sa späť na ňu po chvíli a ostala stáť pri dverách.

Sekretářka
Hmm... Sekretářka se opět posadila a začala si tě všelijak prohlížet.
Po chvilce však jen dodala. A jsi si jistá že to tu zvládneš?
Aby potvrdila fakt, že to tu nebude asi žádný med před tebe na stůl položila celkem mohutný svazek papírů. Vedle toho svazku jsi ovšem mohla vidět list, který jsi rovnou identifikovala jako přihlášku.

Bola prekvapená tou otázkou. Už mala v hlave všelijaké šialené obrazce toho, ako ju tu mučia na elektrickom kresle, že minula veľa toaletného papiera alebo by mala robiť maskota.. to už by pre ňu bolo fakt.. desivé.
"Za pokus to stojí." odpovedala nakoniec sucho, ale celkom vydesene nadskočila, keď videla ten stoh papierov. Potom jej pohľad smeroval na ďalší papier, ktorý položila vedľa toho zväzku papierov. Pomaly prišla k stolu a dívala sa na prihlášku.
"A... mám to vyplniť krvou... alebo.. ?" opýtala sa a pozrela sa na ňu úplne vážne.

Sekretářka
Tak nějak. Akorád tam napíšeš svoje jméno a vedle toho přitiskneš palec, potom se do papíru nasákne vzorek tvého reiatsu. A tady tyhle papíry by měly obsahovat odpovědi na všechny tvoje případné otázky.

Dívala sa na sekretárku a potom sa pozrela na ten papier nedôverčivo. Radšej sa pozrela na ten stoh papierov.
"Nestačilo by len, keby ste mi v skratke povedali ako to tu chodí a podobne?" opýtala sa jej, pretože sa jej fakt nechcelo púšťať do tých papierov. Bolo ich až hrozivo priveľa. Potom sa pozrela späť na tu prihlášku a radšej ju teda vyplnila a spravila všetko, čo povedala ohľadom vyplňovania tej prihlášky.

Sekretářka
Aby jsi se stala shinigami, musíš splnit 2 zkoušky. Což je: Cvičný souboj a zkouška z kida.
Pak je tu taky nějaká nedobrovolná přednáška a hodina vyvolání shikai.
Po tom co domluvila začala poplácávat onu hromadu papírů.
Jednak i když je tenhle štos zavádějící, je to taková jediná učebnice kterou vyloženě potřebuješ. Je v ní výcuc všeho, takže pokud by jsi se chtěla zaměřit na nějaký přesný styl boje budeš si muset sma dohledat zbytek