Aula

Hiroyuki-> Holky tě naprosto ignorovali a celou svou pozornost věnovali senseii. Několik studentů se přihlásilo a řeklo něco málo o lidském světě, co veděli.

Atsushi Yamaguchi-sensei

Když domluvil i poslední student, který se přihlásil, usmál se a začal opět mluvit. Většina nervozity z něj už opadla, takže se do toho začínal už dostávat. Vše, co zde bylo řečeno je pravda a tak, aby se zapojili všichni, mám pro vás lehkou práci. Rozdám vám papíry a každý z vás mi tam napíše pět věcí, které vás napadnou jako první, když se řekne lidský svět. Odmlčel se a pohledem přejel řady studentů, pak ukázal na Shinzabura. Můžeš je rozdat, prosím. Řekl přátelsky. Ve své druhé ruce už držel štos papíru, které bylo potřeba rozdat.

Hiroyuki Shinzaburo
Když všichni doříkávali něco o lidském světě, tak jsem o tom taky uvažoval. Vrtalo mi hlavou, co je to lidský svět a taky jsem si vzpomněl. Pak sensei rozdával papíry na téma lidský svět.
Pět věcí o lidském světě? To nebude problém. Řekl jsem si. Pak se sensei dostal až k mé lavici. Ano mohu. Řekl jsem, když sensei na mě promluvil.
A začal jsem rozdávat papíry.

Hiroyuki Shinzaburo
Dorozdával jsem papíry a sedl si opět na své místo. Poslouchal jsem stále našeho učitele, protože mě to velice zajímalo. Automaty na pití? Proč o tom vlastně mluví? Ale nevadí aspoň něco budu vědět. Řekl jsem zvědavě.
Při tom, když stále učitel mluvil jsem málem usnul. Ne že jakoby mě to nezajímalo, ale přitom neustálem mluvení se mi začali zavírat oči. Pak když hodina skončila všichni z auly vyprchávali jakoby někam pospíchali na nějakou slavnost. Na chvílí jsem tu ještě zůstal sedět a počkal co bude dál.

Hiroyuki Shinzaburo
Když jsem jen tak dál seděl a usnul, zdál se mi sen. Zdálo se mi o tom jak jsem se stál podkapitánem. O něco pozdějí mi sen skončil, protože jsem se vzbudil. Probudil jsem se a nikdo tu nebyl ani sensei. Byl jsem tu jen já a prázdné lavice.
Když sensei odešel z auly jsem měl v plánu taky odejít. Asi bych už měl jít taky, když tu není už nikdo. Přece nebudu tady až do příštího roku. Řekl jsem si a vydal se pryč z auly. A šel jsem se podívat na nástěnku co se bude ještě konat.

Kumori Toorima

Vošiel som do Auly a i keď som si myslel že tam nikto nieje, začalo byť tam dosť živo.Tak som sa reflexmi kroku blesku (teda len obrazne samozrejme) usadil do voľného miesta a čakal čo nastane.

Hmm.. tu je dajako živo a to som vonku z postele len chvíľu, najprv narazím do jednoho tesne po odchode z izby a teraz toto. No aspoň nezaspím, teda dúfam že to bude tak. - pomyslel som si a pokračoval v čakaní.

Aula se začínala plnit a to z jednoho prostého důvodu, měla tu brzy proběhnout přednáška o Hecu Mundu. Na tomto téma bylo poslední dobou jen málo přednášek a proto nebylo divu, že aula byla brzy plná k prasknutí, někteří studenti dokonce seděli jen na schodech, připraveni si zapisovat i tu nejmenší drobnoust.


Yasuhiro Onogawa-sensei

Spoiler:

Rozvážně vstoupil do auly a rozhlédl se. Velká učast ho nijak nepřekvapovala a tak se pomalu přesunul za katedru. Při každém jeho pohybu z něj vyzařovala jakásy moudrost. Poté započal svůj výklad. Vítám vás na dnešní přednášce. Pro ty co mě ještě neznají, jmenuji se Yasuhiro Onogawa a dnes vám budu vyprávět o Hecu Mundu. Proto bych se chtěl nejprve zeptat vás, co jste mi o něm schopni říct nebo co již víte.

Kumori Toorima

Keď začala prednáška tak som spozornel.
Eh. to sa mám teraz akože prihlásiť či ako to funguje sakra.. Sám neviem.. Zatiaľ to nechám tak... počkám až ma vyvolá, či ako to tu funguje. - začal som premýšľať čo by som mal asi urobiť.

Okamžitě se začalo hlásit několik studentů, postupně je
Yasuhiro Onogawa-sensei vyvolal. Dohromady řekli pouze to, že je to domov hollow, kde nikdy není den a jsou tam rozsáhlé pouště.

Yasuhiro Onogawa-sensei

Na tváři měl náhle lehký úsměv, když slyšel odpovědi studentů. V podstatě máte pravdu i když i přesto, že by to někdo mohl nazvat "mrtvým světem" se v Huecu Mundu nachází mnohem více, než si někteří myslí. Napadá vás ještě něco? Opět dal prostor pro studenty. Evidentně tuto přednášku, aspon ze začátku, chtěl vést spíše jako debatu.

Kumori Toorima

No.. i keby som sa prihlásil určite by som nepovedal nič nové čo je tu pravdepodobne zrejmé. - pomyslel som si a radšej som ďaľej mlčal.
No a tak prednáška pokračovala i bez mojej aktivity čokolvek povedať.

"He? Mrtvým svetom? No mrtvým ako mrtvým. Keď su tak mrtvi tak prečo sa hýbu... eh.. no to je i tak jedno." - povedal som si pre seba.

Kumori-> Nikdo se ale už nehlásil a proto bylo v aule, která napjatě čekala na další výklad náhle velice ticho, takže tvá poznámka, kterou sis zamumlal spíše jen pro sebe, mohl slyšet úplně každý.


Yasuhiro Onogawa-sensei

Poté co zaslechl myšlenku jednoho studenta, obrátil na něj svou pozornost.
To je velice zajmavý nápad, ale to by jsme se mohli stejně tak dobře zeptat. Proč se hýbeme my?...........My už jsme také dávno po smrti a přesto se hýbeme, mluvíme a tak dále.....Svým způsobem i Soul Society je mrtvé místo, ale né v takovém smyslu jaký jsem měl na mysli, když jsem označil Hueco Mundo za mrtvý svět. Vřele se usmál a počkal, jak na to budou studenti reagovat.

Kumori Toorima

Zrazu ma zarazila reakcia na moju odpoveď ktorú som nepovedal dosť potichu.
Keď som zistil že tá odpoveď smerovala ku mne tak som nahodil výraz vystrašeného králika a po chvíli som s kľudom zareagoval. "Ehm. ak smiem zareagovať tak ja Soul Society neberiem ako mesto mŕtvych ale Hollow svet takzvaný Hueco Mundo mi ho docela pripomína. Večne tmavé prostredie samý piesok a nikde nič len púšť. Soul Society vypadá o trošku živšie než svet Hollow. No ale samozrejme o tomto by sme mohli polemizovať ba i týždeň. Z vašeho hľadiska, hľadiska princípu života máte samozrejme pravdu." - pred prejavom som vstal a začal polemizovať i svete Hollow.

Eh. že som vôbec otvoril ústa. Hum.. ale je to zaujímavá konverzácia to musím uznať. - pomyslel som si.

Yasuhiro Onogawa-sensei

Obrátil se opět na toho studenta, když se dal do řeči. Ted si přesně definoval to proč jsem o něm mluvil jako o mrtvém světě a to i v porovnání se Soul Society. Pokýval jeho směrem hlavou a pak se obrátil na všechny.
A mluvil a mluvil a mluvil o Huecu Mundu, než hodina skončila.
Poté se rozloučil a opustil Aulu směrem ke sborovně.

Kumori-> Po skončení přednášky se začala Aula pomalu vyprazdnovat, všichni štěbetali o dnešní zajmavé přednášce a i když normálně byli většinou rádai, že přednáška už skončila, nyní si stěžovali, že byla až příliš krátká.

Kumori Toorima

Keď prednáška skončila tak som mal pocit ako keby bola nekonečná ale zároveň bola zaujímavá. Ani som nemal pocit že by som sa tam nudil do stavu únavy. Vyšiel som z ako názov informoval Auly a premýšľal čo ďalej. Napadla ma izba ale tam by som sa unudil na smrť a tak som sa začal prechádzať po celom komplexe tejto budovy.

"Je tu vôbec niečo čo by som mohol robiť?" - povedal som si pre seba a zo zúfalstva som sa počas kráčania pozeral do zeme.

Kumori Toorima

Keď som pokračoval vo svojej chôdzi pomaly smerujúc nevedno kam, nejaká skupinka bola celá nedočkavá a rútila sa dakam kde podľa nich bolo niečo zaujímavé. No tak som sa z nudného bezcielného prechádzania sa po chodbách presmeroval na miesto kam tí ľudia tak chvátali.
No napriek tomu ich hyperaktivite a radosti, ktorá z nich vylietavala ako reiatsu na mega úrovni som nečakal že by to stálo vôbec za záujem, ale nemám čo stratiť a ani nemám čo na práci tak som sa navigoval podľa ich smeru.

Daisenmaru Kenshin

Při svém pátrání se snažil vystopovat a následně následovat nějaké reiatsu učitelů, protože právě to mohlo vést k jeho cíly. Měl štěstí, jako dnes ještě nezažil. Opravdu natrefil na nějaké reiatsu a vydal se po jeho trase. Alespoň to pak nemohl svádět na sebe, že. Ale, co se nestalo.... tedy, spíše stalo. Konečně ho cesta zavedla před nějaké dveře. Něco mu však říkalo, že tady už někdy byl a že to není to, co hledá. Však neměl nyní moc co ztratit a tak se pomalounku, po lehounku dostal až k nim a následně se chytal otevřít.
Hirosaki-sensei? Zakřičel, hned jak se jednou nohou ocitl uvnitř. Ani se pořádně nerozhlédl, aby zjistil, co se tu děje. Proč ztrácet ten drahocený čas, který si může užívat v jiný neidentifikovatelných prostorech akademie.

Daisenmaru Kenshin

Stál u rozevřených dvěří jako solný sloup a hleděl do "publika." Ups... Pomyslel si a už už uvažoval, že zase rychle vypadne, při čemž mačkal pomalu kliku. Na to se ozval sensei, co to tu měl teď na povel a Kenshin vděčně kývl. Jo, ještě... ty veře by chtěli promazat... děsně skřípou. Pronesl vážným tónem a raději hned zmizel, aby si nemusel vyslechnou cokoliv nepěkného od toho maníka, co přede všemi řečnil.
Fjúúú... Oddychl si a otřeli si čelo. Tak to nebylo zrovna nejlepší řešení... kam teď... jo! Do studovny! Alespoň paměť měl dobrou, když už ten smysl pro orientaci mu scházel.

Senichi Asukai

Rovnou se sborovny jsem šel do auly na přednášku a meditaci abych se nějako uklidnil a na přednášku jsi du odpočinout spíš, doufám že tam někdo bude jsem si říkal před dveřmi auly a poté co jsem si to dopovídal tak jsem vešel dovnitř a říkám je tady někdo? chtěl bych jít na přednášku a meditaci. Poté co jsem to dořekl tak jsem čekal jestli někdo vyjde a nebo se nic neozve

Senichi Asukai

Jak na mě promluvila uklizečka že se mám jít posadit tak jsem se na ni otočil a vřele ji pozdravil Dobrý den, promiňte že jsem vás vylekal jsem nečekal že tu někdo bude. Poté co jsem to dořekl jsem si šel sednout a čekal jsem na to až to začne.

Uklízečka se jen pousmála a během několik minut i se svým náčiním odešla. Čas poté plynul poměrně rychle, než ses stačil nadechnout, už do auly vkráčel sensei a za ním se hrunula banda dalších žáků.

Satoru Takahaši

Starý muž se pomalu dokolébal ke katedře. Byl na něj zvláštní pohled. Celé jeho tělo už bylo poseto vráskami a oči měl nepřirozeně vykulené. I přes to se vesele usmíval.
"Dobrý den, studenti.." řekl silným hlasem, což tě mohlo překvapit. "Dneska se zaměříme na meditaci.. Zeptám se vás na jednoduchou otázku.. Co si pod meditací vůbec představujete?.. Třeba vy, chlapče." řekl stařík-sensei a ukázal přimo na tebe. Jeho oči tě bedlivě pozorovaly.