Aula

Hitori Kaeru
"Hmm... kam by sme išli" zamyslel sa, pretože sám nevedel kde ísť, mal na výber shikai, kido alebo boj, pri tom boji hrozilo že bude bojovať proti Akemi, čo by on nerád, Shikai... ten by mu aj celkom vyhovoval a kido... Kido by nejak zvládol. Avšak on chcel od toho najhoršieho začať, a tým si vybral prednášku, ktorá sa nakoniec celkom dobre vyvinula, takže sa rozhodol.
"Mohli by sme ísť na kido" pošeptal jej, a pousmial sa, následovne kantorka začal niečo písať na tabuľu, tak si Hitori len vytiahol svoj batoh a nahrabal si pero a zošit. Striedavým pohľadom na tabuľu a do zošita si zapisoval kantorkyne poznámky, a so záujmom si ich aj čítal.

Přednáška nakonec zdárně skončila a všichni přítomní pomalu začali vycházet ven. Kantorka si ještě něco chvíli psala do deníčku a pak pomalým krokem odešla a radši se ani neohlédla..

Akemi
"To bychom mohli.." pousmála se a ve chvíli, kdy byl přednášce konec, vstala a začala si balit věci do tašky, kterou si pak ledabyle hodila přes rameno. Společně s tebou pak vyšla na čerstvý vzduch..

Yasuo Fukushima
Chtěl namítnout něco ve smyslu toho že supplovat informace a znalosti vybavením je dražší a jeden člověk to leckdy na zadech neunese. Ale ovladl se prostě a jednoduše byl dost unavený na to aby se s někým hadal o tom ,že někomu se zkušenostmi a znalostmi stačí dobrý nůž a možná kus provazu. Raději zbytek přednášky jednoduše přetrpěl a snažil se nespat, dělal si různé poznámky k věcem ,které ho zaujali. Nakonec musel jednoznačně říct ,že přednaškan ebyla tkašpatná byl lehce ochytřen a hodně odpočat trochu zaslechl, že se ostatní hodlají věnovat treninku kido... možná by to nebyl špatný napad i pro něj přeci jen už mu toho zbývalo méně.

Daisuke

Otevřel jsem dveře a vstoupil do místnosti. Sedl jsem si na volné místo a vytáhl staré číslo Ban-kaie, které jsem stále ještě nedočetl. Začal jsem jím listovat a číst si zajímavé články. Po nějaké chvíli jsem přečetl všechny články a začal se trošku nudit. Nedočkavě jsem vyhlížel profesora, který měl na starosti přednášku.

Daisuke->Aula už začínala být plná. Několik studentů si od tebe zrovna
zoufalo, že museli jít na přednášku zrovna Tengu-senseie. Podle toho, co jsi pochytil to znělo, jako by byl nějaký vyšinutý učitel.

Katashi Tengu-sensei

Pomalým šouravým krokem došel ke katedře a odložil si na ní své papíry. Poté se snad ještě pomaleji otočil na studenty. Měl velké kruhy pod očima a v puse cigarentu a na tváři naprosto znuděný výraz. Odkašlal si a dal se do řeči. Takže dnes...nebudeme dělat nic moc zábavného, bohužel mi pitvání zakázali.... Ostatní učitelé nechápou důležitost detailního zkoumání.... Ze svého pláště vytáhl dálkové ovládání. Zmáčkl tlačítko a ve třídě byla náhle úplná a dokonalá tma. Několik dívek v předních řadách začalo křičet, ale utichly, jakmile jim došlo, co se děje. Nejprve vás téměr oslepilo světlo, které se objevilo za senseiem. Když si vaše oči přivykli, zjistili jste, že to je plátno a na něm se začínal promítat film s názvem: Lidský svět. Ve skutečnosti to ovšem byla turecká telenovela s hrůzným názvem: Milion a jedna noc, ale to nikdo neveděl. Sledujte to bedlivě na konci vás z toho vyzkoušim. A tomu, který nic nebude vědět se tato přednáška nebude počítat. S těmito slovy Katashi rychle opustil aulu.

Daisuke

Tenga - senseie jsem neznal ale jak jsem viděl na některých mých spolužácích tak z něho měli strach. Konečně došel profesor. Mnoho lidí by ho označilo za podivína já jsem ale lidi nehodnotil podle jejich vzhledu. Poté profesor vypnul světla v místnosti a pár dívek začalo hysterčit. Vesele jsem se tomu v duchu zasmál. Na plátně za Tengou - senseiem se začal promítat film, který byl o lidském světě. Jako vzorný žák jsem si vytáhl notes a zapisoval si informace, které jsem pochytil z filmu. Mnoho věcí jsem nechápal a asi možná nikdy nepochopím. Lidský svět je tak složitý...

Po dvou a půl hodině dokázala ten hrůzný film sledovat už jen hrstka studentů. Většina si zacpávala uši nebo se s mrtvolným výrazem váleli na stole. Jen dívky v přední řadě byli na plátně téměř přilepené a nemohli se vynadívat na hlavního hrdinu Okura. Naštěstí, už se to blížilo ke konci, což mělo za následek obrovský proud slz v předních řadách, kdy si v zapadajícím slunci vyznali Okur a Sedizada, konečně po třech hodinách prakticky ničeho, lásku. Jakmile byl konec, plátno vyjelo nahoru a rozsvítilo se světlo. Znovu jste byli oslepeni, pak se ozvala rána, jak někdo otevřel dvěře a do auly se vrátil sensei.

Katashi Tengu-sensei

Už vypadal lépe. V ruce držel hrneček s kafem. Když došel ke katdře, spokojeně si prohlédl zničené studenty. Pohledem se zastavil u každého z nich, když řekl. Všichni jste prošli. Myslím, že každý, kdo dokázal přežít něco takového se ve světě jen tak neztratí. Tímto končím tuto přednášku. Vytáhl z náprsní kapsy svého pláště propisku a neuvěřitelně rychle něco napsal na papíry, které si předtím přinesl. Vrátil propisku na místo, vzal si do volné ruky dokumenty a odešel z auly směrem ke sborovně.

Daisuke

Film se zdál být snad nekonečný. Většina spolužáků hlavně chlapci byli stejně znuděni a otráveni tak jako já. Modlili se aby to utrpení konečně skončilo. Prosba byla vyslyšena, konečně to skončilo. Poté přišel profesor, vypadal už trochu bděleji. Prošli jsme? Sice to nebyla žádná procházka růžovým sadem, málem jsem z toho i zešílel. Co bylo ale hlavní je , že jsem prošel. S davem jsem opustil aulu a vydal se do doja, kde se měla vykonat další zkouška.

Yatö Chikara
*Přijdu a trochu si to tu prohlížím. Rozhlédnu se po místnosti a zjistím že tu není žádný učitel tak si sednu do jedné lavice vzadu, co nejdál od katedry. Vytáhnu si zápisník a pero. Počkám, až přijde přednášející učitel.*

Yatö Chikara
''Jistě pane.''
Vstal jsem a šel ke katedře. Popadl jsem knihy a popocházel kolem lavic. Rozdal jsem všechny, kromě jedné knihy, došel jsem zpět do své lavice a otevřel svou knihu na straně 1. Začal jsem si číst, ale zároveň jsem bedlivě poslouchal učitele.

Nepiš ty hvězdičky, do háje! :-D Nemají tam co dělat, jak by ses dozvěděl z pravidel o psaní příspěvků. Pardon, jen jsem to musela říct :3

Puru Suimashi

Svižným krokem vejdu do auly a rozhlédnu se, jsem tu více méně sám až na pár studentů v zadních lavicích. Rázně beru schody po dvou a vystoupám až na horu, ale na hoře si to rozmyslím a zase seskáču až dólů, posadím se do první lavice nejblíže katedře. Blíže učiteli, více akce! pomyslím si a trochu se usměju. Sedí a čeká, ale jelikož nemá do čeho píchnout aktivně třese nohama.

Puru-> Za chvilku se aula začne znovu naplnovat. Prostor zaplní zesilující štebetání studentů, šoupání a hihnání. Vše ale rázem umlkne, když do vnitř vztoupí učitel.

Spoiler:

Daiki Kagawa-sensei

Cestou ke katedře, sledoval své studenti neproniknutelným pohledem. Položil na stůl štos papíru, které do ted nesl v ruce a otočil se na mlčící aulu. Posunul si brýle na nose směrem výš.
Vítejte na dnešní přednášce. Dnes se budeme baviti o něčem apsolutně ipozantím. O nečem, co vám jisto jistě vyrazí dech. Když mluvil, úplně mu zářili oči. Ano, ano...budeme se baviti o UMĚNÍ! Poslední větu řekl trimfálně s náznakem úcty. Pak se zameřil opět na studenty a položil jim otázku. Tak co vy....víte o umění?

Puru Suimashi

Postupně přichází víc a víc lidí, takže Puru může ještě stále klepat nohama a přestat se starat o deprimující zvuk. Všichni stichnou když do učebny vrazí učitel, Puru také přestane klepat nohama.
Pozoruje učitele a nějáký čas se zaměří i na jeho tetování.
Jeho "vzrušení" z učení dosahuej maxima, ale jakmila sensei dořekl větu hned to opadlo a Puru si položil hlavu na ruce.
Po sáhodlouhé dvouvteřině učitel položil otázku. Puru sice umění má někde na periferii zájmu, ale nuda ho zžírala a tak opět pohlédl na učitele.
Umění je způsob vyjádření pocitu a názoru ne?, pomyslel, ale nechtěl se hlásit, protože si nebyl jistý.
Znovu sjel pohledem učitele a jeho pozornost upoutali tetování, to je táké umění!, pousmál se a trochu začal přemýšlet o sobě a tetováních.
Nedařilo se mu zkoncentrovat.

Několik studentů se přihlásilo s různýmy nápady na to, co je to umění, ale senseiovi se žádná odpověd nezdála dostačující.

Daiki Kagawa-sensei

I když zatím zamítal odpovědi, usmíval se. Je pravda, že každá vaše odpověd byla z jisté části pravdivá, ale umění vnímáme každý jinak a proto podle mě ani na takovouto odpověd nejde zcela správně odpovědět. Například já umění miluji.....bez něj bych nemohl být. Pro mě je umění životní styl. Tedy...posmrtný. Mile se zasmál. Tak aby jsme se posunuli, dnes se budeme bavit hlavně o části výtvarného umění a to o malířství. Je to postup aplikování barviva na povrch jakým je například papír, malířské plátno nebo zeď. Člověku zabývajícímu se touto činností se říká malíř, tohoto termínu se užívá zejména, jde-li o jeho profesi, ale není to podmínkou. Existují důkazy, že historie malování je asi šestkrát delší než historie užívání psaného jazyka. Zajmavé že? Umělecká malba se považuje za jednu z nejdůležitějších forem výtvarného umění. Při poslední věte zvedl významě ukazováček. A ted aby jste se u mého výkladu zbytečně nenudili, dostanete každy tyto papíry, štětec a paletu základních barev. Dokonce hodiny na ně každý něco namaluje. Poté určil tři studenty, aby rozdali každému věci, co měl na katedře a dál pokračoval ve vysvětlování učiva.

Puru Suimashi

Puru lítal myšlenkami kdesi jinde, ale u výkladu učitele se trošku zkoncentroval a dokonce si i něco zapamatoval.
Když dostal paletu papír a štětce, zamyslel se nad tím co bude malovat.
Puru se po chvilkovém zamyšlení rozhodl pro poměrně jednoduchý motiv.
Kreslil tetování které měl sensei na krku.
Vypadal při tom celkem pozorně, protože neustále sledoval senseiův krk.
Poslouchal výklad, ale bohužel pro něj nebyl tolik záživný a tak mu nepřikládal dostatek pozornosti.
Když domaloval tetování chvíli se na něj upřeně díval a dokonce to vypadalo, že o něm i uvažuje pak mu však připadal jeden z krajů dost špičatý a tak se rozjela jeho představivost a už se zase myšlenkama toulal kdesi v soubojích a pohybu.
Z dlouhé chvíle začal přimalovávat k tomuto motivu déšť, ten se mu opravdu povedl a Puru se na něj zamilovaně díval.

Daiki Kagawa-sensei

.......A to bude pro dnešek konec. Děkuji vám za pozornost. Udělal jakésy zvláštní gesto, které připomínalo vyšperkovanou úklonu. Poté požád opět ty tři kluky, aby mu sesbírali štetce, barvy a hotová díla. Sám si mezitím sedl za katedru a jakmile dostala pomalované papíry, začal si je se zaujetím prohlížet.

Puru-> Studenti nadšeni z toho, že to mají za sebou se začeli rychle vytrácet z auli. V místnosti, už kromě tebe, zbyl jen hlouček studentů, kteří stály kousek od dveří a o něčem vášnivě diskutovali. Podle utržků, co jsi zachytil z rozhovoru, to bylo o včerejší zkoužce z kida po které zůstalo hned několik studentů v nemocnici.

Puru Suimashi

Když už se nudil poklepával štětcem do palety poté co hodina skončila se Puru chtěl rychle vytratit pak se, ale zamyslel kam dál n aprogramu toho v akademii bylo opravdu hodně z hloučku povídajícíh studentů jsem pochopil něco o zránění při zkoušce kida.
Volba byla jasná, Puru se rozběhl ven z posluchárny po cestě ještě zabrdzil a otočil se k učiteli.
Nashledanou sensei....

Yatö Chikara

Dočetl jsem pár dobrých receptů a řekl jsem si že asi chce aby z nás byli kuchtíci. Nestačil jsem se ani vzpamatovat, když řekl že hodina skončila. Došel další učitel a já tu proseděl další hodinu. Tentokrát to byla ale přednáška, byla docela zajímavá. Učitel mluvil o umění, konkrétně o malířství. Když hodina skončila, tak jsem vyskočil a rozběhl jsem se k tréninkovému prostranství.

Hiroyuki Shinzaburo
Došel jsem k Aule a vlezl jsem rovnou do ní, aniž bych o něco zakopl. Rozhlédl jsem se kolem a úsměvavým pohledem jsem řekl. No! Vypadá to tu docela pěkně možná se mi to tu začne líbit. Do řekl jsem a mířil jsem přímo k lavici. Když jsem se vydal k lavici zakopl jsem o svojí nohu. Dopadl jsem přímo na lavici, která se posunula a udělala rachot. No ne! Už zase. Už zase jsem zakopl to snad není pravda. Řekl jsem když jsem právě zakopl. Vstal jsem z lavice a můj zadek si chtěl už sednout. Sedal jsem si na židli, ale netrefil jsem se a spadl na zem a židle udělala ještě větší rachot než lavice.

Hiroyuki-> Měl si štěstí, protože aula se teprve začala zaplnovat a tak tvůj první "výstup", viděla jen skupinka studentek v zadních lavicích, které se ti hlasitě pohihnávaly. Poté, co se ti podařilo se řádně posadit, byla aula nacpaná k prasknutí. Z rozhovoru kolem jsi postřehl, že má dnes dorazit nový sensei, takže všichni byli moc zvědaví a napjatí. To ti vyhovovala, protože to zaměstnalo i mozečky dívek v zadu a tak místo toho, aby se ti ještě smály si ted o něčem šuškaly. V tom se otevřeli dveře a dovnitř věšel nový sensei.

Spoiler:

Atsushi Yamaguchi-sensei

Byl velice nervozní, mělo to být jeho debut na této skvělé škole, když vešel a uviděl nacpanou aulo, nasucho polknul. Veškeré známky své nervozity se snažil zakrýt a pomalu došel ke katedře, položil na ní jisté papíry, sešity a otočil se zpět na studenti. Odkašlal si a začal mluvit.
Dobrý den, rád vás poznávám. Jmenuji se Atsushi Yamaguchi a od dnešního dne zde začínám učit, tak budte prosím shovívaví. V dnešní hodině si budeme povídat o lidském světě. Nejprve bych se vás chtěl zeptat, co o něm víte vy?

Hiroyuki Shinzaburo
Když jsem se konečně posadil, tak najednou se to tady celé doplňovalo jako by jsme byli někde v kině. Když jsem uslyšel odněkud ty hlášky, že má přijít nový sensei, jsem se začal potit. Nový sensei? Jaký? Řekl jsem si a doufal jsem že to nebude nějaký zločinec nebo tak něco. Poté jsem se otočil na ty dívky co se mi začali posmívat. Ahoj holky.... větu jsem nedopověděl protože zrovna přišel náš nový sensei.
Pak jsem se otočil zpět k lavici a poslouchal jsem našeho sensei. Hm povídat si o lidském světě? To není špatný nápad. Řekl jsem si přemýšleně, když se náš sensei začal ptát.