Aula

Senichi Asukai

Jak pozdravil tak jsem ho teprve zareagoval jinak jsem byl v oblacích. Tak jsem taky pozdravil Dobrý den, senseie takovým chladným hlasem jako kdybych chraptil a na chvíli jsem se nad něčim zamyslel ale vůbec jsem si nepamatoval nad čim. Ale potom co jsem přestal přemýšlet tak taky jsem zareagoval že se mě na něco ptal senseie. A ptá se mě na to co je to meditace no jak bych mu to mohl říct jsem si řekl pro sebe tak mu to řeknu takhle no jak bych to vysvětlil já to vysvětlím takhle, takže meditace je forma uklidnění a povídání si s mrtvými dušemi, je to prostě forma kdy vnímáme vnitřní svět. Jak jsem to dopověděl tak už jsem umlčel a čekal co bude dál.

Satoru Takahaši

Stařík lehce pokývl hlavou. Pak si přejel rukou po své plešaté hlavě, jako kdyby vzpomínal na chvíle, kdy si ještě prohraboval bujnou kštici. "Ano, chlapče, máš do jisté míry pravdu.." řekl tišeji, takže všichni v aule doslova napínali uši.
"Je to stav rozjímání.. V té chvíli je mysl zbavena všech myšlenek, jak negativních tak pozitivních.. Prohlubuje se díky ní naše soustředění, což je nesmírně důležité pro vás, studenti. Jak nejlépe porazit nepřítele? No, přeci s klidnou hlavou. Ve vypjatých momentech, které si jistě jako budoucí absolventi užijete, budete muset učinit složitá rozhodnutí, budete bojovat.. Do roztrhaní těla.. Čelit nepříteli, jež vás chce zabít.. V takových chvílích je vždy nejlepší myslet s klidnou hlavou. Meditace vám může ukázat cestu.. Cestu do vaši duše.." rozmlouval k vám svým majestátným hlasem a příjemně se usmíval. Na jeho hlase bylo cosi poutavého..

Senichi Asukai

Až domluvil tak jsem se tak zakoukal všude možně a přemýšlel co na to odpovědět a co si z toho rozebrat. No jak jsem do přemýšlel tak jsem se otočil na senseie koukl na něj a zareagoval jak se smál to bylo na něm docela husté s tou jeho pleškou jsem si řekl pro sebe. A potom jsem začal mluvit na senseie takže senseie pokud jsem to dobře pochopil tak je meditace taková uklidňující forma boje, je to tak? Jsem se zeptal a čekal co řekne senseie

Satoru Takahaši

se na tebe pozorně zahleděl. Pak pohlédl ven z okna, jak se zamýšlel nad svou odpovědí. Bylo vidět, že nikam nespěchal, i jeho pohyby byly pomalé a klidné. Vyrovnanějšího člověka si ještě určitě nepotkal.
"Je to taková příprava.. Která potom může pomoci v boji.. A ne jen v něm.. Může přispět k vyřešení mnoha věci ve vašem osobním životě s klidem a přehledem." řekl a zapůsobil dalším moudrým úsměvem. "Není nic lepšího než si takhle pročistit hlavu.. Už jste někdy meditovali? Někdo z vás?" pronesl ke všem a v koutku duše čekal, jestli se znovu neozveš. Aktivní lidi měl rád..

Senichi Asukai

No chvíli jsem se zase zamýšlel měl jsem to takový zlozvyk a bylo mi to celkem jedno. Koukl jsem taky z okna jako senseie a vyděl jsem že tam je krásné počasí tak jsem si řekl pro sebe tam je tak krásné počasí až se mi chtělo pospěvovat. Když se ptal senseie jestli někdo znás meditoval tak jsem na to odpověděl no já jsem nemeditoval Tak jsem to řekl takovým poklidným hlasem. A ještě jsem se ho zeptal jo a senseie budem taky meditovat aby sme to mohli zkusit?

Satoru Takahaši

"Ano, budete. Ten kdo bude chtít, tak po přednášce může." dodal sensei a vyprávěl dál. Pronesl všechno, co považoval za důležité. Mluvil ještě dohromady dalších dvacet minut. Jeho vyprávění bylo poutavé. Když přednáška skončila, všichni se zdáli plní dojmů.
"Ten, kdo chce cvičit, tak ať jde zde.." řekl sensei a ukázal na místo vedle katedry.

Senichi Asukai

Jak to sensei dopovídal tak jsem uplně nadšený z těch všech informací. Tak v duchu jsem si trochu zajásal prostě jsem z toho byl uplně v nebi. No tak jsem se koukl na sensei a šel ke katedře cvičit jak řekl sensei kdo chce ať jde

Senichi Asukai

Jak sensei ustoupil tak jsem se na něj koukl nějak nechápavým pohledem a tak jsem se koukal po žácích co tam byli jestli něco chápou ale taky vypadali tak nechápavě takže jsem byl rád že nejsem jediný. Potom jsem se otočil na sensei a zeptal jsem se ho Sensei co teda máme dělat? Čekal jsem co řekne a co se bude dít

Senichi Asukai

Tak jsem se tak koukl na sensei takovým pohledem cože, ale potom jsem se zase koukl po třídě na žáky jak se tváří některý se tvářily docela blbě ale jen vypadal docela chápavě tak na toho jsem se zakoukal trochu déle. Potom jsem si sednul na zem zavřel oči a zkusil jsem se trochu uklidnit, jít do meditace ale nějako jsem to necítil tak potom jsem otevřel oči a řekl sensei já nic necítím když se dám do klidu poraďte mi prosimvás. Čekal jsem co řekne sensei

Satoru Takahaši

"Naslouchej, synu, celou svou duší.. Vnímej tok času a klid, který tě obklopuje, když necháš své starosti a myšlenky plynout.. Jak říká jedno staré přísloví..Meditace je klíčem, každý musí najít ten svůj.." řekl duchem nepřítomen a mile se na tebe usmál. "Prostě jen zavři oči a naslouchej, dej tomu čas.. Nech, ať to k tobě příjde samo.. Ten klid, to uvolnění."

Senichi Asukai

Tak jsem se zase podíval na sensei to byl mezi tím takovej můj zlozvyk ale to se dalo přežít. Vyděl jsem že si toho nikdo moc nevšímal tak to bylo v klidu. Sensei se furt tak na mě směšně pousmíval to bylo tak srandovní. Ale na to jsem už pak přestal myslet zavřel jsem oči a začal jsem naslouchat svůj klid. A čekal jsem co bude dál jestli se mi to podaří a nebo zase nic nebude

Senichi Asukai--> Po chvilce jsi opravdu začal cítit, jak se všechny části tvého těla začínají zalévat příjemným pocitem. Tvá mysl se otevřela a ty si cítil zvláštní harmonii. Skutečnost, že jsi na dobré cestě tě motivovala a tak se snažil o to víc.

Satoru Takahaši

"To je ono!" jásal, jako by věděl, co se odehrává v tvé hlavě. "Snaž se nemyslet na nic určitého, ale přitom na všechno.. Na všechno, co tě obklopuje a co tě ovlivňuje.."

Senichi Asukai

Uplně jsem cítil jak mě celé tělo takový moc příjemný pocit. Jen jsem myslel na nějaké krásné chvíle uplně jak kdybych lítal nebo něco takového prostě příjemný pocit. Trochu se mi zvedalo reaitsu ale né zas tak moc ale cítil jsem to. Čekal jsem co na to řekne sensei jestli ucítí moje reaitsu nebo ne

Satoru Takahaši

"Tvoje reiatsu.." pousmál se stařík. "Myslím si, že jsi na dobré cestě. Řekni sám, není to příjemné si takhle duševně odpočinout? Pro bojovníka je to hodně důležité, věřím, že to určitě v budoucnosti využiješ." dodal a vytáhl ze skřínky, která byla vedle něj knihu. Vypadala staře a dost použitě, ale sensei jí svíral s velkou láskou.
"Tohle je velice zajímavá knížka o duševní meditaci a jejím využití.. Rád bych ti jí půjčil."

Mezitím, co jste se bavili vy dva. Ostatní studenti se horlivě pustili do meditování a vypadalo to, že tomu taky pomalu přicházejí na kloub. V aule bylo ticho a klid.

Senichi Asukai

Jak jsem zaslechl něco o knížce, tak jsem ukončil meditaci a na tu knížku se podíval. Nápis jsem nějako nemohl přečíst, protože jsem ještě tak trochu bloudil z té meditace. Prej to je o meditaci říkal sensei, tak já si to od něj opatrně vemu a aspoň mu poděkuju. Sensei, děkuju, že mě pučíte tak pěknou knížku. sem se na něj pěkně pousmál a začal jsem mluvit dál. Doufám že se tam něco pěkného přiučím. Jen jsem trochu skrčil hlavu dolu a čekal jsem, co sensei řekne

Satoru Takahaši

se mile usmál. V jeho očích se zračila velká inteligence, kterou oplýval. Zdálo se ti, že v životě musel zažít mnoho. Právě jeho zkušenosti z něj udělaly takového člověka, jakým je dnes.
"Určitě v ní nalezneš mnoho zajímavých věcí, které se ti budou zamlouvat. Jinak meditovat můžeš každý večer, hodně to prospívá.. Znám to z vlastních zkušenosti a až budeš mít knihu přečtenou, tak mi jí prostě vrátíš. Rád pomohu, chlapče.. Jak daleko jsi vůbec se svým studiem?"

Senichi Asukai

Když se na mě sensei usmál tak jsem se na něj taky tak docela vtipně pousmál, vzápětí jsem si všiml jeho plešky protože za tu celou dobu jsem si jí nevšiml. Přišla mi celkem směšně ale tak toho už jsem si přestal všímat. No, senseii, tak já budu meditovat káždý večer pravidelně, pokud nebudu někde pryč, ale obávám se toho že bych pryč. Moje mluvení bylo zpočátku nudné, no ale co, Během studia jsem udělal zkoušku kido a boj se zanpakuto, takže až tady s vámi skončím mužu odejít z akademie. Řekl jsem poklidně a začal jsem si číst knížku pěkně pomalu a nevynechával jsem ani jednu stránku.

Satoru Takahaši

"Každý den to být úplně nemusí, prostě je to plně v tvé režii, takhle přednáška je spíše jen motivující. Přesto si myslím, že nebyla zbytečná." řekl sensei a pomalu začal kontrolovat i ostatní studenty, kteří meditovali. Trochu se od tebe vzdálil a nechal tě v klidu předčítat knihu.

Musel jsi uznat, že to bylo velmi zajímavé čtení. Plno názorných obrázků a moře textu.. Kniha tě doslova pohltila.

Senichi Asukai

Když sensei na chvíli odešel k jiným studentům, tak jsem si toho ani nevšiml, protože ta kniha byla tak zajímavá přímo oslňující. Chvíli jsem četl a četl, až jsem najel na jeden velmi zajímavý článek, že jsem si ho předčítal tak mnohokrát až to bylo divné. Tak jsem se nad tím zamyslel, to musím říct senseiovi Senseii, tady jsem se dočetl o něčem jako, že se v meditaci můžu objevit nové techniky zanpakuto. A vzápětí na to jsem se zeptal. Je to pravda, senseii? Poté jsem čekal, co řekne sensei.

Satoru Takahaši

"Tak všechno je možné, když člověk pomocí meditace pozná sám sebe, chlapče.. Koncentrovaný člověk může dokázat mnohé.. Navíc s pořádnou duševní silou. Líbíš se mi, studente.." řekl stařík potěšeně. Měl rád studenty tvého typu.. Stále ses snažil aktivně komunikovat, nebál ses...
"Jde vidět, že jsi hodně snaživý.. Já v tvém věku, byl jsem podobný."

Senichi Asukai

Poté, co to sensei dořekl, tak jsem zavřel knížku a chvíli jsem nad něčím přemýšlel. Pak jsem se otočil na žáky a koukal na ně, jak cvičí. Oni vypadali tak klidně i docela do toho vzatí, jako jsem byl já. Ale potom jsem se otočil na senseie. Senseii, děkuji za pochvalu, snažím se být aktivní, jak jen to jde, aby si o mně ostatní nemysleli nějaké nesmysly. Ono někdy být pilný jako včela neuškodí. Jen co jsem to dořekl, tak jsem sklopil hlavu a čekal, co opět řekne.

Satoru Takahaši

"To opravdu neuškodí, myslím, že máš splněno.. Jdi na ubytovnu a dej se na balení, zítra ráno můžeš odejít.. Myslím, že jsi připraven.. Knížku si můžeš ponechat a přijít mi jí sem někdy vrátit, až bude pořádně přečtená. Hodně štěstí.. " řekl starý sensei a mile se na tebe usmál. Následně se otočil na ostatní studenty a začal se věnovat jim, na tebe pak už jen spiklenecky mrkl.. Takzvaně pro štěstí..

Studenti se mezitím pustili do práce a zasypali senseie novými otázkami. Aula byla naplněna jen lehkým šumem, když sis představil, že tohle místo opuštíš a máš před sebou něco nového, začínal ses cítit hodně dobře.. Tvá divize už na tebe jen čekala, tvůj život se opět o něco posunul..

Senichi Asukai

Jak na mě mrkl, to bylo trochu divné, ale vcelku mi to bylo jedno, tak jsem si toho nevšímal. Zamýšlel jsem se a koukal po celé třídě a pak jsem se zahleděl na senseie… Respektive na jeho záda co nebylo moc příjemné se koukat na jeho záda, ale co. "Senseii, děkuji pěkně za knížku, až jí budu mít pořádně přečtenou tak se sem stavím a vrátím jí nepoškozenou, jinak se o ní nebojte ". Trochu jsem si oddychl a ještě jsem začal mluvit "bylo s vámi příjemné cvičit, děkuji, že se s vámi tady takhle mohl být.". Jen co jsem to dořekl, tak jsem se zvedl, vzal knížku a pomalu odcházel. "Nashledanou, senseii.