Aula

Gojo Ichiro

Rozevřel jsem dveře a vstoupil dovnitř. Pardón, vím, že jdu pozdě, ale pomáhal jsem takové staré paní. Měla táááákovouhle hůlku a sakra těžkou tašku. A ještě na mě pokřikovala, že se loudám.
Zarazil jsem se, protože zde nikdo nebyl. Vše co jsem vyslovil se ke mně vrátilo ozvěnou.
Páni, páni, páni. To je jak z těch příbehů co jsem slyšel. Někdo někam vejde a nikdo tam není. Ale on si to jenom myslí, že tam nikdo není. Protože tam někdo je. A nebo tam někdo je a on si myslí, že tam nikdo není? Sakra jak jent o bylo. No to je jedno. Budu se chovat jako v těch příbezích.
Vytasil jsem zanpakuto a postavil se do bojového postoje, přičemž jsem si přišlápl kabát. Čekal jsem tě, ehm, je tu vůbec někdo? Sakra vylezte někdo. Já nemám narozeniny, takže nemusíte dělat žádné překvapení. Udělal jsem krok vpřed. Bohužel kabát stále vězel pod mou nohou, tudíž jsem si nuceně lehl na zem rychleji, než by mi bylo příjemné.

Gojo Ichiro

Paráda. Jednou se dostanu do nějaké zajímavé situace a vono nic. Navíc ani žádná přednáška není. Sakra co mám dělat? Už mě to na akademii nebaví. Chci zažít nějakou akci, kosit nepřítele a samozřejmě se stát kapitánem. A to ti nejsilnějším. No nic no. Půjdu si alespoň zatrénovat. Zasunul jsem zanpakuto do pochvy a šel na tréninkové prostranství.

Yasuo Fukushima
Zrovna se vydal do auly doufaje ,že úkol odbít si přednášku bude splněn snadno a rychle. Nicméně zaznamenal jen jednu osobu a ta ještě odcházela.
" Dobrý ... Omlouvám se ale ona přednáška není?"
zeptal se celkem věcně i když prázdna aula naznačovala trochu odpověď. Rozhodl se že vyčká tak 20 minut a pokud se nebude nic dít pude plnit nějaký jiný bod. Čekaní vyplňoval počítáním žídlí a tropení dalších kejklí jako vzpomínání na ten krásný sen.

Yasuo Fukushima
"aha ,no a kde sou všichni?"
zeptal se senseie.Bylo mu to divné nemyslel si že by normálně mělo být poněkud více shinigami. Copak je něco kradlo. A nebo chtěl někdo prostrestat jeho a zatímco všichni už dávno postoupili z akademie. Vyhotovi lsi tedy papírek aby věděl ,co ješště má dělat a co ne a zvážil své možnosti.
" Co by se dalo stihnotu za hodinu a po čem bych mohl ,ještě na přednašku?"
to byla docela vhodná otázka neměl nejmenší tušení jestli treninkový souboj bude bez nasledků, možná by mohl dokazat že umí vyvolat shikai. To takový problem nebyl . nebo by se mohl podívat na lekci o kido. Výběrů bylo moc,ale nebyl si jsitý jestli stihne vubec něco z toho. Zvažil možnosti a nakonec dospěl k zavěru ,že snad stihne i treninkový souboj navíc předaška , by mohla být potřebnou regenerací.

Hitori Kaeru
Mladý chalan pristúpil k veľkým bránam auly, vyzeral dosť nadšený, aj keď asi netušil že sa rúti na nejakú nezáživnú prednášku. Na tvári mu prevládal úsmev, po tom čo sa dostal do posledného ročníka, tak už mal len jediný cieľ, a to prejsť a pridať sa k 10. divízii. Chlapec chvíľu rozmýšľal, nebol si istý či má len tak vstúpiť, alebo počkať na kantora, no rozhodol sa vstúpiť po tom čo videl nejakých ďalších ľudí robiť to isté. Aula bola ohromne veľká, väčšinu zaberali stoličky, no tie utvárali asi také polo koloseum, pričom na konci bol výrazný pult, za ktorým sa lemovala obrovská tabuľa. Hitori si to predstavoval trocha menšie, predsa len s takýmto priestorom, kde by sa vopchalo možno aj viac ako sto ľudí by mohli byť menšie problémy s kantorovým hlasom, preto sa rozhodol sadnúť si do druhej rady, druhá preto lebo bol presvedčený že v prvej sedia najväčší vedátori, ktorý sa aktívne hodlajú podielať na prednáške, čo on teda neplánoval. Sadol si, pripravil si nejaké tie veci a popri čakaní na kantora si začal obzerať celú miestnosť aj s ľudmi v nej.

Hitori Kaeru
"Hmmm, vyzerá, že ju to kreslenie baví" zamyslel sa, a len sa na ňu ďalej díval. Nebol si istý či by bolo vhodné vyrušiť ju práve pri kreslení, keď vyzerala tak koncentrovane, no prednášajúci tu ešte nebol, a Hitoriho nebavilo sa už len prizerať. Rozhodol sa si ku nej prisadnúť. Pomaly vstal, nadýchol sa a rozkráčal sa do uličky, a po schodoch dole, no samozrejme nebolo by to bezchybné, kebyže Hitori nezakopol, čo sa aj stalo. Po jeho kolízii sa rýchlo postavil, napravil, aj keď na jeho tvári sa namiesto úsmevu ukázal výraz "oh shit", dúfal že si ho dievča nevšimne. Pokračoval v jeho pláne, a priblížil sa k dievčaťu. Teraz, keď už nebol tak ďaleko, dovidel aj na jej kresbu, kde bol starší muž, ktorý sám o sebe bol odstrašujúci, no spôsob akým ho namaľovala ho zaujal. Jemne ju chytil za plece, a prehovoril.
"Ahoj, ja som Hitori Kaeru, zaujala ma tvoja kresba" povedal to celkom milým tónom, no nebol si istý či ho neodbije. On sám rád kreslil, no to ešte nikomu nepovedal, zatial nemal pocit ukazovať to verejnosti.

Hitori Kaeru-> Měl jsi velké štěstí, dívka si tvého pádu vůbec nevšimla, protože pro ní v tuhle chvíli byl důležitý pouze její obraz. Ve chvíli, kdy si na ní promluvil a dotkl se jí, lehce zvedla hlavu a upřela na tebe svůj pronikavý pohled. Každý normální muž v tuto chvíli začínal koktat a říkat to, co by v životě neřekl. Její oči byly tak jiné! Zářivé a jasné, ale přitom hluboké a tajemné. Mohl ses v nich doslova utopit..
"Uhm.. A-Arigatō .. Já jsem Akemi." řekla překvapeně a párkrát se stydlivě zakoktala. Nikdo ji ještě její díla nepochválil, protože je většinou skrývala před očima cizích lidí. Dá se říct, že její sebevědomí bylo na velice nízké úrovní, spíš na bodě mrazu a ty si jí svými slovy neobyčejně potěšil.
"Není to zatím nic moc, ale snažím se."

//Prosím tě, když tvá postava mluví, tak to zvýrazni tučně.. Myšlenky jsou potom kurzívou..

Hitori Kaeru
Pri tom ako zbadal jej tvár sa trocha začervenal, no potom sa odhodlal a prisadol si. Nebol si istý ako má začať konverzáciu, tak sa len nachvíľu zamyslel. Jeho sebavedomie bolo na dosť biednej úrovni, sám sa neodvážil povedať že kreslí, aj keď mu to išlo. Sekundy plynuli, a na Hitoriho čele sa mihla kvapka potu, Hitori stiskol ruky dokopy a pošeptal.
"Aj ja kreslím"aj keď to tak nevyzeralo, bol to prvý človek ktorému to povedal, aj keď nečakal že ju to bude zaujímať, pre istotu radšej odbočil od témy.
"Kantor by tu už mohol príjsť" pokračoval v slabom hlase, no potom sa len pozrel na Akemi, už len to meno sa mu páčilo, a dievčina taktiež, no potom pokračoval v úsmeve.

//prepáč

Hitori Kaeru
"Hmmm" pri otázke čo najradšej kreslí sa chvíľu pozastavil. Sám na túto otázku nemal odpoveď, on kreslí to, čo mu príde zaujímavé, no v poslednej dobre to boli odľahlé miesta v Seireitei. Skôr ako čo, mu prišla otázka "ako" vhodnejšia, rád totíž kreslil uhlíkom, pretože s ním sa mu úžasne tieňovalo.
"Asi prírodu" povedal, a keď si všimol že sa na nich väčšina pootočila, len sa začervenal, no potom sa pousmial. Sám o tej kantorke moc ešte nepočul, ale nič od nej nečaká.
"Hm, ja sám som ju ešte nestretol, uvidíme..." povedal skôr zamyslene pre seba, no potom sa pootočil na Akemi.
"Do akej divízie si si podala prihlášku? spýtal sa jej so záujmom v očiach.

Hitori
"Takže liečiace zložky?... To je zaujímavé ja sám liečiť vôbec neviem... nevadí" usmial sa, no potom zpozornel.
"Ja idem do 10." Keď mu Akemi povedala o tej kantorke, len sa zazubil, nikto nie je až taký zlý, ako ho iný opisujú. Odrazu ta gozila prišla, nebola zlá, skôr prísna, išiel z nej prirodzený rešpekt, čo Hitoriho dosť strašilo, len jej prvý tón by bol schopný zabiť, keby chcela.
"Človek by povedal, že táto bude s jej mocným hlasom zabíjať nepriateľov"pošeptal Akemi s úsmevom, no potom, keď došla k tabuli, Hitori to dosť oľutoval, no odísť už nechcel, tak sa len mierne na kantorku usmial, a dúfal že si ho moc všímať nebude.

Hitori Kaeru
"Gomenasai" Povedal so skopeným pohľadom, a radšej sa už neotáčal na Akemi, tá ženská ho vystrašila. Len sa pozeral do steny, dakedy na ňu a počúval ju. Sám si nebol istý čo po tomto bude robiť, mal ešte na výber kido, tie mu išli len tak priemerne, no po tých snaženiach bol aj s tým celkom spokojný že aspoň to. Shikai vyvolať vedel a v boji by nemusel mať problem, pretože shunpo mu išlo veľmi dobre a spolu so shikaiom to bolo jednoduché. Nebol si istý čo urobí, tak sa rozhodol že sa zariadí podľa Akemi, chcel už odtiaľto čo najrýchlejšie vypadnúť a byť užitočný.
"Už to trvá dlho, mohlo by to skončiť" pomyslel si, no ako sa pozeral na hodiny, tak sa čas len pomaly vliekol.

Yasuo Fukushima
takřka se dobelhal zpátky do auly byl unavený a celkově bez energie, zaznamenal, že se už něco děje a tak jen zadrmolil něco jako.
"Omlouvám se."
nějak dál neuvažoval nečekal prostě si sedl na nejbližší volné místo a snažil se nespat.

Hitori Kaeru
Kantorka mu začínala píliť uši, už len tým jej nepríjemným podtónom. Chalana s tým jablkom ľutoval, no pokiaľ by mal dosť rozumu, že jediný sposob, ako mať pokoj s touto fúriou je dávať pozor, predsa by mohlo platiť pravidlo, ak študent rešpektuje učiteľa, tak to platí aj naopak, no zatiaľ tomu nič nenasvedšovalo. Keď uvidel ďalšieho chalana, ako prichádza neskoro, len si pomyslel aké zlé následky to pre neho može mať. A ešte ku tomu si sadol k tomu jablkovému. Keď kantorka zaziapala otázku, Hitori sa len zamrazil, jeho tep sa znížil, no potom potichu pošeptal.
"Mať na to potrebné vybavenie?" povedal neistým tónom, moc ho ani nebolo počuť, no dúfal že ho tá beštia už nehá.

Yasuo Fukushima
řev kantorky skoro ani nevnímal byl moc unavený na to se s tím nějak vzrušovat. Jen si pomyslel něco o lidech ,kteří si musí respekt zjednávat řevem a snažil se působit aspoň trochu čile.
" První pravidlo je do ní nechodit když nemusí a plnit mise přesně podle zadaní. a možná používat hlavu."
řekl zadumaně a snažil se nezívat.

//mohu mít dotaz proč mají všichni adminy(kapitáni zastupci ect tedy všichni dva co znám) ve zvyku popisovat svoje akce kurzívou místo používání normálního textu? Já jen že jsem už na souboji dostal vynadano za to že to dělám špatně ,ale jak vidno někoho to netrápí. Jestli to je nějaká zkouška zda reaguju na něco co jen apsané jako myšlenka tak se mi to má říct.

Hitori Kaeru-> I přes to, že tvá odpověď nebyla zrovna slyšitelná pro všechny, tak jí žena zaregistrovala a otočila se na tebe. Ve chvíli, kdy k tobě došla svým energickým krokem, se na tebe vážně podívala a bylo to vůbec poprvé, kdy nezačala křičet.
"Potřebné vybavení.. To je určitě správná odpověď!" hlesla a vypadalo to, že má dokonce radost z toho, že se někdo zapojil. Většina osazenstvá totiž radši seděla mlčky a téměř nedýchala..

Akemi
Usmála se na tebe svým zářivým úsměvem a bylo vidět, že má očividnou radost z toho, že na tebe nekřičí. Samotná Akemi se nikdy v hodinách příliš neangažovala z důvodu cholerické povahy kantorky, takže tohle pro ní bylo naprosto nezvyklé.

Yasuo Fukushima-> I na tebe žena obrátila svou pozornost a došla k tobě blíž, aby se ti mohla dívat do očí. Vypadalo to, že s tvou první opovědi nesouhlasí.
"Nechodit do přírody? To přeci není řešení, vy svůj volný čas trávíte stále uvnitř?" namítla ráznějším tonem, ale vyloženě na tebe nekřičela. Bohužel, si všimla toho, že se ti chtělo zívnout, takže si mohl v ženiných temných očích zahlédnout malé jiskřičky zloby.. V podstatě to nebyla až tak špatná žena, akorát si neuměla normálním způsobem utvořit pořádek v hodině..

//Samozřejmě, že můžeš Je normální, že příspěvky GM se píšou kurzívou, aby se od ostatních odlišily.. Když je člověk člen, podkapitán nebo kapitán, tak tohle dělat nemůže..

Yasuo Fukushima
"Náhodou je. jasně že chodím ven ,ale po normálních cestách a vím kudy zpátky. Prostě nejlepší způsob jak přežít v přírodě je nepouštět se zbytečně do situacích kde by to mohlo nastat neopouštět cesty a neriskovat. Schopnost zvážit riziko a myslet je to první co potřebujete ne vybavení. Sebelepší vybavení bez znalosti použití je na nic."
usmál se evidentně se nenechal zastrašit někým kdo křičí. Inu pes který štěká nekouše.

// hm hmm nevím jestli je pak vhodná kurziva ale jestli je to zvyk tak proč ne.

Hitori Kaeru
"Huh" zarazil, sa, keď sa z tej beštie stala z ničoho nič stala normálna milá kantorka, no asi to bolo len o jej cholerickej povahe, ktorá bola zvyknutá na znudených žiakov. Hitori sa celkom potešil, sám vedel že odpovedí na túto otázku je veľa, a on vybral tú správnu. Keď tam ten chalan, ktorý prišiel neskoro, sa začal s ňou hádať, Hitori sa len pousmial, aj keď to bola len drzosť, je povinosťou žiakov rešpektovať kantoro, a pokiaľ sa to deje, tak na to pôsobí spätná väzba. Rozhodol sa ho neriešiť, len sa otočil na Akemi, a pošeptal jej.
"Kam pôjdeš po prednáške?" spýtal sa milo, no so zámerom ísť s ňou. Vždy to bolo lepšie ako ísť sám, pretože on by rád videl ako shinigami liečia, keďže on sám to ešte nevidel, a k liečeniu vzťah nemal.

Yasuo Fukushima-> Kantorka se na tebe se zaujetím podívala, jako by přemýšlela a pak docela klidným hlasem odpověděla. "To není až tak úplně pravda, bez ničeho i se znalostmi neuděláte nic. Pokud neumíte vykouzlit králíka z klobouku. Znalosti musí jít ruku v ruce s vybavením a přípravou.. Jedno se neobejde bez druhého." odpověděla a pak se rozešla zpět ke katedře a začala na velkou plochu tabule psát jisté body. V tu chvíli se všichni studenti sklonili k sešitům a začali zapisovat..

Akemi
"Abych pravdu řekla, tak jsem o tom ještě nepřemýšlela.. Můžeme jít společně." pousmála se, přičemž si stejně jako ostatní vytáhla svůj ozdobený sešit a začala si do něj zapisovat. Svýma štíhlýma rukama pomalu otáčela stránky a při úsměvu se jí na tvářích dělaly roztomilé dolíčky.

Přednáška se pomalu chýlila ke konci. To znamenalo, že s kantorkou musíte vydržet už jen deset minut..