8. divize

Zde se nachází kasárna osmé divize.

Sai Kazuma

Takže... nějak jsem došel do osmé divize noo. obvykle ještě někde zabloudím než dojdu do své divize... Nevěděl kam jít nebo co dělat a tak jsem si vyhlídl jeden pěkný strom a šel k němu, lehl si u něho, dál si ruce pod hlavu a zavřel oči. Budu prostě čekat dokud se něco nestane... nebo nedostanu nějaký rozkaz. Řekl jsem si a dál ležel na trávě pod stromem... málem jsem přitom i usnul.
Ležení na trávě jsem měl už dost a tak jsem se vydal z 8. divize pryč... Kam bych měl jít? Určitě se mi, ale nechce jít domu a nic nedělat... hmm... no uvidíme. Pomyslel jsem si a šel první směrem, který mě napadl. Možná si půjdu něco přečíst do knihovny 10 divize... třeba nějakou detektivku nebo zajímavé spisy. Poté jsem se otočil, protože jsem šel blbým směrem a namířil si to shunpem přímo do knihovny.

Vrátil jsem se z knihovny desáté divize zpět do osmé a šel na místo, kde jsem předtím ležel u toho stromu... Přišel jsem k němu a trochu si tam zacvičil... skoro pořad jsem trénoval bojové umění, ale nesmím taky zapomínat na boj s katanou... Postavil jsem se zády ke stromu, vytasil zanpakuto, postavil se do útočného postoje, na chvílí zavřel oči a začal se soustředit... Asi po dvaceti sekundách jsem otevřel oči a začal cvičit boj s katanou... Cvičil jsem jak rychlé výpady tak pomalé a také obranné postoje a obrano-útočné výpady... Trénink trval vcelku dlouho... Při jednom výpadu, kdy jsem přesekl padající list stromu jsem se rozhodl, že by to mohlo stačit... Už ze mě lil pot, a proto jsem se rozhodl jít domu a osprchovat... Zanpakuto jsem odložil zpět do pouzdra a vydal se domu... Když jsem po nějaké té minutě přišel domu tak jsem hned šel do sprchy... Osprchoval jsem se a šel si do ledničky pro energetický drink... Sebral jsem ho a šel si na chvílí odpočinout do postele... Cestou jsem si ještě pootevřel okno... Odpočíval jsem a netrvalo moc dlouho než jsem zaspal.

Sai Kazuma

Dva dny uběhly jako voda a já dělal to co vždy... Trénoval a odpočíval... Zrovna jsem byl ve svém domě v kasárnách osmé divize a zíral do stropu, přičemž jsem ležel na posteli a přemýšlel o různých věcech a to i o úplných blbostech... No, je čas vstávat a jít na svou procházku. Pomyslel jsem si a poté jsem vstal z postele... Šel jsem si sebrat pár energetických drinku do kapsy na cestu a jeden si otevřel rovnou tet... Sebral jsem si ještě zanpakuto a odešel ven... Tak dneska to vidím pravou stranu... Řekl jsem si a vydal se napravo od svého domu a byl zvědavý, kde zas skončím.

Kasumi Haruka

Můj pohled směřoval vzhůru, na nebe.
Však ano. Klid by byl teď docela potřeba... ale toho se nejspíše ještě delší dobu nedočkáme. Praví nezvykle klidným hlasem a vzdychne si.
Ale čím dřív tohle skončí, tím dřív se toho klidu snad dočkáme. Dodala jsem po chvilce mlčení a pohlédla jsem na něj s úsměvem na tváři. I když navenek to tak nevypadalo, myslí jsem byla kdesi jinde. V téhle době bylo docela dost, o čem přemýšlet, takže tomu není ani divu. I bez tak jsem okolí přeci jen trochu vnímala.
Sic možná bylo dost věcí na zamyšlení, ale do téhle chvíle to zaručeně nepatřilo. Takže jsem brzy byla v realitě opět naplno.

Kasumi Haruka

Když mě objal, opětovně jsem se k němu přitiskla a vnímavě, pečlivě jsem poslouchala jeho slova. Když to vypadalo, že s řečmi skončil, chtěla jsem téže něco říci, avšak, k tomu jsem se jaksi nedostala. Ucítila jsem jeho rty na svých a tak jsem od nadbytečných poznámek raději upustila. Věnovala jsem mu krátký milý pohled a pak jsem přivřela oči. Svůj pohled jsem odvrátila ke slunci a opět jsem oči normálně otevřela. I když nás čeká mise, máme ještě nějakou chvilku čas, než na ni vyrazíme...

Raiden Tomisura

Kývne a hlesne. Jsem rád že jsme se potkali. A zamilovali, políbili a nyní jsme spolu. Hlesne zamilovaně a pak si lehne do trávy a zapřemýšlí. Kasumi, vždycky jsi se mi líbila. Máš takovou jiskru, kterou žádná jiná nemá. Rukou jí začne hladit po vlasech a po chvilce jí stáhne za sebou na trávu. No tedy spíše na sebe, aby byli tváří proti sobě. Dívá se jí do očí a obejme jí rukama kolem jejího pasu. Jsi přenádherná. A tvé oči... jsou tak hluboké a moudré... a krásně modré... Začne jí skládat komplimenty a je mírně červený... na svůj věk se stydí jako malej kluk.

Hikaku Kioshi
Z kanceláře vrchní kapitánky sem se vydal do kasáren 8 divize do svého pokoje "domove sladký domove" povzdechl jsem si a praštil sebou do postele ve vzduchu se zvířil prach "asi jsem tu dlouho nebyl,měl bych tady uklidit".Tak jsem tedy začal vše uklízet matrace jsem vyprášil z okna všude utřel prach a teprve teď si lehl do postele.

Kasumi Haruka

Hledíc stále kamsi do neznáma na jeho prvá slova lehce přikývnu. Další slova už jsem začínala vnímat mnohem více. Hehhm... Pomyslela jsem si, jak tak pokračoval. Kdo ví, co to tak mohlo znamenat. Čas nad tím se pozastavovat nebyl. To už jsem hleděla do tváře Raidenovi, ani jsem pomalu nevěděla, jak.... Ani hlásky jsem nevydala a pouze poslouchala. Nejsem někdo, kdo by se jen tak dal oblbnout řečmi, ale bylo poznat... při jeho slovech, jako by to hřálo u srdce, že to myslí, tak jak říká... upřímně. No tak, ty víš, že na mě taková slova nezabírají. Pronesla jsem milým hlasem, jako bych se snažila uvolnit zdejší atmosféru, když mi samozřejmě neuniklo, že je kapku červený. Na chvíli padlo ticho a tak, když už zřejmě nebylo, co říci, přiklonila jsem se blíže k němu, mé rty se těch jeho dotkli a políbila jsem jej....

Já zapomněl napsat že jsem odešel k senkaimonu tak stručně a jasně

Hikaku Kioshi
Odešel z kasáren osmé divize a vydal se k Senkaimonu kde se měl opět vypravit do světa lidí "zatracení Reimei".

Stačí EDIT do předchozího příspěvku, když je to taková drobnost :-)

Raiden Tomisura

Začervená se a po polibku hlesne. Nádhera, ale myslím žebychom už měli vyrazit... Nechci končit tuto chvíli, ale jakožto starší kapitáni musíme jít mládeži příkladem. Pohladí jí po tváři a následne jí ze sebe skutálí. Vstane a opráší si oděv, upraví Haori a na hlavu si opět dá Sakkat. Natáhne ruku směrem ke Kasumi aby jí pomohl vstát a mile se usměje... Tak vstávat, mladá kapitánko 2. divize! Je na čase najít místo kam budeme zdrhat jestli se něco podělá.

Kasumi Haruka

Jít mládeži příkladem?.... Že to ale říká ten pravý... Řekla si pro sebe ironicky a uměje se.
Raidenovu pomoc příjme a za jeho pomoci vstane. To je mi ale optimista. Dodala jsem si ještě sama pro sebe a taky jsem se prášila.
Podívala jsem se na něj. Ještě se musím stavit ve své divizi pro pár věcí a něco zkontrolovat. Pak jsem zmlkla, jako bych na něco čekala a hnedle potom jsem ještě pokračovala. Půjdeš se mnou nebo napřed? Aby se neřeklo, že kapitáni chodí pozdě.

Kasumi Haruka

To jest taky jedna z věcí, pro co si musím zajít. Vyjádřila jsem souhlas a dodala jsem. Takže tam. A moc se nezdržovat. Zasměje se a v tu ránu Raiden zmizí. Dobře, nějak to budeme muset zvládnout. Zatracený Reimei, proč se problémy objeví vždy v tak nevhodnou chvíli. Pomyslím si a pak se vydám za pomoci shunpa směr druhá divize.

Sai Kazuma

Dorazil jsem podle plánu za pár desítek minut do kasáren osmé divize a namířil si to přímo do svého domu, kde jsem měl v plánu si vzít další zásobu energetických drinku do kapsy... V ruce jsem držel již prázdnou plechovku posledního vypitého drinku a pro tet jsem ji nevyhodil někde za sebe, ale sebral ji sebou, protože jsem to už k domku neměl moc daleko... Konečně jsem došel ke svému domu a otevřel dveře... Takže... jako první si hodím rychlou spršku... Hodil jsem prázdnou plechovku drinku do koše a položil kamínek s kterým jsem si celou dobu házel na stolek... Poté jsem šel tedy do sprchy, kde jsem se samozřejmě vysprchoval a pak vyšel ven... Oblékl se, na chvíli si sedl, pak si šel sebrat pár drinku do kapsy... teda přesněji čtyři, protože více do kapes ani nenacpu... Napil jsem se ještě velkého loku vody... Chtěl jsem už vyrazit, když jsem si najednou vzpomněl na jednu věc... Zapomněl jsem svůj kamínek... Vrátil jsem se ještě pro svůj kamínek, který jsem při své procházce sebral s jedenácté divize a poté už v klidu odešel ven... Já asi opravdu nejsem typ, který by dokázal sedět doma více než dvě hodiny... Teda kromě spaní, to se nepočítá.

Kuchiki Yasumaru

právě mířil k jednomu z lidí, o kterých usoudil, že se hodí k úkolu, který pro ně má. Doufal, že Kazuma-san bude někde v kasárnách své divize. Bloumal chvíli kolem kasáren a v nich a přemýšlel, jaká je asi pravděpodobnost, že na něj jen tak narazí.

Sai Kazuma

Po odchodu z mého domu jsem se potloukal kolem své divize a povídal si s náhodnými lidmi, které jsem potkal na své cestě. Moc mě nezajímalo kdo to je, nebo jestli to je kluk či holka, prostě jsem přišel k tomu, kdo se mi zdál zajímavý a trochu se ho poptal... Obyčejně takovéhle věcí nedělám, ale z nudy dělám i šílenější věcí... Zrovna jsem chtěl jít směrem ke kasárnám šesté divize s myšlenkou, že tam možná najdu něco zajímavého... třeba další kamínek se kterým jsem si zrovna teď a většinu času po cestě házel, ale prvně jsem si chtěl trochu odpočinout... Šel jsem hledat nějaké dobré místo na odpočinek...
(O několik minut později) Díval jsem se zrovna směrem na oblohu a přemýšlel nad novými kombinacemi bojového umění, přičemž jsem seděl na jedné střeše domu v kasárnách... Najednou skloním hlavu dolu a o několik metrů dál z levé strany jde někdo pro mě povědomý... Že by to byl... jak jen se jmenoval... Yasamaru Kuchiki-taicho?... Slyšel jsem, že byl jmenován do téhle funkce místo Ruyichiho-taicho... Půjdu ho pozdravit... Tak jsem vstal, upravil si zanpakuto u pásu a shunpnul dolu tak abych byl několik metrů ještě před Kuchikim-taicho... Šel jsem naproti němu a poté co jsem od něj byl vzdálený na dost blízkou vzdálenost jsem na něj promluvil... Dobrý den, Kuchiki-taicho. Pozdravil jsem ho. Možná se od něj dozvím něco zajímavého.

Yasumaru

"A vida! Kazuma-san! Právě vás hledám!" zazářil, když Saie uslyšel a poté i spatřil. Vytáhl z podpaží těch pár složek, co sebral u sebe v kanceláři, a jednu podával Saiovi. Ani se nepodíval, komu patří nebo koho se týká. "Tady, vemte si to. Jsou to informace o jednom z uprchlých vězňů. Je potřeba ho najít, chytit a přivést, pokud možno živého. Tímto vám to svěřuji!" řekl skoro slavnostně. "Nějaké otázky?"(Je to složka Muramachiho Takahika, info o něm najdeš... no, v odkazu v PM, to asi víš :-D)

Sai Kazuma

Poněkud zaskočeně jsem se díval na Kuchiki-taicha, když na mě prvně promluvil... O co mu jde? Proběhlo mi rychlé hlavou... Sebral jsem si složku kterou mi Kuchiki-taicho podal... Po zdělení o co vlastně jde, mi to konečně došlo... Takže, já mám hledat vězně? Já? Jasně, proč ne... Pomyslel jsem si a mírně se usmál, podíval jsem se na malou chvíli po složce kterou mi dál... Otázky? Žádné nemám... prostě ho musím najít, chytit a přivést... Pověděl Taichovi a po pravdě ho žádné otázky ani nenapadaly, protože byl ponořen do své představivost, jak ho chytí... Viděl se jak nad ním stojí a on je svázány, přičemž mu říká nějakou cool větu... Ani moc nevěděl, kde má začít, ale věděl jednu věc... Musím si zajít pro tamto... usmál se.

Yasumaru

"Lidi jako vy mám rád," usmál se Yasumaru, když ho Sai ujistil, že otázky žádné nemá. "Fajn, tak já jdu, hodně štěstí! Kdybyste něco potřeboval, snad mě najdete u šesté divize," zamával a pak zmizel.

Sai Kazuma

Také jsem mu zamával, když zmizel... Já se asi moc nudím, když se nadchnu s takovéhle věcí... Pokrčil jsem rameny a zmizel shunpem do svého domu, kde jsem si chtěl něco sebrat... Kde jsem to jen dál? Pomyslel jsem si, když jsem byl už doma... A, tady to je! Vytáhl jsem nějakou černou tašku ze skřínky a s tašky poté vytáhl zelený detektivní plášť s ladicím zeleným kloboukem. Nemyslel jsem si, že to někdy vůbec použijí... Koupil jsem si to jen tak ze srandy... Oblékl jsem si plášť s kloboukem a šel ven... Vyšel jsem a otevřel si složku kterou mi Kuchiki-taicho dál... Takahiko Muramachi... Vloupal se do sídla rodu Takagashi? A za tohle byl vězněn pět let? No, kdoví co tam udělal. Ostatní se na mě divně dívaly, asi je zajímalo, proč na sobě mám tohle oblečení... Ani nevím, jak mě to mohlo napadnout si to vzít, ale nikdy si ho neobléct by byla škoda... Takže... kde má rod Takagashi sídlo? Říká se, že zločinci se vracejí vždy na místo zločinů...