Hiroshiho statek

Yuri Furukawa

Vydám se kupředu. Stihnu však udělat jen pár kroků a poté mě zastaví něčí ruka. Když se za ní ohlédnu, spatřím Zekkeho. Slova, která ke mě pronese, mě povzbudí. Přijde mi, jako by mi pomocí své ruky předal něco, co mi před chvílí chybělo. Snad za to může i pocit, že dovnitř nejdu sama, ale mám u sebe Zekkeho a Kittiera. Nebýt nich, tak nejspíše ještě sedím ve svém malém bytě a trávím čas věci zbytečnými. Ještě krátkou chvíli jen tak stojí s očima upřenýma na jejich záda a s úsměvem na tváři. Teprve poté se dám do pohybu i já. Počkejte. Myslím, že bych měla jít první. Zastavím je. Normálně bych je nechala jít klidně první, jenže teď je nechat jít prostě nemůžu. Nejsem si jistá tím, jak by obyvatelé tohoto domu reagovali na to, že je přišli navštívit hollow. Takhle aspoň budu mít čas je zastavit, kdyby se o něco pokusili. Pomalu a nejistě natáhnu ruku ke dveřím, jedním pohybem je otevřu a pohlédnu dovnitř.

Yuri -> Uvnitř byla tma a nikdo tam nebyl. Ale cítila jsi, že v okolí někdo je... někde dole. Dva nebo tři lidé, tedy shinigami. Tím počtem sis nebyla úplně jistá, ale dva tam byli určitě.

Zekke


Ze zastavování se mohla stát konec konců i tradice. Tak tedy vešla dovnitř prvně Yuri, sice jsem moc nechápal proč, ale každopádně jsem věděl, že pro to měla asi nějaký důvod. "Dobře." Šeptl jsem tiše a vydal se za ní, když vešla dovnitř, tak jsem se rozhlédl také. Nic jsem tam však neviděl. Jen tmu, kterou jsem taky neviděl, protože byla tma, oh... Po pársekundovém rozhlížení se, jsem se konečně probudil a začal přemýšlet jako hollow a né jako idiot. Podíval jsem se na Yuri a jen přikývl na náznak toho, že tu někdo je dole, cítil jsem nějaké reiats, Yuri ho určitě cítila také.. Nicméně, čekal jsem co navrhne ona..

Mizuki

Se začal pomalu sbírat zpět na nohy a v tu samou chvíli zmizela i ona záhadná postava. Ano...už....už je to lepší...jen jisté obtíže s...s...s Eko. Napřímí se a pohlédne na stroj. Říkáte tedy, že mluví pravdu? Pak tedy... Přistoupí k přístroji a počká až mu Pao Ruei vytvoří gigai.

Yuri Furukawa

Pohlédnu do tmy. Zdálo se, že tu nikdo není. Ale někoho jsem tu přeci jen cítila. Vkročím do tmavé místnosti. Zatavím se pár kroků ode dveří a rozhlédnu se. Napřed by to chtělo světlo. S tím bychom mohli tuto budovu prohledat. Začnu tedy pátrat po něčem, co by mohlo svítit. Nemáte náhodou baterku? Optám se. Za tu dobu, co jsem v lidském světě, jsem se naučila používat plno lidských vymožeností.

Baru

ještě stále nebyla úplně přesvědčená, takže přihlížela velice ostražitě, když Pao Ruei začala Mizukiho navigovat co a jak. Přiměla ho postavit se do nějakého lavoru s pochybnou tekutinou, a potom mu na hlavu a na tělo připojila něco, co vypadalo jako elektrody. Baru se to vůbec nelíbilo, připomínalo jí to pochybný přístroj ze Sims 2... které neznala, takže nic. Něco se začalo dít, přístroj, tedy spíš hromada drátů, ožil. Pao Ruei ale už měla zase jiné starosti. Vzhlédla.
"Vypadá to, že máme společnost," řekla nepotěšeným hlasem. "Jdu se podívat nahoru," oznámila. Opatrně se vydala ze sklepa. Baru zůstala na místě a hlídala Mizukiho. Ten mohl cítit podivný, lechtavý pocit v celém těle, ale nebylo to vyloženě nepříjemné nebo bolestivé.

Zekke

"Umm, co to je baterka?" Pověděl jsem trochu nevědomě. To slovo jsem nikdy v životě, nebo smrti, nebo co to vlastně hollow jsou, neslyšel. "Hele, slyším slabě něco hodně tichého." Pronesl jsem k Yuri a Kittovi a čekal jestli se něco stane. Nechtěl jsem to tu prohledávat, chtěl jsem akorát najít tu holku a zmiznout zpátky do Hueco Mundo. "Proč jsi vlastně chtěla jít tady?" Otázal jsem se jí a upřel na ní pohled.

Mizuki

Cítil lehké šimrání po celém těle, když se postavil do toho divného přístroje. Pao Ruei mezitím odešla přivítat společnost. Měl docela obavy, že to byl někdo, kdo jim chtěl ublížit a v tomhle stavu by nemohl pomoct.

Pao Ruei

vyšla opatrně po schodech. Trochu to vrzalo, ale tomu se asi nešlo vyhnout. Potom se proplížila skoro ke vchodu, kde se nacházeli oni vetřelci. Byli tam tři. Shinigami a dva hollow. To ji docela vyděsilo. Docela hodně. Když byla dost blízko, zdálo se jí, že to shinigami reiatsu poznává. Bylo to už dávno, co ho ucítila naposledy, ale ona byla dobrá na pamatování lidí, velice dobrá.
"Yuri?" pronesla do tmy nechápavým hlasem. Co tu dělá a proč má s sebou dva hollowy?? Sekundu později toho litovala, neměla se prozradit... ale stejně musei vědět, že tu je.

Akio, Razaki -> Šli jste po cestě, která vedla někam od města. Potkali jste nějakého muže, který se vracel z procházky se psem a vypadal celkem vyděšeně. To, jak jste kolem něho prosvištěli a zvedl se vítr, mu taky moc nepřidalo. Ani tomu psovi. Nedlouho po tom jste narazili na nějakou věc v křoví... ucítili jste, že ji měl delší dobu v rukou někdo, kdo na ní zanechal známky reiatsu. Nemuseli jste se tím ale zdržovat.

Yuri Furukawa

To je taková věc, kterou si lidé svítí. Odvětím. Teprve teď mi dojde, že nejspíše nebudou znát tyhle lidské vymoženosti. Nakonec, ani já je neznám všechny a stále objevuji něco nového. Když se Zekke zmíní něco o tom, že něco slyší, zaposlouchám se. Budovou se začne rozléhat tichounké vrzání. Někdo sem jde! Pozorně poslouchám blížící se tiché kroky, že přeslechnu otázku, kterou mi Zekke položil. Najednou někdo vyřkne mé jméno, což mě trochu vyděsí. Podle reiatsu a hlasu vím, že tu osobu znám. Nejsem si však úplně jistá tím, o koho se přesně jedná. Zdravím. Pronesu do tmy po chvíli ticha. Omlouvám se, že jsme sem takhle vpadli. Hledáme jednu dívku. Shinigami z třinácté divize, menší postavy se zrzavými vlasy a zelenými oči. Nechtěla jsem to nijak prodlužovat. Nerada bych se tu zdržovala příliš dlouho. Tohle místo se mi ani trochu nelíbí.

Pao Ruei

"A to proč? Proč ty hledáš nějakou shinigami?" obořila se na Yuri. "A proč máš s sebou hollowy?" zeptala se velice podezřívavě. Ne že by proti Yuri cokoli měla, ale tohle ji velice znepokojovalo. Spřáhla se s nimi snad??

Zekke

Najednou začalo něco tiše vrzat, cítil jsem že se ta osoba blížila. Pak vylezla a k mému překvapení znala Yuri, což mě trochu znepokojilo. Nevěděl jsem co si o tom mám myslet, ale raději jsem nic nenamítal. Pak se pustili do konverzace, Yuri začla velice rychle, připadalo mi to jako nejlepší řešení s ničím se nezdržovat. Bohužel pro nás odpověděla na otázku otázkou. "Eee..e-h Nás si nevšímej prosím, jsme tu abychom pomohli a vypadli rychle do Hueco Mundo. Jo a, budu vám vděčný když mě nebudete chtít zabít:" Pověděl jsem srabácky podělanej strachy. Sice jsem možná byl schopný tu Shinigami zabít, možná i jednoduše, ale pořád jsem nesnášel boj a schopnosti, které byly schopné výbuchů, deformací a blá blá. "Jestli si to chcete nějak vyříkat, tak já vypadnu ven, ale pokud tu ta Shinigami není, tak Yuri prosím nezdržujte, spěcháme.."

Yuri Furukawa

Vlastně ji nehledám já, ale její kapitán, který ji také hledá. A pokud tu ta shinigami je, věřím tomu, že si ji tu najde. Odvětím na její první otázku. A co se týče těch dvou. Pohodím hlavou směrem k Zekkemu a Kittierovi. Přitom na ně pohlédnu pohledem, naznačujícím, aby mě tu nenechávali samotnou. Což nejspíše v té tmě ani nepostřehli. Nemusíš se jich obávat. Pokud by sem přišli, aby na vás útočili, už by to dávno udělali.

Pak blesk rozčísl nebe a hrom otřásl zemí...vlastně se nic nestalo. Krom toho že prudce vzrostlo reiatsu a pak zavál silný poryv větru, jak se před statkem objevil bělovlasý kapitán.

Ukitake Akio

Stál před něčím, co vypadalo jako statek. Své reiatsu teď neměl příliě zkrocené, protože po jeho neustálém krocení ho potřeboval provětrat. Pohlédl po přítomných. Byla zde ta Reimei, oba hollow a nějaká další dívka. Razaki byl v závěsu za ním. Přišel jsem si pro Baru... pronesl suše. Moc epičnosti v tom nebylo a typičtější by pro něj bylo, kdyby se objevil někde ve zdi. Ale měl tady někde podkapitánku a nechtěl jí ublížit.

Izumi Razaki

Velice pomalu jsem se blížil ke statku. Dával jsem si extra záležet na každém kroku, jako kdyby měl každý rozhodnout o osudu světa. Pomalým, ale vážným krokem jsem se blížil ke kapitánovi. Sem tam jsem upustil trochu "ohnivé aury" abych svému kroku dodal ten správnej "mafia look". Tam někde byla Baru, a byla tam kvůli mě... hodlal jsem jí dostat ven

Pao Ruei

jen přimhouřila oči.
"Kapitán? Super, to mi scházelo, kapitán Gotei 13 za patama," zafuněla. Navíc těm hollowův rozhodně nevěřila, i když se za ně Yuri zaručovala. Uvažovala, že by nejlépe udělala, kdyby odtud hezky rychle zmizela. Co ji to sakra napadlo, pomáhat Gotei 13? Bude z toho nakonec mít víc trablí než užitku.

Akio -> No, nevím, jak jsi je mohl vidět, když jsi před domem a oni jsou uvnitř, ale tak dejme tomu, že jsi bez zaklepání vešel.

Vtom ji ale uhodilo bezohledné reiatsu, jen tak tak, že to ustála.

Yuri -> Omdlela jsi.

Zekke, Kittier -> Nebylo vám zrovna dobře, ale při vědomí jste se drželi.

Pao Ruei chvíli jen zírala a snažila se vzpamatovat.
"Fajn, tak si ji vemte, já ji tu nedržím," odsekla potom naštvaně. "Člověk se snaží pomoct a nakonec s ním ještě div nevytírají podlahu!" Kdyby kapitán nestál ve dveřích, byla by už pryč. Nehodlala se tu zdržovat. Hodlala se vrátit do Big Benu a navrhnout svým kolegům přesun jejich základny, pokud možno hodně daleko.

Baru

To reiatsu nemohla nepocítit, i když byla ve sklepě. Mimoděk vzhlédla někam ke stropu.
"Mizuki-san! Cítíte to? To je kapitán Ukitake!" skoro vykřikla, nutno říci že radostně. O kapitánovi neměla zprávy a navíc to znamenalo, že jejich útrapy jsou u konce, přišel si pro ně.

Mizuki -> Cítil jsi, že proces ještě není u konce. Mohl jsi kdykoli vystoupit z přístroje, aspoň sis to myslel, a nic by se ti nestalo, ale gigai by se přestal tvořit.

Akio

Ano...vešel bez zaklepání skrze zavřené dveře. Na Pao Ruei se zamračí. To je taky asi jediný důvod, proč ještě žijete! Odpoví na její poznámku, že je násilím nedrží, pak uhne stranou, aby jí umožnil průchod. Na Yuri vrhne podivný pohled, který nic neříkal. Každopádně za vás se přimluvím...za snahu... Bez dalších slov zamířil do hlubin statku...byla blízko..cítil to.

Mizuki

Zvedne hlavu...ano cítil ono reiatsu...poznával ho...po tak dlouhé době jej konečně cítil. Bez okolků vyleze ze stroje, byl li tady Akio, neměl už Gigai většího smyslu...Akio měl vždy dost sil aby někoho bránil a tak už nebylo třeba rychlého načerpání sil. Ano...je to on...ukáže se vždy...když to nejméně čekáš... Byl trochu na rozpacích..nevěděl, jak se Akio zachová, přeci jen byl Mizuki považován za mrtvého.

Izumi Razaki

Rozeběhl jsem se za kapitánem. Beztak jsem neměl nic lepšího na práci. Nevypadalo to, že by tu byla nějaká opozice, ale to se mohlo kdykoliv změnit. Vytasil jsem Batariela, jen pro jistotu a utíkal dál za ním.

Zekke

Vyjednávali jsme a najednou prudce uhodilo reiatsu nějaké osoby. Byl to kapitán, který nás poslal hledat tu ženu. Reiatsu bylo tak silné, že Yuri nestačila zareagovat, dokonce i ta další Shinigami se tak tak držela. Já jsem měl o něco menší problém, ale také mi nebylo zrovna do zpěvu. Každopádně mě to taky zasáhlo. "Yuri..!" Křikl jsem a chytil jí, když omdlela. Pak se o něčem pobavili a kapitán zmizel hlouběji, kde jsme se mi nedostali, protože do naší pěkné konverzace bezohledně vletěl. "Co si to sakra myslí, na takových místech na sebe upozorňovat svým velkým reiatsu, je normální?" Pomyslel jsem si, přičemž jsem se mračil, i v době, kdy kapitán odcházel. Samozřejmě mohl poznat, že jsem byl na něj naštvaný. S Yuri v náručí jsem vstal a pohlédl na tu Shinigami. "My odcházíme, musím jí dostat do bezpečí, ale nevyznám se tu, prosím, budete tak hodná a poradíte nám?"

Yuri Furukawa

Nebyla příliš nadšená z toho, že ji hledá i její kapitán. Chtěla jsem ji uklidnit, jenže najednou z ničeho nic omdlím. Vlastně to určitě z něčeho bylo. Než však stihnu zjistit, co že se to děje, už dávno letím k zemi a okolí nevnímám. A tak si naštěstí nevšimnu kapitánova pohledu a nezaslechnu ani jeho slova.

Pao Ruei

jen zakroutila hlavou. Potom se prosmýkla kolem Akia a Razakiho a zamířila ven. Už tu na její vkus bylo moc shinigami, kteří vůbec nevěděli, která bije. Trochu neochotně mávla na Zekkeho, aby ji následoval, že mu ukáže cestu, a potom zmizela kamsi do noci.

Baru

vzala bezmyšlenkovitě Mizukiho za ruku a táhla ho ke schodům a nahoru, naproti kapitánovi. Neměla nic proti tomu, aby ji našel. Navíc cítila taky Razakiho. Celkem se jí ulevilo, že je v pořádku. Po tom, co skončila ve světě lidí, neměla tušení, co se stalo s ostatními dvěma, kteří s ní byli v Huecu Mundu.
"Kapitáne!" vykřikla s radostí, když otvírala dveře do sklepa.

Zekke

Nejprve, když zakroutila hlavou, jsem si myslel, že se na mě chce vykašlat. Když ale vyběhla a proletěa mezi kapitánem a vícekapitánem, přičemž mi dala znamení, abych jí následoval, tak jsem s Yuri v ruce a Kittem na zádech, který se ke všemu ani nevyjádřil, proběhl stejným směrem a vydal se za tou Shinigami. "Podle toho výrazu, který měla předtím, když mě spatřila, si nemůžu být jistý, jestli jí můžu věřit. Klidně mě může zavést na nějaké místo, kde mě zabije. No, ale takhle bych uvažovat neměl, už jen kvůli Yuri." Pomyslel jsem si a pokračoval za ní.

Akio

Scházel pomalu do sklepa a cítil to čím dál jasněji...byl tady...Pak se otevřely dveře a ozval výkřik. Výkřik, který byl radostný a Akia dost potěšil. Když zcházel dolů uviděl najednou ve dveřích ony známé rudé vlasy. Na jeho tváři se objeví úsměv, když uvidí svou podkapitánku. Baru...jsem tak rád, že jste v pořádku... Pak jeho úsměv zamrzne, když uvidí kdo je za Baru. Byl to on...Akio ho poznal i když vypadal dosti vyhuble. Ztuhle se díval na černovlasého muže a dlouho mlčel. Mizuki... Pronesl nakonec. V přítmí to nebylo vidět slzy kanoucí po tvářích. Jsi to ty? Mizuki... Jeho hlas byl...roztřesený.

Mizuki

Byl vytažen Baru a pak se s ním setkal. Akio...stál tam nahoře...snad ani o den starší a zíral na něj. Oba na sebe dlouho zírali a ani jeden nic neřekl. Nakonec promluvil Akio a on odpověděl. Jo...já...no...jsem... Více říct nestihl, protože Akio přiskočil a objal jej. Z očí mu kanuly slzy, protože Mizuki byl jeho nejlepší přítel...jeho vrstevník...tolik toho zažili a on jej znovu nalezl....bylo to emotivní.

Spoiler:

Baru

se mihla hlavou myšlenka, že by se přidala, ale přece jen, to by bylo trochu moc rodinné, takže poodešla taktně kousek stranou a dala jim čas na znovusetkání.

Zekke -> Po nějaké době, když jste se přiblížili k městu, jsi zaslechl hlas oné ženy, kterou jsi následoval. "Tak kam chcete nasměrovat?" cedila otráveným hlasem mezi zuby. Taky sis mohl všimnout, že má meč v pohotovosti.

Objímačka to byla celkem slušná...trvala pár minut, než se nad baru objevila ohromná kostnatá ruka, čapla jí a přitáhla do tuli tuli. Byla to velice emotivní chvilka, když se všichni tři shledali. Po pár dalších minutách se tenhle rodiný tuli rozpadl a nyní vyvstávala otázka, co dál.

Mizuki

Měli bychom to tu opustit...chci postel...a vyspat se a najíst se a pak jíst ve spánku a pak spát při jídle...no prostě chcu zasloužený odpočinek.

Akio

přikývne.