Hiroshiho statek

Zekke

Po nějaké době jsme se tedy přiblížili k městu. Už se přeemnou rozhléhalo, přičemž mi Shinigami položila otázku. Slyšel jsem její hlas, který na mě nedělal zrovna dvakrát dojem. Trochu smutně jsem vydechl a asi po deseti sekundách od položení otázky jsem skočil před ní. Kitt na zádech, Yuri v náručí. "Tak hele, na rovinu, vím že mi nedůvěřuješ a já tobě taky ne. Nemám rád většinu Shinigami, ty se mi taky nelíbíš, ale máš opravdu ten dojem, že tě chci napadnout? Podívej se na mě. Já jsem ten nejpos*ranější srab v celém Hueco Mundo, nesnáším boj a nejraději bych si někde užíval radovánky, ale něco jsem slíbil a hodlám to dodržet! Takže pokud mi pomáháš s takovýmto přístupem, tak od tebe žádnou pomoc nechci." Křikl jsem k ní a otočil se zády. Pak jsem pomalými kroky vcházel někam do pro mne neznámých prostor města.

Razaki

Zdálo se, že to všechno vypadalo dobře. Našli jsme Baru, tak to byla mise splněná. Jste v pořádku? zeptal jsem se Baru. Netušil jsem, kde vás to vyplivlo... mě to Amara to hodilo na ten useklej špičák co se tyčí nad Seireite... jsem rád, že jste v pořádku... řekl jsem

Baru

byla nedobrovolně vtažena do jakéhosi aktu, kterého se nechtěla účastnit, ale bylo marné se bránit. Když byla propuštěna, úplně rudá si rychle upravovala vlasy, které měla teď určitě rozcuchané! K Mizukiho návrhu neměla co dodat, sama by se taky ráda doléčila a konečně v klidu spočinula. Potom na ni promluvil Razaki.
"Taky vás ráda vidím živého a zdravého, Razaki-san!" usmála se na něj, i když ještě pořád trochu vykolejeně. "Ano, jsem v pořádku... ale odpočinkem rozhodně nepohrdnu..."

Zekke -> "No, to je super, a kam teda chcete nasměrovat?" nezdála se Pao Ruei nějak pohnuta tvou řečí. Když se Zekke vydal pryč, pokrčila rameny. "Asi nikam." Sama se také vydala směrem k městu, ale pomalu, aby nešla v blízkosti Zekkeho.

Izumi Razaki

Tak vzhůru domů ne? Tam můžeme odpočívat jak dlouho budeme chtít, ne? Nelíbí se mi to tu, moc rozdílných nepřátel všude kolem... řekl jsem. Takže vyrazíme ihned, nebo chce někdo odpočívat přímo tady? zeptal jsem se. Netušil jsem moc co se dělo, ale vrátit se do Seireitei se zdálo jako dobrej nápad

Akio

Myslím, že bychom měli...potřebuju odpočinek...Mizuki taky...a Baru něpochybně taky... Řekne, zatímco si nenápadně otře slzy z tváře. Tak tedy...pojďme...prosím Razaki...jděte první..otevřete prosím Senkaimon...já mám plné ruce... Řekne načež si na záda hodí Mizukiho a na Mizukiho Baru...pak se shunpem vydá ven.

Izumi Razaki

No, pokusím se, ale pozor, Batariel nikdy nebyl rád, když jsem ho používal jako klíč... ale ostatně mi může vlízt na záda... řekl jsem a píchl meč do vzduchu a otočil ho o 90°. Objevil se menší vír a objevila se (snad) brána. No, ale pokud vás to ožehne, nebo to vybuchne, tak za to nemůžu...

Zekke

Pomalými kroky jsem odcházel od té shinigami, neměl jsem v plánu s ní už spolupracovat, starala se očividně jen sama o sebe. "nikam, ale díky za snahu.." Pronesl jsem k ní a ucítil něco zvláštního. Průchod mezi světy. "To musí být oni.. Jdou do Soul Society?! A kde je dohoda?! No, doufám že jí dodrží." Pomyslel jsem si a zmizel sonidem zpátky. Směrem k místu, kde přebýval kapitán a další shinigami. Když jí onen Shinigami otevíral, tak jsem se objevil pár mětrů vedle něho. V náručí jsem měl Yuri a na zádech Kitta. "Co dohoda? Potřebuju, aby jste jí vzal sebou. Já se musím vrátit do Hueco Mundo co nejdříve, nemůže tam semnou, prosím." Pověděl jsem kapitánovi a čekal na jeho odpověď s upřeným pohledem. Hodlal jsem zmizet dříve, než se probudí, už jen kvůli tomu, že bych se s ní musel rozloučit a to mi nikdy moc nešlo.

Razaki, Akio -> Brána se skutečně otevřela, vypadala úplně normálně a relativně bezpečně. Dokonce i pekelní motýli přispěchali aby vám pomohli najít cestu domů.

Izumi Razaki

No tak hups do brány a vzhůru domů ne? Třeba se ty trhliny zavřely i tam a bude konečně chvíle klidu, bůh ví, že by se mi opravdu hodila chvíle klidu vyzval jsem všechny přítomné a naznačil rukou posunek směrem do brány. Už se mi v hlavě objevovaly představy jako horká koupel a chvíle naprostého obžerství...

Akio

Před očima se mu objevil průchod...Senkaimon. Chvíli váhal, protože kdyžtakhle procházel naposledy, tak si nedobrovolně střihl přespolní běh a ještě ho to hodilo do Tokia. Nakonec se ale odhodlal a rázně vstoupil do Senkaimonu. Pak se objeví onen hollow a on se zastaví. Koukne na něj a udělá pár kroků zpět. Hmm, ty jsi...ten hollow...Zekke?! Obdivuhodné... Vezme Yuki do volné ruky. Vezmu ji sebou, ale nemůžu zaručit, že bude 100% v pořádku. Měl dobru náladu..našel jak podkapitánku tak svého nejlepšího přítele a vracel se domů. Ale tvé jméno si budu pamatovat...je jen málo takových jako ty... Pokyne mu narozloučenou a odejde Senkaimonem pryč.

Zekke

Pozoruhodný tenhle kapitán, dodržel své slovo. Na jeho poslední slova jsem jen přikývl a ještě jednou si prohlédl tu ženu, kterou jsme hledali. "Já si vás také zapamatuju, na to vemte jed, kapitáne" Pronesl jsem jen tak do prázdna, když už tam kapitán nebyl. "Tak Kitte a my dva se vydáme zpátky do Hueco Mundo, co říkáš? Nebo bys raději zůstal tady?" Otázal jsem se ho, přičemž jsem s úsměvem odcházel do města. "Tak co říkáš na Yuri, byla fajn že?"

Izumi Razaki

Stále jsem si nebyl jist, zda to bylo moudré, tahat někoho z Reimei do Seireitei, ale slovo bylo slovo... počkal jsem, až projdou všichni branou a nakonec jsem do ní vešel taky...

Akio, Razaki -> Prošli jste skrz bez problémů a pokračujte v tématu Senkaimon :-)

Satoshi
Pronásledování mě sice vzdálilo od Karakury, ale to bylo nepodstatné, nikdo nepredikoval, že zdroj nákazy musí být v Karakuře. Tak kampak sis to vyrazil.

Satoshi -> Muži tě nevědomky dovedli dál do kopců, kde se skrývalo poměrně velké stavení. Dřív to asi byla nějaká hospodářská budova, ale teď už se tam nic nepěstovalo a nechovalo. Na první pohled vypadal statek opuštěně, ale ty jsi uvnitř cítil dostatečné množství reiatsu na to, abys poznal, že to tak není. Před vraty stály dvě osoby, které nejspíš hlídaly. Tvého bývalého kolegu a jeho kamarády pustili dovnitř po krátkém rozhovoru. Jinak jsi toho moc neviděl, vše bylo skryto uvntiř.

Satoshi
Hm... že bych našel nějakou základnu Reimei? pomyslel jsem si, tomu nasvědčovalo i mnohem větší zabezpečení. Hm... to se dalo čekat. Celá tahle "mise" je jedno velké cliche. Analyzoval jsem a začal jsem přemýšlet o plánu, jak se dostat dovnitř. Byla tu možnost sejmout stráže a prorazit si cestu dovnitř, ale na barbarské věci mě přiliš neužije. Takže jsem se nejdřív zkusil porozhlédnout po okolí, jestli někde nebude security breach.

Satoshi
Hm... kurník... myslím, že asi ne. Takže zbyla jediná možnost... Upravil jsem svou ultra epicky úžasnou kápi a vyrazil jsem suverénně ke strážím. Zdravím, patřím k Oisagawovi. Což jsem řekl natolik randomně, aby nebylo jasné, že si nejsem jistý jeho jméno. Nechal mě ještě chvíli pracovat, abych dokončil to, co potřeboval. zkusil jsem klasikou taktiku.

Satoshi -> Stráže se zdály souhlasné. Jeden byl muž a jedna žena, jak jsi zblízka zjistil, i když podle postavy by to klidně taky mohl být muž. "Heslo?" zeptal se ten opravdický muž rutinně a šťoural se v uchu.

Satoshi
Hm... a je to tady. Tohoto jsem se obával, přece jenom nebyli strážní až tak tupí. A tak jsem opět něco zkusil. Bohužel mi nebylo explicitně řečeno... a teď už asi vím proč, Oisagawa se mě chtěl zbavit, nebo jenom mě napálit. pronesl jsem smutně, no lépe řečeno jsem předstíral smutný tón. Ale opakoval něco ve stylu "Sláva Reimei", možná to bylo ono?

Satoshi
No, to vyšlo trochu líp, než jsem čekal. analyzoval jsem situaci Normálně by mě měli poslat pryč, ale takto mám možnost konfrontace s Oisagawou přímo v jeho hnízdě. Not bad. Uvidíme, kam se to vyvrbí. pomyslel jsem si a zacítil jsem něco jako velké očekávání, protože konečně byly věci trochu zajímavější. Teď jenom, aby Oisagawa měl nějaké informace.

Satoshi
Tím, že přišel mi nahrál přesně tak, jak jsem potřeboval. Zjistil jsem způsob přístupu a tak nebylo nutné dále obelhávat své protivníky a tak jsem suše pronesl. To zabolelo, to si nepamatuješ ani svého mentora? zeptal jsem se a stáhl si kapuci