Hiroshiho statek

Satoshi
Všichni vypadali dosti zaskočeně, no nedalo se to nečekat, ale spíš jsem myslel, že mi ihned půjdou po krku. Nemůžu navštívit starého přítele? zeptal jsem se velmi ironicky Řekněme, že něco hledám a míra tvých zkušeností se mi zdála jako dobrý cíl, kde bych tu věc mohl najít.

Satoshi
Vypadalo to, že si skutečně můžeme v klidu promluvit. V tom jsem měl rád své vědecké kolegy, nebylo potřeba zbytečného soubojování, protože veškerý souboj, který jsme potřebovali byl souboj argumentů, důkazů a slov, kterým nikdo jiný nerozuměl. A tak jsem přišel přímo k věci. Záření, které způsobuje nevolnost shinigami, připomíná ti to něco? přímá otázka byla vždy ideální řešení, i pokud se někdo snažil něco zapřít bylo vše vidět na gestikulaci a mimice obličeje.

Satoshi
Oisagawa se snažil být vtipný, tak jsem mu to oplatil. A to si myslíš, že takoví shinigami už nejsou dávno geneticky upraveni mojí osobou? Nebo snad naznačuješ, že sám máš takové problémy? Rád to provedu i u tebe. ďábelsky jsem se pousmál a Oisagawa musel věděl, že je zle, ale jistě poznal, že opravdu na žerty nemám náladu ani čas. Všechny vynálezy, které čekají až je někdo, já, vytvoří nebudou čekat věčně.

Satoshi
Je to velmi pravděpodobné. pouze jsem odpověděl Sám nemám tolikero informací, ale svět lidí se mi zdál jako nejpravděpodobnější možnost. vysvětlil jsem, proč vlastně tady

Satoshi
Dobře, bude mi stačit informace o tom, co jsi slyšel. Nějaké informace jsou lepší, než-li žádné. odvětil jsem a očekával jsem, že to půjde hladce, protože si obě strany dobře uvědomovali, že by nebylo ideální rozpoutat tady konflikt Berme to jako výměnu, za informace se naopak já nikomu nezmíním o vašem ukrýtu. 

Oisagawa

Trochu se uklidnil. Navzdory všemu totiž kapitánovi jeho slova věřil, takže teď jen musel uspokojit jeho touhu po vědomostech a bude v bezpečí, alespoň v to doufal. Rozhlédl se kolem. Nebylo to ideální místo k rozhovoru, ale dovnitř ho pozvat nemohl a ani nechtěl a široko daleko nic jiného nebylo. Takže prostě zůstal stát před dveřmi svého tajného sídla.
"V posledních letech někdo v Karakuře objevil starý Quincy sklad... no, říkám sklad, nějakou díru v zemi v lese. V ní bylo, aspoň jsem slyšel, pár velice zajímavých pozůstatků po staré válce... Potom se čas od času objevila zpráva o nemoci nebo smrti, zachytil jsem neobyčejná data a tak dál... Někomu se zkrátka dostala do rukou věc, která neměla. Ale už nějakou dobu je klid. Jsem ale přesvědčený, že se dá vystopovat místo, kde to skladoval, ať to byl kdokoli."

Satoshi
Takže Quincy sklad... to prozatím postačuje. odvětil jsem To znamená, že se musím vrátit zpátky do Karakury... analyzoval jsem Dobře, tak hodně úspěchů ve vašem sabotovacím výzkumu. popřál jsem trochu ironicky a před odchodem jsem ještě utrousil poznámku Jo a ty dvě mladé shinigami propusťte, není příliš hrdinské, aby taková organizace věznila dvě bezbranné dívky. a odešel jsem

-------------------------------------------------------------------

"Tohle místo už asi zažilo lepší časy," poznamenal Yoshiro při pohledu na statek, u kterého se s kapitánem osmé divize zjevili. Znovu se podíval na lokalizátor, aby se ujistil, že jsou na správném místě. "Vypadá to, že jsme správně."
Svůj zrak upřel na dům uprostřed rozsáhlého statku. "Něco mi říká, že pokud je vězní, tak právě tam," poznamenal. "Jedna věc mě ale trochu trápí a myslím si, že už sis toho taky všiml, že ano, Raidene?" zeptal se. "Necítím žádné reiatsu." Yoshiro chvíli hleděl před sebe. "Jak znám Reimei, mají tam nějakou podzemní základnu, která dokonale izoluje reiatsu." Promnul si bradu a schoval Satoshiho zařízení do zpět do kapsy.

Tomisura Raiden

Raiden pohledem sledoval zdejší okolí. Tohle stavení vypadalo dost... divně. Rozhodně jako místo pro skrýš nějakých padouchů nebo případně dalších, předem neidentifikovatelných, stvoření. "Jo, rozhodně jsme na dobrém místě, na to nepotřebuji sledovačku," zamumlal Raiden a zaměřil se na reiatsu v okolí, které zatím nebylo zrovna nejlépe cítitelné. Takže nejspíše bariera nebo stejné potvory jako v Yaitě, což však bylo málo pravděpodobné. "Bude to nějaký typ bariery nebo materiálu. Reimei jsou cokoliv, ale ne neschopní. Nějaké návrhy na to jak se dostat dovnitř?" Napadlo ho vypařit oblast nebo tak něco. Každopádně se nakonec rozhodl zvolit nejsnadnější cestu. Shunpnul se ke dveřím do té budovy a ... zaťukal! Jak epický úvod. "Heeej... neseme vám cukroví a šťastné vánoce přejeme vám," ještě zakřičel na úvod.

Yoshiro zakroutil hlavou. Nechápal, jak Raiden dokáže udělat takový vstup na scénu a ještě si zachovat svojí důstojnost. Ale to byl prostě on. Nakonec se tomu Yoshiro musel zasmát.
Tasil meč a vyrazil dolů za Raidenem. "Zdá se, že to zabralo," poznamenal a chvíli poslouchal, jestli za dveřmi něco neuslyší. "Jsi připravenej?" zeptal se a očima Raidenovi naznačil, že pokud přikývne, vtrhnou dovnitř.

Tomisura Raiden

Raiden se uchechtl když mu prostě otevřeli. Tenhle úkol mu připomínal jeho časy u omnitsukido, jo to byla tehdy sranda a vypadalo to, že se zase nachvíli mohl vrátit do starých časů. Ti dva nevypadali nějak silně a ani chytře. Svojí zanpakuto si tedy zatím opřel o futra. Jejích výkřiky navíc potvrdili to, že tu Satoshi, případně jiný kapitán byl, takže to byla správná adresa. Každopádně. Bylo na čase si trochu procvičit hakuda, dlouho totiž nedal někomu královsky do úst. "Fajn... tak přicházejí předčasné Velikonoce," pronesl a otočil se na svého společníka. "Ale zajisté, vem si jednoho, já sejmu druhého," pronesl a vykopnul vstupní dveře. Okamžitě, zřejmě spolu s Yoshirem pronikl dovnitř. Reiatsu soustředil do pravačky, aby mohl jedním přímým úderem na solár vyřešit jednoho z protivníků, pokud tedy byli dostatečně hloupí, aby stáli v nejbližším dosahu.

Potom, co Raiden vykopl dveře, Yoshiro použil krátké shunpo dovnitř, aby se dostal za jednoho z těch dvou, co tak hloupě otevřeli dveře. Yoshiro nebyl jen specialista na boj s mečem, ale dost dobře zvládal i boj beze zbraně. Ačkoliv měl tasený meč, nepoužil ho. Místo toho ho nadhodil do vzduchu a kopačkou z otočky k zemi zkusil poslat druhého Reimei. Potom svůj meč chytil a zasunul ho zpět do pochvy.
Svýma koťátkovýma (aww ) očima se podíval na Raidena, usmál se a oklepal si o sebe ruce.

Tomisura Raiden

Pokud šlo vše podle jejích plánu, usmál se Raiden na Yoshira a podobně jako on si otřel ruce o sebe. Pak si ještě podal svojí zanpakuto, která byla trochu nepraktická pro boj v uzavřených prostorech, ale věřte, že on si vždycky prostor dokázat udělal. Každopádně, očima začal pátrat, jestli je nenavštíví ještě někdo a pak přešel k tomu, kterého skolil. Zanpakuto v pochvě ho propleskl lehce po tvářích jestli byl ještě živej a s mírným úsměvem ve tváři se k němu sklonil. "Spokojený s dárky?" zeptal se ho, ale pak zvážněl. "A ted... hledáme tu jednu slečnu od čtvrté divize. Kdepak jí najdeme?" zeptal se prostě a poťukával ho mírně po čele.

Yoshiro se opřel o zeď a složil ruce na prsou. Čekal na to, jestli z nebohého člena, neslavného uskupení Reimei, něco dostane. Sám se mezitím snažil pátrat po reiatsu Sayuri, ale nebyl si jistý, jestli to tady vůbec bude možné. Během toho se ještě díval, jak to v domě mají zařízené. Ohledně toho byl celkem dost zvědavý. Rád si díval, jak bydlí ostatní a občas se tím nechal inspirovat, aby si upravil svoje vlastní bydlení. Nutilo ho to přemýšlet nad tím, jestli by si na pozemcích deváté divize neměl postavit svoje vlastní sídlo tak, jako to měl Yasumaru.

Raiden -> "Ale já jsem chtěl jenom ponožky..." zasípal člen Reimei a zase omdlel. Vtom dorazily posily. Asi pět nounejmů a jeden, který je všechny zarazil od dalších útoků.
"Ehm, dobrý den, kapitáni. Takže Satoshi-sama nás vyzradil, to jsem měl čekat. Mohu vám s něčím pomoci?" snažil se azchránit situaci vyjednáváním.

Když Yoshiro viděl, jak se muž stojící v čele skupiny zarazil, musel se nad tím jen pousmát. On věřil Satoshimu? To byla největší chyba, kterou kdy v životě udělal.
"Ale ano, když nad tím tak přemýšlím, mohl by jste nám pomoct. Hledáme jednu shinigami. Asi takhle velkou," ukázal rukou výšku od země. "Černé vlasy, fialové oči. Je celkem roztomilá, myslím, že ale víte, o kom mluvím. Když nám jí vydáte, slibuji, že se nikomu nic nestane, pokud ale ne," řekl a podíval se na Raidena.

Tomisura Raiden

"Ponožky dostaneš za rok... v červím hnízdě mají vždy hezké dárky. Snad ti budou slušet pruhovaný," pronesl k tomu omdlévači a podíval se na nově příchozí. Vypadalo to, že měli chuť na povídání, tak proč ne. Jen asi nemohl očekávat, že budou tak vzorní hostitelé jako Hideyoshi, takže se ani na čaj nezeptal. Yoshiro zatím začal s popisem oné Shinigami. "Hele, jsi si jistý, že popisuješ osobu a ne panenku, co si od dětství schovává moje matka?" zeptal se ho když domluvil a mrknul na něj, když dodal pokud ale ne. "Pokud ale ne, tak vám to tu vymalujem a vybuchnem. Doufám, že máte rádi červené stěny," doplnil jeho větu a kolem vlasů se mu zajiskřilo.

Tomisura Raiden

"K čemu vy potřebujete informace? Zjišťujete si jaké postele a koupelny jsou u nás v base? To vám povím hned... stojí za prd," pronesl k nim a udělal úplně nevinný krok vpřed, jen aby jim byl trochu blíže, když už jim byl dán čas na vzájemné poznání, rozhodl se trochu rozvést konverzaci. "Ale jo, docela hezky jste si to tu zařídili. Kolik stojí nájem? Máte dezertérskou slevu? A nebo jste majitele prostě pohřbili?" zeptal se jich a prohlížel si strukturu budovy. Položil i dlaň na zeď a podobně. Jeho pravý úmysl byl snadný - pátral po barierách a podobně, které by mohli skrývat další kumpány, kteří se mohli vynořit ze zálohy a podobně. S Yoshirem sice byli badass, sexy a mnohem víc, ale velká přesila s průměrnou úrovní Reiatsu by jim možná mohla chvilku odolávat a to přeci nikdo nechtěl. "Jo... a ještě. Znáte Hideyoshiho? Prý taky patřil k vám," zeptal se, aby si zkrátil čekání.