Hiroshiho statek

Kaneyama Sayuri

Neměla zrovna nízký práh bolesti. Buď to a nebo se na ní všechno odehrávalo až moc rychle, než aby si ještě uvědomovala, jak nepohodlné je cestování odtahovkou. Nestíhala nic říct, nestíhla a reagovat a než se nadála, z černočerné kopky přes potemnělou chodbu se dostala až... kde to vlastně byla? Neměla nejmenší tušení.
"Kap...kapitáne!" vyhrkla tichounce, ale překvapeně. Spása, naděje, zmatení a mnohem víc všemožných rozmanitých emocí se zračilo v jediných dvou fialových očích. Ty teď prokmitly mezi kapitány a tím chlápkem, co jí přivlekl. Co se tu děje? zoufale si kladla tutéž otázku stále dokola. Dost možná to chtěla vyslovit nahlas, ale namísto toho jen polkla a dál zmateně těkala očima po všech kolem.

Tomisura Raiden

Vypadalo to, že si moc povídat nechtějí, no inu škoda, mohli se ještě pobavit. Každopádně, když přivedli onu potlučenou členku 4. divize, Raiden si jí prohlédl, aby zjistil o koho vlastně jde a hlavně jestli je ještě funkční. "Výborně, tak nám jí předejte. Neudělali ti nic... maličká?" zeptal se mezitím Sayuri a pak se otočil k Yoshirovi a zašeptal tak, aby to slyšel jen on: "Co uděláme s tím zbytkem? Nejraději bych z nich vytloukl vše, co ví a pak je poslal před soud," navrhl mu, ale čekal na jeho informace a postřehy, případně plány jak je tu všechny zmasakrovat/nezmasakrovat.

Yoshiro na Sayuri mrkl jedním okem. Zdálo se, neměla nijak vážná zranění, nicméně když jí měl ještě na očích, byla v lepším stavu. Reimei znovu potvrdili to, že jsou hovada, která se vůbec nebojí překročit hranice, aby dosáhli svého.
Bělovlas si vyslechl, co mu Raiden řekl a přikývl. Nakonec si odkašlal.
"Co víte o Hiroshiho nástupci?" zeptal se na plnou hubu. Třeba by z nich mohl dostat víc informací, než z Kena. Z Yoshirova výrazu bylo celkem zřejmé, že si s nimi nechce hrát, a pokud mu budou lhát, mohli by přijít k úhoně.

Tomisura Raiden

Okej a nebo to šlo hnedka takto. Yoshiro se tedy zeptal. I Raidena samotného zajímalo, jestli nevědí něco o tom dítěti, o kterém mu Yoshiro řekl. Popravdě, tohle myslel tím "vymlátit všechno, co vědí", ale Yoshiro zvolil tu nudnější část. "Doporučoval bych mu odpovědět, rád dostane vše hned... třeba hřeben po ránu nebo polibek na dobrou noc," doporučil chlápkům a sám čekal taktéž na odpověď. Za jednu věc se však "modlil"... doufal, že nic neprozradili Satoshimu. Ten by byl schopný to dítě najít a vychovat z něj uberpadoucha.

Yoshiro se zarazil. "Proč si myslíte, že vám to řeknu? Nezáleží na tom, kolik toho vím. Záleží na tom, kolik toho víte vy a kolik mi toho řeknete. Pokud budu nespokojenej, může se taky stát, že dneska zanikne celé to vaše slavné hnutí Reimei." Poslední slova řekl dost kysele. Zamračil se a hlavou na Ousaisžhgawu pokynul, aby začal mluvit. Taky ještě natáhl ruku, chytil Sayuri za rameno a schoval jí za Raidena.

Tomisura Raiden

Raiden nechal mluvit Yoshira, který přitom za něj schoval tu malou holku. "Hele, já myslel, že na děti jsi tu hlavně ty," zabručel k němu. Proč vlstně takové děti pouštěli na mise? On teda sám začal hned jako řadový člen chodit na misi, ale on byl Raiden, on na to měl. I když občas málem umřel, ale to byl nepotřebný detail. Každopádně, Yoshiro se tvářil dost vážně, takže možná to chtělo vzít to trochu vážněji. "Dobře, já vám řeknu, co vím. Existuje dítě se super silou. A teď řekněte vše, co víte vy," on nelhal. Tohle bylo ve zkratce vše, co věděl, tak proč jim to zatajovat, žejo, když to věděli. A teď, pokud hráli aspoň kapičku fér by měli vyklopit vše, co vědí.

Oisagawa

měl teď na výběr. Zůstat věrný svému hnutí a doufat, že po jeho smrti zbude ještě někdo další, kdo nástupce Hiroshiho najde a připraví na jeho úlohu. Nebo mohl všechno vyklopit s malou pravděpodobností na přežití, ovšem s vědomím, že Hiroshiho nástupce nejspíš padne do rukou shinigami. Samozřejmě stále tu byl Ken, ale nebylo pravděpodobné, že by dokázal nástupce před shinigami skrývat, i kdyby ho našel. Zapeklitá to situace. Oisagawa zvolil třetí možnost.
"Dobrá, kapitáne, vidím, že nemám jinou možnost. Muž, kterého Hiroshi označil za svého nástupce, se jmenuje Hijikata Toshizou. Nachází se zde, v Karakuře. Neví nic o svých schopnostech, neboť mu byly hned zpočátku neplánovaně zapečetěny. Pracuje jako soudní zapisovatel... to je vše, co víme," přednesl s kamennou tváří s mírným nádechem zdrcení.

Yoshiro smutně vzdychl. Chvíli nad tím přemýšlel, a pak se podíval na Raidena. "Nesnáším, když mi někdo lže. Pravda je taková, že jsem se dnes bavil s mladým chlapcem, který mi o nástupci dal spoustu informací. Myslím si, že právě díky tomu, že to byl takový hlupáček, bych měl věřit spíš tomu, co mi řekl on." Udělal krok vpřed a upřeně se díval Oisagawavovi přímo do očí. "Vy vypadáte celkem chytře. Jste nějaký vynálezce? Věděc nebo tak něco?" zeptal se. Chlápek mohl byl dost chytrý na to, aby se kapitány pokusil nahnat na falešnou stopu mezitím, co někdo jiný půjde přímo tam, kde se skutečně nachází Hiroshiho nástupce. Musel věřit svým instinktům.
"Vlastně, na tom nezáleží, uděláte všechno, aby jste si zachránili vaše zbytečné životy." Yoshirovi se rudě zajiskřilo v očích, v mžiku tasil svůj meč a rozsekl muže stojícího před ním vedví.
"Budu věřit tomu chlapci," řekl rozhodně.

Kaneyama Sayuri

Jelikož byla nonstop mimo sebe a naprosto bez sebe, vypadal čím dál tím zoufaleji. Tolik se toho dělo, tak moc věcí, kterým nerozumněla.
"Ip!" vyjekla leknutím, když po ní Yoshiro šmátnul a schoval za... koho vlastně? Sayuri vzhlédla, aby si černovlasého chlapíka prohlédla. Třebaže byla zvyklá, že většina věcí kolem ní je větších než ona, děsil jí. Možná byl na její straně, ale měla z něj husí kůži. Jako ze všeho tady. Nejraději by si našla nějaké klidné místečko, kde by se mohla srovnat. Někde, kde nebyla tak dusná atmosféra a...
Sayuri se najednou napřímila do porozu, když si vzpomněla na temnou kopku, kde byla vězněná. Ib! Nejistě a s upřímnou hrůzou, která jí přímo sršela z očí, vzhlédla k Raidenovi. Na sucho polkla a cítila, jak se jí třesou ruce. Vážně se teď nechtěla ozývat, ale musela. Prostě musela.
"Pro-pro-promiňte, kap-kap-kap-kap-kap-" rychle si rukama zakryla ústa, aby se uklidnila a zkusila to znova. Bylo vidět, že teď je ještě roztřesenější. Pomalu ruce dala stranou, ale nevyšla z ní ani hláska. Z hluboka se nadechla. "Kapitáne, co bude s Ib? Přeci jí tu nenechá...me..." vychrlila ze sebe najednou, při čemž sebou ke konci cukla, jako by byla připravená před něčím uhýbat. Těžko říct, co se jí honilo hlavou, ale nic růžovoučkýho to asi nebylo.

Tomisura Raiden

Tohle bylo až moc snadný nebo to byla... lež, přesně jak odhalil Yoshiro. Nebo možná neodhalil, ale pletl se, každopádně to jejích šéfa stálo život. Nebylo to sice úplně podle pravidel, ale lhát se taky nemělo, takže si to asi zasloužil. Raiden tedy udělal krok k Yoshirovi a položil mu ruku na rameno. "Klid," hlesl k němu a vypustil trochu svého Reiatsu směrem k těm chlápkům. "Myslím si, že tohle byl váš nejlepší. Takže se zeptáme znovu.  Nějaké informace, co nevíme?" Pohled pak ještě nachvilku stočil k Yoshirovi a zamumlal: "Co přesně víš?" Pak se ozvala ta maličká, co tak divně pípala nebo ípala, prostě ta, kterou zachránili a byla schovaná za ním. "Neprominu ti maximálně to koktání. Seber se trochu," promluvil k ní hned, když začala to koktavé oslovení a přátelsky se na ní usmál. Vyslechl si první část toho, co řekla a zamyšleně odpověděl: "Promiň, tampóny nepotřebuji." Když to však dořekla, nabralo to trochu jiný smysl a Raiden si nějak domyslel, že se jednalo asi o další rukojmí nebo tak něco. "Vy tu držíte ještě někoho dalšího? Sem s ní než se naštvu," pronesl rázným a chladným hlasem k zbývajícím chlápkům a namířil na ně zanpakuto v pouzdře. Měl dojem, že by je zvládl zpacifikovat, aniž by musel tasit.

Sayuri -> Jak ses uhýbala, tak ses dostala přímo do cesty šplíchanci krve z Oisagawy, který ti přistál na obličeji.

Ostatní Reimei se po sobě dívali a bylo vidět, že se necítí zrovna moc dobře. Začali vytahovat zanpakutou v marné snaze postavit se kapitánům, ale museli vědět, že to mají nejspíš spočítané. Nic víc už nevěděli nebo nechtěli říct.

Tomisura Raiden

"Špatná volba," povzdechl si Raiden a nejspíše i s Yoshirem vyrazili v před, snad ještě rychleji než ti ostatní byli schopní tasit zanpakuto. Tedy, Raiden ani moc vyrážet nemusel. Nechtěl být celý od krve, takže udělal jen dva rychlé kroky, využil jejích rozmístění a zamumlal: "Byakurai!" Od ukazováku levé ruky se zablesklo a objevil se paprsek značné síly, který by je měl provrtat všechny skrz na skrz. Pokud se někdo ještě pokusil o pohyb, schytal to přímo do hlavy technikou destrukční cesty číslo jedna - Sho. Jo, mít velké Reiatsu ve spojení s vynikajícím užívání útočného Kida se vyplatilo! "Fajn, tihle asi nic už nevědí. Co to tu zkusit prohledat? A nebo můžem zavolat uklízecí skupinu a jít po vlastních stopách," navrhnul po "boji".

"Žádné slitování. To je přesně to, co si Reimei zaslouží," řekl Yoshiro a utřel si svojí krvavou zanpakuto do oblečení jedné z mrtvol. "Raidene, zkus se tu poohlédnout, jestli najdeš tu druhou uvězněnou osobu," řekl Yoshiro a sám se rozhlédl po domě, jestli náhodou neuvidí ještě někoho, kdo by byl dost blbý na to, aby šel proti dvěma kapitánům. Potom se podíval na Sayuri, aby zjistil, jestli jí nic není. "Jsi v pořádku?" zeptal se vlídným hlasem, přišel k ní, z kapsy vytáhl kapesník a utřel jí krev z obličeje. "Za to se omlouvám."

Tomisura Raiden

Raiden přikývl na Yoshirovu žádost a otočil se taktéž k Sayuri a zeptal se jí: "Víš kde je? Stačí mi popis cesty, já si tam již dojdu." Byl si jistý, že by jí asi po chvilce pátrání našel sám, ale tohle bylo jistější, nebyl důvod to dělat složitější. "Vy se kdyžtak podívejte třeba po nějakých záznamech. Třeba tu někde vedou informace kde všude ještě mají sídla a kolik jich ještě zbývá. Rozhodně by to vedlo k jejích úplnému rozdrcení," požádal je a čekal, jestli si Sayuri vzpomene na cestu, kterou jí nesli tam a nebo teď zpátky. Sám si snažil vybavit jakou cestou s ní přišli, aby věděl, kudy měl jít. "A Yoshiro... příště je prosím krájej tak, aby moc nestříkali," dodal ke svému kolegovi, když viděl jak otíral holčičku od krve.

Kaneyama Sayuri

Kolem sebe měla vytvořenou jakousi pomyslnou stěnu, díky níž šlo všechno kolem mimo ní a ona se zaměřovala jen na Raidena. Byl prostě strašidelný. I ten jeho úsměv. Mohl by klidně na Halloween jít převlečený sám za sebe. Z ničeho nic Sayuri cosi přistálo na tváři a naprosto onu pomyslnou zeď zbořilo. Teď už Sayuri vnímala všechno, což jí kompletně paralyzovalo.
Pohled jí spadl na tělo toho mrtvého chlápka. Mrtvé tělo bez života. Její oči prozrazovaly zvláštní druh lítosti, i když šlo pravděpodobně o nepřítele. A pak, pak začala mela všude kolem a další život padl hned po tom předchozím. Černovlasá dívenka to sledovala bez pohnutí, se zděšením, ale nebylo to totéž, jako když se dívala na Raidena. Ten jí děsila jejich situace. Tolik padlých. A s jakou lehkostí byly pobiti. Smrt, smrt, Sayuri jí neměla ráda. Proto byla ve čtyřce, aby jí mohla předcházet...
Když zaslechla Yoshirův hlas, ohlédla se jeho směrem. "Hm," přikývla nepatrně a její pohled jako by ho z něčeho obviňoval. Sáhla si na místo, odkud jí setřel krev, ale na ruce už od ní neměla žádné stopy. Když zaslechla Raidenovu prupovídku, hodila po něm snad ještě víc obviňující pohled, než na Yoshira. Pak se rozhlédla a ukázala směrem, kterým si pamatovala, že přišla. Tedy, kudy jí přitáhli.
Vylíčila Raidenovi, co si z cesty pamatovala. Trvalo to, jednak protože z něm měla pořád strach, držela si od něj odstup a navíc v tom šoku si toho zase moc nezapamatovala, tudíž na všechno, co prozradila, musela nejprve dlouze vzpomínat. Navíc netušila, kde Ib nakone skončila. "P-promiňtě, já... víc toho nevím," skončila svůj popis zase se svým starým dobrým, tichým, nevinným hláskem. Koukala se stranou, ale bylo těžké vybrat si místo, kam se dívat, poněvač kam se tady jeden otočil, všude byla smrt.

Yoshiro se cítil trochu blbě, když viděl vyděšený výraz Sayuri. Už jen z jejího vzhledu se dalo s jistotou říct, že je dost mladá a moc toho nezažila. Zajímalo ho, proč jí tedy poslali na misi zrovna s ním. Kam Yoshiro šel, tam se něco ošklivě zvrtlo. To si s panem vrchním kapitánem ještě promluví. Z jeho myšlení ho vytrhl Raiden, který řekl, že se mají porozhlédnout po něčem, co by pro ně mohlo mít nějakou informační hodnotu. Na to jen přikývl a nechal ty dva být. Sayuri Raidenovi řekla, kam má jít, a když kapitán osmé divize zmizel, Yoshiro se rozhodl, že nějakým způsobem zkusí uklidnit nevinnou dívku ze čtvrté divize. Navíc, sám měl pocit, že je to tak trochu jeho chyba.
"Mrzí mě, že sis musela projít něčím takovým, kdybych tě víc hlídal, nemuseli tě unést. Byl jsem příliš zaměstnán svojí nenávistí k Reimei. Omlouvám se."

Kaneyama Sayuri

Na Yoshira sice nevzhlédla, ale pozorně jeho slova poslouchala. A teď, po tom všem, kdy poobviňovala jeho i Raidena, se cítila špatně i ona. Kdyby tak uměla líp bojovat, nebo se bránit, určitě by něco mohlo být jinak. A kdyby... počkat, on se jí omluvil?
"To-to nemusíte, kap-kapitáne! Nebyla- nebyla to vaše chyba!" zareagovala hned, jak si to uvědomila. Teď se cítila ještě hůř. Kapitán omlouvající se obyčejnému řadovému členu, co jen to provedla? "Kdybych-kdybych se víc jako... jako Vy a Shiranui-san-" zarazila se a rozhlédla, když sama zmínila ono jméno. "Kde... kapitáne, kde... kde je Shiranui-san?" tázala se opatrně bělovlasa a její hlas napovídal, že rozhodně nečeká žádnou odpověď v podobě prázdninové rekreace.

Tomisura Raiden

Raiden pozoroval chování Sayuri. To vážně na akademii vychovávali takovéhle strašpytlíky? Asi by si měl promluvit s jejích současným vůdcem/ředitelem a dát mu pár rad, jak cvičit schopné Shinigami. Jediné, co jí omlouvalo, bylo to, že se nejspíše jednalo o její první úkol a že byla hned z kraje unesena těmi cvoky z Reimei. "Na pasti asi nemá smysl se ptát," usoudil nakonec, když mu vypověděla - vykoktala všechny informace o cestě, kterou se musel vydat dolů. Ach jak byl nadšen, že musel hledat ve vězeních. Raději byl ten, kdo do nich zavíral. "Dejte si pozor, ještě by se tu mohla schovávat nějaká lůza a mohli by zaútočit zezadu," varoval je raději ze zkušenosti, že Reimei bylo vždycky jak much, což ovšem Yoshiro nejspíše věděl taky z vlastních vzpomínek. A pak se vydal hledat tu, jenž se jmenovala Ib.

Yoshira mohlo napadnout, že se Sayuri zeptá na Genmu. Vždyť byli ze stejné divize a když nastupovali u Senkaimonu, tak se zdálo, že už se nějakou chvíli znají. "Genma byl bohužel zraněn. Ale neboj se, odnesl jsem ho do Seireitei, kde se o něj doktoři z tvé divize postarají," odpověděl na její otázku.
Po tom, co domluvil, prošel chodbou, aby zjistil, jestli tu nemají nějaké židle. Sayuri byla nejspíš v šoku, tak chtěl, aby si aspoň sedla. Nevěděl, jak víc by jí mohl pomoct. Nakonec našel kuchyni, tak tam jednu židli vzal a vrátil se s ní až k vyděšené dívce. Položil před ní dřevěnou židli a hlavou k ní pokynul. "Sedni si a zkus se uklidnit. Všechno už bude dobré." Potom o pár kroků ustoupil a začal prohlížet mrtvé členy Reimei, jestli u sebe nemají něco důležité.
"Omlouvám se, ale zapomněl jsem jak se jmenuješ, můžeš mi to prosím připomenout?"

Raiden > Podle instrukcí od Sayuri se kapitán osmé divize dostal do sklepení, odkud vedla dlouhá temná chodba kamsi pryč. Z dálky se ozývaly pravidelné zvuky po dopadu nohou na zem. A byly čím dál hlasitější. Zdálo se, že tam někdo běžel. A dost rychle se přibližoval.

Tomisura Raiden

Raiden postupoval podle pokynů. Jeho kroky ho zavedli kamsi dolů. Pohlédl do dlouhé chodby, která končila kdesi v nedohlednu. Nakonec se rozhodl, že si rozsvítí. Použil na to klasické shakkoho a tak se před ním objevila dost velká koule rudého světla, které se vznášela směrem do chodby. Co víc, slyšel kroky, kroky, které se k němu přibližovali z oné temnoty. Teď, když byl ozařován, mohl si ho ten příchozí určitě všimnout, ale jelikož se mu nechtělo být po tmě, tak raději volil přímou konfrontaci s tím dotyčným. Zanpakuto v pouzdře stále svíral v pravé ruce jako hůl, ale neopíral se o ní, tudíž jediné zvuky, které od něj šly byly ty, jak pomalu a tiše našlapoval. Měl si vzít nějaké cvičky, v těch se dalo pohybovat velmi tiše, jen pak člověk týden necítil nohy.

Tomisura Raiden

"Ale, ztratil jsem tu jednu dívku jménem Ib, tak jí tu pracně hledám. Asi nevíte kde je, že?" odpověděl mu pohotově a zároveň se ho zeptal na to, co potřeboval vědět. A co víc, když udělal krok vzad, Raiden udělal krok v před a spolu s ním i koule zářivé energie, která by zajisté neměla explodovat. Byl rád, že byl ten čahoun dostatečně inteligentní, aby nechal svojí zbraň být. "Zajisté se dohodneme. Pomozte mi a já vás odměním," navrhl mu.

Tomisura Raiden

Raidenovi se docela zamlouvalo, že tenhle byl rozumný a na rozdíl od zbytku, který žil donedávna nahoře v domě, spolupracoval s vlídným a milým kapitánem, i když se nacházeli v temné a nevlídné chodbě, která rozhodně nebyla ani jednomu milá. Jeho odpověď se dostavila docela brzy, tudíž Raiden pokynul a spokojeně navrhl: "Až po vás," čímž mu prakticky přikázal, aby šel před ním. Doufal, že mu nelhal, protože v tom případě by mu bylo odměnou jen pomalé umírání a to si zajisté nikdo nepřál. Vždycky z toho bylo spoustu nepořádku, upadlých prstů, nosů, údů a tak podobně. Proč to nevzít v klidu a buď umřít rychle nebo se nenechat zavřít!