Hiroshiho statek

Satoshi
Takže Quincy sklad... to prozatím postačuje. odvětil jsem To znamená, že se musím vrátit zpátky do Karakury... analyzoval jsem Dobře, tak hodně úspěchů ve vašem sabotovacím výzkumu. popřál jsem trochu ironicky a před odchodem jsem ještě utrousil poznámku Jo a ty dvě mladé shinigami propusťte, není příliš hrdinské, aby taková organizace věznila dvě bezbranné dívky. a odešel jsem

-------------------------------------------------------------------

"Tohle místo už asi zažilo lepší časy," poznamenal Yoshiro při pohledu na statek, u kterého se s kapitánem osmé divize zjevili. Znovu se podíval na lokalizátor, aby se ujistil, že jsou na správném místě. "Vypadá to, že jsme správně."
Svůj zrak upřel na dům uprostřed rozsáhlého statku. "Něco mi říká, že pokud je vězní, tak právě tam," poznamenal. "Jedna věc mě ale trochu trápí a myslím si, že už sis toho taky všiml, že ano, Raidene?" zeptal se. "Necítím žádné reiatsu." Yoshiro chvíli hleděl před sebe. "Jak znám Reimei, mají tam nějakou podzemní základnu, která dokonale izoluje reiatsu." Promnul si bradu a schoval Satoshiho zařízení do zpět do kapsy.

Tomisura Raiden

Raiden pohledem sledoval zdejší okolí. Tohle stavení vypadalo dost... divně. Rozhodně jako místo pro skrýš nějakých padouchů nebo případně dalších, předem neidentifikovatelných, stvoření. "Jo, rozhodně jsme na dobrém místě, na to nepotřebuji sledovačku," zamumlal Raiden a zaměřil se na reiatsu v okolí, které zatím nebylo zrovna nejlépe cítitelné. Takže nejspíše bariera nebo stejné potvory jako v Yaitě, což však bylo málo pravděpodobné. "Bude to nějaký typ bariery nebo materiálu. Reimei jsou cokoliv, ale ne neschopní. Nějaké návrhy na to jak se dostat dovnitř?" Napadlo ho vypařit oblast nebo tak něco. Každopádně se nakonec rozhodl zvolit nejsnadnější cestu. Shunpnul se ke dveřím do té budovy a ... zaťukal! Jak epický úvod. "Heeej... neseme vám cukroví a šťastné vánoce přejeme vám," ještě zakřičel na úvod.

Yoshiro zakroutil hlavou. Nechápal, jak Raiden dokáže udělat takový vstup na scénu a ještě si zachovat svojí důstojnost. Ale to byl prostě on. Nakonec se tomu Yoshiro musel zasmát.
Tasil meč a vyrazil dolů za Raidenem. "Zdá se, že to zabralo," poznamenal a chvíli poslouchal, jestli za dveřmi něco neuslyší. "Jsi připravenej?" zeptal se a očima Raidenovi naznačil, že pokud přikývne, vtrhnou dovnitř.

Tomisura Raiden

Raiden se uchechtl když mu prostě otevřeli. Tenhle úkol mu připomínal jeho časy u omnitsukido, jo to byla tehdy sranda a vypadalo to, že se zase nachvíli mohl vrátit do starých časů. Ti dva nevypadali nějak silně a ani chytře. Svojí zanpakuto si tedy zatím opřel o futra. Jejích výkřiky navíc potvrdili to, že tu Satoshi, případně jiný kapitán byl, takže to byla správná adresa. Každopádně. Bylo na čase si trochu procvičit hakuda, dlouho totiž nedal někomu královsky do úst. "Fajn... tak přicházejí předčasné Velikonoce," pronesl a otočil se na svého společníka. "Ale zajisté, vem si jednoho, já sejmu druhého," pronesl a vykopnul vstupní dveře. Okamžitě, zřejmě spolu s Yoshirem pronikl dovnitř. Reiatsu soustředil do pravačky, aby mohl jedním přímým úderem na solár vyřešit jednoho z protivníků, pokud tedy byli dostatečně hloupí, aby stáli v nejbližším dosahu.

Potom, co Raiden vykopl dveře, Yoshiro použil krátké shunpo dovnitř, aby se dostal za jednoho z těch dvou, co tak hloupě otevřeli dveře. Yoshiro nebyl jen specialista na boj s mečem, ale dost dobře zvládal i boj beze zbraně. Ačkoliv měl tasený meč, nepoužil ho. Místo toho ho nadhodil do vzduchu a kopačkou z otočky k zemi zkusil poslat druhého Reimei. Potom svůj meč chytil a zasunul ho zpět do pochvy.
Svýma koťátkovýma (aww ) očima se podíval na Raidena, usmál se a oklepal si o sebe ruce.

Tomisura Raiden

Pokud šlo vše podle jejích plánu, usmál se Raiden na Yoshira a podobně jako on si otřel ruce o sebe. Pak si ještě podal svojí zanpakuto, která byla trochu nepraktická pro boj v uzavřených prostorech, ale věřte, že on si vždycky prostor dokázat udělal. Každopádně, očima začal pátrat, jestli je nenavštíví ještě někdo a pak přešel k tomu, kterého skolil. Zanpakuto v pochvě ho propleskl lehce po tvářích jestli byl ještě živej a s mírným úsměvem ve tváři se k němu sklonil. "Spokojený s dárky?" zeptal se ho, ale pak zvážněl. "A ted... hledáme tu jednu slečnu od čtvrté divize. Kdepak jí najdeme?" zeptal se prostě a poťukával ho mírně po čele.

Yoshiro se opřel o zeď a složil ruce na prsou. Čekal na to, jestli z nebohého člena, neslavného uskupení Reimei, něco dostane. Sám se mezitím snažil pátrat po reiatsu Sayuri, ale nebyl si jistý, jestli to tady vůbec bude možné. Během toho se ještě díval, jak to v domě mají zařízené. Ohledně toho byl celkem dost zvědavý. Rád si díval, jak bydlí ostatní a občas se tím nechal inspirovat, aby si upravil svoje vlastní bydlení. Nutilo ho to přemýšlet nad tím, jestli by si na pozemcích deváté divize neměl postavit svoje vlastní sídlo tak, jako to měl Yasumaru.

Raiden -> "Ale já jsem chtěl jenom ponožky..." zasípal člen Reimei a zase omdlel. Vtom dorazily posily. Asi pět nounejmů a jeden, který je všechny zarazil od dalších útoků.
"Ehm, dobrý den, kapitáni. Takže Satoshi-sama nás vyzradil, to jsem měl čekat. Mohu vám s něčím pomoci?" snažil se azchránit situaci vyjednáváním.

Když Yoshiro viděl, jak se muž stojící v čele skupiny zarazil, musel se nad tím jen pousmát. On věřil Satoshimu? To byla největší chyba, kterou kdy v životě udělal.
"Ale ano, když nad tím tak přemýšlím, mohl by jste nám pomoct. Hledáme jednu shinigami. Asi takhle velkou," ukázal rukou výšku od země. "Černé vlasy, fialové oči. Je celkem roztomilá, myslím, že ale víte, o kom mluvím. Když nám jí vydáte, slibuji, že se nikomu nic nestane, pokud ale ne," řekl a podíval se na Raidena.

Tomisura Raiden

"Ponožky dostaneš za rok... v červím hnízdě mají vždy hezké dárky. Snad ti budou slušet pruhovaný," pronesl k tomu omdlévači a podíval se na nově příchozí. Vypadalo to, že měli chuť na povídání, tak proč ne. Jen asi nemohl očekávat, že budou tak vzorní hostitelé jako Hideyoshi, takže se ani na čaj nezeptal. Yoshiro zatím začal s popisem oné Shinigami. "Hele, jsi si jistý, že popisuješ osobu a ne panenku, co si od dětství schovává moje matka?" zeptal se ho když domluvil a mrknul na něj, když dodal pokud ale ne. "Pokud ale ne, tak vám to tu vymalujem a vybuchnem. Doufám, že máte rádi červené stěny," doplnil jeho větu a kolem vlasů se mu zajiskřilo.

Tomisura Raiden

"K čemu vy potřebujete informace? Zjišťujete si jaké postele a koupelny jsou u nás v base? To vám povím hned... stojí za prd," pronesl k nim a udělal úplně nevinný krok vpřed, jen aby jim byl trochu blíže, když už jim byl dán čas na vzájemné poznání, rozhodl se trochu rozvést konverzaci. "Ale jo, docela hezky jste si to tu zařídili. Kolik stojí nájem? Máte dezertérskou slevu? A nebo jste majitele prostě pohřbili?" zeptal se jich a prohlížel si strukturu budovy. Položil i dlaň na zeď a podobně. Jeho pravý úmysl byl snadný - pátral po barierách a podobně, které by mohli skrývat další kumpány, kteří se mohli vynořit ze zálohy a podobně. S Yoshirem sice byli badass, sexy a mnohem víc, ale velká přesila s průměrnou úrovní Reiatsu by jim možná mohla chvilku odolávat a to přeci nikdo nechtěl. "Jo... a ještě. Znáte Hideyoshiho? Prý taky patřil k vám," zeptal se, aby si zkrátil čekání.

Kaneyama Sayuri

Neměla zrovna nízký práh bolesti. Buď to a nebo se na ní všechno odehrávalo až moc rychle, než aby si ještě uvědomovala, jak nepohodlné je cestování odtahovkou. Nestíhala nic říct, nestíhla a reagovat a než se nadála, z černočerné kopky přes potemnělou chodbu se dostala až... kde to vlastně byla? Neměla nejmenší tušení.
"Kap...kapitáne!" vyhrkla tichounce, ale překvapeně. Spása, naděje, zmatení a mnohem víc všemožných rozmanitých emocí se zračilo v jediných dvou fialových očích. Ty teď prokmitly mezi kapitány a tím chlápkem, co jí přivlekl. Co se tu děje? zoufale si kladla tutéž otázku stále dokola. Dost možná to chtěla vyslovit nahlas, ale namísto toho jen polkla a dál zmateně těkala očima po všech kolem.

Tomisura Raiden

Vypadalo to, že si moc povídat nechtějí, no inu škoda, mohli se ještě pobavit. Každopádně, když přivedli onu potlučenou členku 4. divize, Raiden si jí prohlédl, aby zjistil o koho vlastně jde a hlavně jestli je ještě funkční. "Výborně, tak nám jí předejte. Neudělali ti nic... maličká?" zeptal se mezitím Sayuri a pak se otočil k Yoshirovi a zašeptal tak, aby to slyšel jen on: "Co uděláme s tím zbytkem? Nejraději bych z nich vytloukl vše, co ví a pak je poslal před soud," navrhl mu, ale čekal na jeho informace a postřehy, případně plány jak je tu všechny zmasakrovat/nezmasakrovat.

Yoshiro na Sayuri mrkl jedním okem. Zdálo se, neměla nijak vážná zranění, nicméně když jí měl ještě na očích, byla v lepším stavu. Reimei znovu potvrdili to, že jsou hovada, která se vůbec nebojí překročit hranice, aby dosáhli svého.
Bělovlas si vyslechl, co mu Raiden řekl a přikývl. Nakonec si odkašlal.
"Co víte o Hiroshiho nástupci?" zeptal se na plnou hubu. Třeba by z nich mohl dostat víc informací, než z Kena. Z Yoshirova výrazu bylo celkem zřejmé, že si s nimi nechce hrát, a pokud mu budou lhát, mohli by přijít k úhoně.

Tomisura Raiden

Okej a nebo to šlo hnedka takto. Yoshiro se tedy zeptal. I Raidena samotného zajímalo, jestli nevědí něco o tom dítěti, o kterém mu Yoshiro řekl. Popravdě, tohle myslel tím "vymlátit všechno, co vědí", ale Yoshiro zvolil tu nudnější část. "Doporučoval bych mu odpovědět, rád dostane vše hned... třeba hřeben po ránu nebo polibek na dobrou noc," doporučil chlápkům a sám čekal taktéž na odpověď. Za jednu věc se však "modlil"... doufal, že nic neprozradili Satoshimu. Ten by byl schopný to dítě najít a vychovat z něj uberpadoucha.

Yoshiro se zarazil. "Proč si myslíte, že vám to řeknu? Nezáleží na tom, kolik toho vím. Záleží na tom, kolik toho víte vy a kolik mi toho řeknete. Pokud budu nespokojenej, může se taky stát, že dneska zanikne celé to vaše slavné hnutí Reimei." Poslední slova řekl dost kysele. Zamračil se a hlavou na Ousaisžhgawu pokynul, aby začal mluvit. Taky ještě natáhl ruku, chytil Sayuri za rameno a schoval jí za Raidena.

Tomisura Raiden

Raiden nechal mluvit Yoshira, který přitom za něj schoval tu malou holku. "Hele, já myslel, že na děti jsi tu hlavně ty," zabručel k němu. Proč vlstně takové děti pouštěli na mise? On teda sám začal hned jako řadový člen chodit na misi, ale on byl Raiden, on na to měl. I když občas málem umřel, ale to byl nepotřebný detail. Každopádně, Yoshiro se tvářil dost vážně, takže možná to chtělo vzít to trochu vážněji. "Dobře, já vám řeknu, co vím. Existuje dítě se super silou. A teď řekněte vše, co víte vy," on nelhal. Tohle bylo ve zkratce vše, co věděl, tak proč jim to zatajovat, žejo, když to věděli. A teď, pokud hráli aspoň kapičku fér by měli vyklopit vše, co vědí.

Oisagawa

měl teď na výběr. Zůstat věrný svému hnutí a doufat, že po jeho smrti zbude ještě někdo další, kdo nástupce Hiroshiho najde a připraví na jeho úlohu. Nebo mohl všechno vyklopit s malou pravděpodobností na přežití, ovšem s vědomím, že Hiroshiho nástupce nejspíš padne do rukou shinigami. Samozřejmě stále tu byl Ken, ale nebylo pravděpodobné, že by dokázal nástupce před shinigami skrývat, i kdyby ho našel. Zapeklitá to situace. Oisagawa zvolil třetí možnost.
"Dobrá, kapitáne, vidím, že nemám jinou možnost. Muž, kterého Hiroshi označil za svého nástupce, se jmenuje Hijikata Toshizou. Nachází se zde, v Karakuře. Neví nic o svých schopnostech, neboť mu byly hned zpočátku neplánovaně zapečetěny. Pracuje jako soudní zapisovatel... to je vše, co víme," přednesl s kamennou tváří s mírným nádechem zdrcení.

Yoshiro smutně vzdychl. Chvíli nad tím přemýšlel, a pak se podíval na Raidena. "Nesnáším, když mi někdo lže. Pravda je taková, že jsem se dnes bavil s mladým chlapcem, který mi o nástupci dal spoustu informací. Myslím si, že právě díky tomu, že to byl takový hlupáček, bych měl věřit spíš tomu, co mi řekl on." Udělal krok vpřed a upřeně se díval Oisagawavovi přímo do očí. "Vy vypadáte celkem chytře. Jste nějaký vynálezce? Věděc nebo tak něco?" zeptal se. Chlápek mohl byl dost chytrý na to, aby se kapitány pokusil nahnat na falešnou stopu mezitím, co někdo jiný půjde přímo tam, kde se skutečně nachází Hiroshiho nástupce. Musel věřit svým instinktům.
"Vlastně, na tom nezáleží, uděláte všechno, aby jste si zachránili vaše zbytečné životy." Yoshirovi se rudě zajiskřilo v očích, v mžiku tasil svůj meč a rozsekl muže stojícího před ním vedví.
"Budu věřit tomu chlapci," řekl rozhodně.

Kaneyama Sayuri

Jelikož byla nonstop mimo sebe a naprosto bez sebe, vypadal čím dál tím zoufaleji. Tolik se toho dělo, tak moc věcí, kterým nerozumněla.
"Ip!" vyjekla leknutím, když po ní Yoshiro šmátnul a schoval za... koho vlastně? Sayuri vzhlédla, aby si černovlasého chlapíka prohlédla. Třebaže byla zvyklá, že většina věcí kolem ní je větších než ona, děsil jí. Možná byl na její straně, ale měla z něj husí kůži. Jako ze všeho tady. Nejraději by si našla nějaké klidné místečko, kde by se mohla srovnat. Někde, kde nebyla tak dusná atmosféra a...
Sayuri se najednou napřímila do porozu, když si vzpomněla na temnou kopku, kde byla vězněná. Ib! Nejistě a s upřímnou hrůzou, která jí přímo sršela z očí, vzhlédla k Raidenovi. Na sucho polkla a cítila, jak se jí třesou ruce. Vážně se teď nechtěla ozývat, ale musela. Prostě musela.
"Pro-pro-promiňte, kap-kap-kap-kap-kap-" rychle si rukama zakryla ústa, aby se uklidnila a zkusila to znova. Bylo vidět, že teď je ještě roztřesenější. Pomalu ruce dala stranou, ale nevyšla z ní ani hláska. Z hluboka se nadechla. "Kapitáne, co bude s Ib? Přeci jí tu nenechá...me..." vychrlila ze sebe najednou, při čemž sebou ke konci cukla, jako by byla připravená před něčím uhýbat. Těžko říct, co se jí honilo hlavou, ale nic růžovoučkýho to asi nebylo.