Las Noches

Modos

"Razaki-san! Vemte mě s sebou... prosím..." pokusil se zavolat za odcházejícím Razakim celkem zoufalým hlasem.

Razaki

Otočil jsem se s dost podivným výrazem na tváři

Spoiler:

Ehm Modosi? Já hledám cestu zpět do Soul Society... Jakmile by tě tam kdokoliv uviděl tak by tě zabil a rozkuchal, ne nezbitně v tomto pořadí...
Nehodlám se zdržovat v Hueco Mundo moc dlouho... řekl jsem mu

Modos

"Ale... ale..." pokoušel se vymyslet nějaký argument. Nic ho však nenapadlo, takže zůstal jen smutně stát a díval se za Razakim, jak jde nazdařbůh kamsi do pouště. "Ale neumíte otevřít gargantu... já ano..." řekl nakonec nepříliš hlasitým hlasem, že to Razaki, který už ušel kus cesty, sotva zaslechl.

Razaki

To mě dostal....
Dostal jsem se sem, dostanu se i zpátky... umím to
blafoval jsem
Proč chceš se mnou? he?
rozhodl sem se aspon něco zjistit

Modos

"Já..." sklopil Modos oči. Zdálo se, že je v rozpacích. Nakonec přece jen pokračoval. "Jiten-sama byl z nás nejsilnější, on byl to, proč se všichni spojili a přestali mezi sebou bojovat... protože věděli, že když to neudělají, on je zabije. Navíc... měl další schopnosti, kterými... pomáhal. Ale teď, když je pryč... No... Já se bojím," dokončil. Potom zvedl oči. "Samozřejmě bych vám pomohl, Razaki-san! Tak jak jsem pomáhal Jitenovi-sama, když to potřeboval!"

Razaki

Uvolnil jsem dost slušnou dávku reiatsu na to aby to přilákalo všechny hollow v okolí ... no velkém... spíš tak abych dal Modosovi najevo že nemam moc náladu ani čas... a hlavně proto že jsem si to chtě zkusit už dávno
Hele promiň... ty jsi z celý týhle party jedinej komu nechci ublížit, ale sebou tě vzít bohužel nemůžu... Takže si prosim jdi po svém... řekl jsem
Docela mi to vadilo, Modos byl opravdu příjemný společník... ale do Soul society se mnou nemohl...

Modos

"Ale já... vás můžu chránit, můžu vám krýt záda! Ovládám dokonalou obranu, propůjčím ji do vašich služeb!" zkusil ještě ten poslední argument, který by mu snad mohl pomoct.

Razaki

Neulehčuješ mi to... Myslíš si, že můžeš se mnou do Soul Society? Já se nehodlám zdržovat v Hueco Mundo přiliš dlouho... A opravdu nerad bych bojoval taky s tebou... řekl jsem mu
Rád bych ho vzal s sebou, ale do Soul Society přeci nemohl... a co tady? Úkol jsem splnil... a teď bylo na čase vrátit se a čelit spravedlnosti

Modos

to tedy nakonec vzdal. Svěsil hlavu a vydal se zpět k paláci, zřejmě protože nevěděl, kam jinam by šel. Ani tam ani nikde jinde ho nečekalo nic příjemného, to mu bylo jasné. Zanechal Razakiho osamotě.

Razaki

Otočil jsem se a začal přemýšlet
neměl jsem moc šanci dostat se odtud sám
Tak jsem si prostě vybral směr a šel jsem
Nechal jsem se vést instinktem

Razaki

Pírko? To bude z nějakého odporného hollow-ptáka... napadlo mě
Pokrčil jsem rameny a šel dál. Někdy mě napadla ta ironie, že jsem mrtvej a vlastně nechápu proč jsem po smrti unavenej... tohle byla jedna z těch chvil
Ale pokračoval jsem v cestě...

Razaki

Tohle mě vůbec nepřekvapilo...
Vytáhl jsem zanpakuto a lehce ho protočil v ruce
Ačkoliv jsem doufal, že jsem tě dostal tak jsem tomu nevěřil...
Asi je na čase to ukončit jednou a provždy... řekl jsem...
Přirozeně jsem měl plán... však jsem byl Razaki...

Jiten

se zdál mírně překvapený.
"O čem to mluvíš, Razaki-kun? Jednou provždy vyřešit? Vždyť jsme spojenci! Chápu, že sis chtěl otestovat svou sílu proti mé, dokonce cítím, že jsi došel k jisté stabilnější... ehm, dohodě se svým vnitřním hollow, to je všechno výtečné! Ovšem nic z toho nestojí v cestě naší další spolupráci, nebo snad ano? Pokud vím, měli jsme dohodu... mužovo slovo je to nejcennější, co může dát, na tom se snad shodnem," usmíval se a ruce měl přátelsky rozpřažené.

Razaki

Ano, je to velice nepříjemná situace... Bohužel tuto dohodu s tebou uzavřel onen hollow, nikoliv já... Ty jsi člověk, který zabil mého kapitána a moje povinnost jako zástupce kapitána 3. divize je její smrt pomstít ! napřáhl jsem na něj svoje zanpakuto. Druhou ruku jsem si položil na tu, kterou jsem držel zanpakuto... začal jsem uvolňovat obrovské množství reiatsu. Přesto jsem nechal zanpakuto v původní neuvolněné formě...

Jiten

Jeho papoušek se tím tlakem a vířením prachu vyplašil a s křikem ulétl, Jitena to ale nijak nevyrušilo a bez hnutí Razakiho zaujatě pozoroval. Na tváři mu hrál úsměv.
"Zajímavé. Velice zajímavé."

Razaki

Hado #4 Byakurai vystřelil jsem naprosto přesně přímo na papouška
Nemohlo z něj zbýt moc použitelného... Měl jsem k tomu hned několik důvodů.
Usmíval jsem se úplně stejně jako on, pokud ne víc... Byl jsem soustředěný a připravený na všechno... konečně jsem to zase byl já

Razaki

Zvedl jsem levou ruku Bakudō #63 Sajo Sabaku. Bakudo ukryté uvnitř Hada. Doufal jsem, že to zastaví sám Jinten, ale tohle bylo taky fajn... Tohle by mělo Modose zneškodnit aspoň dočasně. Musel sem jednat rychle... Jinten byl dočasně rozptýlem, Modos dočasně zneškodněn. Shunpem jsem se co nejrychleji dostal k Jintenovi a vší silou jsem sekl proti jeho krku...
Bakudō # 9. Geki Druhou rukou jsem se pokusil paralyzovat papoucha než uletí. Opět příliš náročná situace v nevhodnou dobu... ale ačkoliv jsme nebyl zdaleka v plné síle fyzické tak jsem byl v plné síle duševní... Byl jsem připraven udělat co bylo nezbytně nutné

Satoshi
Uprostřed Las Noches trůního sálu, blízko samotného trůnu, se otevřela Garganta a z ní jsem mohl vyjít. Krása. Jako vždy nádherně ponuré, temné a zároveň tak zářivé ve veškeré své nechutnosti. popsal jsem prostředí a když jsem se rozhlédl, tak jsem si všiml, že blízko trůnu se nachází válcovitá nádoba opředena různými hadičkami a hlavně vnitřkem připomínajícím mozkovou tkáň. To tam zůstal celou dobu...? zašeptal jsem si No asi bych měl pozdravit jeden ze svých dávných pokusů. dodal jsem si a přesunul se k trůnu a promluvil na mozek Tak... vidím, že se ti daří dobře.

Satoshi
Tvůj ostrý tón se vidím od našeho posledního setkání nezměnil. poznamenal jsem Ale popravdě nikoho jsem sem neposílal... to je vlastně důvod, proč jsem tady... přece jenom se zde za dobu mé nepřítomnosti muselo něco změnit... Proto jsem se vrátil. Takže... kdy se něco změnilo? nahodil jsem otázku.