Re: Las Noches

pro **Nawaki** Mon Nov 15, 2010 1:01 am

Razaki

Tohle jsi nemohl čekat ani ty pomyslel jsem si když to došlo přesně k tomu, co jsem čekal že se stane... Moje existence musela zkončit aby zkončila i ta jeho... Můj poslední pohled byl upřen na to, jak můj soupeř umírá...
Moje poslední myšlenky ale patřily Suiren... chtě nechtě jsem se musel usmát...
a potom? Žádné potom nebylo, to byl konec

pro **Miss_Atlantis** Sun Nov 21, 2010 10:15 pm

=======================================================

Razakiho obklopovalo plácání blanitých křídel a hlas, který říkal jeho jméno. Znal ten hlas... byl Batarielův. Bylo jasné, že se Batariel zlobí. Možná dokonce zuří.
"RAZAKI!"

"Nikdy jsem si nemyslel, že klesneš tak hluboko. Dát svoje tělo tomu hnusnýmu šmejdovi... a takhle zbaběle všechno vzdát! A prý že ty jsi z nás dvou ten, kdo se rozhoduje racionálněji a nenechá se zaslepit. Ty slabochu, nechápeš, že tohle byla bitva, ale tím, žes ji vyhrál, jsi prohrál válku?! Neznamená to nic, slyšíš? Vůbec nic! Chceš zbytečně zahodit svůj život?? Ptám se tě, to tady končíš, ty srabe?!"

pro **Nawaki** Sun Nov 21, 2010 10:36 pm

Vztávej vojáku! Tohle není konec bitvy! Musíš vstát a bojovat, pro větší slávu Cisaře! cloumal se mnou někdo.
Pootevřel jsem oko... Výbuch dělostřeleckého granátu mě ošklivě odhodil, ale jinak jsem byl v pořádku téměř. Byly jsme přečísleni 2 ku 1...
Vztal jsem a popadl zbraň...

Razaki

Něco se stalo...
Ten hlas byl divný ale znal jsem ho...
V rychlém sledu se událo několik předešlých událostí
Moje vědomí bylo konečně čisté od vlivu toho hollow který ho nahlodával
Boj s Yoshirem, smrt Suiren... všechno to na mě najednou dopadlo se zcela novou vahou... Bolestivě jsem si to uvědomil...
Batariely starý přítely... na to všechno ti řeknu jen 2 slova...
Zákon dramatu mi nakazoval aby ta slova zněla "Máš pravdu" nebo "Omlouvám se"
Drž hubu ! řekl jsem dost ostře
Ale asi je čas abysme tuhle hru vrátili zpět do kolejí a začali hrát podle našich pravidel... dokud ještě můžeme. Co ty na to?

pro **Miss_Atlantis** Mon Nov 22, 2010 9:11 pm

"Hrát podle našich pravidel? Razaki, zrovna u tebe jsem čekal víc realismu. Tvoje tělo teď ovládá hollow, posledních pár sekund se nedrží zpátky... Budem mít štěstí, když se tam ještě vůbec bude dát přežít, ty chytráku! Taková pitomost, dát mu kontrolu... jestli se z toho dostanem, tak si to s tebou ještě vyřídím. Teď ti půjčím veškerou svou sílu, jestli se na to cejtíš... protože já nechci skončit tady jen proto, že shinigami, kterýmu náhodou patřím, je takový slaboch."

pro **Nawaki** Mon Nov 22, 2010 9:23 pm

Razaki

Nemyslel jsem přímo, moje myšlení nahlodával ten hollow. Takže mlč! Nepotřebuju tvoje popichování abych věděl jak sem to podělal. Pokud jsi ochoten do toho jít, tak mi pujč svojí sílu, ale ušetři mě svých přednášek ano? Toho hollowa zvládnu řekl jsem mu

pro **Miss_Atlantis** Mon Nov 22, 2010 9:57 pm

"Notak to se rád kouknu," ozvalo se docela posměšně. Pak Razaki cítil, jak jeho vědomí zahrnuje nával plamene. Zdálo se, že ho užuž musí spálit na popel, ale nestalo se tak. Místo toho Razaki vnímal jeho žár a moc, které nyní ovládal a které mu dávaly sílu. "Jdeme na to..." Nedokázal říct, jestli to vyslovil on sám nebo Batariel.
Bylo to, jako by se nořil do temné, ledové vody. Plamen ho zevnitř ohříval, ale i tak mu chlad pronikal až do morku kostí... nebo možná spíš mysli.

pro **Nawaki** Mon Nov 22, 2010 10:10 pm

Razaki

Zavřel jsem oči...
Hnusné a špinavé bahno nám všem teklo do bot. Už druhý týden se nám nedostávalo základních potravin. Nábojů nebylo moc. Držely sme svoje pozice. Všudypřítomné výbuchy už nikoho nemohly překvapit, ale přesto sme se zastřásli pokaždé když nějaký vybuch opravdu blízko. Přesto jsme se drželi. Každý den na nás útočila přesila ale přesto sme se drželi. Naše ztráty dosahovali skoro 35% ale přesto sme se drželi...
Hrůzy první světové války mě naučili co to znamená vytrvat navzdory okolnostem. Tohle nebylo proti tomu nic. Spaloval mě žár ale přitom jsem mrznul. Ruka se mi třásla, ale musel jsem vyrvat jako předtím. Teď víc než kdy jindy. Byl jsem rozhodnut to zvládnout, protože jediná další alternativa byla porážka a tu nelze přijmout...

pro **Miss_Atlantis** Mon Nov 22, 2010 10:58 pm

Zdálo se, že to trvá věčnost. Zoufale pomalu Razakiho obklopoval čím dál těsněji chlad. Nakonec se vytvaroval do podoby paží, nohou a trupu, které ho úplně sevřely ve svém zajetí, jako by si oblékl brnění. Otevřel oči... a zase viděl svět kolem sebe, i když si chvíli nebyl jistý, co to vůbec vidí. Nakonec usoudil, že Jitenovu kamennou zahradu.
"Hej, ty ses vrátil! Shinigami maj tužší kořínek, než jsem čekal!" uslyšel Razaki v hlavě až příliš známý hlas vnitřního hollow, tentokrát byl ale mnohem silnější než jindy. Nyní se role obrátily. On, Razaki, byl pozorovatelem, vetřelcem ve svém vlastním těle, které bylo nyní ovládáno hollowem. Ten vyjádřil radost nad tím, že si má zase s kým povídat, ale tím jeho ochota vrátit se ke starým pořádkům končila.
"Víc nezmůžeme... než zesílíme, musíme to takhle snášet..." zaslechl Razaki velice slabé, zuřivé zaskřípání Batarielových zubů. Svýma vlastníma očima, které ale nyní neovládal, spatřil Razaki v jednom z vyleštěných, velkých kamenů svou podobu. Málem by se nepoznal. Na obličeji měl rozšklebenou masku a vlasy měl dlouhé do půli zad.

pro **Nawaki** Mon Nov 22, 2010 11:21 pm

Razaki

Neodpověděl jsem nic
Batariel měl opět pravdu. Momentálně jsem nemohl dělat nic. Dokud nezesílím, tak nemůžu dělat nic. Musím počkat na vhodnou dobu, pokud taková vůbec nastane. Nesnášel jsem čekat a nic nedělat, ale neměl jsem na výběr. Na druhou stranu jsem vypadal fakt dobře s těma dlouhejma vlasama. Tohle máš u mě Batariely. Jsem ti vděčný, ale upozorňuji tě, že už nechci slyšet jedinou přednášku

pro **Miss_Atlantis** Tue Nov 23, 2010 3:22 pm

Hollow si z toho nedělal moc hlavu. Že Razaki neodpovídal považoval za znamení všeobecného souhlasu. Ne že by na tom tedy záleželo, že ano.
"Tak co teď? Nakopal jsem zadek jejich šéfovi... myslím, že je čas, aby se v Las Noches změnilo vedení," chechtal se hollow změněným Razakiho hlasem pod vousy a zamířil si to směrem k paláci. Zřejmě měl velké ambice do budoucna a tohle byla přesně ta příležitost, na kterou čekal.

pro **Nawaki** Tue Nov 23, 2010 3:38 pm

Razaki

Na zlomek vteřinky jsem ovládnul levou nohou ve chvíli, kdy chtěl hollow udělat krok. To vyústilo v legrační drškopád.
Tak fajn, uděláme dohodu. Ty mi vrať tělo dobrovolně a já ně za to nenakopu šíleným způsobem. A zůstaň nohama na zemi. Toho chlápka si jenom překvapil, nejsi tak silnej řekl jsem v klidu

pro **Miss_Atlantis** Tue Nov 23, 2010 3:59 pm

Hollow nebyl na něco takového připravený, ale těla se rozhodně vzdát nehodlal.
"Hej, první slovo platí! Udělal jsem pro tebe prácičku, takže jsem svou část splnil, za to mám teď tohle fajn tělo. Neříkej, že nechceš vládnout Las Noches! Víš, jak budem s takovým postavením mocný?" rozpovídal se hollow.

pro **Nawaki** Tue Nov 23, 2010 5:11 pm

Razaki

Hele já se svýho těla tak snadno nezvdam...
Dal jsem levou rukou hollowovi pořádnou facku než sem zase přišel o kontrolu
Budu se tu s tebou prát klidně celé dny dokud mi to tělo nevrátíš !

pro **Miss_Atlantis** Tue Nov 23, 2010 6:06 pm

Razakiho tělo se zastavilo. Bylo slyšel hollowův kňouravý hlas.
"V tý pohádce, jak se tam na konci říká "A z toho plyne poučení, děti - nevěřte hollowův, jsou to proradní lháři!" by se mělo dodat "stejně jako my!"" postěžoval si. Do toho se ozýval i Batariel. "Razaki, zbláznil ses? Ještě nejsme dost silný, abysme se mu vzepřeli! Náš čas přijde, ale jestli ho vyprovokuješ, zatlačí nás tak hluboko, že už se z toho nevyhrabem!" vrčel démon. Přesně to začal hollow dělat. Jeho vůle nebyla silnější než Razakiho nebo Batarielova, ale měl momentálně hlavní slovo a Razaki i Batariel byli zesláblí.

pro **Nawaki** Tue Nov 23, 2010 6:52 pm

Razaki

Řekl jsem ti aby ses do toho nepletl... řekl jsem
Nech si svojí sílu... tohle zvládnu sám... řekl jsem smrtelně vážne Batarielovi
Teď přišel ten moment, kdy kladný hrdina řekne něco drsného, začne hrát drsná hudba a on sebere někde neuvěřitelné množství síly a dokáže zvítězit v předem prohrané bitvě...

pro **Miss_Atlantis** Tue Nov 23, 2010 8:15 pm

A přesně to se také stalo. Ale výsledek nebyl tak epický, jak by si Razaki nejspíš představoval. S vydáním svých posledních sil se mu podařilo hollowa zatlačit opět někam do hloubi svého podvědomí. Ale nebyl připravený na váhu vlastního těla. Kolena se mu podlomila a on tvrdě dopadl na suchou, písčitou zem, kde zůstal v bezvědomí ležel.

Když se probudil, bylo to jedno velké deja vu. Ležel na jemu již známé velké, bílé pohovce...

pro **Nawaki** Tue Nov 23, 2010 9:04 pm

Razaki

Přemýšlel jsem, zda po tolika totálních vyčerpání můžu ještě někdy být normální... Až příliš často se mi stávalo tohle, nebo něco podobného. Potřeboval jsem dovolenou. Vztal jsem a rozhlédl se... tohle nevěstilo nic dobrého

pro **Miss_Atlantis** Tue Nov 23, 2010 10:41 pm

Jako v odpověď na Razakiho myšlenky dovnitř z chodby dolehly kroky. Razakimu připadalo, že ty kroky zná... Najednou měl neodbytný pocit, že se blíží Jiten, který není vůbec mrtvý, nýbrž ten útok, ve tkerém Razaki málem umřel, přežil, a teď si to s ním jde vyřídit.

pro **Nawaki** Tue Nov 23, 2010 10:49 pm

Razaki

S naprosto jasnou myslí jsem neměl sebemenší důvod se bát. Byl jsem vyčerpaný, ale opět jsem uvažoval zcela racionálně. V případě nouze jsem byl připraven bojovat do posledního dechu. Vytáhl jsem zanpakuto a čekal co se bude dít. Opravdu jsem nevěřil tomu, že by mě něco dokázalo překvapit

pro **Miss_Atlantis** Tue Nov 23, 2010 11:15 pm

Dovnitř vstoupil Modos a pohled na vytažený zanpakutou ho poměrně vyděsil.
"Ra - razaki-san? Už jste na nohou, vidím... nějaký... problém?" dostal se sebe opatrně.

pro **Nawaki** Tue Nov 23, 2010 11:19 pm

Razaki

Proč tu jsi? A proč tu jsem já? Proč nejsem mrtvej? zeptal jsem se Modose. Nechtěl jsem mu nijak ubližovat, Modose jsem měl cekem rád... byl sice dost neasertivní, ale to nevadilo. Kde je Jiten?

pro **Miss_Atlantis** Wed Nov 24, 2010 4:28 pm

Modos

svraštil obočí.
"Vy nevíte, kde je? A... co myslíte tím, že nejste mrvý?" Přišel o pár kroků blíž. "Našel jsem vás v bezvědomí v zahradě, ale po Jitenovi tam nebylo ani stopy, ani po jeho ptáku... Co se tam stalo, když vás překvapuje, že nejste mrtvý?" zeptal se už celkem znepokojeně.

pro **Nawaki** Wed Nov 24, 2010 4:41 pm

Razaki

Zabil jsem ho řekl jsem naprosto v klidu
Děkuju ti za to, že jsi mě odnesl sem, ale teď odcházím řekl jsem zcela v klidu a klidným krokem se vydal pryč z Las Noches...

pro **Miss_Atlantis** Wed Nov 24, 2010 5:51 pm

Modos

"Vy jste..." zašeptal jen nevěřícně. Celý se chvěl a nechal Razakiho projít kolem, aniž by se pohnul. Bylo na něm vidět, že mu dochází, co to pro něj i pro mnoho dalších znamená. Jiten je mrtvý... ten nejsilnější z nich...
Když však byl Razaki už venku z paláce, Modos se před ním objevil.
"Kam teď jdete?" zeptal se tichým hlasem.

pro **Nawaki** Wed Nov 24, 2010 7:55 pm

Razaki

To je moje věc Modosi řekl jsem
Byl bych rád kdyby jsi mě nezdržoval, mám práci
řekl jsem a pokračoval jsem jiným směrem
Ale přirozeně jsem ani na vteřinku neztrácel pozornost

pro Sponsored content