Nováčci

Orenji Oishii
Mlčel jsem.Nevím proč,ale nechtělo se mi mluvit.Asi jsem byl moc unavený.I přesto jsem se vydal do svojí divize,aniž bych se rozloučil s klukama,protože byli už pryč.Jen jsem se podíval na Ivory,což měl znamenat pozdrav.Po té jsem odešel.

Kurushi Kōkatsuna

S holí v ruce pomalu kráčel kasárnou nováčku hledajíc Ivory.
Shlédnul jeho dchdo do vnitřku kasáren a vzkazek k ostatním, aby si užily službu, o hůlku se opírá a velice pomalu jí stíhá.
Vejde do kasárnám a á vidí siluetu Ivoryho a významě si odkašle..
"Haló?"

Ivory

za sebou uslyšela hlas, který, jak se ukázalo, patřil nějakému staříkovi.
"Ano, pane? Můžu vám nějak pomoct?" řekla a už ani Kurushi nezůstal na pochybách, že Ivory je dívka, i když bylo v kasárnách trochu šero, takže si ji na první pohled mohl splést s chlapcem.

Kurushi Kōkatsuna


Přibelhá se blíž a prohlíden si mladou dívku s na první pohled výraznými nehty.
"Mohu věděť kde zde naleznu zástupce kapitána první dvize? nebo toh kdo to tu má na paškál?"
Řekne to tak trochu přísně, ale myslí to dobře, trochu se uvelebí ve nováčkovské haori které má přehozené takovým důstojnějším našedlým haori.

Ivory

"No... to bych sama ráda věděla... teď se to tu celkem vyprázdnilo, všechny potřebují v jejich divizích, na trénink není čas... a ten, co to tu má řídit, si asi myslí, že když není oheň na střeše, může všechno hodit na mě..." zamračila se. Tak nějak se jí zdálo, že když to řekne staršímu člověku, tak jí to pomůže nějak vyřešit...

Kurushi Kōkatsuna

jeho výraz vypadá jako dědečk akterý trestá rozverného vnuka, ale opak je pravdou.
"To od něj není vůbec pěkné......Zrovna jemu jsem byl pověřen při svém zařazení do nováčků odevzdat zvláštní dar jako poděkování jeho schopnosti zorganizovat plynulý přísun nových členů" řekne na něho šíleně dlouhou větu a pak se odmlčí a přemýšlí jak pozměnit dar napadne ho taková poněkud klukovina,a le příde mu to vhodné...

Ivory

"Jestli tím myslíte Kuchikiho-san, tak ten už se nevrátí... byl pověřen velením šesté divize, aspoň jsem to slyšela," oznámila Ivory trochu smutně. "Ale hádám, že mu to můžete donést tam... nebo nějak poslat..."

Samuel Colt

Taková šaškárna. Když už sem udělal akademii, tak proč mě rovnou nevzali do dovize?! Teď budu muset trčet tady. Zauvažuju a vytahám věci z tašky na svojí novou postel. Potom co si všechno uklidim, zamířim ven a narazim na nějakýho dědka. To bude asi nějakej učitel, nebo šéf tohodle zařízení. Zamířim blíž k němu, abych moh získat nějaký informace. Zdravim. Jak dlouho tady budu muset tvrdnout?

Senseda Tono

Otočil jsem se na toho mladého muže s přísným výrazem. Přibližně měsíc. Pokud se budete dobře chovat, mladý muži. Buďte rád, že jste zrovna tady. Gratuluji vám k dokončení akademie, ale teď musíte ukázat, že jste shinigami tělem i duší...

Samuel Colt

Měsíc?! Řeknu překvapeně. Já doufal, že to bude tak tejden, nanejvejš dva. Ty gratulace si strč někam a rád, rozhodně nejsem. Kde je tady nějakej slušnej bar a tréninkový prostory? Řeknu znuděně

Senseda Tono

Jako v každých ksárnách je tu saké bar a cvičiště, támhle za budovou... to je floutek...za nás by ještě obdělával pole...

Samuel Colt

Dík poděkuju, aby se neřeklo a vydám se směrem jakým ukázal do saké baru. Doufám, že bude to saké alespoň dobrý

Ivory

si v klidu seděla v jídelně a pilovala si nehty zdobeným pilníčkem, který dostala od nováčků, co nedávno odešli, když tu uslyšela nějaký autoritativní hlas, který odpovídal někomu na otázky. Tak to už tu dlouho nebylo! Nebyl to však ani hlas Kuchikiho-san, ani Tougoua... zřejmě první divize poslala někoho jiného, kdo byl zrovna volný. Zastrčila pilník do kapsy a rychlým krokem vypochodovala ven, kde uviděla onoho shinigamiho. Vypadal poměrně strašidelně.
"Pa-pane! Promiňte, že se ptám, ale poslali vás sem z první divize, abyste dohlížel na nováčky?" zeptala se trochu se strachem před ním, ale zároveň s nadějí, že to konečně nebude na ní.

Samuel Colt

Než sem stihnul odejít, tak se tam objevila nějaká dívka a jelikož sem se chtěl taky něco dozvědět, tak sem tam zůstal. No, možná v tom hraje roli i to, že je celkem pěkná. No vypadá to na nudnej rozhovor, ale ta holka by mě tady pak mohla provýst.

Senseda Tono

Dorazila sem nějaká drobná dáma a se strachem v očích se mě ptala na divizi. Takže o tom ví. V tom případě to nebude nováček. Uklonil jsem se a řekl Senseda Tono, začínající komisař první divize. Ano, mám zde dohlížet na nováčky a první divize Vám posílá tento papír.
Po těchto slovech jsem vyndal dopis s instrukcemi o tom, že jsem vlastně také zkoušený, že je na mě také dohlíženo a tak dále...

Ivory

si pročetla papír, ale stejně polovinu z toho, co se tam psalo, nechápala. Ale teď už si nebyla tak jistá, že ten muž je skutečně ten, kdo doufala, že je.
"Eh... to asi nebude pro mě... Víte, v poslední době se zdá, že na nováčky nemá nikdo čas, takže to hodili na mě, ale já k tomu nemám žádnou kvalifikaci nebo něco podobného..." pokusila se mu vysvětlit, jak se věci mají.

Hiboru Baru

usoudila, že je nejvyšší čas, aby se zašla podívat k těm nováčkům, které měla mít na dobu neurčitou teď na starost. Když se přiblížila, všimla si, že kasárny jsou celkem prázdné... samozřejmě, v těchto dnech se nikdo tréninkem moc nezdržoval, práce byla potřeba jinde.

Senseda Tono

Svraštil jsem čelo. To tu není nějaký dohlížející? V tom případě mi, prosím, řekněte, kolik nováčků je v těchto kasárnách. Nerad bych, aby se mi toulali někde okolo.

Ivory

nevěděla. Pokoušela se vést papírování, ale ještě úplně nepronikla do systému, který měl Kuchiki-san ohledně nováčků.
"Právě teď skoro nikdo, všichni byli povoláni do svých divizí, takže skutečně jen pár lidí, kteří se to ještě nedoslechli nebo kteří přišli teď nově," odpověděla jak nejpřesněji dokázala.

Hiboru Baru

Zdálo se jí, že vidí nějakou dívku, pravděpodobně patřila mezi nováčky, mluvit s velkým, respekt vzbuzujícím mužem. V první chvíli se jí rozbušilo srdce, ale pak si uvědomila, že je zástupce kapitána a nemá se tedy od pouhého člena čeho bát, ať už ten člen vypadá jak chce. Přemýšlela, jestli by s nimi měla promluvit... nebo možná všechny nováčky svolat a sdělit jim, že je odteď má na starosti? Každopádně se jí do toho moc nechtělo, takže na ně jen kývla a co nejsebevědomějším krokem zamířila do míst, kde si pamatovala, že je kancelář.

Senseda Tono

Co nejpřívětivěji jsem se usmál a uklonil se. Děkuji, slečno... pak jsem si vzpomněl, že se nepředstavila. slečno...? Kolem nás prošla nějaká dívka s vážným, sebevědomým výrazem a pokračovala okolo. V tom případě všechny nováčky uvidím po večerce, kdy se budou v kasárnách připravovat ke spánku, že? Zapíšu si je někam k sobě. Ještě jednou Vám mnohokrát děkuji, slečno. Vaše divize si Vás musí jistě cenit.

Ivory

"Ivory," představila se. Ten člověk vypadal děsivě, ale jeho slova zněla laskavě, dokonce ji skoro až uváděla do rozpaků. Uklonila se tedy a odešla dovnitř, šťastná, že si konečně může oddechnout.

Hiboru Baru

se zarazila uprostřed kroku. Ten chlap říkal, že si někam zapíše nováčky? Co to jako mělo znamenat? Jestli už je tu někdo hlídal, proč ji sem sakra posílali? Ráda dělala jakoukoli práci, která jí byla přidělena, ale nesnášela, když byla někde zbytečně.
"Promiňte, pane..." vrátila se o pár kroků zpět k Sensedovi. "Můžu se zeptat, jakou funkci zde zastáváte? Dostala jsem rozkaz dohlížet na nováčky, ale pokud je o ně už postaráno, zřejmě to byl nějaký omyl... Stát se to mohlo, jen se chci ujistit, abych tu zbatečně nepůsobila zmatky," řekla trochu rezervovaně, ale uctivě, přestože ještě neznala hodnost ani zařazení toho, s kým mluví.

Senseda Tono

V tom případě musíte mít pravdu a jste můj dohližitel. Jsem komisař první divize, Senseda Tono, ve zkušebním provozu. Mám zde ukázat, zda bych byl hoden zařazení do první divize. Bylo mi řečeno, že zde bude někdo, kdo mě bude kontrolovat a nevěděl jsem, zda bude onen člověk sledovat s mým vědomím nebo ne, a tak jsem se choval, jak se na člena první divize sluší a patří. Doufám, že jsem Vás tím neurazil... Nadehl jsem se a hluboce uklonil.

Hiboru Baru

byla mírně zmatená. Dohlížet na člena první divize? To jí nikdo neřekl!
"V pořádku," kývla na muže a nedala na sobě znát, že neví, o co jde, podobně jako on. "Já jsem Hiboru Baru, zástupkyně kapitána 13. divize. Dobrá, slyšela jsem, že už jste naplánoval, že s nováčky se seznámíte až večer, necháme to tedy tak. Asi bychom se měli jít podívat, v jakém stavu je kancelář po posledních událostech..." navrhla a vydala se dovnitř stále stejně sebevědomým krokem, i když to jen předstírala. Věděla, že tu má zřejmě hlavní slovo, ale bylo pro ni dost těžké cítit se nadřízena muži, jehož pouhé vzezření vzbuzovalo větší respekt, než jakého kdy ona doufala dosáhnout. Je možné, že lže? Že je to ve skutečnosti on, koho vrchní kapitánka poslala, aby dával pozor na mě, jestli dělám všechno, jak se patří? honilo se jí hlavou, jelikož byla od přírody podezřívavá.

Senseda Tono

Je to tu zajímavé. Už dvěma "nadřízeným" jsem se představil a zatím se tu všichni tváří, jako kdybych měl hlavní slovo já...což je blbost. Každopádně už mě to začíná unavovat- představím se nejvyšší šarži a pak přijde ještě vyšší šarže. Doufám, že tahle slečna je alespoň ta pravá. Vypadá sebevědomě, nebojí se. Doufám, že všichni členové Gotei budou takoví. Alespoň v první divizi by mohli, nehodlám být v divizi s nějakým uplakánkem... Následoval jsem ji do kanceláře, odšoupl jsem dvěře Až po Vás... zamručel jsem zabrán do svých mylenek-asi reflex- a vešel za podkapitánkou.

Hiboru Baru

vešla dovnitř, když jí dal Senseda přednost, a tam se zarazila. kancelář vypadala jako po boji. Všude byly poházené papíry, některé z nich byly zkrabacené a pošlapané. Asi nikdo neměl čas po bouři tu uklidit. Baru jen zvedla obočí. Když máte za kapitána Akia Ukitakeho, tohle je něco, co vidíte téměř každý den. "No," ohodnotila to. Delší chvíli si to prohlížela. "Tak já myslím, že to vyházíme a napíšeme si do Akademie pro nové kopie, co vy na to?"

Senseda Tono

Zasmál jsem se Ta holka má říz. Plně souhlasím. Ač jsem papírování dělal asi dvakrát, vybudoval jsem si k němu určité antipatie...Jen doufám, že mezi tím nebudou nějaké důležitější informace. Hádám ale, že je to rozdělené do šanonů, respektive do hromad, takže můžeme alespoň určit z horního papíru, co to je. Zapečetěné obálky a dokumenty vypadající důležitě bych dával třeba... podíval jsem se na papír Přihlášky...rok a dva měsíce staré... shrnul jsem přihlášky na zem. ...třeba sem. Ostatní rozkašlal jsem se z rozvířeného prachu. Ostatní bych vynášel ven.