Šmoulové

Kurotsuchi Midori

Myslel jsem si to, že to budeš mít o těch jablkách pověděl s falešným úsměvěm...Já Bulice vemu, tak už pojďme, ať zjistíme kdo v té chatrči bydlí, pokud tam nějaká je, ale vypadalo to, že nejspíš jo. Nebylo to moc daleko, ale už se stmívalo a Bulic nebyl moc nejlehčí, ale zvládli jsme to a už sme byly jen kousek od té chatrče.

Firel
Někdo na tebe mluví. Chtěl jsem Corode nějak odpovedět ale ta mě okamžitě vyhodila zpět do reality za doprovodu nepříjemného šoku.

Omluvte mě.Co jste říkal? Otočím se po chvilce na strážného který přišel se vzkazem.Po tom co vzkaz velmi nerad zopakoval jsem jen smutně promluvil
Vypadáto že moje omluva k vaší paní ani nevyrazila. zamračil jsem se na strážného který stál s opovrhujícím výrazem zády k cele.
To u mě vyháníte? Myslel jsem že tu zůstanu než se vrátí ostatní se sestrou Mio. Z naštvaného výrazu se stal překvapený jelikož toto jsem nečekal.
Rád bych zůstal ale když paní jinak nedá tak nemám na výběr že?Jen mě mrzí když se mnou dámy nemluví osobně. když jsem tuto větu říkal strážnému který přisel se vzkazem tak jsem sluchátka stlumil na neslyšitelné minimum. Při druhé části jsem vyndal flétnu a začal hrát další klidnou melodii která se nyní rozléhala po celém sídle.

(Oficiálně se vracím až někdy příští týden takže se do příběhu ještě nevrátím )

Aukishiro Mikuzure
Jak viděl že už vytáhla Chou a Midori ho vláká k chatrči tak vylezl z vody byl celý promočený až na kost.No vidím..Že se nám začínají ztrácet lidi už dva za jeden den.s takovou tam dojdu jen já a Midori.Mělo by se to něják řešit.
Řekne a začne si Ždímat oblečení.

Kurotsuchi Midori

Aukushiro tohle neříkej, prostě sme měli zatím smůlu, ale ta doufám opadne. Sunul se k chatrči co nerychleji, aby Bulice už mohl položit a v tom vidí malou chatku zevnitř osvětlenou a venku sedícího muže, který si čte noviny a pokuřuje si dýmku.No, ale co když to kolem bude zase nějaká zakázaná oblast...Ale není času nazbyt.Zařve:Tak pohnite a pojdťe se podívat a na chvíli položi Bulice na zem do optimální polohy

Mokuto Takahiro

Jak to jako myslí jen on a Midori ?...On si myslí že odpadnu nebo co ? Nějak moc si věří pomyslel jsem si a šel dál za Midorim.

Starý pán u chýše

uslyšel i přes svůj špatný sluch nějaké řvaní a po chvíli si všiml skupinky, která se k němu prodírala skrz rákosí. Zavřel noviny, vzal do ruky mačetu na rákosí a šel jim naproti.
"Ale ale, to jsou k nám hosti! Co mi nesete?"

Kurotsuchi Midori

Ulekl se, že ten pán vystartoval tak rychle."Jééé...Dobrý večer pane, neseme k vám jednoho muže. Je v bězvědomí a my nesmíme ztrácet čas, když sme na misi. Jmenuji se Midori a tak to je Aukishiro, Mokuto, Shinichi a Chou. Mohli bysme prosím nechat tohoto muže na nějakou dobu u vás? My bysme se pro něho vrátili za několik dní vrátili.

Starý pán

se k nim prosekal skrz husté rákosí, které z této strany jeho chýši obklopovalo. Pak pohledem spočinul na Bulicovi a poškrábal se na hlavě.
"No, holečku, moc tomu nerozumím, co se mu stalo, že je tak tuhej? Ale vidíte, už se stmívá, nechcete u mě všichni přenocovat?" usmál se na všechny zářivě. "To bysme měli spoustu času to probrat, uvařil bych vám čaj a měli byste na noc střechu nad hlavou!" navrhl jim. Už dlouho neměl návštěvu a chtěl si s někým popovídat.

Kurotsuchi Midori

No já nevím, to by taky museli chtít ostatní. Jo a tady tenhle se málem utopil v řece nedaleko odtud.......Tak co lidi? Přespíme tady nebo budeme pokračovat?Ale kdo ví jestli to nebude nějaká past.

Mokuto Takahiro

Mně je to jedno, ale spíše bych zůstal, aspoň přes noc. Ráno by jsme šli dál odpověděl jsem Midorimu a podíval jsem se na starého chlapa.

Aukishiro Mikuzure
Taky bych tu zůstal začíná se stmívat.Kdo ví....Třeba se do rána bulic probudí.řekl jsem.A doždímával jsem oblečení.

Kurotsuchi Midori

Tak dobře...a co vy Chou? Zůstala byste tady s námi?řekl tónem, jakoby musela....Aukishiro, zeptej se toho pána, jestli si ty promočený věci někam nemůžeš pověsit. Pane, ukážete nám kde budeme spát? Rádi bysme s vámi tu zůstali přes noc, ale ráno brzo vyrazíme.

Starý pán

"Tak pojďte, pojďte, panáčci," začal se culit a šinul si to zpět ke své chajdě, gestem jim naznačoval, aby šli za ním. "Návštěvu už jsem dlouho neměl! I když, vlastně tu slečinku nedávno, ale ta se moc nezdržela... Uvařím vám čaj, rákosový, uvidíte, to si pochutnáte!" mluvil si napůl pro sebe a zavedl je do stísněné místnůstky napůl do země zapuštěné chýše. Vyštrachal hned něco, co vypadalo jako sušené rákosí, a začal to cpát do železné konvice, načež na to nalil vařící vodu z kotlíku nad ohništěm, které bylo uprostřed místnosti.

Kurotsuchi Midori

Rákosový čaj? Pane bože...a v čem to vaří? ušklebil se na ohěň před ním. A můžu se zeptat na tu slečinku? Byla to normální holka nebo Shinigami? v tom si zívl a už se mu chtělo spát. Ale chtěl vydržet na odpověď, co mu ten starý pán poví. Už si pomale vytahoval protilátku, co si vyrobil na cestu. Je do nápojů. Když je tam něco, co být nemá, tak to zneškodní.Nikdy nevíš co se může stát, radši ji použiju.

(Musim ti zatleskat midori,myslel jsem že se nikdo nezeptá ^^)
Firel
Skrz absolutní ticho hrála moje flétna. Její zvuk nezastavitelně prostupoval chodbou. Leč oslaben dostal se po chvíli na místo určení: Trůní sál paní Mio. Chtěl jsem jí jen připomenout že tu pořád jsem,proto zvuk po pár minutách utichl, a v naivním očekávání že se paní Mio příde na vězně podívat osobně jsem se pustil do jednostrané konverzace se stráži.

Starý pán

"No, holenku, to nevím, ale jako shinigami nevypadala, oblečení měla docela nóbl..." odpověděl Midorimu, zatímco ze skříňky vyrobené z tlustých rákosových stonků vytáhl misku přikrytou pokličkou. Když ji odkryl, očím shinigami a Chou se zjevily podivné... žeby bochánky? Stařík jim mísu podal. "Berte si, to jsou rybokosky, můj vlastní resept!" chlubil se.

Mio-sama

už nějakou dobu slyšela krásnou hudbu ze sklepení a mračila se. Jak může takový buran tak krásně hrát? To není správné přece! Ale její vztek už vyprchal a začínala si říkat, že něčí hudba o jeho osobnosti určitě vypovídá mnohem víc, než chodání, navíc jen jeden incident! Protože neměla co na práci, rozhodla se, že ho poctí svou návštěvou a možná ho i nechá odvést do nějakého pěknějšího ubytování. Když sešla dolů po schodech, stráže se postavily do pozoru, aby jí vzdaly úctu. Ona jim pokynula a postavila se před dveře kobky. Jeden ze strážných je před ní otevřel, i když nechápal, co tam Mio-sama chce.
"Hmm, shinigami... tebe se člověk nezbaví, ani když tě zavře do nejhlubšího sklepení, že?" řekla mírně pobaveně místo pozdravu.

Kurotsuchi Midori

Nemám hlad děkuji, ale rád bych se napil, odpověděl starýmu pánovi. V tom momentě si vzpoměl na Firela. Co asi Firel dělá? Možná už utekl...Neee, to je blbost, ale on tam na náš čeká. Lidi, zítra ráno musíme vyrazit hned jak vstaneme. Nesmíme zapomínat na Firela. Starý pán poslouchal, jak si kdosi cosi mluví a všiml si toho. Moc se mi ten chlap nezdá.

Firel
Povídal jsem si se strážemi před mou celou.Spíš než konverzace to vypadalo na samomluvu než na konverzaci.Přibližujícímu reiatsu jsem nevěnoal pozornost dokud se dveře do ,po několika drobných úpravách, celkem útulných cel neotevřeli. Byla to Mio, princezna jako vždy příliž dobře oblečená na to aby se jí někdo odvážil podívat do tváře. Když přichízela tsuriboshi ze kterého jsem pohodlně svou "samomluvou" otravoval stráže se vypařilo a já hladce přistál na nohou.
Zbavit se mě? Odpověděl jsem na pobaveně řečenou větu tónam tak překvapeným že v následujícím tichu by se zdálo že jsem se urazil.
Zajímaví výběr slov. S úsměvem jsem prolomil takřka minutové ticho
Ostatní věčinou ani neuznají že existuji,proto se mě nepotřebují zbavovat.Shinigami se od ostatních duší příliž neliší. S koncem této věty se můj úsměv změnil na skleslý,utrápený a smutný pohled směrem na černý náramek zakrytý rukávem.
Nejhlubší vězení je nic v porovnáním se samotou a odmítáním.Ale aspoň tady máte klid. Pochválil jsem paní Mio vezení a dál čučel do země.

Mio-sama

Ticho ji nijak neobtěžovalo. Ve svém postavení na něj byla zvyklá víc než dost.
"Že se shinigami od nás nelíší? Možná na tom něco bude, všichni v sobě máme zbraň. Ale jen shinigami se učí, jak ji uchopit a ovládnout, jen oni to dokážou, jen oni můžou useknout hlavu Hollow, jen oni mohou pomoci duším přestat bloudit... to z nich činí něco víc, než jsme my všichni ostatní, nemyslíte?" skřížila ruce na prsou a měřila si pohledem Firela, možná spíš jeho černou uniformu. Tón jejího hlasu byl zvláštní, zněl upřímně, ale skrýval stopu ironie a hořkosti.

Firel
Asi jste moc skromných shinigami nepotkala Odvrátím pohled od zakrytého náramku a podívám se na Mio. V hlavě mi problesklo co bych raději.Jestli další bitvu o to kdo bude ovládat mou mysl nebo dívat se na ten upřímný, kyselý a strašidelný pohled.
Holow je duše která přišla o city,možnost milovat,bát se,nenávidět a všechny další. To co zbyde je prázdnota kterou si nikdo nepřeje zažít. Když holow sní duši nezabije ji. Jen oddělí její srdce a úplně ho zablokuje. Rozdíl mezi duší a shinigami je ten že duše nebo lidé můžou holow zabít, ale shinigami osvobodí zablokované srdce a udělá z holowa opět duši. vysvětloval jsem Mio to co se na shinigamské akademii učí již v prvním ročníku. Je to ovšem dlouho a pamatovat si jak přesně to v těch knížkách bylo napsané je pro někoho kdo se tomu tématu nevěnuje takřka nemožné.
Každý může mít schopnost na boj proti holow. Jen se je musí naučit ovládat a musí jim věřit.Učili nás že ten kdo nevěří svím schopnostem jich není hoden Pohled Mio se vůbec nezměnil a já byl proslulí tím že neumím věci správně vysvětlit.
Nepřišla jste za mnou aby jste se nechala poučovat že ne. Snažil jsem se s úsměvem nějak vykroutit.

Mokuto Takahiro

Podíval jsem se na bochánky, nebo co to bylo. Pomalu jsem si jeden vzal. Děkuji... poděkoval jsem dědkovi a přičichl jsem si k bochánku. Mělo to vůni, jakou jsem ještě nikdy necítil. Pomalu jsem otevřel pusu a pomalu jsem kousl do bochánku.

Starý pán

nalil všem rákosový čaj a usadil se do rozkládací rybážské židle.
"A co vás ke mně vůbec přivádí?" optal se s naprosto spokojeným výrazem a taky si vzal jednu rybokosku, která byla mimochodem vyrobená ze sušených ryb a rákosí. "Chutná, chutná?" naklonil se k Mokutovi.

Chou

Aspoň že ti shinigami mají dost rozumu, aby se tu zdrželi přes noc. Ale co to říkal ten děda? Že tu byla nějaká slečinka a byla nóbl? Hmm... mohla by to být Maya-san, mladší sestra Mio-sama? Možná by nám ten stařík mohl říct něco užitečného...

Mio-sama

poslouchala, co vykládal Firel. Nevěděla, že shinigami očišťují duše hollow, nikdo z těch, s nimiž se setkala dříve, to takhle nepodal. Ale na tom nezáleželo. Nevěděla, co myslel tím, že každý může mít schopnosti porazit hollow, to byl podle ní naprostý nesmysl. Ale ani na tom nezáleželo. jeho další slova ji uvedla do rozpaků - neměla vlastně důvod, proč sem za ním přišla. Pokrčila rameny.
"Jen jsem si přišla poslechnout, jak hraješ, toť vše..."

Firel
Heh. usmál jsem se když si mě přišla poslechnout. otočil jsem se k ní zády,udělal dva kroky a jedním pohybem ruky zakončení Vertikálním bodnutím uazováčku do vzduchu se slovy "Tsuriboshi" jsem si znovu vytvořil moje malé,přenosné a pohodlné křeslo.
Takhle zneužívat kida. Hehehe Smál jsem se při pomyšlení na chudáky kteří toto kido používají se zaklínadlem s myšlenkou můj smích ustal protože jsem jich také dost litoval.
Sedl jsem si na sedák který se opět zjevil odnikut a zachytil se o těny a strop mé cely. Ihned poté jsem vzal flétnu a pokračoval s melodii.

Mokuto Takahiro

Po jednom kousku jsem trochu zezelenal. Ale jo je to dobrý... snažil jsem se usmát a přitom se nepoblít. Stále jsem držel nakousnutou rybokosku a díval jsem se jak děda tu svou bezstarostně jí.

Firel -> začal jsi pociťovat hlad z velkého výdeje reiatsu při různých kidou