Šmoulové

Mio-sama

už chtěla odpovědět, ale strašně ji urazilo, když si Firel nasadil na uši sluchátka během rozhovoru s dámou, s ní! Našpulila rty, luskla a v tu ránu Firela obsypalo snad deset strážných a odvlekli ho do chladné a vlhké podzemní kobky, kde pištěly krysy a byla tam též jedna ohlodaná lebka, ovšem nebylo vyloučeno, že je umělá.

Chou

"A to se ptáte mě?? Todle je snad vaše mise, né? Nojo, shinigami, to se dalo čekat..." vyrazila po kamenité cestě, kterou lemovalo několik zubožených chaloupek. "Ale nechoďte rychle, nechci bejt moc blízko tomu tam venku, až se setmí," zamumlala. Ze své tašky vyštrachala další štos papírů a začala si v nich něco číst za chůze.

Aukishiro Mikuzure
To co řekla Chou ho docela nakrklo ..... ale aby nezpůsobil další problémy radši mlčel a vydal se za ní.Nemusíte se bát dokud jsme s vámi jste v bezpečí.Tedy..pokud bulic nevybouchne naštváním.

Bulic
Aukishiro já nejsem žádnej nervák sakra ještě sem ani jednou nevybouchl..Podívám se na Chou a řeknu si Snad se jí nic nestane nebo Mio-sama nám udělá peklo sakra.

Kurotsuchi Midori

Když mu jeden chlap dal zanpakutou, tak mu poděkoval a všichni sme šli ven."Borci, už žádný problémy, radši budeme všichni zticha a budeme sledovat cedule!"řekl s úsměvěm.

Asi tak za hodinu jste konečně vyšli z Rukongai. Domy, tedy spíš chatrče, prořídly a vy jste se ocitli na kamenité cestě, která vedla na louku, kde se vytratila. Přes den to byla určitě krásná louka plná květin a motýlů, teď však všechny květiny byly už zavřené a kolem lítali hollow komáři, kteří se vám snažili vysát trochu duše. Mohli jste sledovat úzkou pěšinku vyšlapanou v trávě, která vedla do nedalekého lesa, také se nabízela cesta po břehu jakési říčky, která tekla kousek od vás napravo, ale i ta nakonec mizela v lese, i když značný kus od místa, kde byla pěšina. V dálce se tyčila jakási skaliska, na kterých by měla být i strážní věž, ke které jste měli namířeno. Ovšem nad nimi bylo úplně černo, jako by se tam stahovaly těžké bouřkové mraky.
"Bóže, tady zas bude klíšťat..." zamručela si pro sebe Chou a vytáhla z tašky anti-hollow repelent, kterým se postříkala od hlavy až k patě.

Shinichi Kuchiki

Takže už vyrážíme můžete my říct kam?,teď jsem byl trochu mimo,Vzal jsemsi zanpakuto.Příště mě takhle nerozptyluj unikají mi pak informace a vypadám před nimi jal pako.To neni moje starost já jsem zvědavý kdy si budu moct zabojovat.

Bulic
Podívá se nechápavě na Chou anti-hollow repelen to existuje pane bože, hollow komáři sakra to žije tady sem nikdy nebyl....Jne komáři spal je na uhel !!!.Proč by je měl pálit tmavej věci se dají udělat i bes násilí.Tmavej!! Světlej má pravdu..A pak du za Chou.

Chou

se zastavila, protože nechápala, proč chodíte za ní, když je to vaše mise. Zase vátahla ty svoje papíry, začetla se a čekala, jakým směrem se rozhodnete vyrazit, jestli podél té řeky, pěšinkou do lesa nebo někam úplně jinam.

Kurotsuchi Midori

Proč se asi furt Chou zastavuje a vytahuje si ty papíry? Jakoby s námi nechtěla jít. Najednou před námi byly 2 cesty. Navrhl Chou jít podél řeky, aby sme se mohli osvěžit.

Bulic
Hele já bych šel do té strmé skály.protáhnu se a řeknu co s těmi komáry nelíbí se mi vůbec a usměju se.

Kurotsuchi Midori

Bulici já bych šel kolem řeky, aby sme se osvěžili. Kam už to lezeš? Ještě sme se všichni ani nedohodli kama půjdeme. S údivem hleděl jak Bulic si vybírá cestu aniž by ostatní něco řekli.Nebuď tvrdohlavej a radši vylez a poď domluvit cestu......Tak co navrhujete vy Chou? Půjdeme kolem té řeky?

Bulic
Midori já bych šel do té strmé skály ..věc názoru.Prokřupnu si prsty a krk.
(Midori já nikam nešel stojím tam a za dva dny jedu na 14 prič zítra tu budu chvily a pozítří taky takže prosím miss aby se mnou ted neco udělala díky ..)

Mokuto Takahiro

Bože můj...oni se nemužou dohodnout kterou cestou se vidat... pomysle jsem si. No tak....Já se nudím...chci si zabojovat....áááá ÁÁ...neřvi ! Neboj dočkáš se...doufám.... Sednu si zatím na zem, než se dořeší, kterým směrem půjdeme.

Kurotsuchi Midori

Když se zeptal Chou, kam půjdeme, tak dorazili ostatní.Tak kama byste chtěi jít vy? Nemůžem se dohodnout.Už bys mě mohl někdy taky vyvolat, pořád jen se mnou trénuješ, ale žádná praxe.Není tady žádný soupeř, ale tahle mise bude ještě zajímavá. Myslím, že za chvíli bude určo nějaká akce..řekl svojí Zanpakutou.

Chou

"Bóže, to je skvadra..." protočila panenky, když viděla, že se nemohou dohodnout, tedy aspoň ti, tkeří jevili nějaký zájem a nenechávali to na ostatních. "Tak pojďme podél té řeky, tak se aspoň vyhneme městu duchů, tedy doufám..." a ukázala směrem k říčce, jejíž břeh byl celkem schůdný, aspoň tak daleko, jak daleko jste dohlédli.

Mokuto Takahiro

Vyskočil na nohy a šel směrem, kterým ukazovala Chou, a to podél řeky. Město duchů...ach bože....vždyť všichni zde jsou duchové, tak proč se vyhýbat ? pomyslel jsem si

Bulic
Du tedy za ostatními a koukám do té řeky..To je divná řeka co to je ??
nechápavě hledím do řeky.Poté natáhnu ruku směrem k řece a spadnu do n.Cvíy dou vidět bublinky a ale už se nevinořím.Když otevřu oči sem v nějaké jeskyni a kus ode mě sedí nějaký Shinigami.Budu tě trénovat chlapče vypadáš zajímavě (červená je řeč toho shinigamiho).Co ??co?? a vtu chvíly začne boj mezi námi a při boji si všimnu že je to dívka.
(hele já na 14 dní odjíždim takže sem si udělal tenhle ubgrade.)

Kurotsuchi Midori

Když se chtěl opláchnout, uviděl vedle sebe Bulice a chvíli se divně koukal do řeky a pak tam najednou spadl.Hej Bulici? a natáhl pochvu od meče, aby ho zachránil, ale bylo pozdě. Nevěděl co dělat, pro něho se mu určitě nechtělo jít...Skočte za ním někdo!

Aukishiro Mikuzure
Když se rozhodlo že se de k řece šel také snimi.Jakmile viděl že se bulic topí skočil za ním.Chvilku ho hledal ale nikde nebyl.Co se to sakra děje ? On tu není.

Chou

Bulic v řece nebyl, protože ho právě v tu chvíli vytáhla ven Chou, vzala ho jednou rukou jako nic a mrskla s ním na břeh. Bulic se divně cukal, jako by se mu zdálo, že bojuje.
"Chm..." řekla si pro sebe. Otevřela Bulicovi jedno oko a pozorně se zadívala na bělmo, které se ukázalo. Pak vytáhla hodinky a změřila mu puls. "Chm," řekla si znova. "Nečekala jsem, že účinky těch jablek budou takhle radikální, ale na druhou stranu... vždycky je měly povoleno jíst jenom ženy, kdoví, jak to působí na chlapy..." zadívala se zkoumavě na ostatní. "No nic." Vyštrachala blok a něco si do něj naškrábala. "Takže co, necháme ho tady nebo se s ním potáhneme?" zeptala se potom věcně.

Mokuto Takahiro

Podíval jsem se na Chou Já bych ho tu nechal, zbytečně by nás zdržoval...ale nemám pravomoce rozhodovat. usmál jsem se a podíval jsem se na podkapitány. Ani plavat to neumí... pomyslel jsme si při pohledu na mokrého Bulice.

Kurotsuchi Midori

Nechat ho tu? Tak aspoň ho dáme na nějaké bezpečné místo a aby s ním někdo zůstal, řekl s ušklebeným pohledem na Mokuta...Viděl jak Chou se vyzná v těch věcech o jabkách a pořád si něco zapisuje. Připadala mu nějaká divná, a proto se jí zeptal:Můžu se zeptat, co si zapisuješ do toho svýho deníčku? Nic mi do toho není, ale moc mě to zajímá..

Firel
Nasadil jsem sluchátka a pak jen slyšel naštvané lusknutí mio.Zaregistroval jsem deset strážných kolem mě a pak jsem byl najednou v temné cele.
Pošlete paní upřímnou omluvu. Ozvalo se z temné cely na dva strážné.
Tsuriboshi. Zamumlal jsem si trooufale. V cele se vytvoila malá,ovšem velmi pohodlná hvězda na kterou jsem si lehl a s neodmyslitelnými sluchátky jsem si lehnul.
Hned jsem se oběvil ve svém vnitřím světě,Obrovské zahrádce s velkým altánem,protékající řekou, překrásným obzorem a to vše s výhledem z hory na které roste překrásný,rozvětvený strom.
Já se oběvil na větvi toho stromu,pozorující to vše kolem včetně temné bouře za obzorem.
Podemnou byla Corode a kolem ní jako vždy uklidnující milá příjemná aura ve které každý zapomene na své potíže.
Ty se s tebou moc nepárají na to že jsi tam dobrovolně.
Mě to nevadí,já mám svoje pohodlí a klid.Spíš mě trápí ostatní,snad mě tu něnechají dlouho.
Znáš jediné pravidlo,žádné trable v mém světě.
Co jsem v tom případě já? Ozval se z poza stromu zatím nepojmenovaný nezvaný host.
Omyl. Nic než pitomý nevítaný omyl. Jak ses vlastně dostal z tý bouře!
Řekl bych že ta bouře tam již není. Odvětil jsem corode a ukázal prsem na místo kde před chvílí byla nepěkná bouřka.
Jestli se nepletu tak ti vůbec nepřekážím.Ta tvoje aura poměrně dost mění moji podstatu.Nechci vám škodit.Jinak bych to tu už dávno srovnal se zemí.
Mě štve už jen ta představa že jsi toho teď schopný. Ale to není odpověd na mojí otázku.
Asi za to můžou ty jablka kterými ses přecpal. Co kdyby támhle na té louce najednou vyrostl jablečný sad? Mimoto...Řikej mi Lixerfe.Já tě též oslovuji jménem ne? Dosud bezejmený ukázal na překrásnou louku na které rázem začali pomalu vyrůstat jablečné stromy.
Dobře,tohle mi nesvěčí.Moc mi to tu nepředělávej.


(Boha vy ste lemry to nemůžete s příběhem nějak pohnout za těch 5 dní co tu nejsem?)

Shinichi Kuchiki

Ty jsou ukecaný když tady chce zstat tak ho tady nechte a nedohadujte seMě to docela štve jak se tady doadujou kdyby nekecali a radši se pohli nikomu by to neškodilo.Ticho ať si to vyřešej ale hlavně ať už jdeme.

Chou

si zhluboka povzdychla, zase se nic nedozvěděla.
"Hele támhle to vypadá, že bydlí nějací rybáři, tak ho tam někdo odneste, však on už si pak poradí... jestli se vzbudí... ehm..." ukázala na vzdálené trsy rákosí, za kterými bylo vidět něco jako stříška chatrče, a pokrčila rameny. Pak se otočila na Midoriho velmi pochybovačným pohledem. "No, co bych si tam psala, svoje pozorování přece... Tady mám všechny poznatky o tom, co ty jabka způsobujou," zamávala mu pod nosem zaprášeným štosem papírů, které tak často vytahovala a četla za chůze, "tak než to projdu, musím si zapisovat, co se s váma dělo... a pak to porovnám a vyvodím z toho závěry."

Mio-sama

seděla zamračeně v zahradě a pila čaj. Přemýšlela o svém rukojmím. Původně si ho tu chtěla nechat, protože se jí líbil, ale když se ukázal být takovým buranem, její zájem hned opadl a teď se cítila zklamaná. Jak daleko asi mohou být ti jeho kamarádíčkové a Chou... moc ne, uplynuly sotva dvě hodiny... Zavolala jednoho z všudypřítomných strážných.
"Jdi za tím shinigamim a zeptej se ho, jestli by přeci jen radši nechtěl jít se svými společníky," dala mu stručné instrukce. Zanedlouho už stál strážný u dveří kobky a vyřizoval Firelovi vzkaz.