Seireitei

Sychravé poledne, panujíc nad Soul Society, již začalo pomalu ale jistě přecházet v odpoledne. Počasí se již jistě mělo co nevidět vyjasnit a nenápadné sluneční paprsky již teď dopadaly na zem a zrcadlily se v obrazech na vodě, v oknech a dokonce i na některých střechách. Vítr již také začal pomalu ustávat a jakmile ustal docela, byla již mračna ta tam.
Sychravé počasí vystřídal letní den, trochu nestandartně v tuto dobu, ale začalo být tak akorát na ledničku. Nad cestami a střechami se tvořil horký opar a slunce začalo pražit jako nikdy jindy. V této době by zalezl i ten největší milovník slunce, který by neměl po ruce bazén nebo koupaliště, ale stále tu zbývala práce po tom veškerém vlhku a dešti.

Nééé světlo nééé! xD

Satoshi
Zanpakuto se vrátil s tím, že předal vynález, jak bylo nakázáno. Výborně Suzaku... pochválil jsem své Zanpakuto. Nyní vynalézám nový vynález, takže brzy budu potřebovat, abys jej opět doručil podkapitánovi, ale teď mě napadlo, že by jsi mohl zkontrolovat nováčkovské prostory, pokud by byl nějaký rekrut, který by sem mohl vstoupit. rozkázal jsem a Suzaku odešel.

Date

V klidu jsem si spal na verandě, když v tom mě probudili paprsky slunce. Počasí se za tu dobu co jsem spal opravdu rychle změnilo. Začalo být nesnesitelné teplo, a tak jsem se rozhodl doplazit do své kanceláře, kde jsem měl vždy chladlo....V kanceláři jsem měl opravdu příjemně chladno. Na stole sice leželo pár papíru na vyřízení, ale toho jsem si nějak nevšímal. Přešel jsem ke své židli, na kterou jsem se posadil a hodil nohy na stůl. Tím jsem schodil velký štos papírů ze stolu na zem. Sákryš. Zakleju a jdu sebrat papíry ze země. Když je tak rovnám všimnu si, že chybí hlašení z několika vzdálených základen na okrajích SS. To je divné. Řeknu si pro sebe a rychle se začnu přehrabovat i v ostatních dokumentech. Nic!...Nic!...Zase nic!....To není dobré. říkám si pro sebe. Zjistil jsem, že hlášení už nepřicházelo nějakou tu dobu. Tohle se už nedalo odkládat. Vydal jsem se rychle do kasáren 1. divize, abych jim tuto nepříjemnou zprávu oznámil. Uškrtí mě už jen za to, že jsem si toho všiml až teď. Pomyslel jem si, když jsem se blížil k 1. divizi.

Vrchní velitelka Sei Shounagon

měla velké problémy, tyhle rychlé změny počasí jí vůbec nedělaly dobře na klouby. Ráno jí ruplo v zádech a ještě teď málem nemohla chodit. Zrovna si rozpouštěla ve vodě hned čtyři šumáky, aby to zaručeně zabralo, a četla zprávy o nedostatku krve na transfúze (v hlavně už se jí rodil ďábesky sadistický plán o zavedení povinnosti darovat krev), když dovnitř nepozorovaně vešel Tougou, její třetí ve velení. Vystoupil ze stínů, jak bylo jeho zvykem, a stroze řekl:
"Velitelko, je tady kapitán deváté divize, prý má pro vás důležitou zprávu."
"Hm? No tak ať jde dál! Ať jde dál!" ožila hned Sei, konečně po dlouhé době uvidí také nějakého z kapitánů, už to bylo dávno, co byla nějaká sešlost či porada! Tougou přikývl a zmizel oznámit Datemu, že má zelenou.

Firel
Po chvíli chůze jsem dorazil ke kapitánovi a megu.
Tady jste kapitáne.Ozvalo se zpoza jednoho z regálů od kterého si to kráčela frajersky vypadající postava s rukama v kapsách a sluchátkama na uších.Doufám že vás nevyruším při nečem důležitém.Nahodil jsem přátelský usmév a kráčel si to k těm dvoum.
Sem zvědavej jestli chudák mokuto najde to co hledám za mě...

Date

Stál jsem na chodbě před kanceláří vrchní kapitánky. Přemýšlel jsem jestli bych se náhodou neměl otočit na podpodku a zmizet, ovšem na to už bylo pozde. Právě jsem dostal zelenou. S velkým oddychem pro povzbuzení jsem vešel do kanceláře. Zdravím. Mávnu rukou na vrchní velitelku. No.....je tu menší problém... začnu svou důležitou zprávu. už nějakou dobu mi chybí hlašení z několika vzdálených základen na okrajích SS. dokončil jsem rychlé hlášení a teď jsem už mohl jen čekat, co se stane.

Akio Ukitake

Znaveně dorazí do kasáren.Jde přímo do své kanceláře.Posadí se mezi tu hromadu papírů a všimne si že je dosti zasviněný od bahna...Zhodí tedy svršky i spodky a vymění je za čisté spodky jen svršky čisté nemá,a tak zůstane nahý do půl těla a pak si teprv uvědomí že mu schází Haori.Kde jsme ho tak nechal??Přemýšlí když z šuplíku vytahuje zbrusunový odznak pro podkapitána.Povzdechne si.Mizuki...Mizuki...

Vrchní velitelka Sei Shounagon

se mile usmívala na jednookého kapitána, míchala sklenicí s šumákem a přikyvovala, když tu si konečně uvědomila, co že jí to řekl. Přestala míchat a zamračila se.
"Hmmm..." pronesla do ticha a zahleděla ze s okna na prosluněné panorama Seireitei, které ještě před hodinou halila neprostupná hradba deště. "To je poslední kapka. Jak dlouho asi už ta hlášení nedošla?"

Izanagi Kentaro

Vydal se spolu s dvojicí kapitánů do zdejší hospody. Měl děsnou chuť na saké, ale zároveň se vzpamatovával ze včerejška. Avšak byl to kapitán jedenácté divize, měl to být náčelník všech drsných mužů a tak si nedovolil cokoliv na venek ukázat. Po chvíli co došli k hospodě u zhulené žáby, která byla jeho oblíbená. Nechal číšníkovi připravit kapitánský stůl, kam také všichni usedli. Třikrát to nejlepší saké prosím! Zavolal na obsluhujícího.

Date

Už to vypadalo, že mé obavy, že mě vrchní velitelka rozcupuje na kousky, byli jen planý poplach. Pomalu jsem se začal uklidňovat. Pak ale přestala míchat se sklenicí a zamračila se. Sakra. No co jsem čekal, je stara a má delší vedení. Chvíli trvá než to k ní dojde. Pomyslím si. Nooo........Už hodně dlouho. Řeknu a poškrábu se na hlavě. Zapomněl jsem se totiž podívat, kdy přišla poslední zpráva.

Suirou Kuchiki

Sedl jsem si ke stolu, celkem normálně, ačkoliv bylo něco divného na tom, jak jsem si vůbec ke stolu sednul, a jak jsem vůbec seděl, skoro jako nějaké venkovské dítko. "Gomennasai," omluvil jsem se s mírným poklonkem a setřel jsem si pot z čela. Ty výkyvy teplot nedělaly dobrotu, což teprve nervozita z toho, že budu pít saké s někým, kdo má vlastně vyšší postavení než já.

Iznagi Kentaro

Podíval se na kapitána šesté divize, který vypadal celkem natěšený na přicházející várku saké. otočil se na kapitána páté divize. A co nového ve vaší jednotce, kapitáne? Pousmál se a začal usrkovat saké, které bylo náramě dobré, vzhledem k počasí. Furt nemohl z hlavy pustit to, co mu řekl Ishi. Zanpakuto, z které jde strach. Pomyslel si.

(já ti dám stará a dlouhé vedení! Ta dnešní mládež, tststs... :-D)

Vrchní velitelka Sei Shounagon

se na Dateho ostře podívala, tohle nebyla zrovna přesná informace, kterou očekávala od kapitána investigativní divize. Ale rozhodla se, že jestli to je pravda, neměla by mrhat čas tím, že ho bude mlátit cihlou v síťovce, kterou měla schovanou pod stolem.
"Hmm, tak to asi není velká šance, že se jen náhodou všichni ve stejný den zťali a ještě se nevzbudili z opice... Dobrá, hned svolám schůzi kapitánů na dnešní večer, a pokud byste tou dobou měl nějaké přesnější informace, jistě to všichni ocení," loupla po něm znovu okem a napila se vody s šumákem. "Hu, to má říz!" pochválila. "No dobrá, už můžete jít!"

(Stane se )

Date

Ty pohledy vrchní velitelka dokazála podat velmi ostře. Tak čím mě praští dneska? ptal jsem se sám sebe, ale nic. To mě trochu překvapilo. Tsch přesnější informace. Co chce? Vždyť mám jen jedno oko. Může být ráda, že jsem si toho vůbec všiml. Protestoval jsem si v duchu. Jistě, informace budou přesnější. Řeknu, lehce se ukloním a odejdu z místnosti zpět do své divize.

Suirou Kuchiki

Přitáhl jsem k sobě šálek s nalitým saké a podíval jsem se na jeho hladinu, do pití mi zrovna nebylo, raději bych si jen tak povídal, ale i na to jsem byl až moc mlčenlivý, když v tom přišla otázka ohledně divize. "Ah, no... Zítra bychom měli otevřít pekárnu, no, ehm..." To ho jistě nezajímá, ale co se stalo zajímavějšího? Ehm... Představ se!!! Co? Náhle jsem sebou trhl, takovou reakci mé zanpakutou jsem zrovna nečekal, ale nápad to nebyl špatný. "Možná mě znáte, možná ne, ale představit bych se mohl tak jako tak..." snažil jsem se vypadat pozotivně: "Jmenuji se Suirou... Suirou...," u příjmení jsem se zarazil. Ačkoliv mě oficiálně nevyhodili, mám stále právo používat jméno Kuchiki? Trochu jsem sklopil hlavu a raději jsem zvedl šálek se saké, řekl: "Na zdraví," a vypil ho úplně celé najednou.

Yoshiro

Seděl jsem tam, pozoroval a poslouchal rozhovor mezi dvěma Kapitány. Sám jsem netrpělivě čekal na saké. V této hospůdce jsem párkrát "neoficiálně" byl, ale saké jsem nikdy nezkusil. Byl jsem zvědavý. Pak saké přinesli, Kapitán pětky se mezitím představil a já hned začal vymýšlet přezdívku. Jen pár lidí jsem oslovoval vlastním jménem. Pro ty ostatní jsem si vymyslel právě, již zmiňovanou, přezdívku. Jop, jednou jsem tě.. Uhm..Teda vás.. Uvědomil jsem si, že tykání by asi ještě nebylo na místě. Máme sice stejnou hodnost, ale úcta je úcta. Navíc, Ken-chanovi jsem taky hned netykal. .. Viděl.. Ale nikdy jsme se spolu nebavili.. Já jsem Ruyichi Yoshiro. Lehce jsem se uklonil po svém představení, vzal do ruky saké, pozvedl jej a prohlásil: Na zdraví.. Hned na to jsem ho vypil na ex.

Suirou Kuchiki

Celkem zapeklitá situace... pomalu ale jistě jsem zase přecházel na kamenný výraz, jako kdyby mě opustil snad samotný život, jen jsem se bezduše koukal na dno šálku saké. Co tady vlastně dělám? I když už jsme se párkrát viděli, vůbec je neznám. Navíc, tykání má nabídnout ten nejstarší, no, který z nich to asi je? poté jsem sjel oba kapitány takovým pohledem, který sice sám o sobě nic neříkal, ale rozhodně zas tak příjemný nebyl, ale zarazil jsem se u Kentara. Neznám ho odněkud?

Mitoshi
Ďábelsky jsem se usmíval nad svým hotovým dílem.
Co je moc to je moc a taichou na svoje povinosti s odpuštěním s....radši nic.
Tak jsem to udělal jednoduše. Nechal jsem mu z pokoje vystěhovat postel, židli nebo prostě cokoliv na čem by se mohl flákat. Pak jsem mu do pokoje navezl všechny papíry, které musel podepsat osobně. A že jich nebylo málo
Kdy zase příjde... Ať se dneska prosím nestříská... prosil jsem v duchu sám sebe

Hideki Kanegawa

Právě proto navrhuji Kido, se zanpakuto to právěže umíš více než dobře a shunpo jak by smet. podíval jsem se na ní, zatímco prohlížela knihy. Určitě by to bylo ku prospěchu věci. Kido může být rozhodující. odmlčel jsem se. Nebo... nebo nějakou knihu o technikách meče, jistojistě by tě to bavilo, ale většina je ve veřejné části knihovny.

Izanagi Kentaro

Vyslech si oba. Já jsem Izanagi Kentaro, kapitán té nejsilnější divize ze všech třinácti, ale můžeš mi říkat ken nebo horkorevné bojovné pako. Usmál se a místo nalití svého šálku začal hltat z flašky, kterou vypil. Usmál se ještě víc. Tak pekárnu jo? V tu chvíli dorazil pekelný motýl, který nám podal hlášení. Jeho úsměv malinko povadnul. Hm, vypadá to, že báábi něco našlehlo. Odpověděl a začal zkoumat prázdnou flašku.

Yoshiro

Do hospody přiletěli 3 pekelní motýli. Položil jsem šálek saké a nechal si jednoho přistát na ruce, aby mi mohl předat zprávu. Meeting.. Sakra..Asi bychom neměli pít.. Pokud nás uvidí babča natřískaný, tak budem mít problém.. Řekl jsem nahlas kolegům. Proč chce babča dělat schůzi zrovna dneska? Vždyť se nic neděje... Mmmm Zeptal jsem se sám sebe v hlavě. Kmitavým pohledem jsem sledoval oba Kapitány a čekal na jejich reakce.

Izanagi Kentaro

Tak neměli pít jo? Podívá se na vypitou láhev. Myslím, že to je fakt. Číšník! Jednu láhev na cestu! Babča bue zase nepříjemná, člověk tam musí přijít v dobré náladě a ucpaným nosem, aby necítil ten její šumákový řáholec. Copak se jí stalo tentokrát? Došel šumák a posílá kapitány ho nakopat do hor?

Firel
Ehm... zakašlal jsem podážděně jak jsem se blížil ke kapitánovi.
To že mě někdo ignoruje mě vždy pěkně vytočí tak není divu že se černý náramek na levé ruce začal různě otáčet.
Zdravím kapitáne,doporučil by jste mi také nějakou knížku?
Řekl jsem ještě s úsměvem ale na megu jsem hodil vražedný pohled typu: Jestli si vemeš tu kido knížku tak si jí potom vemu po svím.
Málem bych rovnou zapoměl.už nějakou tu hodinku se tu scháním po něčem zajímavém o kidu a to co jsem hledal vyžaduje zvláštní povolení. Obrátil jsem pohled zpět na kapitána a začal dělat jakože mi to vůbec nevadilo.

Suiren Yoruichi Suzume

Zrovna jsem stála venku na terase a užívala jsem si sluníčka, ale moc jsem to nepřeháněla. Raději jsem stále ve stínu, přeci jenom mít na sobě černé oblečení, když takhle praží je velmi nebezpečné. Právě když přiletěl pekelný motýl se zprávou, tak jsem dokouřila dýmku. Nechala jsem, aby mi motýl přistál na prstu a já si mohla vyslechnout zprávu. Oooo schůze, ta už se nekonala hoooodně dlouho. Prohodím pro sebe. Už se na ni těším. Dodám ještě a dál sleduji oblohu.