Kasárna 13.divize

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Kapitán 13. divize se jako obvykle, v časných odpoledních hodinách, nacházel ve své kanceláři. Ležel zkroucený pod svým stolem v poloze, která se neslučovala se životem. Nicméně, hromádka hadrů s hlavou pod štosy papírů poklidně oddechovala, což napříč všemu značilo životní funkce, alespoň základní.

V jeho kanceláři toho moc zajímavého nebylo, krom nespočtu nevyřešených a založených dokumentů, které si Akio "odkládal" na později.

Dále pak v rohu u dveří, na starožitně vyhlížejícím stolečku, stála jedna elekrická plotýnka na které bublal hrnec polévky. Jak a kdy se tam dostala, bylo jako vždy záhadou. Prostě tam byla a krásně voněla, ať už byla z čehokoli.

Akio se ve spánku převalil a podložil si hlavu půl roku starými návrhy na povýšení. Ze spánku pouze zamumlal: [rec=akio]Mmm nee, gazpacho nee...[/rec]

Rozhodně to vypadalo na začátek produktivního odpoledne.

Akio -> Zvenku se ozvalo jemné klepání. "Ťuky ťuky, taichou, to jsem já!" řekl někdo. Chvíli se nich nedělo, ale ten venku nejspíš neměl moc trpělivosti. Za několik sekund se začaly ozývat rány a třískání, jako by někdo mlátil do dveří palicí. "Taichou! TA-I-CHOU, NECHRÁPEJTE ZAS!"

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Kanceláří se ozvaly dvě tupé rány. První, když hluk probudil spícího Akia, který se automaticky pokusil posadit a jeho čelo se tak důvěrně seznámilo s masivní deskou stolu. Druhá, trochu tlumenější, byla když padl zpátky do stohu papírů, kerý se pak rozletěl jako peří po již tak zabordelené kanceláři.

Když se však v jeho hlavě začalo spojovat pár drátků a uvědomil si komu ten hlas patří, tak se okamžitě vyhrabal na nohy.
[rec=akio]dubuh...[/rec] Vyšlo z pomačkaného obličeje, když se to co mělo být kapitánem této divize brodilo ke dveřím.
[rec=akio]Už budu....[/rec] Zakřičel tentokrát, možna až příliš nahlas. Sucho v ústech a podivná pachuť na patře, pro kterou nebylo jméno, mu odhalovali paměti střípky událostí z předchozího dne.
[myslenky=akio]Nebo spíš večera, nebo to byl týden?[/myslenky]
Akiúv mozek se marně snažil vydedukovat jak dlouhá doba uplynula od poslednách rozmazaných vzomínek, což byl jako vždy předem prohraný boj.
[rec=akio]...u dveří...[/rec] Dodal velmi opožděně.

Jediným pohybem odemkl dveře, ale to už jej nohy nesly známým směrem, do rohu místnosti nad hrnec plný voňavého, dlouho taženého vývaru.
Říkalo se, že čím déle se vývar nechá bublat, tím výraznější chuť. Akiovo know how bylo, že obvykle zapoměl vypnout plotýnku. takže to vlastně ani know how nebylo, možna tak know houno...

[rec=akio]Dále...[/rec] Zahuhlal a začal chlemtat přímo z vařečky.

Akio -> "No to je dost, dobrý ránko, Ukitake-taichou!" zahlaholil hlas až příliš bujaře. Dveře se rozrazily a dovnitř nevpadl nikdo jiný než tvůj starý známý, Kyouhei z osmé divize. Ať sis původně myslel, že to byl kdokoli, šálily tě tvé poněkud otupělé smysly. "Hmm, hezky vám to voní! Já jsem vám přinesl, víte co, jak jsme se domlouvali včerá?!" Bez jakéhokoli odsuzování překročil několik kupiček pomačkaných dokumentů a pár špinavých, pohozených ponožek, až se dostal k tobě a důvěrně se k tobě naklonil. "Speciální kořeníčko do teho vašeho vývaru! Ale jak se tak koukám... možná tentokrát ho vynechte, ne? Haha!" Dal ti hodně bodrou herdu do zad. Zpod svého kimona sugestivně vyndával flašku tobě dobře známého dizajnu.

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Samozřejmě, že se mu ten hlas zdál jiný. Ono když člověk zneužívá časově iluzionárních schopností své zanpakuto, má to i jisté nepřijemné nežádoucí účinky co se týče vnímání.
Když konečně poznal, komu patří, nálada se mu zlepšila.
Naposledy si pořásně usrknul vývaru a po ráně do zad, která mu nejspíš nahodila zpátky pár plotýnek, se napřímil. Bylo to záhadou, ale vypadal už mnohem lépe.

[rec=akio]Kyouhei! Kamaráde, tebe vždycky rád vidím...[/rec] Pohled mu lačně sklouzl na lahvičku, kterou Kyouhei donesl. [rec=akio]....hlavně když jdeš se zásobami.[/rec]
Na tváři se mu objevil natěšený úsměv. Bleskurychle schmátl láhev a zasunul si jej do vnitřní kapsy u shihakusho.

Pomalu se rozhlédl po okolí, ale nemohl nikde najít ručník, a tak svěsil z háčku Haori kapitána 13. divize, obrátil ho naruby a otřel si mastnou tvář do spodního lemu.

Pak se na haori znechuceně podíval, sroloval ho a hodil ho na kupu špinavého prádla.
[rec=akio]Kde jsme to byli? Jo, jasně....dej mi chvílku, jen se hodím do pucu a skočím si pro šrajtofli...[/rec]

Akio na chvíli zmizel ve dveřích, vedoucích do koupelny. Po pár minutách se vrátil. Už na první pohled se jeho vzhled opět zlepšil. Trochu si urovnal obrečení, opláchl tvář a dokonce mu zmizelo i jednodenní strniště které ještě před chvíli měl.
V ruce třímal lahvičku ústní vody. Byla to praktická malá věc, zakryla všechny stopy alkoholu a zanechávala svěžest, jeden se ani nemusel obtěžovat s kartáčkem nebo zubní pastou.
Další výhodou bylo že obsažený alkohol dodal potřebné nakopnutí po kocovině.

[rec=akio]Dáš si?[/rec] Zeptal se Akio nonšalantně a postavil před Kyouheie láhev ústní vody. Pak se přehrabával ve stole, hledajíc peněženku. Po dvou mitnuách jen pohodil nechápavě rukama a opet zmizel v koupelně kde byl následujících dvacet minut.

Když nakonec vyšel, vypadal jako jiný člověk, navoněn, učesán svým typickým stylem, skoro jako by ani neměl kocovinu, ještě chvíli nazad.
Dokonce na sebe hodil čisté haori. Podle zažloutlé barvy vypadalo staře a obnošeně, ale alespoň na něm nebyly fleky od karí, oleje a krve.
[rec=akio]Tady je...[/rec] Ukázal peněženku. [rec=akio]Mám ještě pořád věrnostní slevičku? Mám dojem, že mi někdo dokonce slíbil tričko...nebo to byly trenky?[/rec] Zamyslel se.

Kyouhei

Zatímco jsi šramotil okolo, ochutnával zamyšleně tekutinu z lahvičky, kterou jsi mu nabídl. Zdálo se, že nebyla nejhorší ale ani ho nijak zvlášť nenadchla.
Jakmile jsi ale vytáhl peněženku, málem ti ji vyrazil z ruky.
"Taichou!" vykřikl přísně. "Nechtějte mě urazit! Navíc..." Jeho výraz se změnil do spikleneckého úsměvu. "Přece jsme se tentokrát domlouvali na jiný platbě. Neříkejte že si nevzpomínáte?!"

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Posadil se na stůl a promnul si čelo. [rec=akio]Upřímně Kyouhei, nemám nějmenší páru. Mám jisté výpadky mezi včerejším večerem a tak...sedmnáctým stoletím?[/rec] Povzdechl si. Znal se až moc dobře a bál se co podnapilý komu nasliboval.

[rec=akio]Jen připomenu, že už jsme se jednou bavili...za střízliva...že OPRAVDU nemůžu, ani jako KAPITÁN přidělit členkám 13. divize jako misi vyjít si s tebou...[/rec]
Řekl Akio dost důrazně.
[rec=akio]Nejen, že to hraničí s kuplířstvím, ale pokud by se to dozvěděla Baru, dozvěděla by se to Sei a to bychom pak oba nakrásně mohli nastoupit do bitevního orchestru 13. divize jako pěvci tenoru!!! Už jsem ti říkal, že jsem založili orchestr?[/rec]

Kyouhei

Když sis sedl, i on se posadil. Co přesně bylo to, an čem seděl, to ani jeden z vás nevěděl, ale mělo to přibližně správnou výšku, že to mohla být židle. Byla ovšem natolik ověšená různým oblečením a zaházená papíry, že možná to bylo něco úplně jiného. Když jsi mluvil, vážně si založil ruce na prsou a přikyvoval.
"V jakým světě to žijeme, taichou, škoda mluvit..." komentoval smutně tvou řeč. K té části o sboru tě ale skoro nenechal domluvit, protože se mu v modrých očích zase zaleskla jiskra. Nějaký sbor ho evidentně vůbec nezajímal, přestože podle několika nočních vystoupení nebyl nejhorší pěvec. "Co sbor, ale! Včera jste mi říkal, vzpomínáte? Vlastně né, žejo. No mluvil jste vo tom vašem... no vo té polívce, že prej..." Rozhlédl se, jako by se bál, že vás někdo poslouchá, a ztišil hlas. "Že když to někdo pije každej den, tak do měsíce bude mít bankai! No a slíbil jste mně, že mě naučíte jak na to, jakože s tím vařením a ták, přece!" Jeho pohled chtivě klouzal směrem k hrnci, k údajně zázračnému lektvaru nebývalé síly.

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Slova, která Kyouhei vypustil z úst ho nepřekvapila. Rozhodně to znělo jako něco, co by řekl, především pokud měl několik promile v žilách.
Nebyl si úplně jistý, jestli pravidelné požívání jeho vývaru dokázalo v člověku probudit něco jako Bankai a už vůbec ne po měsíci. Znělo to víc než nepravděpodobné, protože on, který jej chlemtá tak dlouho, by už musel dosáhnout dalšího vývojového stupně shinigami existence. Fakt, že se mu stěží dařilo udržet si ten současný a nedegradovat na šimpanze, jen dokazoval, že jeho tvrzení bylo poněkud přehnané.

Pravdou bylo, že za roky, které svůj vývar vařil, se u toho zlatavého moku projevily jisté anomální účinky, které způsobily i mírný zájem dvanácté a čtvrté divize. Dvanáctá věřila, že rozlousknutí anomálních projevů vývaru, které popírají základní pilíře fyziky, by významně přispělo k poodhalení pravd vesmíru a čtvrtá prý zvažovala budit jím lidi z kómatu. Akio však jen tak někomu svůj poklad nesvěřil, a beztak se mimo jeho kancelář okamžitě zkazil. Bylo to asi tím mikroklimatem bordelu, který se nedal replikovat.

Ale Kyouhei, to byl jeho drahý přítel, tomu mohl svěřit své tajemství, protože věřil, že jej využije k těm nejlepším účelům likvidace kocoviny. A taky proto, že to bylo levnější než za ten chlast platit. To, že mu k Bankai asi nijak nepomůže, nemusel Kyouhei vědět. Přeci jen, stačí když si bude mylet, že mu to pomůže a psychika se postará o zbytek. Stejně bylo cele Zanpakuto vlastně jen výlevem Shinigamiho duše, traumat a zvláštností.

[rec=akio]Samozřejmě, že tě to naučím. Ale nebude to jen tak, musíš to toho jít naplno, nebát se neúspěchů...[/rec] Snažil se v hlavě zalovit nějaká další moudrá a povzbudivá slova, mozek pořád ještě nabíhal.
[rec=akio]Musíš zapomenout co jsi kdy o připravě vývarů věděl, dál tě povede jen tvůj jazyk , nos a srdce. Vývar se nemůžeš naučit, vývar si musíš prožít. Splynout v jedno se surovinami, dát do něj kousek sebe...[/rec]
Což ani nebylo tak daleko od pravdy. Kvalitní suroviny byly základ, pokud jste je neměli, tak se stále dala pachuť přebít bujónem a kořením.

[rec=akio]Začít je třeba s masem! Čím kvalitnější a uzrálejší, tím silnější vývar. Získávej ho jen z ověřených zdrojů, svého známého řezníka, popřípadě jdi a poraž si to sám. Nejlepší je tu krávu znát i Jménem, to máš pak lepší pocit, když si třeba Blanka pěkně pobublává v kotlíku, hned víš, žes jí dal smysl....[/rec] Pokýve uznale hlavou.
[rec=akio]Já už tu, ale žádné nemám...kdysi jsem si do 13. divize dotáhl čuníka. Pana Slaninku, ale někam mi zmizel. Dodnes mám podezření, že mi ho Baru odnesla, abych ho nesežral.
Ale šestka co vím měla kapry...jeden by jim chhybět nemusel...[/rec]

Kyouhei

Dalo by se jen těžko popsat, jak moc byl natěšený na tohle kapitánovo tajemství. Nešlo jenom o bankai, ale z každého dalšího Akiova slova bylo jasnější, že tohle je prostě vzácný a posvátný rituál, který mu změní celý život! Byl skoro až dojatý z řečí o chutné kravičce, kterou si člověk nejdřív musel hýčkat, než ji vyvaří. Bylo jasné, že takový hluboký prožitek musel v každém vzbudit jeho nevětší sílu!
Ovšem potom přišel zádrhel, kapitánovi chyběly suroviny. Určitě to nejmenší, co mohl Kyouhei udělat, bylo pomoct mu nějaké získat, aby se mohl prakticky naučit ten vánoční zázrak. Hluboce se zamyslel. Potom pokýval hlavou.
"Rači bych si dal toho pašíka, vo tom žádná. Ale jesi jsou jenom ryby, notak budou ryby. Teda... pokud byste nechtěl krysy, pač o těch vím a taky by to nebyl problém..."

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Kyouheiovo nadšení se mu líbilo, co víc, nabuzovalo ho k bláznivým činům.
[rec=akio]Krysy ne! Maj sice dost jemný masíčko, ale většinou páchne močí a zatuchlinou...[/rec]
Řekl velmi zkušeně. [rec=akio]A na to magi nestačí...to se musí přebýt něčím, co mají jen v reálném světě, takže je to mimo...[/rec]

Začal si mnout ruce a splétat plány.
[rec=akio]Kapři na druhou stranu, jsou hotoví skoro hned, příjěmně voní a v hrnci se cítí jako doma...[/rec]
Přešel přes celou místnost a haori, které si před chvílí oblékl, si zase svlékl, sroloval a pak ho nacpal do malého batůžku, který ležel za dveřmi.
Vypadal jako malá plyšová kapibara, hnědá plyšová kapibara velikosti menšího psa.
Pak ze skříně vytáhl něco co vypadalo jako černá mikina s velkým nápisem na zádech "THUC LIFE". Akio přehodil kapuci přes hlavu a skryl své zářivé kadeře. Pak ještě přibalil hřeben a na oči si vrazil masivní sluneční brýle zakrývající půl obličeje.
[rec=akio]Tak, večer jdem do šestky, ulovíme si pořádného kapříka a já tě naučím jak uvařit vývar který stáhne i trenýrky![/rec]
Pak se podíval na hodinky.
[rec=akio]Po setmění se sejdem u kasáren 6. divize...buď tam včas a tvař se nenápadně..[/rec]
S tím Akio otevřel dveře kanceláře, a potichu se vytratil.

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Zjevil se před kasárnami 13. divize asi jako kdyby se zjevil Obito skrze svůj sharingan. Na rozdíl od něj však nepřišel Benjiro konat nějakou neplechu, nýbrž sehnat kapitána 13. divize. Na rozdíl od některých jiných kapitánů, on Akia nemohl vypátrat, protože ho potkával naprosto minimálně. Byl to typ kapitána, který je tajemný jak hrad v Karpatech, jediné co se vědělo, bylo že vaří v kotli jak Panoramix. Vrchní kapitánka ho z nějakého důvodu tolerovala, možná že oba zažili dobu bronzovou a převáželi duše mamutů přes řeku. Benjirovi po tom vlastně nic nebylo, Akia celkem respektovat, možná kvůli jeho tajemnosti. Prošel přes vstupní bránu, stráže ho pustili na první dobrou a pomalým krokem přes divizní dvor do kanceláře. V ten moment, se u dveří zjevila nějaká kreatura v oblečení z lidského světa. Za normálních okolností by ji někdo okamžitě poslal směr Azkaban, ale Benjiro měl dobré rozeznávací schopnosti skrze jeho duševní tlak. [trec=benjiro]Akio taichou, jsem rád, že jsem vás zastihl. Hledá vás vrchní kapitánka.[/trec] Prohodil vážným hlasem, přesto nešlo neslyšet jeho pobavení v hlase.

Kyouhei

byl docela otřesený tím, co kapitán říkal o krysách. Zajímalo by ho, kde Akio bral krysy, které jedl. Snad ne v kanále?! Fuj, taichou, věci z kanálu se nežerou! Nakonec se raději rozhodl, že to nechce vědět a spokojí se s tím, že budou vyvářet kapry. Taichou měl plán a Kyouhei se v tom případě taky musel jít připravit, aby večer byl tak nenápadný, jak jen pytlák může být.

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Jen co vylezl z kanclu, štěstí jej opustilo a on narazil na toho posledního člověka kterého teď potřeboval. Bejnira znal jen letmo. Byl to zástupce kapitánky 1. divize a jako takový byl jejíma očima, ušima, rukama, nohama a bůh ví v čem dalším té stařence ještě sloužil, Akio to radši ani nechtěl vědět.
Faktem bylo, že na super tajnou pytláckou stezku sebou nemohl jít s tímhle cápkem za zadkem, to rovnou mohl požádat Sei aby mu ten rybník vylovila.
[trec=akio]A...kurva...[/trec] Utrousil Akio s výrazem někoho, komu spadly hračky do kanálu.

Rozdělal si kapuci a sundal brýle, v tuto chvíli nebylo maškarády potřeba.
[trec=akio]Benjiro-fukutaichou...upřímně nemůžu říct, že by to bylo oboustrané...teda...nic osobního samozřejmě...[/trec]
Těšil se s kyouheiem na jejich malou výpravu. A teď tohle.
[myslenky=akio]Co tak asi starka může chtít? Plínky jí mění tady mladej, snad zas nepotřebuje dojít pro nový zuby nebo tak...nebo že by mi chtěla dát zjeba? To by neudělala, tohle už vzdala...nebo snad ne?[/myslenky]

Koukl znova na Beníka a skřivil tvář, znuděním.
[trec=akio]Tak co potřebuje a jak moc urgentní to je? Měl jsem v plánu jít....nakupovat...[/trec]

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Se vnitřně strašně bavil, nebylo nic lepšího, než když najdete někoho, kdo jde právě vykonávat průser. A zároveň se z něj musí vykecat takovým způsobem, aby neskončil v kopce. Benjiro na druhou stranu netušil, co tu přesně jde Akio dělat a že byl tuze zvědavý. [trec=benjiro]Není to zas tak urgentní, ale máte ji navštívit v její kanceláři v první divizi. Spolu s Vámi další dva kapitáni - Yoshiro a Manzen. Jste první koho jsem našel, takže máte nějaký čas, ale nemyslím si, že to bude stačit na noc plnou hip-hopu z roku 1986.[/trec] Zkusil střelit tak trochu od boku, i když nebyl znalec lidské kultury a už vůbec ne lidského oblečení. Původně si myslel, že by kapitány shromáždil, ale vzhledem k tomuhle role play představení, si čím dál víc uvědomoval, že bude prostě lepší, když tam kapitáni dojdou sami a on je pouze obeznámí. [trec=benjiro]Pokud tam chcete jít takto, tak bych Vám doporučil se sebou vzít hroznový šumák s označením E6, v lidském světě to najdete jako uránium. [/trec] Zkusil kapitánovi podat nejužitečnější možné rady proto, aby vůbec přežil, protože v první divizi už nějakej pátek nebyl. Přestože on načapal jeho, cítil se trochu provinile. Možná mu ho bylo líto, i přestože k němu měl respekt?

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Tohle mu zkazilo všecku radost. nemohl, i kdyby chtěl, podnikat tajné nájezdy na Yasumarovy rybníky se špiclem za zády. Bude mnohem rozumnější počkat, až bude mít klid a ulovit to pak.
[myslenky=akio]Prej Hip Hop....ti dám ty mlíčnáku, ty bys Hip Hop nepoznal i kdybych ti ho narval...[/myslenky]
Zamračil se. Celá situace mu trochu rozhodila náladu, ale co se dalo dělat. Člověk musí dělat to co musí dělat.
Neplánoval i srát do hnízda tím, že by nakrkl Sei. Ta gerontka budla hrůzu, i když by jeden řekl, že už přežila pár dob ledových a tak to bude jen neškodná stará kůže.
Ale ona byla nebezpečná, když chtěla. A Akio byl už dost starý na to, aby chápal kdy nechcat proti větru.
Opět se převlékl, tentokrát i Haori, podíval se na podkapitána, kterému se ještě písek z pískoviště sypal z kalhoty a prohlásil.
[trec=akio]Tak teda dem no, čím dřív to bude z krku, tím dřív si budem moc jít každý po svých...Kde plánujete hledat Yoshira, nebo toho...no co zní jak manžety...Menzela...ne...Majzla...hmmm Makaréna...[/trec]

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Pobaveně sleoval Akia, který se musel převléknout. Ať už se převlékal z čehokoliv, byl radši, když ho znovu viděl ve správném oblečení a se zmuchlaným haori. Vlastně Akio byl jeho druhej nejoblíbenější fosil, hlavně tedy kvůli tomu, že ho moc často nepotkával. Ale cítil z něj, že je to strašně pohodový shinigami, žádný prudič a to mu vyhovovalo. Nebyla to říše zla jako když sloužil Sei a musel znát nazpaměť všechny druhy šumáku a mít kontakt na každého lékaře. [trec=benjiro]Kapitána Ruyichi najdeme jednoduše, mám takový pocit, že vím kde by se mohl nacházet. Ale první půjdeme za kapitánem Manzenem.[/trec] Opravil Akia, správným jménem. Sice měl podezření, že tenhle respekt kapitána páté divize může snadno zmizet, ale Benjiro byl v tomhle velký dobrák. Rád projevoval respekt nadřízeným, když zrovna nešli na Czechtek 2005. [trec=benjiro]Zkusme pátou divizi, podle reiatsu je šance, že ho najdeme rychle.[/trec] Vysvětlil a vydal se s Akiem společně do páté divize.


-----> 5.divize