Bankai trénink 1 - Wilhelm Gure

Wilhelm Gure

Wilhelm lehce kývl a opřel se rukama o kolena. Potřeboval se trochu vydýchat. Pak ale bude zase použitelný. Ostatně necvičil svoji výdrž jen tak pro zábavu. Má toto cvičení tedy ještě další část, na kterou se Vám hodí, abych byl unavený, Izumi-taicho? optal se. Pak švihl řetězem, aby dosáhl na poslední článek řetězu a připojil ho bez toho, aby se k němu přenášel. Ne, že by to už nezvládl, ale člověk, který je unavený začíná šetřit energií už napůl instinktivně.
Koukám, že mě ta pravá zkouška možná teprve ještě čeká. pomyslel si Wilhelm, narovna se a setřel pot z čela. Pokud byla druhá část, měl v plánu do ní dát všechno.

Izumi Razaki

Kde se vzala tu se vzala, Razaki držel v ruce nějakou zvláštní krychly. Vypadalo to trochu jako kdyby ta kostka z Transformerů a z Avengerů měly dítě. "Tohle, se jmenuje "kostička" řekl smrtelně vážně. Otočil kostičkou v ruce.
"Ve své podstatě je naprosto neužitečný vynález. Dokáže vytvářet duchovní konstrukty použitím reiatsu uživatele. V praxi je to mimořádně nevýhodné... spotřebuje to obrovské množství reiatsu než to vytvoří něco užitečného a má to velice limitovanou životnost." řekl. V tu chvíli si Wilhelm všiml, že mezi ním a Razakim se zaleskla téměř průhledná bariéra.
"Tahle bariéra vydrží něco mezi 2 a 12 hodinami... nejsem si jistý, jsem celkem unavený..." řekl Razaki a strčil prst do kostičky. Z té začaly do bariéry pršet různé "bytosti". Byly bílé, bez detailů. Některé byly malé jako králík, jiné humanoidní, některé létaly, jiné skákaly. Byly jich desítky, možná stovky?
Razaki těžce oddychl. "Úkol zní jasně... přežít do doby, než bariéra padne, hodně štěstí." řekl a posadil se do meditačního sedu. Jedna z menších králíkovitých bytostí se podívala prázdným obličejem na Wilhelma a kousla ho do nohy...

Wilhelm Gure

Wilhelm se jen rozhlédl. Bylo to celkem zajímavé. Vlastně to bylo fascinující. Na druhou stranu... právě ho do nohy kousl králíkovitý přízrak. Wilhelm ho kopl takovou silou, že normální králík by se změnil v déšť. Pak jen vypnul shikai, protože věděl, že ten mu proti takovýmto bytostem moc nepomůže.
Protočil svůj jeden a půl ruční meč a pronesl jen s lehce pozvednutým obočím: Jsou k tomu ještě nějaká pravidla, Izumi-taicho? Wilhelmovi se mezitím v hlavě rodil plán. Ale nevěděl, jestli by mu to bylo povoleno, či nikoliv. Teoreticky mi stačí vyvolat slabší bariéru, než má Izumi-taicho. Ale která vydrží nápor bytostí. A pak vydržet tak dlouho, jako on... celou dobu byl napnutý a cokoliv by se k němu pokusilo přiblížit, by zažilo středověk. Díky Wilhelmově meči doslova.

Izumi Razaki

Razaki jen zakroutil hlavou, nemluvil. Zřejmě se na něco soustředil. Králík, kterého Wilhelm nakopl se moc nepohnul. Bylo to jako kopnout do těsta. Wilhelmova noha víceméně prošla skrz, trochu ho pošoupla ale jinak nic moc. Po chvilce strnulosti se všechny bytosti vrhly směrem na Wilhelma... a bylo jich mnoho...

Wilhelm Gure

Wilhelm se rozhlédl po bytostech. Viděl, že jich je dost na to, aby udělaly dost velkou neplechu. Bakudo #1: Sai! použil plošně a sám se odrazil, přesekl pár létajících talířů duchovitých potvor a prohlédl si znovu monstra. Fyzické útoky očividně moc nefungují. Co kido útoky? Wilhelm si povzdechl: Sviť a létej, Hoshi no Tenshi! zaktivoval znovu své zanpakuto. Pokud na bytosti bude fungovat kido, možná už Wilhelm ví, jak je odstranit...

Tvé kido nebylo zrovna účinné. Jejich těla stále působila dojmem těsta. Kroutily se sami o sobě. Nějaký efekt tam byl, ale ne velký. Ti, které si rozsekl se velice rychle reformovali, nebo z nich byli dva menší. Skočili na tebe další dvě a začali tě kousat do nohy. Neměli zuby... jen těsto, takže to zrovna moc nebolalo, ale byl to dost nepříjemný pocit... a hodně špinili kalhoty.

Wilhelm Gure

Wilhelm se zmateně podíval na ty bytosti. Nijak ho nebolely a to, že špinily ho tolik netrápilo. Wilhelm roztočil řetěz a začal do nich mlátit tak, aby je vždy spíš odhodil, než seknul. Během toho do nich infikoval jed. Runa samoty. brouknul si pro sebe. Pokud nebudou ty bytosti schopné cokoliv vidět, nebo cítit, tak nebudou bojovat. A nebo budou bojovat na slepo, což stále zní dobře s ohledem na to, že jich je tam jako cílů víc. Zároveň pohledem zkontroloval Razakiho. Zajímalo by mě, kdy se na něm začne pořádně projevovat ten unavující jed, co jsem do něj infikoval během našeho souboje. pomyslel si. Mohlo by mu to ideálně zkrátit čas, jaký bude muset čekat.

Příšery, které ti oslizly nohy se zčaly zvětšovat. Spousta příšer se přiblížilo celkem blízko a utvořily nepříjemný kruh kolem. Další se blížily. Víc a víc se na tebe lepilo a tvé útoky nemohly nikdy ohrozit víc jak hrstku z nich.
Razaki měl na čele nějaký ten pot, ale dál seděl v meditačním sedu a nic moc nedělal.

Wilhelm Gure

Příšery se začaly lepit na Wilhelma a Wilhelm věděl, že to není dobré. Pokud by ho obalily, tak by mu mohli znemožnit pohyb, dýchání... "Úkol zní jasně... přežít do doby, než bariéra padne" zazněly mu hlavou Razakiho slova. Wilhelm se zamyslel. Neměl na tohle uzpůsobené schopnosti. A řetěz nebyl dobrá zbraň na takovéhle potvoráky. Hado #58: Tenran! Wilhelm si vytvořil prostor mezi těmi potvorami. Vydržet, dokud bariéra nepadne. Žádná pravidla říkáte, Izumi-taicho? Wilhelm ukázal se spojenými dlaněmi na vrcholek bariéry: Bakudo #75: Gochutekkan!

Tornádo opravdu trochu uvolnilo situaci kolem. Těsto létalo všude kolem a Wilhelm měl chviličku na dýchání. Bohužel jeho plán s bakudem nevyšel podle plánu. Wilhelmovo kido prošlo skrz bariéru a dopadlo na zem. Přišpendlilo pravda pár těsťáků k zemi, ale ne dost. Navíc ostatní se začaly lepit na kido a začaly se zvětšovat....

Wilhelm Gure

Wilhelm byl zklamán z toho, že jeho kido nenarušilo bariéru. Pak se rozhlédl a okolo sebe viděl zvětšující se těstovité věci. Tohle... není ani trošku dobré. pomyslel si a začal je znovu rozsekávat na kousky. Potřeboval bych nějak zastavit jejich regeneraci. pomyslel si. Pak ho napadl další pokus. Hado #12: Fushibi. prohlásil Wilhelm a vytvořil okolo sebe kido síť. Tu pak odpáli, ale ne klasickým způsobem... Hado #11: Tsuzuri Raiden! pronesl Wilhelm své další kido a skrz potvory propálil elektřinu, po které celá kido síť explodovala. Pokud se spálená místa nebudou regenerovat, znamená to, že alespoň částečně fungují jako živé bytosti... a že takto by se daly porazit.

Wilhelm zkusil svůj další pokus. Podařilo se mu zelektrizovat celkem velké množství příšer, ale místo, aby je spálil, nebo zelektrizoval, tak se jen začaly zvětšovat. Některé, které se přilepily na jeho předchozí kido už byly pěkně velké.
Wilhelmovo Bakudo #75: Gochutekkan zmizelo a všechny ty velké příšery se hrnuli přímo na Wilhelma.
Razaki se mírně pousmál.

Wilhelm Gure

Wilhelm se začal znovu prosekávat. Každé kido a každý zásah na mé osobě... a zvětšili se. Oni požírají reiatsu. Což znamená... Wilhelm se mezi nimi prosekal k bariéře, kterou držel Razaki a držel se tam v obrané pozici. Místy se je pokusil plesknout proti bariéře, která oddělovala Razakiho a Wilhelmovu zkoušku. Pokud budou vysávat reiatsu i z té bariéry, mohlo by mi to znovu zkrátit čas. Během toho samozřejmě lehce kontroloval reiatsu Razakiho. Měl v sobě unavující jed, který vyčerpával cíl víc, když cíl dělal něco náročného. Do toho jsem mu házel reiatsu vysávající příšerky na kido. Mělo by to mít efekt. A jako bonus mu stav Razakiho reiatsu mohl napovědět, zda Razakiho reiatsu příšerky vůbec žerou.

Wilhelm se prosekal k bariéře. Kousky příšer mu při tom ulpívali na oblečení i na tváři. Když se mu přeci jen podařilo hodit příšery proti bariéře, ti po ní jen neškodně sklouzli dolů a zase se vrhaly na Wilhelma. Nesnažili se na něj jakkoliv útočit, jen se na něj přisát.
Razaki dál seděl a meditoval. Jeho Reiatsu nebylo cítit. Byl přeci jen zkušený kapitán, schovávat své reiatsu pro něj nebylo těžké. Dál se ale usmíval...

Wilhelm Gure

Wilhelm byl zmatený z příšer. Pak ho ale něco napadlo. Ty příšery se živí přes reiatsu. A... bělovlas se znovu otočil na Razakiho. Pak se posadil do meditační polohy se zvou Zanpakuto přes nohy. Ta se vrátila do základního stavu a Wilhelm absolutně potlačil své reiatsu. Přišerky nechal, ať se přisají, ale přesně reguloval, kolik mohou odsát.
Pokud správně zreguluji svoje reiatsu... duchové se nažerou a Wilhelm zůstane celý. pomyslel si. Koneckonců, odsávaly by ho tak jako tak a on by přes to ztrácel reiatsu mnohem víc, plus by ho dost vynakládal na boj jako takový. Tohle mu přišlo, jako nejlepší možnost. Také to pro něj vypadalo, jako jediná možnost. Byl velmi vytrvaly, s reiatsu dokázal pracovat na velké úrovni a měl ho spoustu...

Když se Wilhelm posadil a začal meditovat, příšery ho zcela obklopily. Když potlačil své reiatsu na minimum, tak většina těch velkých se začala volně toulat po prostoru kolem. Jen ty menší se přisály na Wilhelma a velice pomalu rostly...
Pokud si Wilhelm myslel, že má Reiatsu spostu, tak se šeredně spletl. Teprve, když začal meditovat tak si uvědomil, jak málo mu zůstalo. Mezi jeho zběsilým používáním schopností a tím, co z něj vysály příšery to bylo celkem shobo.
Nicméně jeho taktika fungovala. Malé příšery rostly příliš pomalu, aby to byl problém a velké o něj zcela ztratily zájem. Čas se vlekl velice, velice pomalu.

O 12 hodin později...

Bariéra se konečně vypařila a s ní i veškeré příšery. Z nedostatku reiatsu se zkrátka proměnily v obyčejnou hmotu, slizkou a páchnoucí. Ať to bude uklízet kdokoliv, tak mu to Razaki vůbec nezáviděl. Postavil se a protáhl rozbolavělé nohy a klouby. Z dlouhého sezení je měl kompletně dřevěné. "No..." řekl Razaki a prokřupal si klouby.

Wilhelm Gure

Wilhelm se při zvuku křupajících kloubů probudil. Cítil se, jako by ho přejelo deset náklaďáků. A nemohl dýchat. Jediný důvod, proč přežil, byla zbytková zásoba reiatsu v něm. Více méně jen mečem broboural stěnu ze slizu a vyvalil se, skoro až vytekl ven. Podíval se zamyšleně na Razakiho. Asi... jsem se... přecenil... zamrmlal. Na nic jiného než mumlání se nebyl nezmohl. Mírová cesta prostě není vždycky možností. pomyslel si. Ale aspoň jsem je pěkně nakrmil... Wilhelm se pak podíval na Razakiho znovu a zeptal se ze země: Neus... pěl jsem?

Izumi Razaki

Razaki se zamylel, když Wilhelm mluvil. "Žijete... to je úspěch." řekl Razaki. "A to jsem i chvíli myslel, že s tím, jak jste je krmil, tak to máte zpočítané..." podotkl.
"Nakonec vám to ale došlo... zvolil jste řešení, které bylo docela rozumné. Kdyby jste neuměl ovládat své reiatsu tak by to bylo k ničemu. Tohle cvičení mě přesvědčilo, že vaše ovládání reiatsu je dostatečné na to, aby jste mohl začít s tréninkem." vysvětlil Razaki.
"Stojím si za tím, že jste na dobré cestě. Chce to zvětštit svojí zásobu reiatsu..." řekl Razaki. Ale i on byl vyčerpaný. Nejdřív držel bariéru kolem divize, pak to cvičení... potřeboval si odpočinout.

Wilhelm Gure

Razakiho slova byla tím nejlepším, co Wilhelm za poslední dobu slyšel. To bylo ale i tím, že za poslední dobu slyšel více méně jen bublání těstovitého slizu. Opřel se o své Zanpakuto a s vypětím všech sil vstal. O svůj meč se však musel opírat jako o hůl. Děkuji... Izumi... taicho... Wilhelm dýchal ztěžka. Bylo vidět, že si potřebuje odpočinout. Pokusil se o úklonu a málem si rozbil ústa: Myslíte... že si smím... lehnout? zeptal se.

Izumi Razaki

Wilhelm vypadal jako zelenina. Razaki se tvářil jako že je komplětně v pohodě, ale byl dost unavený. "No, Tohle byla procházka růžovou zahradou. Čeká vás daleko těžší věci než bude váš trénink u konce..." řekl Razaki. Tenhle trénink u konce byl, ale další čekaly...
"Klidně si lehněte... ale nejsem si zcela jistý, zda je to dobrý nápad, je tu všude ten sliz... " nebyl si jist, zda není náhodou toxický.

Wilhelm Gure

Wilhelm se při Razakiho slovech usmál: Rozumím,... Izumi-taicho.... řekl a pak si vyslechl poznámku k jít si lehnout. Já bych si... asi šel odpočinout... do svého pokoje... stále se mu těžce dýchalo, ale aspoň už chytal dech. Koukl se na své ruce. Doufám, že ten sliz půjde vyprat. A z vlasů... Wilhelm lehce zakašlal. ... a z dýchacích cest. Děkuji... Izumi-taicho... Pokusím se... na konci pří... štího tréninku... vypadat lépe...

Izumi Razaki

"Vy to pořád špatně chápate..." řekl Razaki a promnul si bradku. Na chvíli se ztišil, čímž dodal svým slovům trochu váhy. "Berete to, jako že jste ztěží uspěl." řekl Razaki a ukázal na hromady slizu všude po místnosti. "To, že jste naživu je úspěch... a to nemluvím o tom, že stojíte na nohou." řekl Razaki

Wilhelm Gure

Wilhelm kývl a uklon... Bělovlasovo zanpakuto zajiskřilo o podlahu místnosti, jak ho musel znovu zaseknout, aby neupadl. Pokus o úklonu očividně nebyl nejlepší nápad. Pokud dovolíte... již půjdu. Děkuji. Mnohokrát. Mohu od Vás... čekat další trénink?
"To, že jste naživu je úspěch... a to nemluvím o tom, že stojíte na nohou." zopakoval si v duchu Razakiho slova. Jak moc chtěl dodat stěží. Ale tak nějak na to nemohl sehnat energii. Věděl, že se drží na nohou jen na dobré slovo.

Izumi Razaki

"Odpočiňte si, naberete enegii." řekl Razaki a protáhl se. Také už chtěl jít odpočívat. Byl velice unavený. "Až budete připraven, tak přijďte... ale pozor, aby váš trénink nekolidoval s vašimi povinnostmi ve 3. divizi." upozornil ho Razaki. Trénovat bankai bylo těžké, ale mohlo to trvat roky a Razaki mu nehodlal dát roky na trénink mimo svou práci...

Wilhelm Gure

Wilhelm jen kývl a vyrazil pryč. Nashledanou... hlesl a vyrazil zpět do divize z této místnosti...

   > 3. divize